Výbor pro institucionální zabezpečení rovnosti žen a mužů doporučil podpořit systémové řešení ochrany práv obětí diskriminace nejen na základě pohlaví

S blížícím se koncem belgického předsednictví v Radě EU pokračují jednání na půdě tohoto orgánu EU o přijetí obecného přístupu k návrhu směrnice Rady, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (dále jako „Návrh směrnice“). Návrh směrnice představuje důležité doplnění existujícího rámce ochrany před diskriminací v Evropské unii. Dle stávajícího unijního právního rámce je totiž zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci uplatňována pouze na oblast zaměstnávání. Nově by mělo dojít k rozšíření zákazu diskriminace z těchto důvodů také na oblasti přístupu ke vzdělávání, sociálnímu zabezpečení, zdravotní péče, zboží a veřejným službám.

Návrh směrnice také upravuje postavení obětí diskriminace v roli žalobců, které se rozhodnou obrátit s antidiskriminační žalobou k soudu. Dle Návrhu směrnice dochází v těchto případech k tzv. sdílení důkazného břemena. Pokud oběť diskriminace uvede před soudem skutečnosti, z kterých lze dovodit, že k diskriminaci došlo, je na žalovaném, aby dokázal, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Český právní řad sice již v případech, na které směřuje Návrh směrnice ochranu v antidiskriminačním zákoně poskytuje, nezavádí však v těchto případech institut sdíleného důkazného břemena. Česká republika má aktuálně negativní pozici vůči Návrhu směrnice. Má za to, že Návrh směrnice je v rozporu se zásadou proporcionality a subsidiarity. Považuje úpravu v oblasti boje proti diskriminaci za účinně stanovenou ve vnitrostátním právním řádu, a proto je názoru, že není třeba záležitost řešit na evropské úrovni.

Na rizika spojená s nepřijetím směrnice upozornil Výbor na svém zasedání 11. června 2024. V přijatém podnětu doporučil vládě, aby přehodnotila rámcovou pozici České republiky a podpořila přijetí obecného přístupu. Výbor upozornil na to, že sdílení důkazního břemene je důležitým nástrojem, jak vyvážit obtížné postavení oběti diskriminace před soudem. Oběť často postrádá dostatečné informace k tomu, aby mohla doložit, že k diskriminačnímu jednání došlo, což může vést k rozhodnutí soudu v její neprospěch.

Výbor se zabýval také procesem promítání již přijatých směrnic do českého právního prostředí, konkrétně se věnoval pěti nově přijatým směrnicím: dvou směrnicím o normách pro orgány pro rovné zacházení, směrnici o transparentnosti odměňování, směrnici o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy orgánů kotovaných společností a směrnici o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Právě legislativní proces EU a důsledné přejímání právních aktů EU v oblasti rovnosti žen a mužů Výbor pravidelně sleduje s cílem předejít krokům s potenciálním rizikem prohlubování nerovností mezi ženami a muži v České republice.

Výbor je poradním orgánem Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Je složen ze zástupců a zástupkyň ministerstev, akademické sféry a nestátních neziskových organizací. Bližší informace o Výboru naleznete zde.