Projev předsedy vlády Mirka Topolánka na 9. energetickém kongresu ČR; 10. 3. 2009

Vážený spolupanelisto, vážený Martine Pecino, vážení kolegové, dámy a pánové,

za prvé jsem zvyklý si říkat, co chci a nenechám se svazovat tím, kam mě ti, co mě zvou na tyto konference, tlačí. Za druhé jsem dalek toho, abych jako předseda Evropské rady, a to jsem se naučil, říkal své názory. Mí kolegové z energetiky, v které jsem řadu let působil, mé názory znají. Nejsou daleko od toho, co říkal Martin Pecina, nicméně přece jenom je to trochu složitější. I za komunistů na vesnici chodili komunisté do kostela, nemohli si dovolit tam nechodit. Tak je to samozřejmě i s tím náboženstvím a souhlasím s tím, a můj přístup k celé té věci je dán tím, že jsem se celý život pohyboval někde na rozhraní ekonomiky, ekologie a energetiky a v tomto trojúhelníku je třeba ten problém řešit. Ten problém nemůže být řešen pouze ekologicky, nemůže být řešen pouze energeticky a je nesmyslný, když se bude řešit neekonomicky. To znamená v mém pojetí, co je ekonomické tak musí být i ekologické, nikoliv naopak. Takže to je přístup člověka, který se v dané problematice celý profesní život před tím životem plochým politickým pohyboval.

Já jsem velice přemýšlel, jak se dostat nad to téma klimatu, nad ten první panel, pokusit se orientovat trochu šířeji nad problematiku energetiky a já to udělám. K celé té problematice klimatu jenom tolik, že i já si myslím, že je třeba předat zemi minimálně v takovém stavu, ne-li lepším, než v jakém jsem ji převzal. I já si myslím, že je potřeba vytvářet prostředí pro život. I já si myslím, že je potřeba po sobě uklidit. Já si myslím, že to je normální pragmatický politický přístup a každý z nás hledá prostředky a nástroje, jak toho dosáhnout. Současná finanční krize a její ekonomické dopady částečně vyřeší problém spotřeby. Já si myslím, že všechny prognózy a predikce o nárůstu spotřeby při takovém poklesu poptávky a při takovém poklesu výroby vezmou za své a budeme se v příštím roce odpichovat z jiných čísel. Takže některé problémy se vyřešily samy.

Mimo jiné taky proto, že lidé zapomněli na určitou obezřetnost a zapomněli na to, že mají spotřebovávat pouze to, co vytvoří, že celý globální svět žil z finanční bubliny uměle vytvořených za dob grunderského kapitalismu devadesátých let se tomu říkalo dubové peníze, které se točily dokola, všechny ty derivátové obchody způsobily, že jsme žili nad poměry, že jsme spotřebovávali víc, než bylo potřeba a v tomto smyslu jsme dostali dobrou facku. A to jak v ekonomice, tak samozřejmě nakonec i v energetice. Já se budu věnovat spíše tomu, čím se zabýváme dnes s průmětem do českého prostředí.

Přece jenom ty poslední období, poslední půlroky, počínaje už možná německým předsednictvím, přes to minulé francouzské, naše a to příští švédské se zabývají energetikou ať už v té jeho klimatologické nebo klimatické podobě, tak v jiných podobách energetiky daleko více jak ty před nimi. Ten důvod je celkem jasný. Závislost Evropské unie a zemí EU na importech je fatální, v čase se bude zvyšovat a pokud nechceme udělat zásadní strategickou, geopolitickou chybu, tak na to musíme reagovat. Ta reakce Evropské unie je trochu hysterická a samozřejmě jde špatným směrem, ale já věřím jako člověk, který studoval linearní a nelineurní a impulsní regulaci, že nakonec se soustava stane statickou, ty kmity se vyrovnají a budeme kráčet správným směrem.

Ten správný směr, a to ukazují všechny studie, je částečně daný úsporami, úspornými technologiemi, které nejenom že jsou v dané chvíli nejúčinnější, ale taky se ty investice velmi rychle vrátí. Ten další směr je orientace na to, co umíme vyrobit doma sami a v našem případě je to pořád ještě uhlí a ještě dlouho bude, je to jaderná energetika, voda – já bych řekl tam ten potenciál těch dvacet, třicet, možná padesát malých vodních elektráren jako naši spotřebu nějak neovlivní. Obnovitelné zdroje, já bych se spíše orientoval než na slovo obnovitelné na slovo nízkoemisní a taky bychom našli technologie, a samozřejmě hledání nových substitutů, nových technologií a snížení závislosti na dovozu.

