Projev předsedy vlády ČR Mirka Topolánka v Senátu na konferenci Přímá volba prezidenta? dne 26.9.2007

Ještě jednou dobrý den vážený pane předsedo Senátu, vážení kolegové předsedové, drazí hosté, přátelé,

poslední řečník má jednu nespornou nevýhodu, to je že většina věcí k danému tématu už byla řečena a jednu nespornou výhodu pokusit se komentovat a shrnout tu diskusi a využít převahy posledního řečníka. Chci vás ubezpečit, že této pošetilosti se nedopustím.

Otázka přímé volby prezidenta v sobě skrývá pro mne dva aspekty. Jeden ústavní, institucionální, či chcete-li ideový, druhý aktuálně politický. Já se pokusím držet strikně toho prvního. I když je mi jasné, že vzhledem ke svému postavení mohu být obviněn z politické účelovosti, ať už se vyslovím pro, nebo proti. A sotva mi pomůže, že aktuální kandidát mé strany je favoritem obou typů voleb.

V mé straně nepanuje na přímou volbu hlavy státu jednotný názor a já to nepokládám za chybu. A nutno přiznat, že v minulých letech byla tato otázka různými stranami otevírána z ryzího oportunismu. V každém případě nepovažuji za šťastné, když se o změně způsobu volby hlavy státu začíná pravidelně mluvit až v době, kdy se stávajícímu prezidentovi blíží konec funkčního období a hledá se jeho nástupce.

Přesto za zahájení této diskuse a za pozvání do Senátu moc děkuji. Pokud jde o mě, nejsem přesvědčeným zastáncem ani jedné varianty. To mě jako konzervativce vede k tomu neměnit dnešní status quo, když k tomu nejsou pádné důvody. A myslím, že ony pádné důvody ke změně nejsou a pokusím se to dokázat.

Především považuji za důležité říci, že neexistuje žádný přímý vztah mezi způsobem volby hlavy státu, jejími pravomocemi a kvalitou demokracie v dané zemi.

Máme prezidentské systémy s přímou volbou a silným postavením hlavy státu, jako je tomu ve Spojených státech, či v Rusku. Ve Francii má přímo volený prezident z ústavy slabé pravomoci, ale jeho postavení dle zvykového práva je tradičně silné. Zcela jinak je tomu v Rakousku, kde hlavu státu volí občané, ústava jí dává velké kompetence, ale prezident je slabý.

Na Slovensku je prezident volen přímo, ale jeho pravomoci i postavení nejsou nijak velké. U nás od dob Masaryka platí, že hlava státu má velice silnou autoritu. Co se týká pravomocí, pak na jedné straně prezident nemůže příliš ovlivňovat aktuální politiku, na druhé straně má některá, dalo by se říci královská privilegia – například ničím a nikým neomezované právo udělovati milost.

Neexistuje tedy žádný vztah mezi způsobem volby, ústavními pravomocemi a faktickým postavením hlavy státu. Rozhodující je tradice a zvykové právo. Právě tomu se chci dále věnovat.

Naší neměnnou tradicí je nepřímá prezidentská volba. Jaké jsou zkušenosti z jejího fungování? Předem je třeba říci, že za celých osmdesát let – z nichž jen polovina byla demokratických - byla první skutečnou volbou až volba Václava Klause. Do té doby šlo vždy buď o volbu demonstrativní, nebo v horším případě vůbec nebylo možno volit z více kandidátů.

Rozhodně považuji za výhodu, že naše prezidentské volby neprovází politická kampaň, která je u přímé volby nevyhnutelná a která vždy nějak rozděluje občany, vnáší do společnosti jeden vypjatý souboj navíc. Mohli jsme to vidět na příkladu Polska, kde prezidentské volby následovaly hned po těch parlamentních. Když někdo mluví o tom, že náš způsob výběru hlavy státu není důstojný, měl by zvážit i dopady případné přímé volby.

Jsem rovněž názoru, že nepřímá volba logičtěji zapadá do parlamentního systému. Když už prezident nemá možnost přímo ovlivňovat aktuální politiku, je trochu nadbytečné, aby se jeho mandát odvozoval přímo od vůle občanů. On nemá v pravém slova smyslu vlastní politický program. Hraje spíše roli ústavní pojistky a národního svorníku, je nositelem hodnot jako je kontinuita, tradice, jistota. Podobně jako britská královna – a tu lidé také nevolí.

Pokud se občas vyskytují námitky ohledně ústavního postavení prezidenta, často se týkají spíše jeho pravomocí. Někdo je považuje za slabé, někdo naopak za příliš silné. Je zajímavé, že zatímco jedni prosazují v souvislosti s přímou volbou větší kompetence, jiní by je při té příležitosti rádi přistřihli. I to svědčí o tom, že reálná poptávka po změně způsobu volby neexistuje a jde tedy o to, co si kdo od tohoto kroku slibuje a jaké své cíle, případně osobu, do toho projektuje.

Příkladem takových ambicí jsou občasné stesky, že jedině přímo volená hlava státu by mohla zjednat pořádek na politické scéně, zastavit takzvané partajní politikaření. To je dost nebezpečná iluze, ve veřejnosti, bohužel, obvyklá. V demokracii jde o delegaci moci, o jasně vymezenou odpovědnost a dělbu pravomocí. Představa nějakého superkorektora všech politických chyb je hluboce mylná. A také hluboce protidemokratická. Ono partajničení přece není nic jiného, než zrcadlo společnosti, odraz jejích rozdílných názorů, priorit a zájmů.

Co se týká postavení prezidenta v ústavním systému, pokládám ho navzdory všem kritikám za v zásadě optimální. Nakonec se vždy ukázalo, že i když náš volební systém obvykle neumožňuje snadné vytváření homogenních a silných vlád, tak i prezident s relativně nevelkými kompetencemi dokáže hrát účinnou roli stabilizátora politické scény. Nebudu nikoho jmenovat, ale dosud vždy se i díky hlavě státu podařilo zažehnat hrozící krize.

Když to vše krátce shrnu, tak musím říci, že nepřímá volba hlavy státu není méně důstojná, méně logická, méně funkční, méně demokratická, méně státotvorná, než volba přímá. Já na rozdíl od řady svých kolegů nemám v této věci ostře vyhraněný názor. Ale pokud něco funguje a není vůbec jisté, že něco jiného by fungovalo lépe, tak proč to měnit?

Jsem tedy pro to zachovat nepřímou volbu hlavy státu. Je tradiční. Nepřináší zásadní problémy. A nakonec, ale ne v poslední řadě si nemyslím, že by v debatě zazněl nějaký zásadní důvod proč měnit kvůli výběru prezidenta ústavu.

Omlouvám se za tento, na moje poměry, poněkud nezáživný a nejednoznačný projev, ale vážnost tématu byla taková, že to prostě umravnilo i mne. Pokusím se to odlehčit alespoň citátem Oskara Wilda na závěr, který reflektuje často nadužívané slovo lid v této diskusi: Demokracie znamená mlácení lidu lidem pro lid. Opakujte si to doma před spaním.

Děkuji vám za pozornost.