Zahajovací projev premiéra Mirka Topolánka na Evropském bankovním a finančním fóru 1. 4. 2008

Vážený účastníci Evropského bankovního a fainančního fóra, milí hosté,

je mi mimořádnou ctí přivítat vás všechny v Praze, zde v kongresové sále České národní banky a vystoupit se zahajovacím projevem již 16. ročníku tohoto fóra. Při pohledu na jednotlivé diskusní bloky tří jednacích dnů jsem našel řadu témat, která mne oslovila a vystavila pokušení účastnit se diskuse aktivněji a hlouběji. Mohu vás uklidnit, že jsem tomu mámení naštěstí odolal. Dovolte mi říci pouze pár poznámek k některým vybraným aktuálním finančním a bankovním otázkám z pohledu předsedy vlády pořádající malé, otevřené, úspěšné a exportně orientované země. Dodal bych z pohledu hrdého předsedy vlády. Tedy z pohledu šéfa instituce, která je na jedné straně ve svém jednání finančními trhy ovlivňována, na straně druhé je, myšleno tyto trhy, svým jednáním sama ovlivňuje. Někdy dokonce pozitivně. I proto se pokusím nedopustit se ceno, či kurzotvorných výroků.

Protože jsme na Evropském bankovním a finančním fóru, začnu eurem. Stejně se mě na termín, který by ulehčil vaše predikce a expektace, ať už nahlas, nebo v duchu, všichni ptáte. Kdy bude Česká republika nejenom členem Evropské měnové unie, ale i uživatelem společné měny? Úplně na začátek chci předeslat, že euro zavedeme ve chvíli, kdy to bude výhodné pro českou ekonomiku a tím i pro české občany. Je přitom důležité nezaměňovat příčinu a důsledek. Přijetí eura bude až výsledkem reforem a správné péče o českou ekonomiku. Opatření, která nám umožní euro bez problémů přijmout, jsou přesně ta, která beztak potřebujeme prosadit a provést, abychom měli zdravé veřejné finance, dlouhodobý vysoký růst a kromě nominálních, plnili i reálná konvergenční kriteria. Nestačí tedy „jen“ splnit maastrichtská kritéria. Ta jsou podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Jsou podmínkou pro to, aby nově přijatá země nedestruovala společnou měnu. Ale nezaručují, že její přijetí bude také výhodné pro onu novou zemi eurozóny. Aby bylo zavedení eura pro českou republiku skutečně přínosem, musíme splnit mnohem širší soubor „superkritérií“. Zde není prostor pro delší rozbor. Ale jde zejména o mzdy, ceny, produktivitu, o sladění hospodářských cyklů a dále o pružnost, se kterou bude naše ekonomika schopná přestát případný šok z nesladěnosti těchto cyklů. Vzhledem k úzké vazbě na německou ekonomiku tedy především česko-německého porovnání. Jsem proti uspěchání vstupu do eurozóny. Vláda v tomto postupuje v souladu s ČNB, která každoročně vyhodnocuje plnění dodatečných kritérií. Přičemž je jasné, že největší díl práce čeká na kabinet.

Zatímco sladění hospodářských cyklů je otázkou času a přirozených ekonomických procesů, odstranění rigidit, které brání pružné reakci na šoky hospodářského cyklu, je odpovědností vlády. Jde zejména o flexibilní pracovní trh a snížení vysokého podílu mandatorních výdajů, který podvazuje možnosti fiskální politiky. Jde o reformy související se stárnutím obyvatel, tedy o reformy zdravotního systému a důchodů. Jde o disciplínu ve veřejných rozpočtech. A jde také o důvěru lidí. Češi dnes věří dnes už trochu anomálně posilující koruně více jak kdykoli před tím a je třeba je připravit na změnu a její výhodnost.

