Peake: Politika musíte držet pod krkem

Jak se vám líbí, paní vicepremiérko, role koaličního otloukánka?

Je otázka, do jaké míry si o to sami říkáme, do jaké míry tím otloukánkem jsme nezaslouženě. Myslím, že je to tak půl na půl. Rozhodně se ale nechci stavět do role oběti. Jsem si velmi dobře vědoma toho, že řada karambolů, kterými procházíme, je zasloužených z nezkušenosti, z toho, že se neumíme v politice pohybovat tišeji a nenápadněji poukazovat na výsledky, ale je vždycky velmi vidět hlomozná cesta k výsledku.

Jak byste hodnotila výkon, který jste předvedli kolem církevních restitucí? Někteří vaši kolegové z poslaneckého klubu říkali, že jste se ponížili a že výkon vedení byl k pláči.

Otázka církevních restitucí a míra mediální pozornosti i koaliční debaty jsou zcela úměrné tomu, že se jedná o největší převod majetku od doby velké privatizace. Nám nešlo o to, rozbít parametry, které byly domluveny, ale o to, aby převod majetku byl transparentní. Není žádným tajemstvím, že v okolních státech se vyrovnání státu s církvemi příliš nevydařilo. Také nám šlo o to, abychom si na restituce dál nepůjčovali. Předpokládám, že zákon Sněmovnou projde, pak rozpočet zatížíme o další dvě miliardy. My jsme chtěli diskutovat, jak najít patřičné úspory. Na tom nevidím nic nelegitimního. Že z toho vznikl obrovský konflikt, je mi líto. Je mi to líto proto, že církve se toho staly obětí. Určitě pro ně není nic příjemného, že když v době, kdy se jiným bere, protože na to stát nemá, jim se peníze dávají, i když to samozřejmě vnímáme tak, že se vracejí. Musím ale říct, že jsme v jednání o restitucích byli konzistentní od doby, kdy je koaliční pracovní skupina s církvemi projednávala. Naši zástupci měli úplně stejné dotazy, odkud na to vzít peníze, a byli neustále odkazováni na dobu, až to bude řešit vláda. Když jsme to otevřeli ve vládě, bylo nám řečeno, že není co řešit, protože to už vyřešila pracovní skupina.

Na druhou stranu jste podepsali dokument, který počítal s tím, že zákon bude platit od příštího roku. A najednou jste přišli s tím, že chcete výplatu peněz odložit.

My jsme chtěli oddálit výplatu finančního vyrovnání maximálně o rok, protože si neumíme představit, že bychom to přesunuli na příští vlády. Ale pokud ministerstvo financí v jedné větě říká, že nás čeká propad až 50 miliard, ale že najít dvě miliardy není problém a že přihlásit se k trestnímu stíhání ve Švýcarsku o 3,5 miliardy v kauze Mostecké uhelné nepovažuje za nutné, tak se na nás nezlobte, že se po těch miliardách ptáme, protože uvidíte, jak ty miliardy budou chybět.

Dosáhli jste něčeho, nebo jste odešli poraženi?

Odcházíme daleko informovanější ze strany církví. Kardinál Duka nás ujistil, že církve zajistí maximální kontrolu a transparentnost jak převodu, tak majetku. Již zřizují dvě komise, které bych pracovně nazvala právní a dozorčí rada nad převodem a správou nově nabytého majetku i finančních náhrad. Také jsme rozvířili debatu o redukci centrálních úřadů a hledání úspor ve veřejné správě.

Myslíte, že dojde k redukci úřadů, třeba sloučením ministerstev?

Ministerstvo vnitra už za působení Radka Johna zadalo analýzu, z níž jasně plyne, že náklady na veřejnou správu jsou dlouhodobě neudržitelné, a právě rušení některých agend a případné slučování úřadů by bylo cestou, jak situaci řešit.

Myslíte, že v hektické době, kdy se řeší evropská krize, kdy je tato koalice nestabilní, by šlo zrušit ministerstvo, sloučit agendy, vyřešit to personálně?

