Projev premiéra M. Topolánka v Pantheonu Národního muzea 29. 4. 2008

Před třiceti lety tu jiný premiér slavnostně otevíral severojižní magistrálu. Je mi opravdovou ctí vám tu oznámit, že ji z tohoto místa v dohledné době zase odstraníme. Před třiceti lety se tu pražský primátor chlubil, jak se podařilo splnit socialistický závazek a závěry XV. Sjezdu KSČ. Dnešní primátor mi jistě dá za pravdu, že chlubit se nebylo moc čím.

Přetnout přirozený a nejslavnější pražský bulvár dálnicí, oddělit od něj Národní muzeum, byl zločin. Zločin, který nyní musíme napravit. Muzeum k Václavskému náměstí prostě patří. Co sem naopak nepatří, je čtyřproudá silnice. Když jsem 1. prosince 2006 slavnostně předával Národnímu muzeu do užívání budovu bývalého Federálního shromáždění, rozhodně jsem nepočítal s tím, že by obě budovy měly navždy zůstat dvěma ostrovy uprostřed záplavy vozidel. Také nezůstanou. Nyní je tu možnost, jak vrátit Václavskému náměstí jeho celistvost. A zároveň spojit historickou budovu Národního muzea s bývalým Federálním shromážděním.

Memorandum o společném postupu vlády, hlavního města Prahy, Ministerstva dopravy a ministerstva kultury umožní, aby centrum naší metropole opět plně sloužilo obyvatelům a i návštěvníkům. Aby doprava zmizela do tunelu a uvolnila místo lidem. Aby tento prostor byl zase tím, čím po staletí: místem, kde se žije, ne pouze projíždí. Věřím, že lidé tuto dohodu ocení. Tím nemyslím jen Pražany, nemyslím jen Čechy, ale i cizince, kteří přijíždějí do města nad Vltavou právě pro jeho jedinečnou atmosféru, pro jeho kulturní a historický ráz, daleko zachovalejší, než u jiných evropských a světových metropolí. Patří občas k ambicím předsedů vlád a primátorů, že chtějí v hlavním městě zanechat po sobě něco nového, přidat k němu novou budovu, či dokonce čtvrť. Já jsem skromnější, my jsme skromnější. Budu spokojen, když tu i díky mojí vládě něco zmizí: magistrála mezi Národním muzeem a Václavským náměstím.