Rozhovor vicepremiéra Bělobrádka pro časopis Pražská technika
Kvalitní vědecké zázemí a špičkoví odborníci naší zemi nechybí, to potvrdila i Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v ČR a jejich srovnání se zahraničím v roce 2014, kterou v říjnu projednala vláda České republiky. Tento dokument současně konstatuje, že Česká republika zaostává v aplikovaném výzkumu, nedaří se spolupráce výzkumníků s průmyslem a systém řízení a financování vědy je roztříštěný. Jak tato konstatování ovlivní vládní politiku směrem k vědě a výzkumu, především na technických vysokých školách? O tom hovoříme s Pavlem Bělobrádkem, místopředsedou vlády ČR pro vědu, výzkum a inovace.
* Pane místopředsedo, dá se charakterizovat, co je skryto pod tvrzením, že se nedaří spolupráce výzkumníků s průmyslem? V podmínkách ČVUT si na tuto oblast nemůžeme stěžovat, příkladů o úspěšné spolupráci s firmami můžeme předložit celou řadu, ať už se jedná o strojírenství, elektrotechniku, stavebnictví, ale i o robotiku, biomedicínu a další obory. V čem vidíte největší problém, že to celkově v zemi nejde?
Ano, ČVUT patří mezi světlé výjimky. Nicméně když se podíváme na Českou republiku jako celek, tak tam už situace tak pozitivní není. Data z naší analýzy to ukázala jasně. Podnikatelé a výzkumníci se často míjejí a soukromé výdaje na výzkum a vývoj neproudí v dostatečné míře do veřejných výzkumných organizací. Například ve srovnání s Německem jsme na tom pětkrát až šestkrát hůře. Podnikatelský sektor vynakládá na oblast vědy, výzkumu a inovací zhruba 42 miliard. Víte, kolik z toho představuje přímý překryv veřejných a soukromých finančních prostředků? Je to pouhá jedna miliarda! Přitom soukromé podniky čerpají formou přímých dotací a daňových úlev na výzkum a vývoj pět miliard z veřejných zdrojů. Spolupráce výzkumníků a firem tedy u nás bolestně chybí. A stejně tak tu chybí dlouhodobý moderovaný dialog mezi oběma stranami. S mými spolupracovníky se to snažím změnit a pravidelně dostávat všechny klíčové hráče z obou stran k jednacímu stolu. Dlouhodobě je problémem také nízký podíl aplikovaných výsledků a v rámci nich i velmi málo patentů, rovněž nám chybí rizikový kapitál, tedy investice do zcela nových výrobků a technologií.
* To nezní moc povzbudivě…
Nebudu jenom kritizovat, protože v ČR máme na čem stavět. Máme vybudovanou infrastrukturu – osm nových evropských center excelence, čtyřicet regionálních center výzkumu, kvalifikované lidské zdroje a tradičně silné akademické zázemí. Unikátní je také stav, kdy ještě můžeme čerpat vysoký objem finančních prostředků z evropských fondů, které je možné pro další rozvoj systému výzkum, vývoj a inovace využít. Co se týče financí, tak tento stav bude trvat ještě zhruba do roku 2023 a potom už se velmi pravděpodobně nebude opakovat. Takové příležitosti proto musíme maximálně efektivně využít.
* Řekl jste, že ČVUT patří mezi světlé výjimky. Jaký je podle vás přínos naší univerzity výzkumu a vzdělávání?
ČVUT tradičně patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Je tedy pochopitelné, že je v mnoha oblastech lídrem a potvrzuje to i váš výčet příkladů o úspěšné spolupráci s firmami ve vaší otázce. I v naší Analýze se ČVUT se svými fakultami objevuje na předních pozicích jak v počtu výsledků publikační činnosti, tak u výsledků aplikovaného výzkumu. Určitě je to i tím, že výzkumníci ČVUT pouze nečekají, zda si jejich práce někdo všimne a sami aktivně vyhledávají spolupráci s firmami. Z hlediska absolutní pozice v kvantitě výsledků výzkumu je pak postavení ČVUT v rámci ČR nezpochybnitelné. Stejně tak se v průběhu let ČVUT výrazně zlepšuje i v celosvětových žebříčcích. Což je ostatně také cesta, kterou se nyní vydáváme v rámci přípravy nového hodnocení výzkumných organizací 2017+. Musíme vyřešit způsob hodnocení organizací zohledňující kvalitu vytvořených výsledků dle mezinárodně uznávaných standardů.
