Slepí strážci podniků

Mají politici sedět v dozorčích radách firem ovládaných městy a státem? Oni sami tvrdí: Kdo jiný než my má hlídat veřejný majetek? Pokud ale chtějí kontrolovat práci představenstva, bez znalosti oboru to jde ztuha. Jenže skuteční odborníci se většinou do politiky zrovna nehrnou. Určitě po ní touží méně než politici po dozorčích radách, které pak spokojeně obsazují podle stranického klíče. Vicepremiérka Karolína Peake hledá prostředek na odpolitizování dozorčích rad i představenstev. Podle ní by jejich členové měli projít výběrovým řízením. Kritici ale namítají, že komise, sestavované na ministerstvech a městských radách, budou mít do nezávislosti daleko. Asi ano. Ale vybíraly by veřejně a z více uchazečů. Musely by zdůvodňovat, proč před expertem dávají přednost straníkovi. Navíc dnes neexistují žádná kritéria a požadavky na uchazeče. Peake proto navrhuje, aby například člen dozorčí rady musel mít vysokoškolské vzdělání ekonomického nebo právnického směru. Nebo středoškolské a nejméně pětiletou podnikovou praxi v oblasti řízení a kontroly. To nejsou zrovna "vyhlazovací" kritéria. Ale zamezila by největším úletům. Jako když se stal členem dozorčí rady ČEZ absolvent filozofie a diplomat Jan Kohout. Nebo když lékař Tomáš Julínek přistál v Severočeských dolech. A těžko by mohl být v dozorčí radě pražského dopravního podniku starosta Prahy 7 a vyučený číšník Marek Ječmínek. Toho ovšem nahradil kolega z ODS Karel Hanzlík, který vystudoval fakultu tělovýchovy a sportu. Výsledky podobných nominací jsou truchlivé. Podle průzkumu OECD většina státních a městských firem (s výjimkou společnosti ČEZ) neodvádí dividendy. Naopak loni do nich stát poslal přes třicet miliard dotací. Což jen potvrzuje, že političtí dozorci neumí, nebo možná nechtějí korigovat nehospodárné chování managementu. V klidu přihlížejí, jak peníze tečou ze státu a ne už zpět. Odborně zdatnější členové dozorčích rad by měli větší šanci jednosměrný tok peněz otočit.