Projev premiéra na setkání s tureckou obchodní komorou 17. 4. 2008

Nejprve chci poděkovat organizátorům i tureckému velvyslanci v Praze Jeho Excelenci Targayovi za tuto akci. Pevně doufám, že tato konference a Váš pobyt zde bude znamenat další historický předěl a impuls k navazování nových obchodních kontaktů. A také ve sdílení know-how, jak pracovat s operačními programy EU.

Jsem za tuto akci nesmírně rád, neboť se nám tak daří konkrétně plnit slib, který jsem dal v listopadu minulého roku při návštěvě tureckého premiéra Erdogana v Praze: že jsme připraveni předat naše zkušenosti z negociačního a přístupového procesu k EU. Přátelé si mají pomáhat, nechceme, abyste museli projít zkušeností některých omylů, které máme za sebou a rádi budeme sdílet naše znalosti, které mohou Turecku pomoci na cestě k plnému členství v EU.

Otázce budoucího začlenění Turecka do EU se nemohu ve své dnešní řeči vyhnout. Na tom závisí i hospodářské vztahy našich dvou zemí. Po našem vstupu se nejrychleji rozvíjí právě obchod s ostatními členskými zeměmi EU, který dnes tvoří až 85 procent celkového objemu naší obchodní výměny.

Debata o tureckém členství je nejen debatou o budoucnosti této velké země, o tom, zda bude mít sílu a vůli splnit všechna kritéria a požadavky. Je také debatou o budoucnosti EU. Zda dokáže najít takový modus vivendi, aby i členství takové země, jakou je Turecko bylo oboustranně prospěšné. Osobně podporuji, aby EU byla spíše heterogenní, než unifikovaná. Aby byla společenstvím zemí, které na jedné straně uznávají společné hodnoty a dodržují pravidla hry. Ale na druhé straně si ponechávají své komparativní výhody a jednají na základě svých odlišných ekonomických zájmů a podmínek. Taková Unie musí být otevřená dalšímu rozšiřování, nesmí se uzavírat sama v sobě. Musí být vnitřně i vůči vnějšímu světu svobodná a liberální. Musí opustit cestu zvyšování míry regulace a unifikace a naopak být flexibilní a různorodá.

Když říkám, že česká vláda preferuje tuto budoucí podobu Evropy a zároveň podporuje plné členství Turecka v EU, jde o dvojí vyjádření téhož. Turecko se nikdy nemůže stát členem unifikované, zapouzdřené Unie. A EU, která odmítne další rozšiřování, nemůže být nikdy onou liberální, otevřenou Evropou, která plní svoji civilizační misi rozšiřovat prostor svobody, bezpečí, stability a prosperity. Jsme tedy pro plné členství Turecka. Nikoli jen pro nějakou náhražku typu privilegovaného partnerství. Dnes platná evropská legislativa status „privilegovaného partnerství“ ani nezná a s touto kategorií nebyl dosud konfrontován žádný kandidát z předchozích kol rozšíření. Pokud by měl být koncept privilegovaného partnerství zodpovědně míněným dokumentem pro budoucí diskusi o zapojení Turecka do EU, měl by minimálně načrtnout řešení následujících okruhů otázek:
Co přesně by měl tento asociační vztah zahrnovat?
Měl by být tento model spolupráce aplikován pouze v případě Turecka, nebo i vůči ostatním zemím, které dnes EU zařazuje do své politiky sousedství (neighbourhood policy), nebo které do budoucna projeví svůj zájem o to stát se členy EU?
V čem přesně by se tato forma spolupráce kvalitativně lišila od plného členství?
Kromě těchto věcných otázek vyvolává návrh privilegovaného partnerství i zásadní filosofickou otázku: V čem má být toto partnerství privilegované a vůči komu?
Všem úvahám o privilegovaném partnerství je společná snaha co nejvíce využít ekonomického potenciálu Turecka - respektive jeho sedmdesátimilionového trhu - i jeho geopolitického postavení a bezpečnostně-strategické hodnoty. Na druhé straně jsou tyto návrhy velmi nekonkrétní pokud jde o privilegovaný přístup Turecka na vnitřní trh Unie a o jeho zastoupení u Evropské komise či v Radě ministrů pro vnitřní trh. Nepoměr mezi výhodami, které by EU získala, a nedostatečným politickým zastoupením Turecka v rozhodovacích a prováděcích orgánech EU je zjevný. Kromě těchto pochybností nepovažuji za správné, aby se měnila pravidla během hry. Pokud jednou EU pozvala Turecko mezi kandidátské země a udělila mu patřičný status, je třeba dodržet dané sliby.

Samozřejmě, že Turecko musí splnit všechny podmínky, stejně jako země před ním včetně České republiky. Ale netřeba je nějak doplňovat a extendovat. Jsou to podmínky tvrdé – a my nejlépe víme jak. Na druhé straně jsou Kodaňská kritéria férová, protože předem jasně definují, jaké podmínky musí kandidátská země splnit. Pro Turecko to určitě bude dlouhá a složitá cesta a větší posun lze očekávat až od druhé poloviny příštího roku. Nicméně my sami bychom během našeho předsednictví rádi otevřeli alespoň dvě přístupové kapitoly. Máme zájem na tom, abychom jednou uvítali Turecko mezi plnoprávnými členy EU. Pouze plné členství může přinést obchod výhodný pro obě strany. O vlivu členství, či vůbec perspektivy členství, na obchodní vztahy svědčí fakt, že zájem zahraničního kapitálu o investice v Turecku prudce stoupl po zahájení přístupových rozhovorů v roce 2005. V tomto roce se objem přímých zahraničních vyšplhal na 9,6 miliard amerických dolarů, to je tři a půl krát více než v roce 2004. V roce 2006 se zvýšil na 17,4 mld. USD. Nejvíce, téměř z poloviny se na tomto přílivu podílely samy státy EU (Nizozemsko, Německo, Itálie, Velká Británie, Francie).