Neříkám, že se to musí týkat jenom ministerstev, úřadů je tady celá řada, a je to státní správa, ve které se úspory hledat musejí. Nelze úspory nebo příjem státního rozpočtu hledat stále jenom ve zvyšování DPH. My jsme byli připraveni nabídnout i některé z našich ministerstev na rozdělení agendy, ale k tomu vůbec nedošlo.

Chtěli byste vyměnit některé ministry, např. šéfa vnitra Kubiceho?

Za nejdůležitější považuji stabilitu a kontinuitu, ne další změny.

Nenechali jste se od premiéra a ministra financí opít rohlíkem? Slíbili vám, že peníze na restituce nepůjdou z vašich kapitol nebo ze sociálních výdajů. Ministr Kalousek ale dodal, že kvůli vyššímu deficitu se bude muset šetřit všude. Takže jak poznáte, že je to, co bylo slíbeno, dodrženo?

Já si samozřejmě uvědomuji, že peníze v rozpočtu nemají mašličku, na které by bylo napsáno – toto jsou na církve. Ale není to tak, že bychom odhlasovali církevní restituce proto, že bychom dostali ruku nebo papír na to, že je dohoda, odkud peníze půjdou. Náš souhlas souvisí s debatami s církví o transparentnosti převodu majetku, a hlavně s debatami s panem premiérem o plánovaných úsporách v tomto roce.

Promiňte, mně ale přijde, že jste ničeho nedosáhli.

Ano, hlavním cílem, kterého jsme nedosáhli, bylo pokusit se odložit finanční vyrovnání o rok. Měli jsme dvě nabídky. Buď to odložit na dobu růstu, kdy bude růst HDP vyšší než nula, nebo od 1. 1. 2014. Na žádnou z těchto dvou alternativ naši koaliční partneři nekývli, ale tak to zkrátka v politice chodí.

Čím jste vlastně tolik rozčílili premiéra, že – i když to nedělá – bouchl do stolu, odešel z místnosti a řekl, že když pro to nebudete hlasovat, padne vláda?

Jednání K9 je uzavřené. Musím říci, že i já jsem v tu chvíli z K9 odcházela s tím, že došlo k neporozumění. Zatímco si pan premiér myslel, že jsme řekli, že nebudeme hlasovat o církvích, dokud nedostaneme na stříbrném talíři odněkud ušetřené dvě miliardy, tak my jsme se chtěli jasně dohodnout, kde se dvě miliardy ušetří.

Většina kritiků ve vašem snažení viděla snahu zachránit potápějící se loď, populistický krok, kalkul, jak se zalíbit lidem, protože dvě třetiny lidí jsou proti restitucím.

To zcela odmítám, protože jsme od začátku věděli, že z toho nevyjdeme vítězně, takže sázka by byla příliš vysoká, pokud by to měl být krok pouze populistický. Osobně bych se raději snažila lidu zalíbit semknutostí než náhlými nabídkami a změnami postojů.

Vzali jste si z toho nějaké ponaučení?

Já doufám, že ano. Už poněkolikáté. My jsme přišli do této vlády s mandátem boje s korupcí, možná i s mandátem být nějakou sociální pojistkou pravicových reforem, a přesto se necháváme zbytečně strhnout do bojů, které nejsou naše, ale našich partnerů.

Vy máte spoustu nápadů, které na veřejnost, i na partnery chrlíte, ale nemáte sílu je prosadit.

U témat, která jsou naše, jako protikorupční strategie, byla celá řada věcí celkem tiše dotažena do konce, a tam úspěch vidím. My bojujeme u témat ekonomických a daňových proto, že se bojíme velmi silného škrtání v našich resortech, a že proto nebudeme schopni vykázat žádné výsledky. Bojíme se, že ministr financí nám kohoutky utáhne tak, že budeme pouhými udržovači. Druhé téma, kterého se obáváme, je zvyšování DPH, které se objevuje na jednání vlády alespoň neformálně co druhý měsíc, a je nám jasné, že na něj opět dojde i v souvislosti se státním rozpočtem.

