Uspořádali jsme seminář s profesorkou Laurou Lundy na téma významu participace dětí v rozhodovacích procesech
V Hrzánském paláci proběhl 5. února 2026 odborný seminář zaměřený na participaci dětí a mladých lidí v rozhodovacích procesech veřejné správy. Seminář pořádal Odbor lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády ČR, ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Českou radou dětí a mládeže.
Lektorkou byla profesorka Laura Lundy, přední odbornice na práva dítěte z University College Cork a Queen’s University Belfast, jejíž model participace je dnes považován za jeden z nejuznávanějších rámců v oblasti implementace článku 12 Úmluvy o právech dítěte.
Prezentace prof. Lundy, která je k dispozici níže, ilustruje, že právo dítěte být slyšeno je nejen samostatným právem, ale také prostředkem k naplňování ostatních práv dítěte.
Model Lundy: prostor, hlas, publikum a vliv
V první části semináře profesorka Lundy vysvětlila právní ukotvení participace dětí a zdůraznila, že státy mají povinnost vytvořit podmínky, v nichž mohou děti vyjadřovat své názory ve všech záležitostech, které se jich dotýkají. Její přístup stojí na čtyřech klíčových prvcích:
- Space (Prostor): děti musí mít bezpečnou, inkluzivní a aktivně vytvořenou příležitost ke sdílení svých názorů,
- Voice (Hlas): děti musí být podporovány ve schopnosti své názory formulovat a vyjadřovat,
- Audience (Publikum): jejich názory musí být skutečně vyslyšeny osobami s rozhodovací pravomocí,
- Influence (Vliv): je třeba zajistit, aby měly jejich názory reálný dopad a aby děti dostaly zpětnou vazbu.
Model Lundy je široce používán řadou států a organizací. Jako příklad dobré praxe zazněly materiály Irish National Participation Framework a nástroje vytvořené irským Hub na nÓg (Hub mládeže), které slouží k plánování a vyhodnocování participace dětí v různých oblastech veřejných politik.
Participace jako základní lidské právo
Na semináři opakovaně zazněla zásadní teze: participace dětí není „dar od dospělých“, ale jejich základní lidské právo. Profesorka Lundy upozornila, že redukovat participaci pouze na „dětský hlas“ je nejen nepřesné, ale může to i oslabit samotnou implementaci článku 12 – jak popsala už ve svém vlivném článku z roku 2007 (Voice is not enough: Conceptualising Article 12 of the United Nations Convention on the Rights of the Child).
Důležitým momentem bylo rovněž připomenutí, že participace má pozitivní dopad na pohodu dětí a studentů — pokud je dětem umožněno nejen sdělit své názory, ale také vidět, že jejich zpětná vazba skutečně ovlivňuje rozhodování. Naopak „formální“ participace bez vlivu může jejich pocit bezpečí a wellbeing snižovat.
Různé skupiny dětí a povinnost státu zajistit podporu
Smysluplná participace musí počítat s rozmanitostí dětské populace. Zvláštní pozornost si zaslouží děti z národnostních menšin, děti z marginalizovaných komunit a děti se zdravotním postižením, u nichž je participace často náročnější. Státy proto mají povinnost aktivně identifikovat a odstraňovat bariéry bránící jejich zapojení.
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v článku 7 odst. 3 výslovně stanoví, že děti se zdravotním postižením musí mít právo vyjádřit své názory na všechna rozhodnutí, která se jich týkají, a musí dostat podpůrné nástroje odpovídající věku a typu postižení.
Tento princip se stal jedním z ústředních témat diskuze a promítá se i do doporučených metodik a nástrojů prezentovaných během semináře.
Nástroje implementace
Během semináře profesorka Lundy také upozornila na několik klíčových metodických materiálů, které mohou významně podpořit zavádění kvalitní participace dětí v praxi. Doporučila Pokyny pro tvorbu národní strategie participace dětí, vydané Radou Evropy, jež nabízejí jasný postup pro vlády a instituce při vytváření systémového a udržitelného přístupu. Zmínila rovněž příručku Rady Evropy Listen–Act–Change pro profesionály pracující s dětmi, která podrobně popisuje kroky potřebné k tomu, aby participace byla nejen deklarovaná, ale skutečně účinná a smysluplná.
Účastníkům byly představeny také nástroje a vzdělávací kurzy, které mohou pomoci implementovat participativní přístupy v praxi. Pro školy, úředníky i pracovníky s dětmi jsou dostupné např.:
- e‑learningový kurz „Children and Young People’s Participation in Decision‑making“ od Hub na nÓg
- metodiky pro tvorbu dětem srozumitelných dokumentů
- zahraniční příklady participace, jako je projekt „The Right Way’, který realizuje Skotský parlament mládeže nebo online platforma z Malty.
Závěr
Seminář profesorky Lundy přinesl nejen přehled teoretických východisek, ale především konkrétní návody, jak právo dítěte na participaci naplňovat v praxi. Důraz na strukturovaný přístup, jasné definování rolí a zapojení různých skupin dětí ukazuje, že kvalitní participace je dosažitelná tehdy, když je považována za integrální součást veřejného rozhodování — nikoliv za dobrovolný doplněk.

