Právo: Bělobrádek: Nemáme právo zničit budoucnost této země a vzít si víc, než utáhneme

* Evropa čelí od druhé světové války největší migrační vlně. Uprchlíci se začínají objevovat i u nás. Jsou obavy lidí na místě?

Je přirozené, že každá nová situace vyvolává obavy. Myslím si ale, že jsou přehnané některé reakce občanů, které slýcháváme, že co uprchlík, to přičmoudlík, mohamedán, který nám chce uříznout hlavu. Lidé jsou samozřejmě vyděšeni tím, co se děje v Islámském státu, a nedokážou rozlišit, že naopak na útěku je právě velká část těch, kteří se obávají Islámského státu. A je potřeba odlišit politické uprchlíky nebo lidi, kteří jsou v nouzi, a ekonomické migranty, kteří jdou jen za svým evropským snem do států, kde je štědrý sociální systém.

 * Jak rozlišit, kdo je potřebný a utíká před nebezpečím, a kdo jen chce jít za lepším?

 To není přece nic nového. Na to jsou vypracované metody a normy, které mají Evropská komise, naše ministerstvo vnitra a cizinecká policie. Máme stovky žádostí o azyl a dostávají ho řádově desítky lidí. Musí prokázat, že byli pronásledováni pro názor, náboženství, rasu, pohlaví nebo něco podobného. Když utíkali lidé z Československa, také procházeli „lustrací“. Dnes je to horší, protože čelíme i bezpečnostnímu riziku. Není totiž vyloučeno, že sem budou přicházet lidé, kteří mají v úmyslu bojovat s naší civilizací. Další riziko vidíme na západ od našich hranic. Jsou jím skupiny migrantů, se kterými není problém, ale ve druhé třetí generaci se jejich potomci radikalizují především z nedostatečného vzdělání, špatného uplatnění na trhu práce a relativní sociální nouze.

 * Má stát šanci poznat radikály? Prezident Zeman nabádá nepřijímat utečence z Afriky, protože mezi nimi mohou být džihádisté.

Samozřejmě na to jsou tady rozvědky. Já si myslím, že situace se takto vyhrotila nikoli kvůli kvalitě, ale kvůli kvantitě a z obav obyvatelstva. Takových uprchlických vln bylo v posledních deseti patnácti letech několik, ale neproběhly za tak výrazné pozornosti. Tu má na svědomí hlavně Islámský stát a různé atentáty např. na redakci Charlie Hebdo v Paříži. Poznat se ti lidé v určité míře dají, ale mohou naší pozornosti uniknout. My jenom snižujeme bezpečnostní riziko, zcela se vyloučit nedá. Stejně jako se nedá vyloučit, že se zase mezi námi neobjeví český občan, který vystřílí hospodu nebo pozabíjí děti ve škole.

 * Je to novodobé stěhování národů, nebo ta vlna zase pomine?

To hodně záleží na nás a na našem přístupu. Když jasně ukážeme, že dokážeme ekonomické uprchlíky vracet, že jsme připraveni bojovat s mafiemi, které z toho mají obrovský zisk. Když ukážeme, že jsme ochotni pomoci jen potřebným, kteří splňují pravidla, tak se ta vlna zabrzdí. Uvidí totiž, že to tu není tak jednoduché. My jsme schopni přijmout stovky lidí a měli bychom mít možnost si vybírat. Což podle mého nebude složité. V některých uprchlických táborech jsou Kurdové, Jezidi, křesťané a další menšiny jak národnostní, tak náboženské, které utíkají kvůli vraždění a zotročování Islámského státu. Tam je to naprosto jasné. A myslím si, že tady musí nezbytnou roli sehrát neziskové organizace, církve a podobně, které mají znalost místní situace a dokážou říci: to jsou lidé, kteří potřebují pomoci a má smysl je sem vzít a u kterých není bezpečnostní riziko tak obrovské jako u jiných skupin. Jsme na loďce a můžeme si nabrat jen tolik tonoucích, aby se nepotopila loďka i s námi. My máme morální povinnost podle mého soudu pomoci lidem v nouzi, ale nemáme právo zničit budoucnost této země a vzít si na sebe víc, než můžeme utáhnout.