* S hodnocením souvisejí i finance. Vaše analýza konstatuje, že systém podpory ze státního rozpočtu je roztříštěný z důvodu kombinace mnoha poskytovatelů a velkého počtu finančních nástrojů. Může být řešením chystané Ministerstvo pro výzkum, vývoj a inovace?
Ano, tou hlavní slabinou stávajícího systému je jeho roztříštěnost, komplikovanost a ve výsledku i nízká efektivita financování. Z veřejných zdrojů, včetně peněz z EU, jde do tohoto systému okolo 35 miliard korun ročně. Uvědomte si, že je to přibližně stejná suma, kterou disponuje samostatná rozpočtová kapitola Ministerstva dopravy nebo Ministerstva obrany. Samozřejmě budu i nadále bojovat za to, aby se přísun peněz na vědu zvýšil, protože jde o tu nejlepší investici do budoucnosti. Na druhé straně, za peníze, které jsou v rámci EU průměrné, získáváme výrazně podprůměrný počet aplikovaných výsledků. Je to i proto, že zde chybí centrální autorita a tím i koordinace. Samostatné ministerstvo bude moci co nejefektivněji směřovat finance do výzkumu, vývoje a inovací a především zajišťovat kontrolu jejich využití. Není to ale jediné a samospásné řešení. Bude fungovat v řetězci dalších kroků, které jdou ruku v ruce a postupně přemění celkové řízení tohoto systému. Mám na mysli vyřešení financování provozu a udržitelnost velkých výzkumných infrastruktur, postavení agentur TA ČR a GA ČR nebo posilování zmíněného dialogu s průmyslem o jeho potřebách. Ke zlepšení situace dojde také za předpokladu, že se začnou finanční nástroje a zejména jejich přínosy hodnotit podle mezinárodních standardů a výstupy tohoto hodnocení pak budou využity ke strategickému řízení celého systému.
* V roce 2014 byly z jednotlivých vědních oborů nejvíce podpořeny Genetika a molekulární biologie, Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Nejaderná i Jaderná energetika, Umění, architektura, kulturní dědictví a Onkologie a hematologie. Je podle vás tento stav přesně to, co koresponduje s udržitelným rozvojem české ekonomiky?
Vědní obory, které uvádíte, byly nejvíce podpořeny prostřednictvím grantů a projektů, tj. pomocí účelové podpory. Navíc Analýza nesleduje dlouhodobý trend finanční podpory v jednotlivých oborech, ale uvádí v této otázce pouze data za jeden jediný rok. Tady uznávám, že je viditelná určitá disproporce ve vazbě na udržitelný rozvoj ekonomiky, patrná například z porovnání oborové příslušnosti výsledků a finanční podpory. Chci tím říct, že nejvíc výsledků vzniká v jiných oborech, než kam jsou směřovány finance. Co nám tedy chybí, je sledování skutečného využití výsledků výzkumu a vývoje. Pro rozvoj zdravé ekonomiky a posílení konkurenceschopnosti země do budoucna proto musíme vytvořit platformy zaměřené na konkrétní výzkumná a vývojová témata, ve kterých budou hrát klíčovou roli nově vybudované infrastruktury VaVaI. A samozřejmě zapojit požadavky partnerů z firem podnikajících v daném segmentu hospodářství.
* Na rozdíl od moravských a regionálních vysokých škol nedostávaly ty pražské tolik prostředků z EU. Bude tato disproporce zohledněna v záměrech, které máte pro rozvoj vědy v příštích pěti až deseti letech?
V první řadě je potřeba říci, že situace byla částečně korigována výstavbou center „za hranicí Prahy“. Tři z těchto center dokonce patří do kategorie velkých projektů s investicí vyšší než 1,3 miliardy korun. Mluvím o superlaserovém centru ELI a projektech BIOCEV a SUSEN. Na konci minulého programového období byly navíc dojednány podmínky, které umožnily realizaci výzkumných projektů přímo na území hlavního města Prahy. Při nastavování nových podmínek se pak z této zkušenosti vycházelo. Situace pro období 2014–2020 je z pohledu pražských institucí mnohem příznivější, protože Praha může odhadem získat částku přesahující 25 miliard korun. Záležet bude ovšem kromě šikovnosti žadatelů také na aktuálním kurzu koruny vůči euru. Pražské projekty budou nicméně soutěžit s projekty z dalších regionů republiky, přičemž budou muset prokázat minimálně srovnatelnou kvalitu. Na rozdíl od moderních výzkumných center nedávno vzniklých v regionech, bude ovšem v Praze v příštích sedmi letech možné ve zvláště dobře zdůvodněných případech budovat i nové výzkumné kapacity. Není tedy v zásadě vyloučena ani výstavba většího výzkumného komplexu. V tom je dnes výhoda Prahy oproti zbytku republiky. Z pohledu celkového rozpočtu ale nesmíme zapomenout, že v různých regionech země vyrostla nová výzkumná centra a je potřeba se dívat na jejich rozvoj a udržitelnost. To může samozřejmě nové investiční aktivity poněkud přibrzdit.