Ta situace v každé zemi je specifická, je jiná, každá země má jiné geografické, jiné přírodní podmínky, jiné vlastní zdroje, některé země pokud by sami nezačaly něco dělat by byly závislé na importech stoprocentně. Typické země jsou třeba Dánsko a Holandsko. Některé země vhodně kombinují obnovitelné zdroje s jadernou energetikou, proto mají poměrně šťastný ten energetický mix, a to je třeba Švédsko nebo Francie. Tím naznačuji, že přesto že ta diskuse u nás je složitá, tak ten směr další vývoj v energetice minimálně pro základní zatížení výroby silové elektřiny bude jaderná energetika, ať si to někdo přeje nebo nepřeje. Je to prostě alfa a omega toho příštího vývoje, ať už to budou reaktory třeti a půlté nebo čtvrté generace půjde vývoj touto cestou a není možné to realizovat jinak.

Ti co mají uhlí, tak ho budou samozřejmě spalovat a bylo by ideální, kdyby ho spalovali nějakým čistým efektivním způsobem, kdyby využívali nových moderních clean coal technologií, kdyby samozřejmě zvyšovali účinnost a tím spotřebu paliva, prodloužili jeho životnost. Obnovitelné zdroje jsou vhodným doplňkem, nikdy nebudou řešit základní zatížení země, které jsou na tom postaveny, tak mají jiné přírodní podmínky než ty země jako je třeba Česká republika s vysoce rozvinutým průmyslem, s velkou spotřebou poměrně náročné výroby a podobně. Tím jsem možná uvedl tu situaci.

Během francouzského předsednictví byl schválen tzv. klimaticko-energetický balíček, do kterého byly vkládány velké naděje, velké expektace, ten princip 20-20-20 vlastně ovládl tu evropskou diskusi, dominoval vlastně tomu evropskému diskurzu v této oblasti. Já bych řekl, že ten výsledný produkt je kompromis, který specielně zemím jako nám bude umožňovat se vypořádat i s těmi energeticky náročnými výrobami, bude nám umožňovat investovat do naší energetiky právě v tom období následujících patnácti let velké částky ponechat ty peníze v odvětví, umožnit změnu nebo posun toho energetického mixu žádoucím směrem. Domnívám se, že ten kompromis je v pořádku.

Ty ambice a takové to proponované lídrovství Evropské unie v této oblasti má několik úskalí a několik limitů, proto taky intenzivně teď jednáme – Martin Bursík jede do Japonska, potom do Washingtonu – se zeměmi, které mají daleko větší emisní zátěž, daleko více zatěžují planetu Zemi, ať už si myslíme o těch parametrech CO2 cokoliv právě emisemi CO2 a bez jejich spoluúčasti na tom projektu je ten evropský projekt směšný. Při představě, že dneska Evropská unie tvoří 15 % světových emisí CO2 a přitom závazku snížení emisí o 20 % nebo respektive o 30, kdy se na tom všichni shodnou, tak jsou to pořád jenom 3 % světové tvorby emisí CO2. Domnívám se, že pokud se nedohodne svět s Čínou, tak 3 % světových emisí vyrobí při nekontrolované výroby čehokoliv Čína během dvou let. Takže já se domnívám, že celá ta ambice je velmi nadnesená nebo je to opravdu ambiciozní projekt a bez dohody s Amerikou, Ruskem, Indií, Čínou, Brazílií, bez dohody s těmi velkými hráči podle mě přijde doma, kdy bude Evropská unie tento nákladný projekt přehodnocovat, protože nebude mít ty dopady v globálním měřítku a žádné jiné, protože emise jsou bez hranic, než globální měřítko v tomto smyslu neexistuje.

Nicméně tuto etapu máme víceméně za sebou, připravuje se summit v Kodani, kde by se měl ten postkjótský proces posunout, kde by se právě měly dohodnout hlavní pravidla hry pro ty světové hráče včetně Evropské unie. To že právě na nás padla příprava tohoto summitu je pikantní, ale zase na druhé straně jsme jediná země, která má ministra životního prostředí právě předsedu Strany zelených a Martin Bursík, a teď to neříkám ironicky, se toho zhostí nepochybně dobře, protože ten přístup musí být racionální.

To co děláme my, tak to bylo předznamenáno tzv. plynovou krizí, já bych řekl, že zdaleka neskončila. Každý kdo se tím zabývá tak ví, že žádný problém se neodstranil, pořád jsme stejně závislí na jedné rouře, my tedy na dvou, tak jsme na tom lépe. Pořád existuje určité riziko, že se zítra, pozítří plyn přes Ukrajinu může zastavit. Já jsem skoro rád, kdybych chtěl zvýraznit naší prioritu energetická bezpečnost, tak se nemohlo, a teď to říkám trochu v nadsázce, nemohlo stát nic lepšího, než je takováto událost, takováto krize, aby obnažila v plné nahotě tu obrovskou zranitelnost některých evropský zemí a bohužel jenom některých, proto tam ta solidarita často neexistuje, na importech plynu a ropy a závislosti na tom, co ohrožuje fakticky řekl bych tu západní Evropu víc jak cokoliv jiné, protože bez energie do budoucnosti nebude nezávislost a bez nezávislosti nebude svoboda. Já si pamatuji na jeden článek Sacharova, který už před myslím že to je třicet let, napsal článek Evropa, jádro a svoboda. On to samozřejmě aplikoval přímo na využití jaderné energie, ale jasně předznamenal diskusi, že ohrožení této civilizace přichází z několika směrů a tím jedním z nich je nedostatek nebo závislost na energiích.

