EN

Vláda České republiky

Reportéři ČT: Učitelka z Cejlu



Marek WOLLNER, moderátor: Nezisková organizace Amnesty International opakovaně kritizuje Česko za segregaci romských dětí ve školách. Není sama. Problém ovšem je i na straně romských rodičů, kteří často nechápou význam vzdělání. Jak z toho ven, ukazuje příběh Boženy Horváthové z brněnského Cejlu. V místní školce učí děti, které mluví jen romsky, neznají barvy ani čísla. Sama přitom pochází z chudobné rodiny z východního Slovenska a podmínky svých svěřenců velmi důvěrně zná. Natáčela Jana Neumannová.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
/netlumočeno/ Takže vezmeš od jedničky takovou tu kartičku a budeš dávat až po desíti.

žák
--------------------
Tak, tady je jednička.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
A co máš teďka v ruce?

žák
--------------------
Teďka? Dvojka.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Pokud pedagog umí romsky, tak tomu dítěti rozumí. Ví, co chce, a lépe se s tím dítětem pracuje.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Jsme v brněnské čtvrti Cejl. Ta je známá tím, že zde žijí převážně Romové. Místní zařízení DROM se věnuje mimo jiné předškolní přípravě dětí, které nechodí do mateřské školky. Učí je základní věci, které by měly před nástupem do školy znát. Podle odborníků chodí z vyloučených lokalit do takových zařízení zatím dětí jen málo.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Dominik když přišel, tak vůbec nerozuměl česky.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
To znamená, že když by on nastoupil do první třídy bez takovýhle přípravy, tak by to asi byl dost problém.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Velkej problém, protože nerozumí, co mluví paní učitelka, co po něm chce, a tím pádem by byl někde vzadu.

žák
--------------------
Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset.

Miroslav ZIMA, ředitel romského střediska DROM, Brno
--------------------
Jeden z cílů vlastně té předškolní přípravy je, aby se naučily vlastně ty základní požadavky, jako rozeznávat barvy a používat vlastně pastelky a takový věci.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Začal říjen, tak jsem chtěla začít něco kreslit, malovat, třeba dům nebo prostě strom. Nic, nešlo nám to.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Proč neuměli malovat?

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Děti třeba nebyly někde třeba u vody nebo nebyly v lese, ne..., neviděly zahrádku. Neviděly plot, neviděly dům, kterej má střechu a tak, zblízka. Jsme začali chodit na výlety a na vycházku. Na vycházku s dětma. A tady třeba vidíte, že děti třeba poprvé viděly dům. Viděly střechu a říkaly mně, paní učitelko Boženko, já tam vidím trojúhelník.

žák
--------------------
Polámal se mraveneček ...

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Nahlas.

žák
--------------------
Ví to celá ...

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Tady.

žák
--------------------
... obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Dopoledne děti přijdou, přijdou s rodičema, já někdy s nima mluvím o hygieně, o životosprávě a, a tak, a povídáme si navzájem a, a chválím je, že sem chodí za náma. Máme takové pracovní listy, ty větší děti, tak začínají pracovat.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Ilonko, ty půjdeš do školy?

Ilona, žákyně
--------------------
Jo. Naučila jsem se od babičky číst a psát.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
A ukážeš mi, jak umíš psát?
Tak mi to ukaž, co už umíš za písmenka.
To je krásný.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
A co třeba začíná na písmeno A, děti?

žák
--------------------
Autobus.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Co ještě?

Ilona, žákyně
--------------------
Autobus, anténa a auto.

Karel LANDORI, děda Ilony a Kristiána
--------------------
Její maminka taky dopadla špatně. Ta její, jako tchyně ju šla žalovat, že bere drogy, a k nám přišla paní ze sociálky, že Kristiánek a Ilonka půjdou do domova. A manželka říkala, že to nedovolí, ne, že je radši vezme na sebe. A doma jsme se ho ptali, jestli se mu tady líbí. Tak jasný, že on napřed řekl, že se mu líbí hračky tady a tak, ne. A já mu říkám, a tam se budeš i učit, třeba já nevím, to a takhle, a on říká, jo, dědo, já se budu učit.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Doktor ...

žák
--------------------
Klepe na srdíčko, ...

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Potom píše ...

žák
--------------------
Potom píše recepis. Třikrát denně prášku cukru, bude chlapík jako rys.

/ Ukázka /

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Každý den máme jiné téma, teď třeba máme moře a vodu. A vidíte, že třeba krásný vztah mají ke hračkám, sami si skládají, uklízí po sobě a já vidím, že když chodí častěji, tak že to strašně moc pomáhá. Potom už žádné rozdíly nevidím.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
V Česku se integrace romských dětí do vzdělávacího systému příliš nedaří. Na tom se shoduje většina odborníků. Naposledy kritizovala Českou republiku Amnesty International. Vláda podle ní zatím nenastavila systém, který by zabránil jejich umisťování do praktických škol. Problém podle odborníků ale u dětí vzniká už dřív než v základní škole.

Radek JIRÁNEK, ředitel Agentury pro sociální začleňování
--------------------
Poslední výzkumy nebo trendy, které jsou i v České republice, které se v České republice vyskytují, tak dávají jednoznačnou podporu předškolnímu vzdělávání.

