Těžební limity a šluknovské problémy spolu jen zdánlivě nesouvisí
Minulý pátek jsem strávila celý den v Ústeckém kraji. Nebyla jsem zde zdaleka poprvé, pochází odtud i část mé rodiny. Přesto jsem byla během cesty vyvedena z několika omylů, ve kterých jsem dosud jako rodilá Pražačka žila.
Ústecký kraj není jen regionem nevzhledných chemiček,důlních jam a sociálně vyloučených skupin obyvatelstva, jakkoli právě tytofaktory život místních zásadně poznamenaly a poznamenávají. Projedete-li krajcelý, několikrát si vzpomenete na slova Rudolfa Hrušínského z Vesničky méstřediskové – „To není země, to je zahrádka“. České středohoří, Krušné hory, ČeskéŠvýcarsko, Labe, pár obcí, které nebyly průmyslem a těžbou zasaženy nebozasaženy byly, ale snaží se vzpamatovat. Symbolem kraje by mohl být zámek Jezeří. Ojediněle krásná stavba i přes zdevastovanost impozantní a romantická. Lobkovicové zde měli reprezentativní sídlo s divadlem, zahradami avyhlídkou na lesy a jezero. Dnes jsou z oken zámku vidět jen důlní jámy a rypadla. V případě prolomení těžebních limitů by byl zámek zničen, stejně jako malebné město s barokním kostelem Horní Jiřetín.
Zajímalo by mě, kolik procent ze zisku dávají důlníspolečnosti státu nebo regionu za škody, které zde těžbou způsobily krajině iobyvatelstvu. Uhlí bylo po dlouhou dobu pochopitelně jedním z mála zdrojůenergie, těžba nutná byla. Ale těžební limity nebyly na začátku devadesátýchlet nastaveny pro nic za nic. Už se možná trochu zapomnělo na to, že první demonstrace proti komunistickému režimu nebyly ty na pražském Škroupově náměstí, ale ty v tehdejším Severočeském kraji. Lidé protestovali proti systému, který jim nebyl schopen zajistit snesitelné životní prostředí. Dodnes tento kraj platí daň za to, že byl obdařen takovým množstvím přírodního bohatství. Počet předčasně narozených dětí je zde dvakrát vyšší než ve zbytku republiky. Je to znečištěním životního prostředí, ale dnes už také skladbou obyvatelstva. Nízká hodnota nemovitostísem přivádí spekulanty, kteří do levně nakoupených paneláků stěhují ve velkémobyvatele z lukrativnějších částí republiky. Tito lidé pak začínají mítpřevahu nad původními obyvateli, kteří se zoufale brání a hledají oporu ustátu. Pokud jim ji stát nenabídne, podlehnou lákání extremistických stran. Ty sice žádné uskutečnitelné řešení nenabízí, ale hesla mohou mít líbivá. Budeme se divit, až se v příštích komunálních dostanou další obce do situace,v jaké je nyní Krupka. Zde už přímo vedení města využívá sociálně slabých obyvatel k manipulaci s volbami. Sledujeme útok na samý základ demokratického státu.
V Ústeckém kraji žije stále mnoho slušných lidí, kteří zde žít chtějí. Je tu mnoho schopných komunálních politiků. Ti všichni ale potřebují pomoc od státu, od Prahy. První krok jsme již udělali – poslanecká sněmovna minulý týden zařadila do trestního zákona nový trestný čin – kupčení s hlasy. Je ale třeba udělat mnohem víc. Dát komunálním politikům ipolicii do rukou prostředky, které nebudou šikanovat normální lidi, ale které napomohou ke zvládnutí nepřizpůsobivých obyvatel – centrální registr přestupků, zpřísnění hygienických norem, zpřísnění podmínek pro výkup železa a barevnýchkovů. V neposlední řadě však neprolomení těžebních limitů. Chceme-li, aby v Ústeckém kraji převažovali slušní a vzdělaní lidé, musíme jimk tomu vytvořit podmínky, ne je dále zhoršovat.