Ten recept na snížení závislosti jsme pojmenovali, ta diskuse v EU nastartovala i díky nám, díky této naší prioritě, jedná se samozřejmě o diversifikaci dodavatelských cest. My se domníváme a snažíme se všechny přesvědčit, že to musí být samozřejmě diversifikace zdrojů. Závislost na plynu, který buď přichází z Ruské federace nebo je kontrolován Ruskou federací žádnou takovou diversifikaci v tomto smyslu není. Je to samozřejmě diskuse o poměrně nákladném řešení, zvětšování objemů plynových zásobníků, je to velmi nákladné řešení, které je diversifikačním nástrojem, tzn. využívat LNG a samozřejmě zkapalňování plynu, protože se ten vějíř potencionálních dodavatelů výrazně zvyšuje. Je to samozřejmě diskuse o výrobě nebo o substitutu plynu, což bude velmi složité, protože máme dnes nějakou závislost na plynu v některých zemích i vyšší. Speciálně případ Bulharska a Slovenska ukázal, že závislost na jedné trubce je naprosto fatální. V tom smyslu se ukazuje velmi šťastné rozhodnutí diversifikovat dodávky plynu tou severní norskou cestou.

Ty příští projekty, ať už je to propojení Gazela nebo případná participace na jiných dodavatelských trasách typu Nabucco ukazuje, že Česká republika byla v tomto trochu vepředu oproti ostatním a vždycky jsme cítili tu ruku na těch kohoutech, na té naší východní hranici a měli jsme trochu zvýšenou citlivost na energetickou závislost na jednom zdroji. Myslím si, že teď ta diskuse o pětimiliardovém balíčku v eurech na možnost propojení, na možnost vytvoření zásobníků je jenom malá kapka v těch investicích, které se musí do tohoto sektoru pustit.

Já osobně se bojím, že tak jak Evropská unie má celou řadu společných politik, které pokládám za nesmyslné, třeba zemědělství nebo některé další, pokusy ovlivňovat jednotlivé země ve věcech, které náleží té vlastní zemi, tak právě to, co by potřebovala, právě to, co se podle mě nestane a to je moje obava, je společná energetická politika v těch principech společného vyjednávání, společného tlaku, společného řešení projektu, které jsou investičně náročné, že nejsou v silách národních států. Zatím se obávám, že ta solidarita v tomto smyslu neexistuje a v tomto smyslu taky ta naše role během půlroku a tlak řešení je poměrně velmi významná.

Příští půlrok přicházejí Švédové, kteří se budou orientovat na věci, které jsou nám blízké, protože jsme se vždy snažili intenzifikovat výrobu, zabývat se úsporami, problematika teplárenství přece byla v České republice a ve Slovensku byla zpracována daleko dříve než v jiných zemích, takže musím říct, že my některým problémům nerozumíme méně než naši kolegové na západě a to je otázka energetické účinnosti a řešení spojených s touto kategorií energetiky, kde si myslím, že by měla pokračovat naše diskuse na realizaci celé řady úsporných projektů. Všechny studie ukazují, že nejefektivnější z hlediska snížení emisí versus cena jsou právě úspory, hned následující jaderná energetika a teprve někde vzadu jsou obnovitelné zdroje a vůbec nejméně efektivní jsou carbon capture & storage, já říkám, než CO2 skladovat, je lepšího netvořit.

Závěrem toho svého úvodního bloku chci říct, že Češi se vyznačují určitou mírou pragmatismu, určitým racionálním a velmi flexibilním přístupem, byli jsme k tomu historicky přinuceni a i v tomto smyslu jsme přínosem k té diskusi Evropské unii, nepodléháme snadno náboženství, přestože někdy se nám to líbí, nepodléháme snadno většinovému názoru, zvlášť někdy, když není správný. Jsme svým způsobem bojovníci a myslím si, že jsme obohatili tu diskusi v Evropské unii o velmi možná přímočarý přístup se zkušenostmi v energetice, které dlouhodobě máme.

Já bych chtěl popřát vašemu 9. energetickému kongresu, abyste se bavili o těch věcech velmi otevřeně, abyste nepodléhali různým mediálním klišé, abyste se nenechali tou diskusí, kterou já vnímám jako pozitivní, to je o tom, jak musíme chránit naše prostředí kolem sebe, abyste se nenechali vehnat do řešení, která by v konečném důsledku mohla znamenat spíše snížení kvality života než jeho zvýšení. My přece to děláme pro to, abychom žili lépe, abychom žili zdravěji, abychom žili spokojeněji, abychom pokud možno nemuseli pracovat a v tomto smyslu i já vám přeji, abyste nevysedávali dlouho a abyste využili krás Prahy, abyste využili místní pohostinnost a ty tři dny využili velmi efektivně. Přeji vám pěkný den.