Shrnutí z kulatého stolu Rovnost žen a mužů v měnícím se světě

Akci zahájila zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, která ve svém úvodním slovu akcentovala potřebu diskutovat témata rovnosti, diverzity či inkluze dnes mnohem více než kdy dřív, a to právě s ohledem na proměňující se situaci ve světě, kde lze v mnohých státech pozorovat sílící autoritářské tendence a vzestup krajně pravicových stran, které na tato témata často a otevřeně útočí s cílem vytlačit je z veřejného života. Prosazování rovnosti a rozmanitosti je z těchto pozic rámováno jako něco zbytného, okrajového; pozorujeme snahy o jejich diskreditaci na úrovni diskurzu či oslabení jejich finanční podpory. V tomto kontextu je zjevné, že prosazování rovnosti je dlouhodobý proces, v němž je třeba nepolevovat, a naopak, v dobách, jako jsou ty dnešní, je nezbytné nacházet pro ně nové spojence, a to zejména z řad vlivných mužů, kteří s ohledem na svou politickou moc mohou tato témata posouvat a prosazovat mnohem rychleji a účinněji.

Právě vlivní muži z různých sfér, kteří se v tématech rovnosti dlouhodobě angažují, byli osloveni, aby na akci sdíleli své zkušenosti
a poznatky. Jako první vystoupil ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Sdílel osobní příspěvek jakožto otec dvou dcer, díky nimž získal zprostředkovanou zkušenost: „Zastyděl jsem se jako táta, že jsem se nestaral o to, čemu všemu mladé dámy čelí, když vstoupí do života. Teprve tehdy jsem začal chápat, v jakém jsme neskutečně konzervativním módu, kde se stále říká, že ‚ženská patří k plotně‘.  Je mi z toho smutno a děsí mě sledovat teď ten zpětný chod v naší společnosti, kdy snaha o rovnost, inkluzi a diverzitu je stále nebezpečnějším politickým tématem pro toho, kdo se k tomu staví,“ sdělil.

Kulatý stůl se uskutečnil v návaznosti na policy paper Muži a moc ve veřejné správě, který schválila Rada vlády pro rovnost žen a mužů a je k dispozici zde. Editor paperu Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti uvedl, že jakákoliv kritika v rámci debaty není mířena na muže jako skupinu; je mířena na přetrvávající představy o mužství a genderové stereotypy či kulturní předsudky, které neškodí jen ženám, ale i mužům samotným. Proto je potřeba o nich kriticky debatovat a mít odvahu je redefinovat.

I další řečník, poslanec Michal Zuna, uvedl, že se o témata rovnosti, a především pak téma genderově podmíněného násilí, začal více zajímat až ve chvíli, kdy do problematiky získal hlubší vhled jakožto komunální politik: „Nad některými věcmi jsem nepřemýšlel až do doby, kdy jsem se stal radním pro bezpečnost. V rámci toho jsem začal spolupracovat s některými neziskovými organizacemi a zabředávat do problematiky domácího a sexualizovaného násilí; tedy bezpečnosti, která se ukrývá za dveřmi našich domácností. A tam jsem teprve s hrůzou zjistil, co se děje. Že každá čtvrtá domácnost je tímto zasažená.“

Nejvyšší státní tajemník Jindřich Fryč ve svém příspěvku pak zdůraznil potřebu uznat péči jako plnohodnotný přínos pro společnost a zapojit do ní více mužů: „Péče má být společná. Pokud žena zůstává mimo trh práce je to nejen ekonomicky neefektivní, ale i zjednodušující, protože dítě potřebuje oba rodiče. Mnozí muži chtějí pečovat, ale nastavení společnosti a nezřídka i pracovního prostředí jim v tom mohou bránit; tyto bariéry a stereotypy je třeba odstraňovat,“ uvedl. Dodal rovněž, že zkušenost s péčí je pro pracovní trh naopak nespornou výhodou, neboť rozvíjí klíčové pracovní dovednosti: „Zkušenost s péčí posiluje. Z rodinného života si to přinášíme i do pracovního prostředí, ať už jde o empatii, loajalitu, schopnost řešit střety či zvládat zátěž.“

Generální ředitel Národní knihovny Tomáš Foltýn poté vyzdvihl přínos diverzity pro pracovní prostředí: „Strategie otevřených příležitostí a snaha o vyrovnanost – nejen genderovou, ale i věkovou či vzdělanostní, jednoznačně přispívá k většímu rozvoji. Těch kroků, které je možné k větší otevřenosti udělat, je mnoho a opravdu nebolí. Je to jen o tom otevřeně komunikovat a hledat cesty, jakým způsobem tu širokospektrální společnost podporovat,“ sdělil.

