Jiří Schwarz: Špatná čísla, nebo statistici?
Sčítání lidu, domů a bytů bylo neužitečným statistickým cvičením za 2,5 miliardy korun.
Za velké podpory médií proběhlo v březnu a v dubnu 2011 v České republice sčítání lidu, domů a bytů. Tato organizačně náročná akce pravidelně se opakující každých deset let zaměstnala devět a půl tisíce sčítacích komisařů a stála daňové poplatníky 2,5 miliardy korun. Jaké přinesla výsledky?
Různé. Některé z nich byly s vysokou přesností předpověditelné i bez podrobného přepočítání, jiné byly natolik překvapivé, že zpochybňují sčítání jako celek. Velká část publikovaných údajů je zcela zbytečná. Snad byly důležité pro potřeby centrálního plánování hospodářství v rigidní společnosti, ale v dynamicky se rozvíjející společnosti s tržní ekonomikou si jejich praktické využití nelze ani při nejbujnější fantazii představit. Například zveřejnění počtu domů v obcích nedává žádný smysl nebo počet lidí narozených v místě trvalého bydliště nebo počet obyvatel podle národnosti podle velikostních skupin obcí. Jedná se spíše o statistická cvičení s nepřesnými čísly než o výsledky seriózního statistického šetření.
Věnujme se však některým údajům zpochybňujícím věrohodnost posledního sčítání lidu a jeho výsledků. Zatímco nás v roce 2011 žije v České republice předpokládaných 10,56 milionu, tak počet obyvatel české národnosti oproti poslednímu sčítání v roce 2001 klesl o 2,52 milionu. Je důvodem nezodpovězení pouhá ignorance kvůli nepovinné odpovědi nebo obava z uvedení správné odpovědi dle rodného listu nebo stud za vlastní národ nebo razantně se prosazující evropanství v našich srdcích na úkor češství? Nebude nevysvětlení nebo zkratkovitá interpretace těchto čísel pobídkou pro nacionalistickou politiku ve stylu „Čechy Čechům“?
Dalším překvapujícím zjištěním je, že v České republice žije jen pět tisíc občanů romské národnosti a dalších sedm tisíc romsko-české národnosti. Kdo čekal, že podrobné sčítání lidu v roce 2011 upřesní vládní odhad o počtu Romů v České republice z roku 2006, je asi zklamán. Podle tohoto odhadu žilo před pěti lety u nás 150 až 300 tisíc Romů. Je zřejmé, že tento velmi hrubý odhad je blíže současné skutečnosti než výsledky posledního sčítání. Vždyť i průměrnému žákovi druhé třídy základní školy, který doprovází své rodiče na obvyklé nákupy na oblíbená vietnamská tržiště, je jasné, že Vietnamců u nás nežije čtyřikrát více než Romů, jak uvádějí zveřejněné výsledky sčítání.
Obdobné pochybnosti vyvolávají výsledky sčítání domů a bytů. Když se i přes obtížnou porovnatelnost s výsledky starších sčítání pokusíme srovnat získaná čísla, získáme podivné výsledky. Zatímco v roce 2001 žilo v jednom bytě v průměru 2,67 osoby, tak nyní jich je 2,71. Jiné výsledky sčítání přitom říkají, že klesá počet úplných rodin, klesá počet dětí do 14 let a zvyšuje se počet svobodných a rozvedených, jakož i průměrný věk. Tento nepříznivý vývoj vede ke snižování počtu osob v bytě, což je realita! Ve výsledcích sčítání nenalezneme žádný údaj pro neobydlené byty. Nedochází ke snižování počtu neobydlených bytů, což umožňuje nesnižovat kvalitu bydlení v České republice měřenou počtem osob žijících v bytě? Je podivné, že statisticky dokážeme zaznamenat neobydlený dům, ale už ne neobydlený byt v obydleném domě. Pokud je tomu tak, lze sčítání bytů a z něho vyvozované závěry snadno zpochybnit a vyvrátit.
Je na místě klást si podobné otázky, nebo lze celou záležitost odbýt s tím, že výběr povinných a nepovinných odpovědí není konzistentní a nelze tyto údaje věrohodně párovat? Anebo je problém v tom, že v Českém statistickém úřadě měli před sčítáním lidu jinou prioritu než metodiku sčítání spojenou s obsahem dotazníku, problémem závazností odpovědí, časovou srovnatelností údajů včetně řádného proškolení sčítacích komisařů a účinné osvěty?
Je zřejmé, že uspokojivá kvantita daná vysokým procentem vyplněných statistických formulářů vynucená hrozbou desetitisícové finanční sankce za neodevzdání vyplněného formuláře je další téměř nic neříkající údaj. Důležitá je kvalita vyplněných údajů, která závisí na pravdivosti jednotlivých údajů. S růstem ignorance či nepravdivosti uvedených údajů se zpochybňuje věrohodnost statistického šetření. Doufejme, že poslední sčítání lidu, domů a bytů bylo opravdu poslední podle použité, v podmínkách České republiky dávno nevyhovující metodiky.
Publikováno v LN, 29.12.2011