Ústavní soud církevní restituce nezastaví, věří ministr Mlsna

Církevní restituce

Ústavní soudci dnes mají vynést verdikt, zda jsou církevní restituce legální
Podle opozice je vracení majetku nezákonné, neexistuje jeho výčet

Ministr bez portfeje Petr Mlsna, který u Ústavního soudu obhajuje církevní restituce, je před dnešním verdiktem klidný. Podle něj nehrozí, že by soudci mohli vrácení mnohamiliardových majetků zastavit. „Zákon o vyrovnání s církvemi jsme psali stejným způsobem, jakým se sepisovaly všechny restituční zákony od 90. let. A v těchto zákonech Ústavní soud nikdy neviděl problém,“ tvrdí Mlsna.
Opoziční politici se minulou středu snažili u Ústavního soudu vytáhnout nové argumenty, kterými by restituce zpochybnili. Hlavním trumfem se staly chybějící historické dokumenty o církevním majetku z období krátce před únorovým převratem. „V důsledku povodní z roku 2002 dnes nejsou k dispozici údaje o majetku, který patřil církvím v období revize první pozemkové reformy v roce 1947,“ tvrdí poslanec a místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek. Podle něj tak hrozí, že církve získají i ty pozemky, o něž přišly ještě před únorem 1948 a podle zákona na ně nemají nárok.
Utopené archiválie však podle Mlsny neznamenají vážnější problém. „Chybějící dokumenty se nám podařilo nahradit. Drtivá většina údajů o původním církevním majetku je totiž uložena v pozemkových knihách, církevních archivech nebo depozitářích Národního archivu,“ říká ministr.
Nároky psané švabachem Podle zákona, který loni prosadila Nečasova vláda, mají církve nárok na vrácení 200 tisíc hektarů pozemků a nemovitostí v hodnotě 75 miliard korun. Kromě toho jim stát během třiceti let vyplatí dalších 59 miliard jako kompenzaci za ty pozemky, které jsou zastavěné, patří soukromníkům, obcím nebo se nacházejí v národních parcích a vojenských újezdech.
Ministryně kultury Alena Hanáková, pod jejíž resort církve spadají, již dříve uvedla, že vláda nemá k dispozici celkový soupis pozemků určených pro restituce. Jeho sestavení by totiž bylo příliš nákladné. „Podle katastrálního úřadu by to byla práce pro jednoho člověka na dvě stě let,“ napsala na podzim poslancům.
Absenci celkového soupisu přiznává i Mlsna. K dispozici jsou pouze údaje o přibližné rozloze pozemků tak, jak byly zapsány v dobových pozemkových knihách. „Například v pozemkové knize z 19. století je uvedeno, že vlastníte pole o rozloze deset hektarů. Jenomže už z ní nezjistíte, kde přesně to pole začíná a jestli se k němu počítá i nedaleký příkop. Na to byste potřebovali přesné geometrické plány, které se však v té době nedělaly,“ vysvětluje ministr. Podle něj je klíčové, že vlastnictví daných pozemků musí prokázat samy církve. „Zákon je nastaven tak, že důkazní břemeno je na jejich straně. Ony musí přijít s dokumenty, kterými podloží své nároky,“ tvrdí Mlsna.
Pokud tedy chtějí církve zpět majetek, musejí prokázat, že jej vlastnily do 25. února 1948 a přišly o něj následně formou konfiskace nebo násilnou cestou - nikoli třeba jeho prodejem. „Majetek, u kterého se to dostatečně neprokáže nebo o který si ani nezažádají, jim vydán nebude,“ tvrdí Mlsna.
Církevní nároky již od března posuzují pracovníci pozemkových úřadů a Lesů ČR, které vydávanou půdu spravují. Objevil se však nečekaný zádrhel: archiválie jsou často psané německým švabachem, který dnes většina úředníků neovládá. „Úředníci si proto najímají experty, kteří umějí v tomto písmu číst,“ říká Mlsna. O vrácení majetku si přitom církve mohou požádat jen do konce letošního roku.
Opoziční politici se minulý týden snažili uspět i s dalším argumentem: restituce by mohly vadit Evropské komisi, protože 59 miliard za nevydané pozemky zvýhodní církve jakožto hráče na realitním trhu.
Zdeformují církve trh?
„Ta náhrada by mohla být vnímána jako státní podpora. Podobná situace už vznikla v Itálii a ve Španělsku, kde Evropská komise dnes řeší podezření z nedovolené podpory tamní církevních organizací,“ tvrdí Zaorálek. Ústavní soudce kvůli tomu dokonce vyzval, ať se obrátí na evropský soud v Lucemburku a zjistí, jak by na české restituce nahlížel. Ústavní soudci však Zaorálkův požadavek nevyslyšeli.
A jeho pochybnosti odmítá i ministr bez portfeje. „Považovat napravování historických křivd za nedovolenou státní podporu je naprosté sci-fi,“ říká Mlsna. Případ církví ve Španělsku a Itálii je podle něj zcela odlišný. „U nich Evropská komise řeší otázku, zda mohou mít nižší daně než jiné subjekty. V našem případě se však na církve vztahují stejné povinnosti jako na kohokoliv dalšího, a to včetně daní z převodu nemovitosti či daní z příjmů,“ dodává.
Ústavní soud rozhoduje, zda byly restituční zákony přijaty v souladu s ústavním pořádkem země. Jeho rozhodnutí nelze předjímat, ale leccos napoví verdikt, který vynesl v červenci 2010: tehdy označil počínání poslanců a senátorů za protiústavní, protože kvůli jejich dlouhodobé nečinnosti nebyl přijat právní předpis, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností.