Projev premiéra M. Topolánka na Ministerstvu zahraničních věcí Estonské republiky 6. 5. 2008

Estonsko a ČR – přirození partneři v Evropě 21. století

Název mojí přednášky může působit tak trochu jako klišé. Ve skutečnosti však přesně vystihuje situaci. Česko a Estonsko mají tolik společných zájmů a styčných bodů, že by to vystačilo na přednáškový cyklus. Omezím se jen na stručný výčet a i tak se obávám, že mé vystoupení nebude z nejkratších.

Nejprve trochu historie. V Estonsku dožil svůj život Jindřich Matyáš Thurn, velitel stavovské armády během protihabsburského povstání v letech 1618-1620. Zemřel roku. 1641 a je pochován v Tallinu. Od 19. století se estonští vlastenci inspirovali českým národním obrozením, později úspěšnou první republikou. Během komunistické éry byla v Estonsku nesmírně oblíbená česká kultura, dobrý voják Švejk je zde zřejmě ještě populárnější, než u nás doma. Dnes se naopak my inspirujeme estonskými liberálními reformami a elektronizací veřejné správy. A je tu mnoho dalších důvodů, proč bychom se měli zajímat jeden o druhého. Jsme kompatibilní v tolika směrech, že by bylo hrubou chybou této zjevné výhody nevyužít.

Evropská unie

Začnu spoluprací v EU. Ostatně přijíždím do Estonska v rámci tour de capitals coby premiér budoucí předsednické země. Na jedné straně má sice Unie svou vlastní setrvačnost, svou vlastní trajektorii a my si ani nemůžeme klást ambici během šesti měsíců zásadně posunout její směřování. Ale to nás nesmí vést k rezignaci. Právě naopak, musíme se snažit najít spojence se stejnými názory a zájmy, kteří nám pomohou nastartovat pozitivní změny a prosadit základní liberalizační program. Estonsko takovým spojencem nepochybně je. Stejně jako Česko má bytostný zájem na otevřené, flexibilní EU. Stejně jako Česko odmítá tuhou unifikaci a byrokratizaci Unie. Stejně jako Česko chce Evropu globálně konkurenceschopnou a svobodnou. Estonsko vnímáme jako svého přirozeného spojence v Evropě. Do EU jsme byli pozváni ve stejnou dobu a spolu jsme do ní i vstoupili. Máme stejnou neblahou historickou zkušenost s komunismem a s diktátem mocného centra a rozhodně nechceme vyměnit Moskvu za Brusel. Máme stejný zájem odstranit diskriminaci nových členských zemí, prosadit dokončení liberalizace vnitřního trhu a plné uplatňování čtyř základních unijních svobod: volného pohybu osob, zboží kapitálu a služeb. A obě naše země jsou skeptické k fungování řady společných politik EU.

Naše pozice v Evropské unii je natolik shodná, že prožíváme naprosto stejné základní dilema, máme stejný základní důvod k optimismu i skepsi. Členství v EU nám na jedné straně přináší ekonomický rozmach díky zapojení do velkého společného trhu. Na druhé straně nám škodí zbytečná byrokracie, množství omezujících předpisů a příkazů z centra. Rozhodnutí Česka i Estonska vstoupit do EU nebylo motivováno idealismem, ale pragmatickou úvahou, že zisky převažují nad ztrátami, což platí dosud. Obě naše země jsou ekonomicky závislé na obchodním, finančním a hospodářském propojení se zeměmi EU. V našem případě je to zejména náš velký soused Německo. Celkově je náš zahraniční obchod z 85 procent tvořen výměnou v rámci Unie. Estonsko je pro změnu napojeno na švédskou a finskou ekonomiku. Proto si tolik ceníme výhod společného trhu, proto tolik kritizujeme vše, co ho křiví, co zhoršuje naši pozici vůči starým členským zemím. Zejména drahou společnou zemědělskou politiku, která zvýhodňuje západní farmáře. Na této nespravedlnosti nic nemění fakt, že zemědělci tvoří v našich zemích zanedbatelné procento. Proto také Estonsko na březnové Radě EU spolu s Českem protestovalo proti přetrvávající diskriminaci. Je jen logické, že velmi podobná je i evropská debata v obou zemích. Zaznívají v ní obavy ze ztráty ekonomického tempa kvůli byrokratickým překážkám a omezení podnikání. Stejně jako kritika násilných unifikačních snah a s nimi spojeného možného rozdělení Unie na „centrum“ a „periferii“. My i vy řešíme otázku uplatnění malé země mezi silnějšími členy, zvláště po rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou. A Estonsko i Česko dávají přednost dalšímu rozšiřování EU před hlubší integrací, prosazují větší roli národních států a odmítají federalizaci. Obě naše země podporují přijetí Chorvatska a přístupové rozhovory s Tureckem. Rozšíření EU o západní Balkán a perspektivně o Turecko představuje zároveň rozšíření prostoru stability, bezpečí, míru a prosperity. Totéž se týká politiky sousedství, kde se rovněž shodujeme na podpoře vztahů s Ukrajinou, Gruzií a Moldávií.

Dalším shodným bodem je postoj k energeticko-klimatickému balíčku Evropské komise. Česká i estonská vláda zastávají názor, že je třeba postupovat citlivě, zohlednit místní podmínky a neznevýhodnit podnikatele vůči neevropské konkurenci. Zejména se to týká aukcí emisních povolenek a podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie.

České předsednictví EU

Po tom, co jsem tu řekl, opravdu věřím, že motto našeho chystaného předsednictví - „Evropa bez bariér“ – najde zde v Estonsku mnoho příznivců. I když platí, že za půl roku EU neproměníme, chceme alespoň obrátit pozornost k hodnotám, na kterých stojí. K hodnotám, které jí půl století přinášely prosperitu a bezpečí. A které jsou také klíčem k řešení problémů, které před ní stojí a budou stát kdykoli v budoucnu. Základní evropskou hodnotou je svoboda, až poté solidarita.Chceme se pokusit o posun v aktuálním evropském myšlení směrem k větší liberalizaci. V tom jsem optimista, neboť tato změna dosavadního poměru sil již probíhá. Základní motto Evropa bez bariér rozvíjí pět sloganů, jež pokrývají nejdůležitější oblasti dalšího vývoje:
- Evropa konkurenceschopná a otevřená
- Energetika udržitelná a bezpečná
- Rozpočet pro budoucnost Evropy
- Evropa jako globální partner
- Evropa bezpečná a svobodná

Naše konkrétní priority oznámíme, jak je zvykem, těsně před začátkem předsednictví. A to i na základě výsledků tohoto turné, kdy hledáme spojence a zjišťujeme, u jakých témat máme největší naději na úspěch. V každém případě pokládám za inspirující, že v roce 2009 si připomeneme dvacetileté výročí pádu železné opony a uběhne také pět let od historicky největšího rozšíření Unie. Tato výročí jsou dalším argumentem, proč usilovat o odstranění zbývajících evropských bariér, zejména co se týká volného trhu. Odstraňování bariér, ať již uvnitř, či vně EU, považuji za základní misi nejen Česka, ale všech ostatních nových zemí. Jsme v tomto směru citlivější než ti, kteří nikdy nepoznali komunismus. Příliš dlouho jsme žili v plánované ekonomice, proto si tak vážíme volného trhu. Vážíme si našeho přijetí do EU, víme, jak prospělo nám i původním členům a proto odmítáme snahu brzdit další rozšiřování. Snahu motivovanou zcela iracionálními obavami ze ztráty sociálních výdobytků. Rozhodně chceme během našeho předsednictví upozornit na přetrvávající omezení volného pohybu pracovních sil a služeb. Oceňuji, že estonští poslanci spolu s českými podpořili rezoluci, která kritizuje nedostatečnost příslušné liberalizační směrnice. Přetrvávající diskriminace je nejen nespravedlivá k občanům nových zemí, ale v konečném důsledku omezuje prosperitu všech.

