Projev premiéra Mirka Topolánka na Evropském jaderném fóru v Bratislavě 3. 11. 2008

Já jsem rád, že jaderná energetika již není v Evropské unii tabu, čehož dokladem je i pořádání těchto evropských jaderných fór, která doplňují dříve založená energetická fóra (Madridské fórum pro plyn, Florentské fórum pro elektřinu, Amsterdamské fórum pro obnovitelné zdroje a Berlínské fórum pro fosilní paliva). Na druhé straně je v EU jádro stále na ústupu, stále se uzavírá více reaktorů, než se jich nově postaví, proto ta zpráva o Mochovcích je dobrá. Evropská rada nepřijala dosud žádné závazné politické doporučení rozvíjet masivně jadernou energetiku. 

Toto je již třetí jaderné fórum. První jaderné fórum v Bratislavě zahájilo diskusi, položilo základní otázky, nad kterými se pak debatovalo v Praze. Jsem přesvědčen, že naši debatu musíme posunout dále. Musíme ji posunout od akademického diskursu směrem k praktickým doporučením pro evropskou politiku. Bez jádra se totiž v příštích desetiletích neobejdeme, tím jsem si absolutně jist. K tomuto závěru mě vedou nejméně tři skutečnosti. Za prvé hrozící nedostatek elektrické energie. Za druhé nutnost snížit závislost na dovozu energetických surovin, a to nejenom z Ruska. Za třetí klimaticko-energetický balíček EU. 

Všechny tyto tři okolnosti vytvářejí evropskou energetickou realitu pro příští léta a my se s ní musíme vyrovnat. Bez rozvoje jaderné energetiky to bude obtížné, ne-li nemožné. A v každém případě nesmírně nákladné. Budu mluvit o situaci v mé vlastní zemi, protože tu znám nejlépe. Předpokládám ale, že s výjimkou států, které mají nadstandardní přístup k obnovitelným zdrojům, případně k ropě a plynu, budou pro řadu dalších členských států Evropské unie platit podobné závěry. 

Česká vláda si v souvislosti s plněním cílů klimaticko-energetického balíčku nechala vypracovat k tomu speciálně vytvořenou nezávislou komisí, vedenou prezidentem Akademie věd, analýzu vývoje energetiky do roku 2050 a dále využila také analýzu konzultantské firmou McKinsey O možnostech a nákladech při snižování emisí skleníkových plynů. Obě potvrdily totéž, ale to přece nemůže být žádné překvapení. Zdaleka největší potenciál má složení energetického mixu. Jaderná energie podle všech měřítek vychází jako nejvýhodnější řešení. Jak z hlediska nákladů, tak z hlediska objemu snížených emisí. A samozřejmě také co se týká energetické bezpečnosti, omezení energetické závislosti a zajištění stability dodávek. Na druhém místě jsou úspory a teprve na na třetím místě výhodnosti z hlediska nákladů a míry snížení emisí jsou obnovitelné zdroje. 

Česká republika má vysoký podíl průmyslu a na rozdíl od jiných zemí Evropské unie je zatím schopná exportovat elektřinu. Navíc energetický mix postavený z velké části na uhelných elektrárnách není z hlediska emisí příliš výhodný. Z těchto důvodů máme vyšší objem emisí na obyvatele, než je průměr evropské sedmadvacítky. Přesně je to 14,2 tun CO2 za rok oproti 10,5 tunám v Evropské unii. 

Abychom splnili předpokládaný závazek, vyplývající pro nás z energeticko-klimatického balíčku, musíme do roku 2030 naše roční emise snížit o 26 %, neboli o 23 milionů tun. Jaké máme možnosti? Za prvé můžeme maximalizovat podíl plynu, za druhé vsadit na obnovitelné zdroje či za třetí na jadernou energii. Případně, což bude asi ten konečný scénář, sáhnout k mixu těchto možností. Jejich srovnání jak z hlediska nákladů, tak snižování emisí je přitom více než výmluvné. 

