Projev premiéra M. Topolánka v rámci zahájení Česko-japonských dnů 2008
Velice si cením této akce. Věda a technika jsou v dnešním světě určující silou, která rozhoduje o úspěchu každé společnosti. Díky dnešnímu fóru máme možnost navázat kontakty a spolupráci mezi akademiky, techniky a firmami našich dvou zemí. Rozhodně máme zájem v těchto setkáních pokračovat a věřím, že stejného názoru bude i japonská strana. Česká republika a Evropská unie jako celek čelí v oblasti vědy a výzkumu globálním výzvám. Tím nemyslím jen tradiční vědecké velmoci Spojené státy a Japonsko, ale i rychle se rozvíjející asijské ekonomiky. Většina evropských zemí včetně Česka investuje do vědy, výzkumu a inovací příliš malé procento HDP – zejména ze soukromých zdrojů - ve srovnání s těmi nejúspěšnějšími. Včetně Japonska.
Ale nedostatek prostředků na vědu není náš jediný problém. Ještě zásadnější je jejich efektivní využití. Co se týká praktických výsledků vědy a výzkumu, počtu nových patentů a technologií, je na tom Česko ještě hůře, než některé země s menšími rozpočty. Zatímco příspěvky na vědu v minulých letech rostly, na výstupech se to příliš neprojevilo. To chceme změnit. Vzpomínám si ti na poučnou knihu spoluzakladatele společnosti Sony Akio Mority v níž píše, že když dostali akademici v jeho firmě špičkové vývojové středisko a zcela volnou ruku, výsledkem bylo mnoho nových doktorů věd, ale ani jeden prakticky využitelný patent. I ve vědě je zkrátka nutné správně nastavit vztah mezi svobodou a odpovědností. Věda, výzkum a inovace jsou mojí osobní premiérskou prioritou. Přímo řídím vládní radu pro výzkum a vývoj a zaštiťuji Inovační fórum, což je intelektuální platforma k prosazování reforem. Právě včera jsme zahájili debatu nad reformou systému vysokého školství, nad tzv. Bílou knihou terciárního vzdělávání.
Vedu také projekt VIVAT, což je zkratka českých slov Věda-Výzkum-Inovace-Aplikace-Technologie. Tím chci dát najevo, že nám jde o propojení celého inovačního řetězce od laboratoře až po novou špičkovou technologii. Víme, že potřebujeme propojit univerzity, výzkumné instituce a soukromé firmy. A vláda připravuje legislativní změny, které usnadní a budou motivovat spolupráci v onom trojúhelníku vzdělání-výzkum-inovace. Tedy i spolupráci zahraniční. My máme dnes možná poslední šanci, jak učinit výrazný skok a posunout se vzhůru v žebříčku globální konkurenceschopnosti díky důrazu na vědu, výzkum a inovace. Díky slušnému ekonomickému růstu a prostředkům z EU není dnes naším problémem nedostatek investic, ale naopak schopnost je efektivně využít. Proto vláda schválila reformu podpory vědy a výzkumu s důrazem na financování špičkových pracovišť.
Naším cílem je dosáhnout všech potřebných legislativních změn do voleb v roce 2010. Spolupracujeme přitom s odbornými institucemi, s rektory i se zahraničím. Jsme si vědomi, že reformu nelze zavést shora, bez debaty s těmi, jichž se týká. Na druhé straně cítíme odpovědnost za systémové řešení, které odstraní současné nedostatky. Český výzkum je příliš rozmělněný a roztříštěný, zabývá se mnoha obory, nejen těmi perspektivními. V tomto se inspiruji slovy Jacka Welche: budeme dělat jen to, v čem jsme první, nebo druzí na světě. A dodávám . nebo s takovými budeme spolupracovat.
