Úvodní slovo premiéra M. Topolánka na summitu EU-LAC v peruánské Limě 16. 5. 2008

Dámy a pánové,

je mi velkou ctí i výzvou moderovat dnešní pracovní stůl. Rád bych také představil své drahé kolegy, kteří na tomto stole budou v desetiminutovém příspěvku reprezentovat svou národní zkušenost s tématem našeho stolu.

Tématem dnešního pracovního stolu je téma sociálních a ekonomických důsledků chudoby, nerovnosti a vyloučení, nebo – jak my členové EU ošklivě říkáme - sociální koheze. Latinská Amerika je dnes stále regionem s největší mírou nerovnosti na světě – 40% obyvatel, což je asi 200 miliónů lidí, stále žije v chudobě. Latinská Amerika zažívá v posledních pěti letech trvalý růst kolem 5 % HDP. Tento růst je jednak poněkud uměle způsoben růstem toho, čeho má Latinská Amerika nejvíce – prodejem surovin (ropy, rud i minerálů) a jejich vzrůstajícími cenami, na druhé straně je však také výsledkem cílených ekonomických a strukturálních reforem latinskoamerických vlád. Zdroje vzniklé tímto poměrně robustním růstem jsou konzumovány v jednom případě nerovnoměrně, v tom horším jsou přerozdělovány nemotivačním měkkým způsobem těm nejchudším, v třetím případě slouží k realizaci hlubokých strukturálních liberalizačních reforem, vedoucích k růstu vzdělanosti, pracovních příležitostí a odstraňovaní chudoby. Pouze tato poslední cesta vede k cíli. Jsem o tom přesvědčen jako premiér České republiky, která v posledních dvaceti letech zvolila po čtyřiceti letech komunistické totality právě tu třetí cestu. Domnívám se, že tento proces je realizovatelný při otevření ekonomiky národními prostředky a silami v prostředí otevřené a přátelské ekonomiky, která je připravena na příjem přímých zahraničních investic. Proto jsem přesvědčen, že univerzálním receptem pro odstraňování chudoby je otevřená, demokratická společnost postavená na základě ochrany lidských práv a ochrany soukromého vlastnictví, jež nabízí těm nejchudším bezpečí a vyšší míru vzdělání pro lepší uplatnění na pracovním trhu. Dovolte mi mou úvodní úvahu zakončit slovy německého filozofa Karla Poppera, krajana Angely Merkel, kancléřky země, která je dnes vzorem sociálních jistot a sociální inkluze, a autora díla Otevřená společnost a její nepřátelé: „Vlády by se měly soustředit spíše na snižování utrpení, než na to, aby se pokoušely vykonat co nejvyšší možné dobro.“ Svoboda, bezpečí, otevřenost rovná se prosperita a sociální jistoty. Nyní mi dovolte dát slovo mým kolegům. Po jejich příspěvcích bude následovat diskuse. Rád bych vás poprosil, abyste své diskusní příspěvky omezili na tři minuty.