Jan Procházka: Evropa čeká na pomocnou ruku, ne na naše moudra

Několik zemí eurozóny si na konci minulého týdne mohlo říci, že pátek 13. opravdu funguje. Jejich ekonomické vysvědčení v podobě snížení ratingu se jim rozhodně do politického krámu nehodí.
Ostatně dovedete si představit vlastní firmu, která je již několik let hrůzostrašně zadlužená, která moc neroste, ale jejíž zaměstnanci stále chtějí zvyšovat plat a firemní benefity?

Firmu, která se několik let nedovede domluvit se svým méně klíčovým zaměstnancem (Řecko), kterému nevoní odstupné a kterému stále půjčuje další peníze, i když jí dlouhodobě lhal a peníze není schopen vrátit? Ostatní kolegové na tom nejsou o moc lépe, a těch pár premiantů nemá takové slovo, aby hýbali kormidlem. Zato dva členové představenstva (Francie, Itálie) vzorem nepochybně nejsou.

Ano, tohle je přesně Evropská unie v roce 2012, v době post-AAA ratingové. A tomuhle uskupení by měla Česká republika pomáhat? Či dokonce půjčovat peníze a vázat zde část svých národních zájmů?

Bohužel ano, protože podání pomocné ruky je nejrozumnější čin, který můžeme udělat. Nikoliv kvůli faktu, že by naše rady či peníze Evropskou unii zachránily, ale proto, že Česká republika je na této „firmě“ bytostně závislá, data našeho exportu mluví za vše. Evropa nečeká na naše moudra a kverulantství, ale na přiložení ruky k dílu záchrany.

Publikováno v HN, 17.1.2012