Archiv zpráv minulých vlád

Stránka byla přesunuta do archivu

12. 11. 2008 11:43

Projev premiéra Mirka Topolánka na konferenci Energy Efficiency Business Week v Kaiserštejnském paláci 12. 11. 2008

Energetika je dnes v centru zájmu pozornosti. Přičemž efektivní využívání energie je stejnou civilizační nezbytností, jako zajištění jejího dostatku. Jedno bez druhého nemá smysl. Vysoká životní úroveň nesmí ohrožovat životní prostředí a dosahování úspor nesmí jít na úkor snižování kvality života občanů. Energetika spojuje i naše předsednické trio v EU. Francouzské předsednictví připravuje ke schválení klimaticko-energetický balíček. Pro nás je jednou ze tří hlavních priorit energetická bezpečnost. A švédské předsednictví se chce zaměřit na otázku energetické efektivity. Všechny tyto snahy na sebe samozřejmě navazují a my je společně konzultujeme.

Česká republika přes obrovský pokrok v posledních osmnácti letech patří v produkci skleníkových plynů na obyvatele k té horší části světa. Se 14,2 tun CO2 na obyvatele za rok překonáváme průměr EU (10,5 tuny). A suverénně i Čínu, která je v celkovém objemu největším světovým znečišťovatelem, ale vypouští zatím jen 5,7 tuny na obyvatele za rok. Zároveň je jasné, že i při všech nezbytných úsporách spotřeba energie v Česku v příštích letech poroste, podle konzervativních odhadů minimálně o jedno procento ročně. Musíme tedy jak snižovat emise, k čemuž nás zavazují plány EU, tak zvyšovat produkci energie, což je holá nezbytnost.

Ve svém krátkém vystoupení chci proto obhájit dvě teze. Ta první: nejlepší energie je ta, která se nevyrobí. A druhá: je lepší CO2 neprodukovat než se ho složitě zbavovat. Česká vláda měla možnost seznámit se s nezávislou studií konzultantské firmy McKinsey, která se zabývala možnostmi úspor, které u nás přicházejí v úvahu, jejich ekonomickou výhodností a také naším potenciálem ohledně změny palivového mixu a jeho vlivu na produkci CO2.

Největší možnosti úspor, které navíc přinášejí kladný ekonomický efekt, jsou u snižování energetické náročnosti domů (housing), ve výrobě účinnějších vozidel a u opatření v průmyslu, které sníží energetickou náročnost. To je cesta, kterou bychom se přes všechny praktické překážky a počáteční náklady měli vydat. Protože vyhovuje onomu civilizačnímu paradigmatu: nesnižovat s úsporami energie životní úroveň občanů, ale naopak ji zvyšovat.

Tolik k oné první tezi: nejlepší energie je ta, která se nevyrobí. Co se týká omezování produkce CO2, vychází ze zmíněné studie naprosto jednoznačné sdělení: je třeba vsadit na jadernou energii. Jaderná energie má nejen zdaleka největší potenciál, co se týká omezování emisí CO2, ale je zároveň cestou zdaleka nejlevnější, nejbezpečnější a nejjistější. Obnovitelné zdroje přinášejí naprosto neúměrný růst nákladů a navíc neznamenají stabilní dodávky energie. Plyn je rovněž poměrně drahý a navíc zvyšuje naši beztak neblahou energetickou závislost na Rusku.

Ve srovnání s nyní populární technologií CCS (Carbon Capture Storage) vítězí jádro na celé čáře. Produkce elektřiny v jaderných elektrárnách znamená, že se prakticky žádný CO2 neuvolní, čímž je problém bez dalších nákladů vyřešen. Druhý případ znamená ho draze zachytávat a skladovat pod zemí. Domnívám se, že to nemá jinou logiku, než vyjít vstříc zájmům firem, které tuto náročnou technologii dodávají. Kromě toho všeho jaderné elektrárny představují pružný zdroj, který se dobře přizpůsobuje výkyvům poptávky a usnadňuje tak efektivní využívání energie.

Mě může jen těšit, že v EU už není jaderná energie tabu, že debata v Evropské radě na toto téma probíhá, že se konají jaderná fóra v Praze a Bratislavě. Mám radost, že k příznivcům jaderné energie patří i zde přítomný holandský premiér Jan Peter Balkenende. Jsem přesvědčen, že je v zájmu životního prostředí a občanů evropských zemí prosadit v EU renesanci jaderné energetiky. Mám za to, že závěry jsou celkem nasnadě. Pokud chceme efektivně využívat energii, postupovat šetrně k životnímu prostředí a neohrozit životní úroveň občanů, máme k tomu tady a teď k dispozici dvě sady nástrojů.

Za prvé je dobré realizovat taková úsporná opatření, která zároveň přinášejí kladný ekonomický efekt. To je zvláště důležité za současné finanční krize. Stojí za úvahu například podpořit budování nízkoenergetických domů. Což může být i odpověď na turbulence na trhu s hypotékami. Úspora drahých energií při provozu takového domu totiž zvyšuje možnosti splácet.

Za druhé bychom měli v energetickém mixu podpořit rozvoj jaderné energetiky. V České republice by využití jen poloviny jejich potenciálu znamenalo splnit cíle snižování emisí, které na nás do roku 2030 klade Evropská unie. A to vše při snížení ceny elektřiny.
 
V závěru chci zmínit ještě třetí předpoklad pro efektivní nakládání s energií. Jsou jím inovace. Bez nich by nebylo ani úspor, ani nových, účinnějších energetických zdrojů. Samotná existence civilizace závisí na inovacích, na neustálém hledání lepších řešení. 

Zde musíme začít. Jestliže dnes se rozhodujeme mezi řešeními, která máme k dispozici, pak inovace nám v budoucnu přinesou možnosti, o nichž dnes nemáme ani tušení. Inovace nejsou „jen“ nástrojem k hledání odpovědí na naše problémy, včetně vyřešení potřeby energie. Samotné inovace jsou odpověď.

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X