Úvodní příspěvky zakončil zástupce byznysové sféry, ředitel Red Button Edu Luboš Malý. Na praktických příkladech ukázal, jak lze s genderovými stereotypy bojovat na individuální úrovni každodenního života. „Ve čtyřech z deseti firem, kam přijdu, jsou vylepené sexistické plakáty žen. Porady jsou plné genderových stereotypů a projevů sexismu, jako je oslovování žen zdrobnělinami. A v tyto momenty je nutné zasáhnout. Nesmí se to dít. Pokud je někde plakát, musím ho ostentativně strhnout. Pokud se někdo na schůzce chová jako hulvát, musím ho zarazit,“ uvedl.

Následná diskuse byla rámována dvěma tematickými okruhy: Co, jak a proč by muži právě dnes měli učinit pro rovnost žen a mužů a Ženy v rozhodovacích pozicích – jak mohou muži podpořit větší účast žen v rozhodování. V diskusi nejvíce rezonovala dvě konkrétní řešení: potřeba zvýšení zapojení mužů do péče a potřeba otevřít veřejnou debatu o možnosti zavedení legislativních opatření na podporu vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích. V obou případech je však nutné podniknout řadu kroků a změn na systémové, ale i společenské úrovni.

V otázce zvýšení zapojení mužů do péče je třeba odstraňovat genderové stereotypy a kulturní bariéry, které některým mužům mohou bránit se do péče zapojit. Zároveň je nutné systémově vytvářet a zavádět nástroje, které umožňují lepší slaďování soukromého a pracovního života. V tomto pak hraje důležitou roli motivace nejen zaměstnavatelů, aby tyto nástroje zaváděli, ale rovněž zaměstnanců a zaměstnankyň, aby je využívali. Mnoho diskutujících se rovněž shodlo na potřebě zkrácení rodičovské dovolené, jež v Česku patří k nejdelším v Evropě. Zkrácení rodičovské dovolené a zavedení nástrojů pro větší flexibilitu pro sdílenou péči obou rodičů by mělo výrazný ekonomický přínos pro stát a zlepšilo by i postavení žen (nejen) na trhu práce; nemluvě o pozitivních přínosech pro vývoj dítěte. Inspirativní příklady v tomto poskytují např. skandinávské země. V diskusi byla taktéž otevřena otázka na transpozici směrnice o sladění pracovního a soukromého života. Směrnice měla zavést mj. dva měsíce nepřenositelné rodičovské (tedy vyhrazení části rodičovské pro otce). Toto opatření ale ČR do svého právního řádu nepromítla a podle některých tedy řádně netransponovala předmětnou směrnici. Na druhou stranu mnohé nástroje, které sdílenou péči oběma rodiči umožňují či usnadňují, již u nás zavedeny jsou (např. možnost střídání se rodičů na rodičovské či čerpání rodičovské současně), povědomí o nich je ale nízké; je tedy třeba tyto nástroje a možnosti společnosti lépe prezentovat a motivovat k jejich využívání. Diskutovány byly ale rovněž i překážky, které většímu zapojení mužů do péče brání: na rodičovskou dovolenou často odchází ženy čistě z pragmatických – ekonomických důvodů. Gender pay gap v ČR patří mezi nejvyšší v Evropě – v současnosti činí nerovnost platů mezi ženami a muži kolem 18 %. Společně s nízkým rodičovským příspěvkem je tak čerpání rodičovské dovolené matkami ani ne tak volbou, jako spíš nutností. Zmíněny byly i bariéry, které následně matkám brání vrátit se dříve do práce, jako je nedostatek předškolních zařízení či flexibilních úvazků.

