Vavro Šrobár

Československý politik; původním povoláním lékař, hlasatel a realizátor spolupráce Čechů a Slováků a myšlenky společného státu. Ve sl. společnosti obhajoval názory T. G. Masaryka. V letech 1896–99 předseda spolku Detvan. Zakladatel a v l. 1898–1904 hlavní redaktor a nejvýznamnější ideolog skupiny sl. inteligence sdružené kolem revue Hlas, kritizující politiku Slovenské národní strany (hlasisté), která vycházela do r. 1904. V letech 1907–08 byl za polit. činnost vězněn. Stál u počátků agrárního hnutí na Slovensku. V dubnu 1915 se stal zástupcem tajného výboru Maffie na Slovensku. 1. 5. 1918 v Liptovském Mikuláši poprvé proklamoval právo Slováků na sebeurčení a společný stát s Čechy. V květnu 1918 se účastnil nelegálního kongresu potlačovaných národností Rakouska-Uherska v Praze, po návratu ho uherské úřady do počátku října internovaly. 28. října byl kooptován do předsednictva Národního výboru za Slováky a za ně podepsal zákon o zřízení čs. státu. V listopadu vytvořil prozatímní slovenskou vládu, sám se stal čs. min. zdravotnictví, kterým zůstal do r. 1920. V prosinci byl jmenován zároveň ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska. V této funkci, ve které setrval do r. 1920, se významně zasloužil o prosazení čs. moci na Slovensku. V r. 1920 min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a zároveň jako min. pro sjednocení zákonů a organizaci správy. V letech 1921–22 min. školství a nár. osvěty. V letech 1918–25 byl poslancem parlamentu, nejprve do r. 1920 za Sl. klub, později za agrárníky. V letech 1925–35 zastupoval agrárníky v senátu, přičemž mezi roky 1925 a 1929 předsedal jejich senátorského klubu. V r. 1935 byl jmenován řádným prof. dějin lékařství na bratislavské univ. Za 2. sv. války přední představitel občanského odboje. Po neúspěchu jím řízeného Ústředního národního výboru od r. 1944 spolupředseda SNR. V únoru 1945 působil na vých. Slovensku jako vládní pověřenec pro školství a nár. osvětu. V letech 1945 až 46 ministr financí. V r. 1946 vystoupil z Demokratické strany a vytvořil Stranu sľobody, která podpořila komunisty. Od února 1948 byl posledním ministrem pro sjednocení zákonů. Významný představitel čechoslovakismu. Z díla: Ľudová obrázková zdravoveda (1909), Pamäti z vojny a väzenia (1922), Oslobodené Slovensko I–II (1928–32), Z môjho života (1946).

Zdroj: Encyklopedie Universum