Vystoupení A. Vondry na 12. schůzi Senátu PČR

Dámy a pánové, vážený pane předsedo, jsem tu dnes a otevírám naše dnešní zasedání tím, abych vás informoval o výsledcích jednání Evropské rady, která proběhla ve dnech 13. a 14. března t. r. v Bruselu, a samozřejmě, tak jak je zde dobrým zvykem, i o pozicích, které na ní hájila česká vláda.

Hlavními tématy letošní Rady byly:
1. Odstartování nového tříletého lisabonského cyklu
2. Klimaticko-energetické otázky
3. Problematika týkající se aktuální situace na finančních trzích
4. Otázka vzniku tzv. Středomořské unie.

Přestože oněm jarním evropským summitům je přezdíváno „lisabonské“, neboť jsou pravidelně věnovány vyhodnocování Lisabonské strategie a vůbec takovému tomu komplexu ekonomických otázek, o Lisabonu jako takovém se tentokrát příliš nemluvilo. Naopak, rok po vyhlášení oněch ambiciózních klimatických cílů zvaných dvacet, dvacet, dvacet, nastal čas lámání chleba a Evropskou radu zcela ovládla debata o tom, jak závazky, které byly učiněny rok předtím, realizovat, a tedy debata o tom, jakou cenu jsme ochotni za tyto závazky zaplatit.
K tomu se za chvíli vrátím. Ale nejprve tedy, aby bylo povinnosti učiněno zadost, pár slov k Lisabonu nebo k Lisabonské strategii.

Rada odsouhlasila stávající znění integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost a přijala revidovaný lisabonský program Společenství na tříleté období 2008 až 2010. Stejně tak přijala doporučení jednotlivým členským státům při provádění jejich strukturálních reforem.Zde můžeme s uspokojením konstatovat, že drtivá většina doporučení, která byla adresována České republice, je pokryta legislativním plánem této vlády na příští roky.
Unie doporučuje v zájmu udržitelnosti veřejných financí především neprodleně provést ohlášený program reforem důchodového systému a dále provést reformy systému zdravotní péče a také pokračovat v důležitých ohlášených reformách s cílem modernizovat oblast zaměstnanosti, podporovat elektronizaci veřejné správy, čili ten, tzv. e-Government, a zlepšit přístup k finančním prostředkům pro inovační podniky. Jak jistě víte, a jak tu často i dokládáme, všechna tato témata patří mezi priority této vlády. Naše delegace na summitu zdůraznila, jak důležitou oblastí Lisabonské strategie je vnitřní trh a ocenila v tomto směru úsilí i prezidenta komise Barrosa v oblasti snižování administrativní zátěže.

V této souvislosti jsme také podpořili návrh na posílení té tzv. Stoiberovy komise, která si klade za cíl bojovat s přemírou byrokracie vyplývající z unijní legislativy. Ale, jak jsem již řekl, hlavním tématem této jarní Evropské rady byly otázky týkající se oblasti energetiky a klimatických změn. Na jednacím stole ležel návrh komise, jak snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % a zároveň zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie také na 20 % podílu v energetickém mixu.

Evropská rada řešila zásadní dilema, jak tedy bojovat proti klimatickým změnám na straně jedné a zároveň jak zabránit odlivu průmyslu a zejména energeticky náročného průmyslu z Evropy do zemí s nižšími ekonomickými standardy. Pokud by stoupl v platnosti aktuální návrh komise, který byl předložen v lednu letošního roku, od roku 2013 by musely průmyslové podniky i výrobci elektřiny nakupovat všechny emisní povolenky v aukcích, zatímco nyní je dostávají na bázi národních alokačních plánů zdarma. To by samozřejmě znamenalo dodatečné náklady v řádech miliard eur. Pokud by neuspěla jednání o tzv. postkjótském systému, která budou vrcholit příští rok na podzim v Kodani, a Evropě se nepodařilo donutit Čínu, Spojené státy a další země, aby přijaly podobně přísné podmínky, evropský průmysl by se dostal do konkurenčně velice nevýhodné situace, a to samozřejmě nechceme společně s dalšími zeměmi připustit.

Česká delegace jela do Bruselu s cílem dosáhnout toho, aby boj proti klimatickým změnám nebyl pro český průmysl likvidační. Česko patří ke státům s vysokým podílem průmyslu za tvorbě HDP. Proto jsme byli s Německem a Polskem lídry jakési koalice, která požaduje postupný návrh na aukce. Společně jsme do závěru Evropské rady prosadili požadavek, aby komise do klimatického balíčku doplnila opatření, jejichž cílem bude chránit energeticky náročný průmysl pro případ krachu mezinárodních jednání.

Považuji to za částečný, ale důležitý úspěch, ještě důležitější však v další fázi bude prosadit se také v diskusi o tom, co je definice toho energeticky náročného průmyslu a také zajistit, aby český průmysl zpod ochranného deštníku nevypadl.