Jak budete reagovat? Navrhnete vyšší zdanění bohatších?

My jsme s tímto návrhem také přišli, a pokud by se měla otevřít debata o DPH, tak chceme
otevřít celou kapitolu daní a příjmů státního rozpočtu.

Poslední dny doložily, že politici ODS a TOP 09 se k vám chovají jako mazáci. Jakou máte šanci něco prosadit, když to – alespoň veřejně – vypadá, že vás neberou moc vážně?

Máte pravdu. Mám někdy dojem, že ve chvíli, kdy si opět nabíháme na vidle nebo, obrazně řečeno, kdy si sami kopeme díru, tak u okraje díry pobaveně stojí naši koaliční partneři a jenom čekají, až nám nebude koukat ani hlava a pak nám ještě vytáhnou žebřík. Ale co na to říct? Zkrátka učíme se v politice pohybovat. Jsem přesvědčena, že od doby podepsání koaliční smlouvy jsou církevní restituce první větší nestabilitou koalice, kterou se podařilo také ustát.

Já bych si vzpomněl na víc krizí. Před rokem policejní prezident…

Říkám poslední půlrok. Policejní prezident, to se na mě nezlobte, stejně tak jako změna ve vedení Nejvyššího státního zastupitelství, byly bitvy, které stály za to, protože to do značné míry pomohlo k odblokování těchto dvou institucí.

To je možné, ale přece jen obraz Věcí veřejných upadá. Čím si vysvětlujete, že vaše oblíbenost klesla ke dvěma procentům?

Nemyslím si, že bychom měli preference, s jakými jsme vcházeli do Poslanecké sněmovny, tak naivní nejsem, nicméně těm dvěma procentům nevěřím. Myslím si, že to tak hrozné není. Jak si to vysvětluju? Udělali jsme několik chyb, které jsou nám neustále podsouvány, a byla z nich vytvořena standardní nálepka nestabilní, nevypočitatelné, nečitelné strany. Ale já si uvědomuju, že poslední bitva o církevní restituce nám v tom nijak nepomohla. Myslím si, že za poslední půlrok jsme naopak prokázali, že jsme stranou velmi konstruktivní, fungovali jsme ve vládě velmi dobře a je mi líto této zbytečné chyby.

Nemáte pocit, že jste promarnili šanci?

Naděje umírá poslední a doufám, že na jaře ještě dokážeme přesvědčit nejen koaliční partnejáčky, ry, ale i voliče i naše nevoliče, že svou roli ve vládě a v politice máme.

Jaký na to máte plán?

Je jasné, že naší nadějí je, že tato vláda bude fungovat dál. Nebudu tvrdit, že stabilita a zachování této vlády pro nás v tuto chvíli nejsou existenční záležitostí. Jsou. Z mého pohledu být ve vládě znamená mít prostor ukázat, že něco dokázat můžeme a umíme, a moci přesvědčit voliče.

To půjde ale velice těžko. Při hlasování o premiérově ultimátu v úterý bylo vaše vedení rozděleno pět na pět. Část z vás si nemyslí, že vám tato vláda svědčí, a např. podle místopředsedy Jarolíma byste z ní měli co nejdříve odejít.

To je otázka, kterou jsme si ovšem měli vyřešit ve chvíli, kdy jsme do vlády vstupovali. Sama jsem si tehdy nebyla jistá. Ale už jsme to rozhodnutí udělali a už nemá cenu nad tím plakat a říkat, že to bylo rozhodnutí špatné. Teď je třeba to nést a snažit se dosáhnout maxima. To není hra na vopeníze kdy si můžeme chvilku hrát a chvilku ne, teď mě to baví a teď mě to nebaví.

Řada lidí si myslí, že není náhoda, že jste rozpoutali koaliční střet o restituce v den, kdy přišla zpráva o návrhu obžalovat Víta Bártu z korupce, a v době, kdy se třese křeslo pod ministrem školství Dobešem.