Při dnešním energetickém mixu, který tvoří z 60 % uhlí, z 25 % jádro, z 8 % plyn a ze 7 % obnovitelné zdroje, vyrábíme elektřinu v průměru za 47 Euro za MWh. Při započtení povolenek v ceně 40 EUR za tunu stoupne cena na 60 Euro za MWh. Pokud bychom maximalizovali podíl plynu a zvýšili ho na 33 procent, podaří se nám ročně uspořit 15 milionů tun CO2. Ale cena elektřiny vzroste na 58 EUR za MWh (74 EUR při započtení povolenek). Při maximálním podílu obnovitelných zdrojů, který činí 28 %, snížíme sice emise o 25 milonů tun CO2 ročně. Ale cena elektřiny vzroste na 73 EUR za MWh a na 82 EUR včetně povolenek. 

Potenciál jaderné energie je daleko vyšší. Při podílu 73 % na výrobě elektrické energie dosáhneme roční úspory 44 milionů tun CO2. A to dokonce při snížení ceny elektřiny na 46 EUR za MWh (respektive na 48 EUR při započtení ceny povolenek). 

Toto vše platí při předpokládané relativně nízké ceně povolenek, která může být ve skutečnosti klidně dvojnásobná. Samozřejmě tyto scénáře nezapočítávají taková rizika, jakými jsou zvýšení závislosti na Rusku v případě varianty plyn a nestabilitu dodávek elektřiny u varianty obnovitelné zdroje. 

Rozvoj jaderné energetiky je tedy odpovědí jak na plnění cílů klimaticko-energetického balíčku, tak na potřebu zajistit dostatek energie a snížit závislost na dovozu energetických surovin. V České republice fakticky stačí využít polovinu jaderného potenciálu, abychom do roku 2030 splnili kvótu snižování emisí. A to bez dalších úspor a opatření v jiných oblastech, než je energetika, které samozřejmě také nepodceňujeme. 

Budoucnost jaderné energetiky v Evropě nyní závisí na politickém rozhodnutí. Z 27 zemí EU provozuje jaderné reaktory 15, nicméně celkově je toto odvětví v útlumu. A to právě kvůli převážně negativnímu postoji politiků v minulých letech. Přitom země, které mají vysoký podíl výroby elektřiny z jádra, mohou být přirozenými tahouny v plánech EU snižovat emise. Vidíme to na příkladu Francie. 

Jsem hluboce přesvědčen, že klimaticko-energetický balíček a jaderná energetika spolu velmi úzce souvisejí. Pokud máme splnit naše ambiciózní cíle a zároveň neohrozit naši globální konkurenceschopnost, fakticky nemáme v příštích desetiletích k dispozici jiné než jaderné zdroje. Každý jiný způsob snižování emisí je příliš nákladný, případně navíc rizikový z hlediska importu energetických surovin. 

Evropská unie má ambici stát v čele celosvětového snižování emisí. Chce to potvrdit i na klimatickém summitu příští rok v Kodani, který se bude připravovat během našeho českého předsednictví. Pozice EU však nebude vůbec jednoduchá. Musíme si uvědomit, že největší světový znečišťovatel, Čína, má zároveň pouze zhruba poloviční emise na obyvatele než EU 27 (5,7 tun za rok oproti 10,5, které má v průměru Evropská unie). Předpokládá se proto, že podíl Číny na emisích skleníkových plynů dále poroste. Z 18 % v roce 2005 na 27 % v roce 2030. 

Nemáme přitom nyní mnoho argumentů, jak rychle se rozvíjející země jako Čína, přesvědčit, aby v této chvíli snižovaly emise. Aby podvázaly vlastní ekonomický růst a nesnažily se „dohnat“ EU v objemu vypuštěných skleníkových plynů na obyvatele. Zvláště v době globální finanční krize. 

Jaderná energetika nám tento argument dává, aniž by nás jakkoli poškozovala. Přináší snížení emisí bez snížení konkurenceschopnosti. Případné rozhodnutí podpořit rozvoj evropské jaderné energetiky musí ale padnout velmi rychle. Při době výstavby jaderné elektrárny 10 až 15 let, Mochovce jsou trochu výjimkou, protože 50 % je více méně hotov, a hrozbě nedostatku elektřiny i v ČR někdy kolem roku 2015, je vlastně pět minut po dvanácté… 

Chtěl jsem na konkrétních číslech konkrétní země ukázat racionální pohled jak v oblasti emisí, tak v sektoru energetiky. 

Přeji vašemu jednání zdar a věřím, že se přiblíží ke konkrétním výsledkům.