V otázce možnosti zavedení legislativních opatření na podporu zvýšení zastoupení žen v politice byly zmíněny mnohé výzvy, které se s tímto tématem pojí: v první řadě např. jaký mají mít mechanismus, ale zejména, jak mají být nazývány. Diskutující se shodli na tom, že je lze interpretovat jako „dočasné“ či „krátkodobé“ opatření a ideálním stavem by jistě bylo docílit vyrovnaného zastoupení žen a mužů v politice bez jejich zavedení. Současná data nám ale jasně ukazují, že bez nich toho nelze dosáhnout. Česká republika patří v oblasti politické reprezentace žen v evropském i světovém srovnání mezi země, které se dlouhodobě umisťují na zadních místech těchto žebříčků. Zdaleka nedosahujeme evropského průměru a při zachování současného tempa růstu zastoupení žen v Poslanecké sněmovně bychom 40% zastoupení žen dosáhli v roce 2071. Mnohé příklady ze zahraničí ukazují, že legislativní opatření jsou efektivním nástrojem, jak zastoupení žen v politice zvýšit. Překážkou, která brání věcné a racionální diskusi o možnosti jejich zavedení v ČR, jsou silné negativní konotace, jež jsou zde se slovem „kvóty“ spojené. Jak poukázali zástupci byznysu, v soukromém sektoru kvóty takové emoce a reakce nevzbuzují, neboť nejsou explicitně nazývány kvótami; byť je mechanismus těchto zavedených opatření v principu stejný či podobný. Debata dále ale poukázala i na to, že ani případné přijetí jakékoliv varianty legislativních opatření nebude stačit samo o sobě: změny musí být učiněny rovněž na úrovni politické kultury jako takové, a zejména pak uvnitř politických stran. Pro vyrovnané zastoupení je nezbytné, aby politické strany reflektovaly způsoby, jakými oslovují a nabírají členky, jaký dávají ženám-političkám prostor v médiích i jak integrují genderovou perspektivu do svých programů.

Nad rámec dílčích řešení kulatý stůl přinesl obecnou shodu na tom, že pro jakýkoliv posun v těchto tématech je klíčové, aby se do jejich prosazování zapojilo více mužů z mocenských struktur. Jak opakovaně uvedli přítomní zástupci byznysové sféry, zapojení nejvyššího vedení je pro změnu zásadní: zkušenosti potvrzují, až ve chvíli, kdy si témata rovnosti, diverzity a inkluze vzali za své zástupci nejvyššího managementu firem, se věci skutečně začaly rychle měnit k lepšímu. Analogicky k tomu tedy pokud tato témata nenajdou dostatečnou podporu v nejvyšších patrech politiky – kde v současné chvíli výrazně převažují muži – pozitivní změny budeme dosahovat jen obtížně, byť máme docela dobrou představu o konkrétních řešeních a nástrojích, které by k ní vedly. Potřebujeme tedy muže-politiky, kteří si tato témata vezmou za svou politickou agendu, kterou budou aktivně prosazovat; vidíme je dnes na úrovni jednotlivců, chybí nám však skupina, která bude mít reálný (početní) vliv. Argumentů, proč tyto veřejné politiky, které povedou k většímu zapojení mužů do péče či zvýšení zastoupení žen v politice zavádět, je celá řada, mimo jiné jsou to ale i ekonomické faktory. Opět zde může posloužit příklad ze soukromého sektoru, který je z podstaty věci řízen zejména ekonomickou logikou: některé firmy zavedly rozsáhlá opatření, která vedou k větší rovnosti žen a mužů, jako jsou flexibilní úvazky, každoroční porovnávání mezd žen a mužů či zmíněné kvóty; a to primárně proto, protože dávají ekonomický smysl.

Zapojení mužů je ale klíčové i na rovině společenské a individuální a je třeba rozvíjet kritickou diskusi o tom, jak toho docílit. Pro účinný boj se sílící manosférou a radikalizací chlapců a mladých mužů se neobejdeme bez pozitivních vzorů či tzv. role models; těmito vzory ale musí být samotní muži. Potřebujeme muže, kteří se budou nahlas vymezovat vůči projevům sexismu a kteří budou mít odvahu k tzv. každodennímu hrdinství (např. tím, že strhnou sexistický plakát) a těmito drobnými činy budou přispívat k postupnému odbourávání genderových stereotypů. Rovnost je třeba chápat jako základní demokratickou hodnotu a společnou starost všech lidí, ne jako úkol žen.

Závěrem vládní zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková poděkovala za inspirativní diskusi a za odvahu všech, kteří se snaží současnou kulturu proměňovat a být oporou těm, kteří to potřebují. Za zásadní taktéž označila snahu utvářet a formovat sdílená prostředí tak, aby děti a mladí lidé vyrůstali v takové atmosféře, v níž jsou vzájemná citlivost a respekt považovány za něco zcela normálního. Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti poděkoval za důležitou debatu, která se na podobné úrovni uskutečnila vůbec poprvé.