Mezi další témata patří problematické fungování vnitřního trhu s energiemi, nadměrné financování tradičních politik (především společné zemědělské politiky, jak jsem již řekl), či zbytečné regulace. Je třeba ukončit praxi, kdy zjevně špatné rozhodnutí regulovat to či ono, je vzápětí následováno ještě tužší regulací s argumentem, že byrokraté potřebují „lepší“ nástroje. Nechceme lepší regulaci, chceme méně regulace. Chceme také národní zpětnou vazbu, protože důsledky bruselských směrnic dopadají na naše podnikatele a živnostníky, jejichž zájmy musíme hájit. Právě v době našeho předsednictví se bude vyhodnocovat měření administrativní zátěže podnikatelů vyplývající z předpisů EU. Jeho cílem je začít tuto zátěž snižovat. Ve spolupráci s Velkou Británií budeme 14. května v Praze pořádat setkání ministrů zodpovědných za oblast regulatorní reformy z těch zemí EU, které učinily v oblasti zlepšování a zjednodušování regulatorního prostředí určitého pokroku (tj. mimo Velké Británie a Česka dále Německa, Dánska, Nizozemska, Polska, Švédska, Slovinska a Estonska. Výsledkem tohoto setkání by měl být podpis společné „pražské deklarace“, jejímž cílem je omezení regulace a odstraňování administrativních povinností pro podnikatele. Doufám, že Estonsko, které svou účast zatím nepotvrdilo, se zúčastní. I v rámci vnější dimenze EU vidíme bariéry, které je třeba bourat: omezení obchodu se třetími zeměmi. Nedostatečně fungující energetickou politiku Unie. Zpomalenou dynamiku rozšiřování EU. A také existující překážky transatlantické ekonomické spolupráce. Dále je třeba pokročit ve vytváření společné migrační a azylové politiky EU v návaznosti na odstraňování bariér mobility osob mezi členskými státy Unie. Celkově potřebujeme dosáhnout větší vnější otevřenosti Unie.

Bezpečnost

Stejná historická zkušenost nás vede ke shodným postojům i v otázce bezpečnostní spolupráce. Jejím základem je transatlantická vazba. My a jistě ani vy už nikdy nechceme být součástí onoho „podivného prostoru mezi Německem a Ruskem“, jak se vyjádřil vojevůdce Wellington. Česko vždy podporovalo vstup pobaltských zemí včetně Estonska do NATO, poskytovali jsme i pravidelné bezpečnostní konzultace. Je dobře, že se to podařilo a že se nepotvrdily obavy z reakce Moskvy. Ostatně rozšiřování aliance není pro Rusko hrozbou, ale naopak přibližuje k jeho hranicím zónu bezpečí a stability. Aliance je obranným, nikoli útočným společenstvím a situaci v sousedství Ruska uklidňuje, jako tomu nebylo nikdy v minulosti. A jistě se shodneme na tom, že jak Česku, tak Estonsku poskytuje členství v NATO bezpečnostní záruky na té nejvyšší úrovni, včetně přinejmenším rovnoprávného postavení vůči Rusku. Česká vláda zastává názor, že nejcennější devizou NATO je společná vůle k obraně. Proto jsme uvítali, že aliance přijala za svůj koncept protiraketové obrany a že prvky amerického systému, které mají být umístěny v Česku a Polsku se stanou součástí struktur NATO. Musíme přijímat odpovědnost za obranu našich spojenců. Radar nepovažujeme ani za americký ani za český, ale prostě za „náš“, alianční, protože posiluje společnou obranu všech. Protiraketová obrana je pro nás naším dalším příspěvkem ke společné bezpečnosti, jakou již je třeba Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení ve Vyškově. Podobně chce Estonsko zvýšit efektivitu kolektivní obrany vybudováním centra kybernetické obrany. Budování těchto aliančních „center excelence“ ukazuje, že jsme úspěšně zvládli transformaci a profesionalizaci našich ozbrojených sil a že již nejsme pouhými pasivními příjemci bezpečnostních záruk, ale jsme připraveni aktivně přispívat k obraně společenství.

