Uspořádali jsme seminář s profesorkou Laurou Lundy na téma významu participace dětí v rozhodovacích procesech

Lektorkou byla profesorka Laura Lundy, přední odbornice na práva dítěte z University College Cork a Queen’s University Belfast, jejíž model participace je dnes považován za jeden z nejuznávanějších rámců v oblasti implementace článku 12 Úmluvy o právech dítěte.

Laura Lundy

Prezentace prof. Lundy, která je k dispozici níže, ilustruje, že právo dítěte být slyšeno je nejen samostatným právem, ale také prostředkem k naplňování ostatních práv dítěte.

Model Lundy: prostor, hlas, publikum a vliv

V první části semináře profesorka Lundy vysvětlila právní ukotvení participace dětí a zdůraznila, že státy mají povinnost vytvořit podmínky, v nichž mohou děti vyjadřovat své názory ve všech záležitostech, které se jich dotýkají. Její přístup stojí na čtyřech klíčových prvcích:

• Space (Prostor): děti musí mít bezpečnou, inkluzivní a aktivně vytvořenou příležitost ke sdílení svých názorů,
• Voice (Hlas): děti musí být podporovány ve schopnosti své názory formulovat a vyjadřovat,
• Audience (Publikum): jejich názory musí být skutečně vyslyšeny osobami s rozhodovací pravomocí,
• Influence (Vliv): je třeba zajistit, aby měly jejich názory reálný dopad a aby děti dostaly zpětnou vazbu.

Model Lundy je široce používán řadou států a organizací. Jako příklad dobré praxe zazněly materiály Irish National Participation Framework a nástroje vytvořené irským Hub na nÓg (Hub mládeže), které slouží k plánování a vyhodnocování participace dětí v různých oblastech veřejných politik.
 

Participace jako základní lidské právo

Na semináři opakovaně zazněla zásadní teze: participace dětí není „dar od dospělých“, ale jejich základní lidské právo. Profesorka Lundy upozornila, že redukovat participaci pouze na „dětský hlas“ je nejen nepřesné, ale může to i oslabit samotnou implementaci článku 12 – jak popsala už ve svém vlivném článku z roku 2007 (Voice is not enough: Conceptualising Article 12 of the United Nations Convention on the Rights of the Child).

Důležitým momentem bylo rovněž připomenutí, že participace má pozitivní dopad na pohodu dětí a studentů — pokud je dětem umožněno nejen sdělit své názory, ale také vidět, že jejich zpětná vazba skutečně ovlivňuje rozhodování. Naopak „formální“ participace bez vlivu může jejich pocit bezpečí a wellbeing snižovat.

Různé skupiny dětí a povinnost státu zajistit podporu

Smysluplná participace musí počítat s rozmanitostí dětské populace. Zvláštní pozornost si zaslouží děti z národnostních menšin, děti z marginalizovaných komunit a děti se zdravotním postižením, u nichž je participace často náročnější. Státy proto mají povinnost aktivně identifikovat a odstraňovat bariéry bránící jejich zapojení.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v článku 7 odst. 3 výslovně stanoví, že děti se zdravotním postižením musí mít právo vyjádřit své názory na všechna rozhodnutí, která se jich týkají, a musí dostat podpůrné nástroje odpovídající věku a typu postižení.

Tento princip se stal jedním z ústředních témat diskuze a promítá se i do doporučených metodik a nástrojů prezentovaných během semináře.

Účastníci semináře

Nástroje implementace

Během semináře profesorka Lundy také upozornila na několik klíčových metodických materiálů, které mohou významně podpořit zavádění kvalitní participace dětí v praxi. Doporučila Pokyny pro tvorbu národní strategie participace dětí, vydané Radou Evropy, jež nabízejí jasný postup pro vlády a instituce při vytváření systémového a udržitelného přístupu. Zmínila rovněž příručku Rady Evropy Listen–Act–Change pro profesionály pracující s dětmi, která podrobně popisuje kroky potřebné k tomu, aby participace byla nejen deklarovaná, ale skutečně účinná a smysluplná.

Účastníkům byly představeny také nástroje a vzdělávací kurzy, které mohou pomoci implementovat participativní přístupy v praxi. Pro školy, úředníky i pracovníky s dětmi jsou dostupné např.:

• e‑learningový kurz „Children and Young People’s Participation in Decision‑making“ od Hub na nÓg
• metodiky pro tvorbu dětem srozumitelných dokumentů
• zahraniční příklady participace, jako je projekt „The Right Way’, který realizuje Skotský parlament mládeže nebo online platforma z Malty.

Závěr

Seminář profesorky Lundy přinesl nejen přehled teoretických východisek, ale především konkrétní návody, jak právo dítěte na participaci naplňovat v praxi. Důraz na strukturovaný přístup, jasné definování rolí a zapojení různých skupin dětí ukazuje, že kvalitní participace je dosažitelná tehdy, když je považována za integrální součást veřejného rozhodování — nikoliv za dobrovolný doplněk.