Jaroslav Stránský

Český právník, novinář a politik; syn Adolfa Stránského, po němž převzal vydavatelství Lidových novin. 1903-07 vystudoval práva na č. universitě v Praze. Od mládí se věnoval polit. žurnalistice, především v Lidových novinách, kam psal vnitropolit. komentáře. Před 1. svět. válkou polit. činný v Lidovo-pokrokové straně mor., 1918-25 v Čs. nár. demokracii, 1921-25 vůdce jejího opozičního mor. křídla; 1925 založil vlastní Nár. stranu práce (1929 se sloučila s nár. soc. stranou); 1918-21 a 1929-38 poslanec NS.
Vedle polit., novinářské a vydavatelské činnosti se zabýval též právní vědou: 1921-34 docent, 1934-39 mimořádný, 1945-48 řádný profesor trestního práva na MU v Brně. V září 1938 člen Výboru na obranu republiky, odpůrce mnichovské kapitulace. 1939-40 v exilu ve Velké Británii; 1940-45 ministr spravedlnosti čs. exilové vlády v Londýně, spoluautor retribučních zákonů.
Ve vládě patřil k hl. odpůrcům komunistických praktik a snah o mocenskou hegemonii; na protest proti nim podal 20. 2. 1948 spolu s dalšími dem. ministry demisi. Po kom. převratu odešel se svou rodinou do exilu. Usadil se v Londýně, zapojil se do činnosti exilových organizací a rozvinul pravidelnou spolupráci s čs. vysíláním BBC, od 1951 též s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa.

Zdroj: TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století.
3 sv. Praha – Litomyšl: Paseka, 1999, s. 202-203.