Další aktuální finanční otázkou, ke které se chci vyjádřit, protože souvisí s politickým rozhodováním vlády, je působení tzv. Suverénních fondů (Sovereign Wealth Funds). Regulovat, či neregulovat? A jsou, či nejsou vůbec tyto státní fondy problémem? Samozřejmě může být nebezpečné, když mnohdy nedemokratické režimy nakupují majetkové účasti v demokratickém světě. Nicméně jsem toho názoru, že ochrana a regulace by se měla vztahovat především na odvětví, v nichž fungují již dnes. Na firmy strategického významu a na obranný průmysl. Ale snažit se celkově komukoli zabránit nakupovat na volném trhu, byť by šlo o čínský státní fond, nemůže být účinné. Ne, pokud zároveň nezničíme onen volný trh. Právě trh je největší předností naší ekonomiky. Kdo na něm operuje, musí se chovat racionálně, což nutně omezuje možnosti politických zásahů do strategie těchto fondů.

Použil bych zde analogii – jakkoli všechny příměry kulhají – s ropnou krizí sedmdesátých let. Ani obrovský přesun peněz ze západních zemí do oblasti Perského zálivu nenarušil finanční rovnováhu. A to díky tomu, že petrodolary zůstávaly stále v těch samých bankách. Jen se v počítači změnila kolonka majitele. I v tomto případě se do vyspělých zemí v podobě investic vracejí prostředky získané exportem. Což za prvé znamená, že jinde, než ve vyspělých zemích nelze rozumně tyto prostředky utratit. Za druhé se tímto propojením stabilizuje světové hospodářství. Tento liberální a tržně konformní přístup samozřejmě nevylučuje regulaci v odůvodněných případech, jak už jsem zmínil.

Na konto debaty o reformě Mezinárodního měnového fondu jen poznamenám, že každý by měl být schopen podrobit se pravidlům léčby, kterou ordinuje jiným. Pokud MMF léta zachraňoval země v problémech tím, že jim diktoval dietní kúru, pak dnes, kdy právě není koho zachraňovat, musí nutně zeštíhlet sám. Jako předseda vlády, která totéž musí činit ve vlastních úřadech, vím, že to není snadné. Ale je to nutné a potřebné. Rozhodně budeme trvat na dalších úsporách v této instituci. Mohl bych tu ještě hodiny a hodiny mluvit jako poučený laik o výhledu světové ekonomiky. O nákaze z USA, o tom, zda jde více o krizi likvidity, či krizi solventnosti, o vlivu expanze nových ekonomik na růst cen potravin a ropy atd. Ale to byste mi asi už neodpustili. Zůstanu tedy u toho, že pouze shrnu své jednotlivé poznámky.

Společným jmenovatelem toho, co jsem zde řekl, je spojení „méně regulace“ a „volný trh“. Fungující volný trh se vypořádá s eurem, umožní těžit z jeho výhod a minimalizuje nevýhody. Volný trh je tím, co k nám láká tzv. Suverénní fondy. Nikoli obráceně. Kapitál jde za lepším, ne za horším. Proto si nenechme ze strachu vnutit realitu zemí, ze kterých tyto peníze pocházejí, neničme trh, onen vzácný nástroj, přílišnou regulací. Nevěřme, že existuje nějaká lepší regulace. Better regulation is better than overregulation. But no regulation is better than better regulation. A konečně, volný trh musí na své vlastní kůži okusit i MMF, který je zodpovědný za jeho prosazování, ač jako chrlící sopka zahltil vlastní erupcí sám sebe. Za sebe pak na úplný závěr řeknu jednu zdánlivě paradoxní zkušenost. Aby volný trh fungoval skutečně volně, chce to od vlády opravdu hodně, hodně byrokratického úsilí.

Přeji vám příjemný, ničím nerušený a diskusemi naplněný pobyt v Praze. A když už jste tady, tak si zkuste všimnout, že Česká republika byla, je a hlavně pořád bude ideálním místem pro vaše investice. Pokud jste sem přijeli diskutovat, výborně. Pokud jste sem přijeli utratit velké peníze, pak jste tu správně a udělejte to. Ale pokud byste zde chtěli alokovat opravdu velké peníze, pak tu zůstaňte. Pěkný den.