 * Chtěli byste přijímat např. jen křesťany?

Já myslím, že to úplně nejde, protože se musíme držet mezinárodního práva, které jasně hovoří o tom, kdo je uprchlík. Je to ten, kdo utíká před nebezpečím nebo ohrožením života, před genocidou a zotročováním. Je evidentní, že uprchlíci, především ze Sýrie a z Iráku, utíkají před obrovským násilím Islámského státu, a jestli je to Kurd, nebo Jezid nebo syrský křesťan, v tom nehraje roli.

 * Vášně budil plán Evropské komise rozdělovat uprchlíky kvótami. Když jste ve středu ve vládě ladili mandát premiérovi na jednání evropské rady, jaká byla diskuse?

Zbytečná. Poslanecká sněmovna i vláda se už dlouhodobě vyjadřují, že kvóty prostě nechceme, že máme mít skutečnou volnost. Bohužel někteří naši partneři v Evropské unii to vnímají tak, že odmítáme úplně pomoci, ale to tak přece není. Kvóty měly být určitou snahou řešit vyhrocenou situaci a odlehčit některým státům, ale není to nejlepší řešení. Jaký by měly smysl kvóty v schengenském prostoru? Museli bychom je zavřít za ostnaté dráty a dávat vycházky. Protože jinak sem přijdou, my jim uděláme zdravotní prohlídku, protože tu bude riziko nákaz, postaráme se o ně zdravotně, sociálně, oni se zregenerují, pak si koupí jízdenku do Berlína a odjedou. A co my s tím uděláme? Zadržíme je, nebo Němci začnou hlídat hranice a budou nám je vracet. Tak začnou chodit přes zelenou hranici, a my budeme muset udělat železnou oponu. To není řešení. Já jsem spíše zastáncem toho, aby se dramaticky zlepšila obrana jižní hranice, aby se zvládla repatriace uprchlíků, kteří jsou tady z ekonomických důvodů, a těch, kteří skutečně nesplňují elementární zásady proto, aby byli uznáni uprchlíky. Zásadní bude dělat všechno pro to, abychom sem nedostali lidi, kteří nám budou dělat problémy buď nyní, nebo v budoucnu.

* Budou zpřísněny hraniční kontroly?

K tomu dochází, a nemá smysl to více komentovat. Je už potřeba si na rovinu říct, že selhává jižní hranice. Itálii jsme přitom nabízeli pomoc logistickou, personální apod. Byli jsme ale odmítnuti, moc tomu nerozumím.

* Co říkáte na české antiislamisty a na hnutí Blok proti islámu?

Já myslím, že je to přirozená reakce. Lidé mají strach a vždycky přijde někdo, kdo jim řekne, co chtějí slyšet a straší je. Radost z toho nemám, ale pokud Evropa dál nebude zvládat situaci, která tady je, tak pochopitelně to bude mít i dozvuk na politické scéně.

 * Jak se vám líbí, když říkají, že islám je válečnická ideologie?

Možná se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale já se domnívám, že je tady náboženský a politický islám. Když Mohamed ze začátku pouze kázal, tak moc posluchačů nenašel. Když tomu dal formát státní doktríny, tedy spojil náboženství s politikou, která byla agresivní a bojová, tak pak začal být úspěšný a začal získávat stoupence. Ten politický islám říká, že je potřeba dobýt celý svět, kde budou jenom muslimové, popřípadě budou vedoucí složkou. To je doktrína, která je nebezpečná a kterou v důsledku zastává třeba Islámský stát. Právo šaría je podle mě neslučitelné s naším právem. Ale náboženskou duchovní dimenzi islámu nepovažuju za nepřátelskou, protože v podstatě hodně přebírá z křesťanství a židovství. Problém je v tom, když se z islámu jako z náboženství stane ideologie nebo státní doktrína.