Co se týká obchodních vztahů s Českou republikou, ty nepochybně s přibližováním Turecka k EU dostanou nový impuls. Nicméně již dnes můžeme stavět na dlouhé tradici od doby těsně po 1. světové válce. Československo se v průběhu minulých let podílelo na výstavbě průmyslové základny Turecka dodávkami významných investičních celků jako např. cukrovaru Uşak, pivovarů Istanbul a Ankara, elektrárny Soma, závodu na výrobu pneumatik atd. V rámci výrobní spolupráce byly vybudovány montovny užitkových vozidel, motocyklů JAWA 350, vysokozdvižných vozíků či soustruhů. A ukazuje se, že této tradice dokážeme využít. Obchodní výměna mezi Českou republikou a Tureckem v posledních osmi letech neustále rostla a v loňském roce dosáhl její obrat rekordního objemu 1.520,6 mld. USD, při téměř vyrovnané bilanci dovozu a vývozu, kdy turecký export převyšuje český o necelých šedesát milionů dolarů. Celkem za posledních pět let vzrostl objem obchodní výměny čtyřnásobně. Turecko je 17. největší ekonomikou světa a potenciál dalšího růstu je obrovský. Za všechny obory, ve kterých máme rezervy, jmenuji alespoň turistiku. Máme zájem, aby zvláštní pozornost byla do budoucna věnována rozvoji obchodně ekonomické spolupráce se zaměřením na její vyšší formy. To znamená na společné podniky, investice, pronikání na třetí trhy atd. Dobře si uvědomujeme zásadní význam Turecka pro zajištění energetické bezpečnosti Evropy. Již dnes sehrává Turecko významnou roli energetického koridoru pro tranzit ropy a zemního plynu. Jedná se o ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, plynovod Baku-Tbilisi-Erzurum, či o zvažovanou výstavbu plynovodu Nabucco.

S energetikou souvisí i otázka ekologie, na kterou EU klade velký důraz. Česká republika je připravena podílet se na technologiích odsíření tepelných elektráren. Nabízíme také dodávky špičkových technologií pro ekologické projekty v Turecku. Máme s tím poměrně rozsáhlé zkušenosti. Po roce 1990 jsme ušli velký kus cesty při zlepšování životního prostředí a naše firmy mají potřebné know-how. Mluvil jsem tu o členství Turecka v EU a o obchodních vztazích. Jak už jsem naznačil, obě oblasti spolu úzce souvisejí. Integrace do EU pomůže byznysu. Na druhé straně může i byznys podpořit evropskou myšlenku. Pokud mohu, rád bych na tomto místě na vás coby představitele byznysu apeloval. Protože pokud platí ona pozitivní vazba mezi přístupovými rozhovory a zájmem investorů, stejně tak platí i vazba negativní. Dosud naštěstí příliv zahraničních investic nereagoval na výkyvy v průběhu negociačního procesu. Tento pozitivní trend má jistě kořeny v pokračujícím hospodářském růstu Turecka a pevném odhodlání turecké vlády pokračovat v reformním procesu i v přístupových rozhovorech. Evropská unie sama by si však měla být vědoma rizik a nebezpečí, která může vyvolat svým mnohdy ambivalentním přístupem k tureckým ambicím na členství.

Pokud Unie unáhleně zabouchne Turecku dveře, zahraniční investoři přijdou o podstatné benefity, které by vyplynuly z postupného procesu aproximace turecké a evropské legislativy, silné dynamiky tureckého hospodářství a otevírání všech sektorů trhu. Na to by museli reagovat. Firmy a podnikatelé by proto měli podpořit reformní proces v Turecku tím, že budou občanům i turecké vládě předkládat, jaké konkrétní výhody členství v EU přinese. Konejte jako silný hlas, který podporuje evropské rozšíření. Dnes již velmi málo politiků hovoří otevřeně ve prospěch tureckého členství v EU. Ale lidé z byznysu, turečtí podnikatelé i ti čeští, kteří mají v Turecku své pobočky, vidí dennodenně, z vlastní zkušenosti, transformační a reformní pokrok v této zemi. A mnoho těchto lidí přesvědčuje své nadřízené, aby své pobočky a investice v Turecku udrželi či rozšířili. Bohužel, málokdy se tento hlas dostane mimo kanceláře či zasedací místnosti. Buďte tím společným a slyšitelným hlasem, angažujte se více veřejně ve prospěch evropské cesty Turecka.

Jsem přesvědčen, že plné členství Turecka v EU bude prospěšné pro všechny. Pro občany dnešní Unie i pro občany Turecka. Pro podnikatele na obou stranách. A vůbec pro budoucnost Evropy, která tak ukáže věrnost svým základním hodnotám. Věrnost myšlence svobody a otevřenosti, která překračuje i obtížně překročitelné kulturní hranice.