Zcela u nás absentuje podpora inovací. V důsledku toho české firmy nedostatečně spolupracují s vysokými školami a investují do vývoje daleko méně, než by mohly a měly. Ono jedno procento, které nám chybí do splnění cíle EU – investovat do vědy a výzkumu 3 procenta HDP – má na svědomí právě výpadek soukromých zdrojů. Máme také špatný systém rozdělování prostředků z českých i evropských zdrojů. Potřebujeme dávat peníze těm, kteří mají výsledky, ne jen dobře napsané projekty. A nemůžeme dále plýtvat financemi na stovku průměrných – raději zaplatíme jednoho špičkového. V důsledku všech těchto nedostatků je přínos vědy a výzkumu pro českou ekonomiku a společnost relativně malý. Pro zemi s naší vědeckou a technickou tradicí to je zahanbující. Ačkoli vědci mají v průzkumech veřejného mínění na žebříčku povolání vysokou prestiž, praxe je jiná. Mladé lidi technické obory nepřitahují, v počtu vysokoškolských studentů dosahujeme jen 60 procent průměru EU, který je sám o sobě nedostatečný. Obecně se práce ve výzkumu a vývoji nepovažuje za perspektivní, což je zjevný důsledek problémů, které jsem zde popsal.
Je nejvyšší čas na změnu, pokud se Česko z vyspělé průmyslové země nemá postupně stát zemí závislou na cizích myšlenkách, cizích technologiích, montovnou cizích výrobků.
Schválená reforma vědy, výzkumu a inovací obsahuje sedm cílů:
1. Místo plošné a roztříštěné podpory budeme dotovat instituce podle výsledků, týmy podle kvality projektů.
2. Výrazně zredukujeme počet 22 rozpočtových kapitol, z nichž je podporován výzkum a vývoj, zjednodušíme administrativu.
3. Podpoříme a zvýhodníme špičkový výzkum a zajistíme, aby se jeho výsledky prakticky uplatnily v inovacích.
4. Podporu vědy a výzkumu podmíníme spoluprací veřejného výzkumu s uživateli jeho výsledků, založenou na financování jak z veřejných, tak soukromých zdrojů.
5. Zavedeme pružnější organizační struktury veřejného výzkumu.
6. Zajistíme odborníky pro výzkum, vývoj a inovace, zejména podporou mladých výzkumníků.
7. Zlepšíme zapojení České republiky do mezinárodní spolupráce.
Věřím, že poslední bod se bude týkat i Japonska. Česká vláda rozhodně chce být v této oblasti aktivní. Při své nedávné cestě do Izraele jsme se premiérem Olmertem dohodli na vytvoření izraelsko-českého fondu podporu inovací. Podepíšeme také dohodu o spolupráci v oblasti obranného výzkumu se Spojenými státy. Jsme si vědomi toho, že reforma vědy, výzkumu a inovací nemůže probíhat izolovaně, bez návaznosti na další reformy. Zejména musíme zlepšit fungování státní správy, odstranit zbytečné regulace, vhodně upravit daňovou politiku, zlepšit podnikatelské prostředí a zpružnit trh práce. Teprve součet všech těchto změn nám dá kýžený výsledek: zvýšení inovačního potenciálu a tím i konkurenceschopnosti České republiky. Japonsko přitom patří mezi země, jimiž se můžeme inspirovat. Ačkoli velikostí a počtem obyvatel se značně lišíme, sdílíme stejný základní problém: nedostatek surovinových zdrojů.
Každá slabina se ale dá proměnit v přednost. Oč méně můžeme využívat primárních zdrojů, o to větší důraz musíme klást na vlastní podnikavost a myšlení. Česká republika se dnes nachází ve fázi, kdy už její ekonomika není tažena přírodními zdroji, nekvalifikovanou prací a zemědělstvím. Zdrojem našeho růstu je import technologií, příliv zahraničních investic a kapitálu. Musíme se stejně jako Japonsko dostat do fáze, kdy zdrojem prosperity jsou inovace. Znamená to podpořit vzdělání a investice do výzkumu a vývoje. Nechceme přitom objevovat objevené. Rádi se poučíme u těch úspěšných – včetně Japonska. Ve světě se prosadil model klastrů, propojení univerzit s firemním výzkumem, který zajišťuje transfer znalostí, patentů a technologií a jejich uplatnění na trhu. U nás už fungují takové zárodky, ale je třeba je podpořit například daňovou motivací podnikatelů investovat do vývoje a větší autonomií vedení vysokých škol.