* Lidé občas kritizují systém, jakým se hodnotí vědecko-výzkumné výsledky, s nímž částečně souvisí i přidělování financí. Pravidla se docela často mění, ať už jde o bodový systém za publikační činnost a další…
Kritika stávající situace je na místě. Současné nastavení systému hodnocení výrazně preferuje základní, neorientovaný výzkum, jehož důsledkem je sice na jedné straně zlepšení publikační činnosti, ale zároveň nízký podíl aplikovaných výsledků na celkovém počtu výsledků. A taky ona tolikrát zmiňovaná nízká míra spolupráce se soukromým sektorem. Zejména v aplikovaném výzkumu nejsou jeho přínosy kvantifikovány, hodnocení kvality a jeho vazba na poskytování prostředků ze státního rozpočtu subjektům, které výsledky vyřešily, prakticky neexistuje. Ano, máme zde indikátory, jako jsou počty patentů nebo smluvní výzkum, který je již v rámci současně prováděného hodnocení výsledků zohledněn, ale měli bychom uvažovat o jejich rozšíření a dalším posílení. Příprava nového systému hodnocení 2017+ právě intenzivně probíhá pod patronátem Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů jakožto poradního orgánu Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Ta schválila principy, mezi kterými je mimo jiné jasně ukotveno, že nová Metodika 2017+ má vycházet z výsledků projektu IPN Metodika. Celkové znění schválených principů je na webu vyzkum.cz. Do konce roku máme mít na stole návrh implementace Metodiky 2017+ včetně časového harmonogramu realizace.
* Analýza konstatuje, že kvůli silné orientaci české ekonomiky na průmysl je třeba zaměřit se v aplikovaném výzkumu na odvětví generující nárůst HDP a zvýšení konkurenceschopnosti ČR. Tento záměr si můžeme vysvětlit i tak, že vláda se pokusí vylepšit podmínky a zázemí těch organizací, které korespondují s tímto záměrem, tedy například ČVUT…
Já na mnoha fórech opakuji, že Česká republika patří mezi nejprůmyslovější země EU a dlouhodobé posílení role aplikovaného výzkumu je jedním z našich hlavních úkolů. K vylepšení podmínek a především k smysluplnému zacílení financí, ať už evropských, národních nebo soukromých zdrojů, nám má posloužit i tzv. RIS3 strategie neboli strategie inteligentní specializace, kterou připravujeme. V rámci Sekce pro vědu, výzkum a inovace na Úřadu vlády, kterou řídím, jsme sestavili na desítku sektorových platforem, abychom zjistili skutečné priority a trendy směřování jednotlivých odvětví průmyslu. Žijeme v době čtvrté průmyslové revoluce a prudkého rozvoje digitalizace tradičních průmyslových odvětví. Myslím, že univerzita jako ČVUT zažívá tento stav s plnou intenzitou. Ale Česká republika má své národní šampióny v jednotlivých odvětvích průmyslu a digitální ekonomiky, kteří jsou špičkou i v globálním srovnání. Ty chceme samozřejmě podpořit, i když smyslem nemá být někomu brát a jiného protežovat. Smyslem je stanovit si jasné priority pro budoucí růst konkurenceschopnosti naší země a tyto priority potom podporovat. Bavíme se zde o dlouhodobém procesu a je jasné, že jiné představy a plány o budoucnosti má aplikovaný výzkum s horizontem tří až pěti let, orientovaný výzkum s pěti a více letým horizontem nebo výzkum základní s plány a vizemi na deset i více let dopředu.
Vladimíra Kučerová, Pražská technika - časopis ČVUT v Praze, 6/2015, str. 10-11