To je úsudek lidí, kteří si myslí, že v politice je vždy něco za něco. Bohužel se sami poučujeme, že to tak je. Pokud druhého nedržíte v politice pod krkem, tak vám nic nedá a v ničem nepovolí. Pokud ukážete slabost, slušnost, ústupek, hned je toho zneužito. Já se o takovou politiku nesnažím. Příkladem je moje práce v Legislativní radě vlády při projednávání církevních restitucí. Tam zazněl názor, že by měl být sepsán výčtový zákon (se soupisem požadovaného majetku) a to bylo bez mého vlivu. Ani jsem nejmenovala zpravodaje, ani jsem jim neříkala, jak má jejich zpráva vyznít.

Počkejte, kdo jmenoval zpravodaje? Přece bylo jasné, že když se jím stane advokát Pejchal, který roky tvrdí, že nejlepší je výčtový zákon, tak to taky navrhne.

Můj náměstek Petr Mlsna to má ve své gesci a já se ho neptám, koho jmenuje zpravodajem.

Zpět k Bártovi. Neměl by odejít z funkce předsedy poslaneckého klubu, když má na krku obžalobu? U jiných jste to dříve požadovali.

To jsme neřešili. A já se k tomu případu nechci vyjadřovat. Já považuji za nešťastné, když se kolem toho objeví spousta úsudků a odsudků, dříve než se s tím může seznámit soud. Samozřejmě, když to bude dotaženo do konce, který nebude pro Bártu příznivý, tak se s tím budeme muset vyrovnat.

Jak hodnotíte roli vašeho předsedy Johna? Podle mého je v těžké depresi a zcela vypadl z role.

Z Radka cítím velké otrávení již od doby, kdy odešel z ministerstva vnitra. On měl pocit, že i přes klacky pod nohama dělal práci, která ho bavila a kde něco posouval dopředu. On to bral jako podraz od koaličních partnerů, že musel odejít, aniž by měl něco společného s nějakou kauzou. Já si vzpomínám, jak jsem v dubnu přišla na svoji první K9 a naši partneři nám pouze sdělili, že máme vysmahnout z ministerstev školství, vnitra a dopravy. Pro nás pro všechny to bylo tvrdé probuzení. Ale nerezignoval na politiku, pracuje dovnitř strany.

Nebylo by lepší přemýšlet o změně? Je přece normální, že když se někdo zvláště v čele spotřebuje, je nahrazen.

Nic takového není na pořadu dne. Když šel do přímé volby, tak ukázal, že pokračovat chce. Strana by ho měla podpořit, aby počáteční entuziasmus znovu našel.

Jak se připravujete na krajské a senátní volby?

Pracujeme na tom, ale jsme bohužel ve fázi, kterou jsme měli mít za sebou na konci roku. Doufám však, že během několika týdnů představíme své kandidáty.

Nemáte problém někoho oslovit, nemají lidé k vaší straně despekt?

Nevím, do jaké míry despekt a do jaké míry strach. Kdo se k nám přiblížil, byl vždy
sešrotován. Nikoli naší stranou, ale často veřejným míněním. Spojení s Věcmi veřejnými může někomu připadat jako věc nebezpečná.

Mezi prezidentem a ministrem zahraničí se rozhořel spor, zda vstoupit do rozpočtové unie. Co navrhujete vy?

Závidím každému, kdo má na tuto otázku jasný názor. Nepochybně má pravdu ministr zahraničí, když poukazuje na závislost našeho exportu na Evropě, ale vývoj ukazuje, že nedopadneme do hřejivé náruče, nýbrž do řady velkých problémů. Zásadní otázka je, zda by Evropský soudní dvůr dohlížel na plnění závazků v našem rozpočtu. To by podle mého bylo prolomení primárního práva. Pak by bylo na místě vytáhnout programové prohlášení vlády, které říká, že v takovém případě by mělo být vyhlášeno referendum. A my ho budeme požadovat.