Praktickým příkladem společné a nedělitelné obrany v rámci NATO je ochrana vzdušného prostoru (Air Policing) pobaltských zemí a Slovinska. Česká republika se intenzivně připravuje na plnění tohoto úkolu, který bude probíhat v rámci mise NATO v roce 2009 v období květen až srpen 2009. Osvědčila se také naše spolupráce v oblasti vojenského vzdělávání. Například na Baltic Defence College pravidelně studují příslušníci Armády České republiky. Jsme spojenci i v zahraničních misích. Oceňuji, že Estonsko je mimo jiné aktivním členem mise ISAF v Afghánistánu. A že estonský parlament rozhodl o prodloužení této mise navzdory obětem, které zde máte. Oběti jsme měli i my a přesto jsme minulý týden rozhodli poslat do Afghánistánu další jednotku, která zvýší vojenskou účast na počet blížící se pěti stům. K bezpečnostním a geopolitickým otázkám patří i problém energetické bezpečnosti. Zcela sdílíme vaše obavy ze sílící snahy Ruska používat energetickou politiku jako nástroj velmocenské politiky. Podporujeme zapojení Estonska do evropské přenosové soustavy. A stejně jako vy se cítíme ohroženi plánovanou výstavbou plynovodu z Ruska do Německa po dně baltského moře, tzv. Northstream, který obchází jak estonské, tak české území. Spolu s budováním South Streamu a Northstreamu tak hrozí by-passování střední a východní Evropy, čímž se jednostranně zvýší naše již tak vysoká závislost na ruské surovinové politice. Řešením je podle nás jedině společný postup všech zemí EU a vyloučení sólo akcí. Tyto zásady by měly být vtěleny do Energetické charty, která bude součástí širší dohody mezi Evropskou unií a Ruskem.

E-GovernmentOblastí, ve které je nám Estonsko jednoznačně vzorem, je pokrok v e-Governmentu. I my zavádíme možnost občanů elektronickou cestou připomínkovat návrhy zákonů a komunikovat s úřady z jednoho místa bez použití papíru. Nicméně uznávám, že Estonsko má před námi značný náskok. U nás také začal praktický rozvoj e-Governmentu až s příchodem mé vlády. Za jednu z priorit našeho předsednictví také považujeme pokrok při prosazování e-Justice, což jak jsem si jist, bude v Estonsku dobře přijato. Kromě elektronizace justice v národním měřítku bychom se rádi posunuli například v propojování insolvenčních a trestních rejstříků. Naším zájmem je také pokročit s projektem e-Health, celoevropské internetové zdravotní knížky.

Ekonomika

Nakonec jsem si nechal ekonomiku. Musím říci, že velice obdivuji odvahu, s jakou Estonci provedli ekonomické reformy, vysokou míru liberalizace, trvale vyrovnané a spíše přebytkové rozpočty, rozumné nakládání s veřejnými prostředky. A jsem tak trochu alergický na posměšné hlasy, že radikální reformy jsou dobré jen pro chudé země. Řím byl oproti egyptskému impériu slabou republikou, ale nakonec nad ním hladce zvítězil díky ekonomické síle získané liberálnějším přístupem k obchodu. Evropa byla oproti Číně chudou a bezvýznamnou mocností, než začala před tisíci lety uplatňovat své přednosti: svobodu a individuální iniciativu. Spojené státy se ze země přistěhovalců a traperů staly vedoucí mocností díky síle ekonomické svobody. Estonci kráčí v těchto stopách. A já si budu považovat za čest jít po té cestě s vámi. Jak jsem řekl, jsme přirozenými spojenci v Evropě. Ta je dnes bohatým a rozvinutým kontinentem. Jen občas zapomíná na to, z čeho se všechen ten blahobyt vzal. Ve 21. století potřebujeme vrátit se ke kořenům. Základní evropskou hodnotou a největší předností, která nám vždy přinášela úspěch a prosperitu, není solidarita, ale svoboda. Za obrovským poválečným rozmachem evropských společenství stojí růst konkurence, ne regulace. Zárukou našich ekonomických a sociálních jistot je volný trh, ne protekcionismus. Malé otevřené ekonomiky typu české a estonské jsou více závislé na volném trhu a liberálním obchodu, než ty velké. Ale to neznamená, že velké země EU mohou naše zájmy přehlížet. Když začnou v potoce umírat malí tvorové, brzy dojde i na velké ryby, protože otrávená voda je špatná pro všechny. Máme tedy společný velký úkol: prosazovat naše zájmy v Unii s co největší silou, důsledně a ve spojenectví. Naše větší citlivost nám umožňuje vidět budoucí rizika dříve a ostřeji, než jiní. Víme, že máme pravdu. Jak řekl český náboženský reformátor Jan Hus: „Pravda je jen to, co jest dobrem všech“. A naší pravdou je svoboda.