Petr Zahradník: Klienti bank pochopili víc než jejich zaměstnanci

Ač se to možná bude zdát troufalé, naše generace, zvláště pak ta, jež je s ekonomickým děním úžeji spojena, bude nepochybně toto období dělit na dobu „před Lehmany“ a po nich. Obě období se liší především v rozdílnosti přístupu k jedné ze základních rovnovah, které ekonomický život má: rovnováhou mezi ofenzivou, růstem, rozvojem, dynamikou na straně jedné a na druhé straně obezřetností, vnímáním rizika, šoků a preventivní připraveností na ně. Jestliže první období mnohdy připomínalo jízdu auta projíždějícího zatáčkou dvousetkilometrovou rychlostí se slepou vírou, že se nic nestane a po projetí budeme hladce pokračovat, nyní jakoby stále hledíme do zpětného zrcátka, sledujeme náš tachometr a dění okolo nás.

Věřím, že relativně brzy nalezneme optimální poměr mezi růstovou, rozvojovou a dynamickou trajektorií, která je jediným zdrojem rozumného ekonomického pokroku a prosperity, a současně i dostatečnou mírou odpovědnosti až seberegulace, jež nás bude včas varovat před jevy hrozícími průšvihem a kolapsem. V uvědomění si existence právě této rovnováhy a její potřeby bych viděl „po Lehmanech“ základní principiální změnu.

Druhou bych viděl v tom, že je daleko citlivěji vnímáno a respektováno vlastní chování lidí jako determinant ekonomických rozhodnutí. V předkrizovém období byla přehnaná tendence všechno kvantifikovat, modelovat, robotizovat, automatizovat a podceňovat či neuvědomovat si roli člověka, lidské osobnosti, jeho emocí, preferencí, které vůbec nemusejí být vždy determinovány finančním či ekonomickým přínosem. Právě záběr na behaviorální modely ekonomického vývoje doplněné rozumnou racionální kvantifikací a systemizací bych taktéž považoval za jisté novum.

A myslím si, že tato změna chování se spíše projevila u samotných klientů bankovních a finančních institucí než u jejich pracovníků, u nichž lze v mnohém stále pozorovat snahu jet v zavedených „předkrizových“ kolejích a návycích, leč klienti je docela příznivým způsobem krotí, usměrňují a přizpůsobují.

Takže změnu či změny s různou mírou intenzity – zejména v teritoriích krizí zasažených – určitě pozoruji. A charakterizoval bych je jako změny, které více respektují v racionálním ekonomickém světě lidský rozměr, posilují zodpovědnost a obezřetnost a vedly k opětovnému poznání, že žádný strom neroste do nebe.

Publikováno v HN, 9.9.2013