 * Měla by se podle vás Evropa připravit na střet s islámem?

Nemyslím si, že na střet s islámem, ale na střet s těmi, kteří mají politické ambice vycházející z politického islámu.

* Myslíte, že nás takovýto střet brzy čeká?

Nemyslím, že to bude brzy, a pořád je tady onen slavný výrok – Dobudeme Evropu dělohami našich žen – to znamená, že nás urodí. Nejlepší obranou by podle mého bylo, aby si naše společnost urovnala životní hodnoty, zda je lepší nemít děti, protože zdržují v kariéře, musíte se o ně starat, musíte se pro ně obětovat po dlouhou dobu finančně, vztahově a časově. Nebo si řekneme, že děti jsou květy země a jsou naše budoucnost. A také bychom si měli položit otázku, zda způsob života ve stylu „nevaž se, odvaž se“ je to nejlepší, co nás v životě může potkat, nebo jestli jsou tady také jiné hodnoty. Také bychom si měli uvědomit, ať jsme věřící nebo ne, co z hlediska civilizačního nebo kulturního přes všechny svoje omyly a všechny svoje negativa přinesla křesťanská civilizace.

* Může ta konfrontace přinést Evropě něco pozitivního?

Možná si uvědomíme, že se Evropané příliš individualizovali, že už neznají, co je pospolitost a vzájemnost – zůstává jen na venkově –, že si každý sedne k televizi a tím to pro něj končí. Lidé se už nechtějí angažovat ve spolcích, pro obecné dobro, na všechno nadávají, starají se jen o sebe a jsou apatičtí. Stali jsme se tak trochu bezelstně bezbranní, zranitelní, protože už nemáme přirozené návyky. Podle mého to nebude souboj s islámem, ale souboj s lidmi, kteří budou nutit druhým svůj styl života. Zatím jsme zvyklí, že si děláme, co chceme, ale budeme si asi muset zvykat na to, že jsou i hodnoty, za které stojí zemřít. Mluvil jsem s kolegou, který se chystá do Švédska, čte švédské noviny a sleduje švédskou televizi. A tam je prý časté, že si mladí jedou zabojovat za Islámský stát. Nějaký mladý hoch tam říkal, že věří, že jednou tady budou vládnout, že je sice Švéd, ale hlavně že je muslim.

* Prý je přitahuje primitivní, barbarský přístup k životu.

Je to možná o dravosti, chuti se prosadit. My jsme zlenivěli, jsme přejedeni, spokojeni a nic nás nežene dopředu. Možná Evropa bude muset změnit svoje návyky, protože je možné, že se životní situace změní a už nebude možné, že rodina bude mít dvě auta, že se bude jezdit na dovolenou do zahraničí, že nebude běžné trávit volný čas v radovánkách, ale že lidé budou muset více pracovat a budou mít méně času, bude větší nouze.

* Rozklíží uprchlická krize Evropskou unii? Maďarsko pozastavilo platnost azylové dohody.

Pokud by byla Evropa jednotná, jako byla například v sankcích proti Rusku, tak by státy neměly žádný důvod hledat vlastní řešení.

 * Problémů je víc, potíže má Řecko.

Záleží to na nás, co s tím uděláme. Ještě ve dvacátém století se ve veterinární medicíně používalo pouštění žilou. Když se sníží objem krve v těle, tak to vybudí kostní dřeň a další orgány, aby začaly produkovat krvinky. Celý organismus to povzbudí a často si tento impuls poradí i s příčinou nemoci. Stejně tak se může stát, že ta situace může naopak Evropu sjednotit a posílit, nebo ji zničí. Musíme udělat maximum, aby nás to sjednotilo, posílilo, abychom přestali malovat některé věci narůžovo. Jinak přijdou ti, co budou říkat, jak věci jsou, ale takovým způsobem, jako to říkali někteří vyšinutí jednotlivci v minulém století, kteří dokázali zabít desítky miliónů lidí.

