Slovenská národnostní menšina

Slovenská národnostní menšina

Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 se ke slovenské národnosti přihlásilo 162 578 obyvatel České republiky. Z toho 96 048 obyvatel uvedlo jenom slovenskou národnost, zbytek uvedl i jinou národnost, především českou.

Historie

Při sčítání v roce 1991 (ještě za společného státu ČSFR) se ke slovenské národnosti přihlásilo cca 314 000 osob. Nejvíce Slováků žilo v Moravskoslezském kraji, Ústeckém kraji, Jihomoravském kraji, Středočeském kraji, Karlovarském kraji a v Praze. První vlna Slováků začala osidlovat pohraničí už po roce 1945, byli to též reemigranti z Rumunska, Maďarska a Zakarpatské Ukrajiny. Do Ostravy, Karviné, Prahy či jiných českých měst směřovaly migrace Slováků na stavby tzv pětiletek. Zejména v 60. a 70. letech přišla do Prahy tzv. „úřednická migrace“ - stranický aparát, armáda apod.

Po roce 1989 směřovala migrace Slováků zejména do největších měst (Praha, Brno), tito lidé přicházeli nejčastěji za prací a za studiem (Brno, Praha, Olomouc, Ostrava).

Mnoho Slováků se v průběhu historie podílelo na budování Českého národa a jeho kultury. Příkladem jsou Vavrinec Benedikt z Nedožier – autor první gramatiky českého jazyka (Grammaticae bohemica libri duo 1603), nebo Ján Jessenius, syn slovenských emigrantů, který roku 1600 provedl v Praze první veřejnou pitvu a později se stal ideologem českého stavovského povstání, za což byl v roce 1621 popraven spolu s dalšími šestadvaceti pány na Staroměstském náměstí. Podobně jako Ján Kollár či Pavol Jozef Šafárik, jejichž busty zdobí Panteon Národního muzea v Praze, se i další Slováci stali významnými osobnostmi české kultury a vědy. Spisovatelka a osvětová pracovnice Hana Gregorová byla obhájkyní emancipačních snah žen i v České republice. Jan Brokoff ze Spiše a jeho syn Ferdinand jsou autory mnoha děl, která dodnes zdobí Prahu - Karlův most apod.

Aktivity

Snaha o prezentaci hodnot slovenské kultury a emancipaci slovenské menšiny je jedním z hlavních pilířů činnosti slovenských organizací působících v České republice. Tyto organizace se aktivně věnují uchovávání slovenského jazyka, tradic, folkloru a kulturního dědictví, a to prostřednictvím pravidelné činnosti, festivalů, výstav, přednášek, literárních večerů či veřejných shromáždění. Důležitým aspektem jejich práce je zároveň podpora identity slovenské menšiny, zejména u mladší generace, která vyrůstá v prostředí majoritního českého národa.

Emancipace slovenské menšiny se projevuje nejen kulturně, ale i ve snaze o větší zapojení do veřejného a politického života, dialog s institucemi a zviditelnění jejích potřeb a přínosů v rámci české společnosti. Tato vzájemnost je vnímána nejen jako historická vazba, ale jako živý kulturní a občanský vztah, který přispívá ke vzájemnému porozumění, toleranci a rozvoji demokratické společnosti.

Organizace menšiny

V ČR působí 11 občanských sdružení, která se prezentují jako sdružení slovenské menšiny. Jsou to: Česko-Slovenská scéna, Demokratická aliancia Slovákov, Folklórne združenie Púčik, Klub slovenskej kultúry (KSK), Obec Slovákov v ČR (1 250 členů v roce 2003 ve 12 regionálních Obcích - Praha, Karlovy Vary, Sokolov, Teplice, Plzeň, Stříbro, Kladno, Brno, Tábor, Kroměříž, Karviná, Třinec), Slovensko-český klub, Slovenské folklórne združenie Limbora, Slovenský literárny klub v ČR, Spolok Detvan, Spolok priateľov slovenského divadla, Zväz Slovákov. Na aktivitách slovenské menšiny se podílí i Historická skupina priamych účastníkov SNP (organizace bez právní subjektivity – součást Svazu bojovníků za svobodu), Spoločnosť M. R. Štefánika (bez právní subjektivity) a Slovenská evangelická církev a.v. v ČR.

Celkový počet organizovaných členů v jednotlivých sdruženích je odhadem 4 až 5 tisíc. Nejpočetnější jsou: KSK (2 600) a Obec Slovákov v ČR (1 250 členů v 12 organizacích). Specifický je výběrový Slovensko-český klub se základnou 400 členů. Kromě toho je asi sto členů v občanských sdruženích, které jsou kolektivními členy klubu (Kluby Slovenských dotykov, Spoločnosť priateľov Slovenska). Folklórní sdružení Limbora a Púčik mají cca 200 aktivních členů (od dětí po dospělé). Ostatní sdružení jsou výrazně méně početná.

Spolupráce s Radou

Slovenská národnostní menšina má v Radě dva zástupce. Aktivní spolupráce se týká:

- poskytování dotací na vydávání periodik

- oblasti dotační politiky Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Zástupce slovenské menšiny je taktéž členem výboru Rady pro dotační politiku a výboru Rady pro spolupráci s orgány samosprávy. Je členem v Poradním sboru ministryně školství, mládeže a tělovýchovy pro záležitosti národnostních menšin a ve výběrových dotačních komisích ministerstva Kultury.

Slovenská menšina má zastoupení v Komisi pro národnostní menšiny Magistrátu hl. m. Prahy, Magistrátu města Brno, Karviná,kromě toho též v obcích/městech Rudná pod Pradědem, Jiříkov, Stará Ves, Hradec - Nová Ves.

Výborná je spolupráce s orgány samosprávy v Praze, Českých Budějovicích, Moravské Třebové či Brně, kde města výrazně podporují menšinový život a podílejí se na organizování Dní slovenské kultury. I v dalších městech, kde pracují regionální Obce Slováků nebo regionální Kluby Slovenských dotyků, je velmi dobrá spolupráce (včetně ekonomické pomoci ze strany města). Týká se to Karviné, Kroměříže, Plzně, Karlových Varů a Sokolova. První kontakty začínají i na úrovni nově vytvořených krajů (Plzeň, Ostrava, Zlín, Karlovy Vary, Středočeský kraj). V komisích pro národnostní menšiny pracují Slováci v Praze, Brně a Karviné.

Nejvýznamnější organizace

Slovensko-český klub - kromě jiného vydává časopis Dotyky,

Obec Slovákov v ČR - kromě jiného vydává měsíčník Korene,

Klub slovenskej kultúry - kromě jiného vydává měsíčník Listy,

Zväz Slovákov - vydávalo nepravidelně periodikum Slovenské rozhľady.