Jiří Schwarz: Zvyšte nám daně

Světoznámý newyorský finančník Warren Buffett vyzval americké zákonodárce, aby bohatým zvýšili daně. Takové zvýšení daní považuje za adekvátní reakci demokratické společnosti na prohlubující se deficity veřejných rozpočtů a hrozbu státního bankrotu. Na jeho výzvu bezprostředně zareagoval známý americký nakladatel Steve Forbes. Bývalý republikánský kandidát na amerického prezidenta a vydavatel prestižního magazínu Forbes třetímu nejbohatšímu muži naší planety lapidárně odpověděl, že jeho výzva ke zdanění bohatých je zbytečná. Už mnoho let lze totiž dle zákona o poskytování finančních darů státu poskytnout dobrovolný finanční příspěvek na snížení veřejného dluhu americké vlády prostřednictvím Ministerstva financí Spojených států amerických.

Není bez zajímavosti, že Buffettova výzva vyvolala nejsilnější reakci ve Francii. 16 vrcholových manažerů, podnikatelů a další mimořádně bohatí lidé podepsali petici, v níž žádají o uzákonění zvláštního příspěvku pro bohaté. Dodatečná daň by měla vést ke snížení deficitu francouzských veřejných financí, který dle autorů petice ohrožuje budoucnost Francie. Dědička kosmetického  koncernu L´Oréal, předseda představenstva bankovního domu Société Générale, prezidenti telekomunikačního operátora Orange a letecké společnosti Air France s dalšími osobnostmi podnikatelského života podepsali petici za vyšší zdanění bohatých ve jménu solidarity.

Lze se domnívat, že tyto osobnosti ve své „blahosklonnosti“ ani nevědí, že akt solidarity vychází z dobrovolnosti. Solidaritu nelze nadekretovat. Pokud se tak učiní, nejedná se o solidaritu, nýbrž o vynucené přerozdělování bohatství či peněz z kapes jedněch do rukou jiných. Zatímco projevem solidarity by byla přímá platba či příspěvek chudým, potřebným a jiným, s nimiž dárce pojí sounáležitost, což se děje převážně prostřednictvím nadací, charit, občanských sdružení a jiných dobrovolných organizací, tak přerozdělování v demokracii se děje prostřednictvím daní za účasti státu a jeho přebujelé byrokracie.

16 velmi bohatých Francouzů si určitě všimlo, jak v posledním desetiletí ve Francii utěšeně bují korupce. Svědčí o tom pozvolný pokles pozice Francie ve světovém indexu vnímání korupce. Vždyť ještě neskončil soud s bývalým francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem, který je společně s devíti bývalými úředníky pařížského magistrátu obžalován ze zneužívání veřejných prostředků pro soukromé účely. Konkrétně se jedná o placení lidí, kteří pracovali pro jeho politickou stranu v letech 1977-1995, kdy byl primátorem Paříže. Neméně známá politička, bývalá francouzská ministryně financí a současná šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová, čelí žalobě za nehospodárné zacházení s veřejnými financemi francouzského státu. Konkrétně se jedná o její rozhodování ve sporu jiného bývalého francouzského ministra pro místní rozvoj Bernarda Tapie, jinak významného podnikatele, s francouzskou bankou Credit Lyonais, v níž má většinu francouzský stát. Tedy politická korupce, defraudace a nekalé propojování politiky s podnikáním nejsou ve francii neznámé jevy.

Určitě to nejsou altruismus ani solidarita, které vedou Warrena Buffetta a jeho 16 francouzských následníků k žádosti o zvýšení daní bohatým. Nepodceňujme je a nemysleme si, že nevědí o státní byrokracii, neefektivnosti přerozdělovacích procesů a skutečnosti, že dodatečné rozpočtové příjmy z nových daní pro bohaté budou pravděpodobně použity na cokoliv jiného, jen ne na snížení dluhu a ozdravení veřejných financí. Proč tedy přicházejí se vznešenými deklaracemi a gesty? Proto, aby zviditelnili své společnosti, díky úspěchu jejich zboží a služeb na trhu tak zbohatli. Jejich výzvy a petice vyvolají na první pohled sympatie. Získání sympatií a projev sounáležitosti jsou osvědčenými marketingovými tahy, jak získat pozornost a přízeň potenciálních zákazníků. Ne altruismus, nýbrž chladný ekonomický kalkul, lze najít za voláním o zvýšení zdanění bohatých. Politikům a státním úředníkům se iniciativa kazatelů domnělé solidarity nepochybně líbí, neboť díky zvětšenému přerozdělování zvýší množství peněz, o němž již brzy budou politici a státní úředníci spolurozhodovat. Superbohatí tím posilují nejen pozici vlastních firem na trhu, ale kupují si i přízeň politiků.

Publikováno v Terra Libera, 6.10.2011