Miroslav Zámečník: Německo-čínská záhada

Budoucnost eura je veledůležité téma. Asi nejznámější německý ekonom Hans-Werner Sinn se v rozhovoru s týdeníkem Euro (viz strana 47) vyjadřuje dosti skepticky ke schopnosti „jižního křídla“ eurozóny obnovit konkurenceschopnost natolik, aby byly odstraněny nerovnováhy, které jsou kořenem dnešních problémů. Když to velmi zjednodušíme, Sinn říká: Bez transferové unie, která je pro Německo nepřijatelná, by vše mohlo vyjít jen v případě hluboké cenové a mzdové deflace na jižním křídle v kombinaci s vyšší inflací na Severu, především v Německu. Vyšší inflace v Německu je politické antitéma, stejně tak jako hluboká deflace na Jihu. Takže nehledě na momentální uklidnění na trzích není mnoho důvodů k optimismu. Ochota k ústupkům na německé straně bude přitom záviset na tom, jak rychle se dokáže Německo „vyexportovat“ z eurozóny.

Odhady Jima O’Neilla, bývalého šéfa Goldman Sachs Asset Management, hovoří o tom, že podíl Číny na německém vývozu bude v roce 2020 až 15,6 procenta. Kdyby měl skutečně pravdu, Německo by muselo pociťovat mnohem výraznější nechuť podílet se lví měrou na „solidárním financování“ něčeho, co ho neživí. Trochu jsme počítali a dospěli k závěru, že O’Neill hodně přehání.

Posuďte sami. Německo má podíl na světovém vývozu asi osm procent. Všechny země, které nadprůměrně dovážejí z Německa, leží v Evropě. Buď jsou bezprostředními sousedy, anebo jde o země typu Švédska či Maďarska. Rusko a Turecko, kde by jeden očekával vysokou kompatibilitu s Německem jakožto dodavatelem technologií, dovážejí od našich sousedů zhruba po 10 procentech. Jistě, tohle měřítko není úplně totéž jako podíl Číny na německém vývozu, nicméně za úvahu stojí.

Na dovozu do Číny se podle statistik Světové obchodní organizace podílela v roce 2011 Evropská unie 12,1 procenta, Japonsko 11,2 procenta, Jižní Korea 9,3 procenta, Tchaj-wan 7,2 procenta a USA 7,1 procenta. Konkurenti Německa v boji o čínský trh přitom nejsou většinou dodavatelé surovin, ale komponentů a technologií a za našimi sousedy technologicky nezaostávají. Že by jen tak pro nic za nic přepustili svoje tržní podíly Německu, tomu opravdu nic nenasvědčuje.

Z hlediska vývozního sortimentu měla Čína nejvyšší podíl na německém vývozu ve strojích a zařízeních, kde byla nejdůležitějším odběratelem s 11,6 procenta. V jiných oblastech si vedla podstatně hůře.

Odlišnou perspektivu při pohledu na vztah Německo–Čína poskytuje nominální HDP. Spojené státy a Japonsko představují dnes společně zhruba dvaapůlnásobek Číny. Dokonce i když přejdeme na paritu kupní síly, bude mít USA s Japonskem v roce 2020 větší HDP než Čína. Jejich současná kombinovaná váha na německém exportu je přitom pouhých 8,3 procenta.

Jak lze tedy dospět k tomu, aby se Čína za nějakých osm let podílela na německém vývozu 15,6 procenta, jako to vidí Goldman Sachs:

1. Všichni ostatní odběratelé německého zboží na světě budou víceméně stagnovat.
2. Všichni ostatní dodavatelé technologií do Číny upadnou do spánku.
3. Čína sama udrží současné tempo růstu.
4. Bude preferovat německé technologie.

To se však jen tak nestane.

Publikováno v týdeníku Euro, 25.2.2013