Díky této spolupráci vzroste i příliv soukromých investic do vědy a výzkumu – které považuji za primární – a zároveň se zlepší efektivita vynakládání veřejných prostředků. Odmítám totiž prosté zvyšování univerzitních rozpočtů. Peníze půjdou tam, kde budou mít špičkové výsledky. Zároveň se zvýší konkurence mezi vysokými školami. Jejich vedení bude mít možnost získávat dodatečné soukromé prostředky, tím ale zároveň ponese větší manažerskou odpovědnost a přímo pocítí jak úspěch, tak neúspěch.
Nebudeme dále podporovat „výzkum pro výzkum“, ale zavedeme hodnocení podle měřitelných efektů. V základním výzkumu to znamená zohlednit excelenci danou počtem citací v prestižních periodicích. V aplikovaném výzkumu zvýhodníme ty, kteří úspěšně zvládnou proměnu výsledků výzkumu v inovace a transfer technologií do praxe. S reformou vědy a výzkumu souvisí i již zmíněná reforma vysokého školství. Musíme diverzifikovat dosud rigidní systém. Na jedné straně podpořit vznik špičkových ústavů, tzv. výzkumných univerzit, na straně druhé rozšířit nabídku na nižším stupni terciárního vzdělávání a zvýšit počet bakalářských studijních míst. To je reakce na potřeby praxe. Někdo musí s novými nápady přijít a někdo je pak musí aplikovat. Potřebujeme daleko otevřenější a více konkurenční systém terciálního vzdělávání než máme dnes. Vysoké školy jsou na jedné straně uzavřeným elitním klubem s omezeným počtem studentů, mezi něž se obtížně dostávají zejména mladí lidé ze sociálně slabších rodin. Na druhé straně vládne rovnostářství, které nepřeje rozvoji center excelence. Dalším krokem je oddělení základního výzkumu od výuky na vysokých školách. Nynější ústavy Akademie věd ČR by se pak proměnily v „graduační školy“ opírající se o špičkový výzkum.
Toto vše jsou zkušenosti, které můžeme získat takříkajíc zadarmo. Zkušenosti, které učinily ty nejúspěšnější společnosti světa. Samozřejmě platí, že budoucí úspěch nespočívá ve starých řešeních, ale v nových, která neznáme a nemůžeme znát. Ale to také není úkolem vlády. Na nás je vytvořit podmínky pro to, aby se ty nové nápady mohly rodit a aby přinášely praktické výsledky. Jedním z těch výsledků by měla být i větší schopnost vysokých škol, výzkumných institucí a firem spolupracovat se zahraničními protějšky, včetně japonských. Univerzity díky větší autonomii a motivaci budou chtít více než dnes navazovat zahraniční spolupráci, která jim přinese jak přímý finanční a vědecký přínos, tak nepřímý ve formě vyššího ratingu a tím i šanci na vyšší státní dotace. Totéž platí pro výzkumné ústavy. Zlepšená pozice domácích firem daná efektivní daňovou politikou a odstraněním byrokratických bariér jim umožní intenzivněji hledat partnery nejen doma, ale i ve světě. Díky reformám, nejen co se týká vědy, výzkumu a vysokého školství, ale také daní, státní správy, či justice se Česká republika stane ještě perspektivnější zemí pro investice a spolupráci i v oblasti špičkových technologií a výzkumu.
Česko není velkou zemí a jak jsem již řekl, nemá nadbytek přírodních zdrojů. Naším největším kapitálem jsou naše mozky. Když sleduji dnešní úžasnou inovační sílu japonských firem, které přitom často začínaly před šedesáti lety z nuly, jsem optimista. Musíme si ty inovace také odpracovat. Jak řekl Thomas Alva Edison: „Genialita je jedno procento inspirace a devadesát devět procent pot“. Věřím, že budeme geniální.
