Jiří Schwarz: Kukaččí vejce do hnízda
Filmaři na rozdíl od odborářů dovedou své pracovní nástroje využívat k prosazování vlastních cílů.
Okurkovou sezonu u nás každoročně odsouvá Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Letos přítomné hvězdy showbyznysu zastínil požadavek na zvýšení pobídek filmařům.
Někdejší Fischerova úřednická vláda se zachovala nestandardně, když v roce 2010 zavedla podporu filmové produkce ve formě daňové vratky ve výši 20 procent uznatelných nákladů. Ze státního rozpočtu vyčlenila ve prospěch filmařů dalších 300 milionů korun ročně. S výší této částky jsou už po roce filmaři nespokojeni a žádají nejméně o 200 milionů více. Ministr kultury Besser si v době snižování rozpočtových deficitů nechal vypracovat expertní stanovisko o rozpočtových dopadech těchto pobídek. Výsledek ekonomické analýzy nepřekvapil. Pobídky jsou pro státní rozpočet výhodné, neboť rozpočtové příjmy díky růstu filmové produkce převýší výdaje minimálně o 18–20 procent. Obdobné studie v minulosti vznikly pro zachování jiných soukromých podnikatelských aktivit, přímo, či nepřímo podporovaných z veřejných rozpočtů. Ať už šlo o stravenky nebo režijní průkazky na železnici. V obou případech vyšlo, že se z rozpočtového hlediska vyplatí.
Proti rušení stravenek se nabízí široká škála argumentů: od úpadku hygieny stravování přes růst nezaměstnanosti v odvětví služeb vyvolaným uzavíráním stravovacích zařízení až po pokles hrubého domácího produktu (HDP) České republiky. Proti zrušení či omezení 200 tisíc režijních průkazek je k dispozici obdobná škála argumentů: od poklesu pružnosti pracovního trhu, protože lidé prý bez dotovaného jízdného nebudou dojíždět do vzdáleného zaměstnání, přes pokles výkonu osobní železniční dopravy a růst nezaměstnanosti v tomto odvětví a v navazujících odvětvích až k finálnímu poklesu HDP vytvořeného dopravou a navazujícími odvětvími. Také slavní zahraniční filmaři nalákáni našimi pobídkami budou dle expertních výpočtů přispívat k rozvoji malých a středních podniků v sektoru služeb a pravděpodobně k růstu HDP. Navíc prý budou zdarma propagovat Českou republiku, což podpoří cestovní ruch u nás. Proč se podobné pobídky nepoužijí v ostatních odvětvích ekonomiky, například stavebnictví, živočišné výrobě (pro obnovení školních dotovaných svačinek) nebo domácí těžbě zlata? Podle této logiky by se všeho vyprodukovalo více a všichni bychom se měli mít lépe. Firmám v těchto odvětvích by se pak obdobně vrátilo 20 procent prokazatelných nákladů stavby, odchovaného dobytka či vytěženého zlata. Pravděpodobným výsledkem by byl stavební boom nejen bytový a infrastrukturní, ale i zemědělský a stali bychom se významnými exportéry masa, mléka a mléčných výrobků. Navíc bychom se mohli „pást“ pohledem na utěšená stáda skotu a ovcí na krátce spasených zelených loukách. To by přece bylo balzámem pro naše estetické vnímání, a navíc by to dělalo dobrou reklamu naší zemi a možná podpořilo domácí cestovní ruch.
Stát díky daňovému monopolu a přerozdělovací síle může libovolně zvýšit výkon jakéhokoli odvětví. Proč odpovědné vlády nepodléhají tomuto vábení? Jelikož se jedná o státní zásahy, které deformují a následně konzervují strukturu ekonomiky. Připravují ji o její schopnost pružně reagovat na změny poptávky, čímž dlouhodobě podvazují konkurenceschopnost ekonomiky.
Státní podporu si některá odvětví prosadila na úkor jiných. Vždy s argumentací, že taková podpora nikomu neškodí, naopak všem, hlavně ovšem veřejným rozpočtům prospěje! Za více než 20 let rozvoje svobodné společnosti u nás víme, že se jedná o další snahu regulovat náš ekonomický život. S ostatními regulacemi ji pojí ta charakteristická vlastnost, že jakmile je zavedena, má tendenci zbytňovat. Fischerova vláda „snesla“ kukaččí vejce do sešněrovaného hnízda veřejných rozpočtů. Zbavit se tohoto bumbrlíčka bude obtížné, ne-li nemožné, neboť filmaři na rozdíl od odborářů v dopravě dovedou své pracovní nástroje efektivněji využívat k prosazování vlastních cílů.
Je jisté, že příští rok pro jejich soukromé účely nebude stačit ani půl miliardy z našich veřejných peněz. Naši zkušení politici jistě vědí, že se zvyšováním státní podpory se její budoucí omezování či rušení stává složitějším politickým problémem. Navíc snad svým nástupcům do zaplátovaného hnízda veřejných rozpočtů „nesnesou“ pštrosí vejce!
Publikováno v LN, 19.7.2011
