Proč se v Česku rodí málo dětí: mezi přáním a realitou

Premiér ve svém úvodním vystoupení upozornil na bezprecedentní propad porodnosti – z přibližně 121 tisíc narozených dětí v roce 2021 na zhruba 77 tisíc v roce 2026, což představuje historicky nejnižší hodnoty od zavedení statistického sledování. Současně otevřel otázku, nakolik je pokles dán pouze ekonomickými podmínkami a nejistou budoucností a nakolik hlubší proměnou společnosti a životních vzorců.

Debata ukázala, že klesající porodnost není možné vysvětlovat jediným faktorem, ani řešit jedním opatřením. Naopak jde o průsečík ekonomických podmínek, životního stylu, fungování institucí i širšího společenského kontextu.

Závěr, na kterém se expertky a experti napříč obory shodli, je přitom poměrně jednoznačný:
lidé v Česku děti chtějí, ale stále častěji se ocitají v situaci, kdy si jejich založení nemohou dovolit – nebo jej alespoň odkládají. 

Porodnost jako globální trend, nikoli česká výjimka

Demograf Tomáš Sobotka z Vídeňského institutu pro demografii upozornil, že pokles porodnosti je globálním fenoménem, který se neomezuje na Českou republiku. Výrazně se projevuje napříč Evropou i v dalších vyspělých regionech světa a v posledních letech se ještě prohloubil v důsledku pandemie covidu‑19 a války na Ukrajině. V některých regionech, zejména ve východní Asii, dosahuje porodnost historických minim (např. Jižní Korea kolem 0,7 dítěte na ženu).

Česká situace však má i svá specifika. Kombinuje se zde dlouhodobý pokles porodnosti od roku 2010 s výrazným odkladem rodičovství do vyššího věku. Do reprodukčního věku navíc vstupují slabší populační ročníky, což celkový počet narozených dětí dále snižuje.

Zásadní změnou podle Sobotky je i zhoršující se očekávání mladších generací – rostoucí nejistota, pocit, že se budou mít hůře než jejich rodiče, a obecně nižší důvěra v budoucnost. Současně přibývá lidí bez partnerského vztahu a roste podíl těch, kteří si nejsou jisti, zda děti chtějí, což dále posouvá rodičovství do vyššího věku nebo jej omezuje.

Porodnost jako racionální reakce na podmínky

Významný posun přinesla socioekonomická perspektiva. Jak zdůraznila například Andrea Bohačíková z organizace M.arter, pokles porodnosti neodráží změnu hodnot, ale především změnu podmínek. Podle prezentovaných dat si většina lidí děti přeje, ale jejich rozhodování je stále více ovlivněno otázkou: „zvládneme to?“.

Klíčové bariéry jsou podle Bohačíkové čtyři: partnerské vztahy a obtížnost najít vhodného partnera/partnerku; finanční stabilita; dostupnost bydlení; možnost sladit práci a rodinu.

Zásadním momentem se ukazuje být rozhodování o druhém dítěti, kde dochází k největšímu propadu porodnosti – rodiny rodičovství nezavrhnou, ale „zastaví“ ho na jednom dítěti.

Bydlení jako strukturální problém

Jedno z nejsilnějších sdělení konference přinesl výzkumník Daniel Prokop z PAQ Research. Podle jeho analýz může být až polovina poklesu porodnosti vysvětlitelná nedostupností bydlení.

V českém kontextu, kde momentálně patří bydlení k nejméně dostupným v Evropě, se jedná o zásadní systémovou bariéru. Problém se týká zejména mladých domácností bez vlastního kapitálu a souvisí i s nedostatkem dostupného nájemního bydlení a nastavením daňového systému. Bez řešení těchto oblastí nelze podle diskutujících očekávat významné změny v reprodukčním chování.