Cenou za ústupek v závěrech Evropské rady, protože komise tu musela couvnout, bylo do určité míry přijetí naopak britského návrhu, který předložil na poslední chvíli Gordon Brown, aby komise do balíčku zapracovala nebo aby na příští Radu předložila návrh na snížení DPH na energeticky účinné zboží a materiály. My jsme se tady původně postavili proti tomuto návrhu s odvoláním na to, že to nepřísluší komisi, nýbrž Radě předkládat takovéto návrhy, nicméně pak v zájmu dosažení konsenzu a poté, co byla slíbena diskuse a některé první modifikace ve prospěch průmyslových zemí, jsme v tomto couvli.

Další zajímavou otázkou, která byla Evropskou radou diskutována, jsou biopaliva. Evropská rada sice nezpochybnila třetí cíl z březnové Rady loni, tj. dosáhnout do roku 2020 desetiprocentní podíl biopaliv na pohonných hmotách, ovšem byla uznána nutnost revidovat evropskou politiku v této oblasti zejména s ohledem na udržitelnost jejich výroby. Již dnes je totiž jasné, že cíle deseti procent bude nemožné dosáhnout pouze z evropských zdrojů a zároveň zvyšování kultivačních ploch a s ním související odlesňování, které zvyšuje skleníkový efekt.

Posledním bodem Evropské rady v této tematické kapitole, ze kterého Česko bude muset vyvodit důsledky, je závěr, že legislativní proces ke klimatickému balíčku bude valen tak, že bude ukončován buď koncem letošního roku, nebo začátkem roku příštího. Čili to tak či onak, přinejmenším v poslední fázi, spadne do našeho předsednictví.
Z toho vyplývá, že velice záhy budeme muset vyřešit, čím budeme postupně nahrazovat alespoň část podílu fosilních paliv, jako je uhlí na našem energetickém mixu, zda plynem, který na oplátku zvýší naši závislost na Rusku, či jadernou energií. Tato otázka bude stále více a více na pořadu našich debat.

Nyní na závěr několik slov k posledním dvěma tématům.
K aktuální situaci na finančních trzích Evropská rada vyjádřila ve svých závěrech znepokojení nad pádem dolaru vůči euru, který se přidává k rostoucí inflaci a k dopadům hypoteční krize. Evropští státníci se poprvé na této úrovni vyjádřili k daňovým otázkám. Vydali prohlášení, že příslušné fluktuace měnného kurzu škodí hospodářskému růstu a vyzývaly k posílení finanční stability.
Pro Česko bude podstatné, aby se nejednalo o první krok k zasahování do nezávislosti Evropské centrální banky, vůči její činnosti je dlouhodobě kritický zejména francouzský prezident. Pro středně velkou zemi jako jsme my, je s výhledem na naše budoucí členství v eurozóně podstatné, aby nezávislost Evropské centrální banky nebyla nijak ohrožována.

Ke středoevropské unii. Po dlouhotrvajících sporech o její podobu - byl to návrh francouzského prezidenta, s kterým přišel loni ve své volební kampani a ke kterému řada zemí v čele s Německem měla výhrady, nakonec Evropská rada schválila společnou pozici k této iniciativě. V iniciativě jsme patřili díky poloze ve střední a východní Evropě k těm zemím, které k projektu měly značně rezervovaný přístup. Proč? Především hrozilo, že by vztahům se středomořskými sousedy byla věnována nepřiměřená pozornost a že zejména unijní finanční prostředky a zdroje by byly novým mechanismem více tunelovány jižním směrem a méně směrem východním nebo jihovýchodním, tedy tam, kde z hlediska stabilizace evropské periferie nás to zajímá více. Bylo tu samozřejmě také určité riziko, že se jedná o jakousi náhražku nebo kost podanou Turecku.
Nejožehavější nebo nejproblematičtější na této iniciativě bylo to, že by se jí zúčastnili pouze někteří vybraní - Francie a zejména středomořské státy, tudíž že na převodu finančních prostředků jižním směrem by se podílela jen část zemí, nikoliv všechny. Tato rizika se nakonec podařilo eliminovat. Středomořská unie bude jen přejmenovaným barcelonským procesem, tedy toho, co existuje a čeho se zúčastníme v rámci EU. Bude otevřena všem členům unie, nikoli jen členům středomořským. Bude se jmenovat jinak - Unie pro mediterán, nikoli středomořská unie.Důležité je, že se do závěrů podařilo prosadit prohlášení o unii, přičemž na návrh Polska podporovaným námi, Německem a dalšími, bylo vzato na vědomí, že na příští evropské radě bude projednávána podobná iniciativa ve vztahu k východní dimenzi Evropy, tedy to co nás zajímá a co by mělo unii pro mediterán nějakým způsobem vyvážit.

To je stručná rekapitulace toho, co bylo projednáváno minulý týden na Evropské radě. Děkuji za pozornost.