 * Zpátky domů. Situace v koalici se vyostřila poté, co se ministr financí Andrej Babiš střetl s poslancem ČSSD Ladislavem Šinclem. Projevil se ten spor na fungování vlády?

Určitě ne. My se snažíme, aby se ta situace odblokovala. Jedním z řešení, o kterém jsme mluvili ve středu na předsednictvu vlády, je, aby se ten sporný zákon o pojišťovnictví stáhl. Ale ještě se to musí projednat, protože v sociálnědemokratickém klubu to není jednoduché. Já to naprosto chápu. Na druhou stranu chápu i naštvání pana Babiše, že pan Šincl veřejně ve Sněmovně začal dávat otázky, které Andrej Babiš pochopil jako útok na sebe. Babišovu reakci, že se s Šinclem nebude bavit, protože o něm vyšly nějaké články, však nelze akceptovat a ministr financí to od nás slyšel. Stejně tak některá vyjádření poslance Šincla nebyla šťastná. Já jim to ale nechci pískat. Rozhodně ta koalice stojí za to, proto se snažíme dělat jakési prostředníky a celou věc uklidnit. Protože všechna ostatní řešení jsou horší než to, co je teď. To, co se stalo, je hodně za hranou, je hodně nestandardní. Je pravdou, že Babiš se brání tím, že to bylo neveřejné. Myslím si, že by si to měli vyříkat mezi sebou.

* Překvapil vás Babišův přístup?

Nevím proč, ale u něj je běžné, že zná příběhy a kauzy různých lidí, kde, co, kdo, s kým a proč. Otázkou zůstává, jaké má zdroje. Pro mě jsou to věci naprosto irelevantní, protože buď jednáme věcně, nebo osobně. Já si myslím, že politik má jednat věcně. A to je to, co mi vadí – když ministr řekne poslanci, že je pro něho nedůvěryhodný a že se s ním nebude bavit. Vadí mi, že to přešlo do osobní roviny. To je špatné, protože když to nefunguje lidsky, nefunguje to ani politicky. Stejně tak si pan poslanec Šincl mohl odpustit otázky ve Sněmovně, když se s ministrem měl druhý den sejít, mohl se zeptat právě na tom neveřejném jednání. Není standardní, aby ústavní činitelé spolu jednali tímto způsobem.

* Nezkoušel Babiš někdy na vás vytahovat během jednání nějaké hříchy z mládí?

 Neměl by co.

* Tak třeba, že jste v mládí poslouchal skinheadskou kapelu Orlík a Daniela Landu?

 Ve třinácti jsem poslouchal i Visací zámek, takže by mi mohl vyčítat to, že jsem byl i pankáč. Ale já jsem nebyl ani pankáč, ani skinhead.

* Není to tedy jeho standardní způsob vyjednávání?

Se mnou takto nejednal. Ale viděli jsme to při jednání s ministrem zdravotnictví Němečkem, kdy začal vytahovat, že něco měl s někým, když vedl nemocnici. Asi ho to baví, pro mě je to irelevantní.

* Někomu to ale vadí, jinak by to asi nepoužíval. Chce druhého oslabit.

 Jak koho, je to otázka nátury.

* Mně to přijde, že se stále chová jako tvrdý byznysmen, který pragmaticky jedná, aby protivníka co nejúčinněji oslabil.

 Kdo jde do politiky, tak nemůže čekat, že je to pionýrský tábor.

 * Ale jsou nějaké hranice.

To určitě ano a pan Babiš to od nás slyšel.

* Dostala se koalice do poločasu rozpadu, vytratila se vzájemná důvěra a každá strana se bude snažit jít už jen za svým?

To je spekulace, do které já se pouštět nechci, to nechám vám. Každopádně když rozbijete talíř, tak ho musíte slepit, ale už nikdy nebude takový.

* Rozbil se teď talíř?

 V některých věcech samozřejmě ano, někteří si to začali brát osobně. Ne všichni jsou křesťané, aby dokázali odpustit, a ani všichni křesťané nedokážou odpustit.

Oldřich Danda, Právo, 27. června 2015, str. 8