Rodičovství jako náročná „profese“

Perspektiva rodičů, kterou přiblížila Eliška Kodyšová z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK a Aperio – společnost pro zdravé rodičovství, ukázala další rozměr problému. Rodičovství je dnes často vnímáno jako extrémně náročná role – nejen finančně, ale i časově a psychicky. Tento trend souvisí s fenoménem tzv. intenzivního rodičovství, kdy rostou nároky na „dokonalou“ výchovu, množství informací i tlak na vysoké investice času a energie, které však nevedou k lepším výsledkům pro děti, ale spíše k vyčerpání rodičů.

Zároveň přetrvává výrazná nerovnost v péči – ženy zůstávají hlavními pečujícími osobami a stále vykonávají přibližně dvojnásobek neplacené práce v domácnosti, zatímco zapojení mužů naráží na strukturální i kulturní bariéry. Výsledkem je rostoucí přetížení a nejistota, která vede ke snižování počtu dětí nebo odkládání rodičovství.

Ekonom Ivan Malý z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity zdůraznil, že neexistuje jedno opatření, které by porodnost výrazně zvýšilo. Zkušenosti ze zahraničí (např. Maďarsko či Japonsko) ukazují, že ani rozsáhlé finanční pobídky nemají dlouhodobý efekt a často vedou jen k „přesunu“ porodů v čase. Účinnější je kombinace více nástrojů, které společně snižují zátěž spojenou s rodičovstvím.  Klíčovou roli hrají zejména služby – dostupná péče o děti, flexibilní formy práce a podpora slaďování pracovního a rodinného života, které mohou mít větší dopad než samotná finanční podpora.

Zdraví, porod a zkušenost rodičů

Další významnou oblast představila zdravotnická perspektiva. Výzkumy prezentované Alenou Lochmannovou z Lékařské fakulty UK v Plzni ukazují, že psychická zátěž spojená s těhotenstvím a porodem může významně ovlivnit další reprodukční rozhodování. Negativní zkušenost z porodu nebo nedostatečná podpora v poporodním období snižují ochotu mít další děti. 

Antonín Pařízek z Porodnice u Apolináře se ve svém příspěvku věnoval datům týkajícím se bezpečnosti porodů a předporodní péče v Česku. Zdůraznil, že Česko patří díky kvalitnímu systému péče mezi nejbezpečnější místa na světě pro porod. Současně však upozornil na paradoxní krizi důvěry v expertní systém, která se projevuje například rostoucí preferencí domácích porodů či napětím mezi zdravotnickými profesemi.

Současně roste význam asistované reprodukce, jak upozornila Nicole Mardešićová ze Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti. V Česku funguje 47 center asistované reprodukce a odhaduje se, že tato centra se podílí až na 10 % narozených dětí. Zásadním problémem je posun rodičovství do vyššího věku, který z biologického hlediska snižuje šanci na úspěšné početí. Velkou roli podle ní hraje také nedostatečná informovanost o plodnosti a jejích limitech mezi dětmi a mládeží.

Širší společenský kontext: nejistota a změna vztahů

Velmi silně se napříč příspěvky opakoval kontext rostoucí nejistoty. Do rozhodování mladých lidí vstupují ekonomické krize a inflace; geopolitická nestabilita; klimatická změna či polarizace společnosti. Současně se mění i partnerské vztahy – lidé častěji žijí bez partnera/partnerky nebo déle hledají „vhodného“ partnera/partnerku pro rodičovství. To vše posouvá rodinné plánování do vyššího věku a zvyšuje pravděpodobnost, že nebude realizováno v zamýšleném rozsahu.

Konference ukázala, že pokles porodnosti není selháním jednotlivců ani důsledkem „měnících se hodnot“, ale především odrazem prostředí, ve kterém lidé žijí.

Porodnost není jen demografický ukazatel. Je to indikátor toho, jak dobře funguje společnost z pohledu životních jistot, rovnosti příležitostí a důvěry v budoucnost. Zároveň zaznělo varování: globální trend nízké porodnosti pravděpodobně nelze zásadně zvrátit, ale je možné významně ovlivnit podmínky, v nichž lidé rozhodují o rodičovství, a zároveň se připravit na změnu poměru ekonomicky aktivní a neaktivní populace.