Daniel PROKOP, sociolog
--------------------
Existují zajímavé americké výzkumy, které sledují ty děti ze sociálně vyloučených rodin a chudých rodin a z ghett, třeba po, po dobu čtyřiceti let, a sledují, jak se liší vlastně v dospělém životě děti, které absolvovaly to, to předškolní vzdělávání, a které je neabsolvovaly. A ukazuje se tam velký vliv na to, že jsou pracovně aktivní, že páchají míň jakoby kriminality.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Podle výzkumu OSN u nás zatím chodí do předškolního zařízení jen třetina dětí, které by to potřebovaly.
Co dělat, aby, aby se ty děti do toho předškolního vzdělávání dostávaly?

Radek JIRÁNEK, ředitel Agentury pro sociální začleňování
--------------------
Tak, určitě spolupracovat a působit na rodiče, na rodinu, tak, aby, tak, aby děti přihlašovali do toho, do tohoto typu vzdělávání.

Jaroslav FIDRMUC, náměstek ministryně školství
--------------------
To je snahou ministerstva, aby pokud možno všechny děti chodily do mateřských škol a navštěvovaly minimálně poslední rok předškolního vzdělávání povinně. Tuto úpravu chystáme od 1. 9. 2017.

Daniel PROKOP, sociolog
--------------------
To předškolní vzdělávání musí být delší než jeden rok. Nebo mělo by být delší. Mělo by začít třeba ve třech, čtyřech letech a být, mít aspoň ty dva roky. Takže první krok podle mě jakoby není, nemusí být zavedení povinné školky, ale za..., snížení těch nákladů na tu školku všech typů. A zvětšení dostupností těch školek.

Jaroslav FIDRMUC, náměstek ministryně školství
--------------------
Chceme vytvořit i pobídky pro to, aby rodiče dávali svoje děti už dřív do předškolního vzdělávání, takže zvažujeme například možnost poskytování obědů zdarma a tak dále, protože výborné by bylo, kdyby už děti chodily do mateřských školek od tří let.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
A když vy s nima komunikujete, na jaké bariéry vlastně u těch rodičů nejvíc narážíte?

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Že, že tu školku nepotřebujou. Protože oni neznají význam školky. Oni neznají význam vůbec ani, já si myslím, že oni neznají, ani proč chodit do školy.

Lenka ŠARKOZIOVÁ, matka Nely a Davida
--------------------
Tak aspoň oni, oni se sem těší, oni sem chcou chodit sami a já můžu za ty čtyři hodiny, můžu stihnout hodně věcí. A oni i vlastně se tady naučí, Davídek začal skládat sám puzzle, to neuměl. To neumí ani ona a ona je starší o dva roky.

Daniel PROKOP, sociolog
--------------------
U nás to podceňujeme a bereme to jako výdaj, že prostě to něco stojí, podpora těchhlen těch rodin, toho předškolního vzdělávání. Přitom je to jakoby jedna z nejlepších investic, kterou stát může dělat jako. Bohužel samozřejmě se vyplatí za šestnáct let, což není úplně politicky přitažlivej typ investice, no.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Je, je na to nějakej recept?

Miroslav ZIMA, ředitel romského střediska DROM, Brno
--------------------
My jenom ukážeme prostě, co mají udělat. My jim napovíme vlastně, jak se mají zachovat. Ale celé to je na nich, jako nikdo to nedělá za ně.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Že to jde, nám ukazuje příběh paní učitelky Boženy Horváthové.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Pocházím z romské rodiny, z romské osady, z vesnice Kolinovce, je to u Krompach. Byli jsme odděleni, romská osada byla spíš jako k lesu, u vody, a ostatní bydleli normálně jako v dědině, tam, kde byl kostel, obchody a tak. A já třeba kolikrát jsem měla hlad. Neměla jsem oblečení. Neměla jsem, třeba šla jsem do kina nebo někam a já jsem třeba jenom stála tak před kinem, a nemohla jsem jít dovnitř, protože jsem neměla peníze. Kolikrát jsem viděla mamku plakat, že nemá ... Že nemá nám třeba co uvařit.
Moje rodiče byli negramotní, neuměli číst a psát. A když jsem začala chodit do první třídy, tak mě vzala vždycky k sobě paní učitelka a po vyučování nebo tak mě k sobě brala, dělaly jsme úkoly. Spousta věcem jsem třeba nerozuměla, protože doma jsme mluvili romsky. Pak mě vlastně připoutala ke knize. Já jsem se dostala vlastně na gymnázium, že jsem, ve škole jsem měla samý jedničky až do devítky, a, a viděla jsem, že třeba ostatní Romky už třeba měly děti, a já, já ne, já pořád jsem měla ty knížky, pořád knížky. Tam byly i nemoce, jo, prostě lidi umírali v osadě, my děti, prostě my jsme byly strašně nemocný, pořád jsme byly, a lékař byl úplně daleko, ve městě, a my jsme byli v dědině, tak jak se mně narodil syn, tak jsem říkala, a z tebe bude lékař, ty budeš doktor a ty nás budeš léčit. No, a opravdu se to tak stalo.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Syn je dnes kardiochirurg. Vysokou školu vystudovala i dcera Monika. Byla poslankyní za Unii svobody, dnes pracuje jako psycholožka.

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Já jsem na Moniku říkala, že moje krásná cikánka promuje. Ta byla tak nádherná. Psycholožka, a stalo se to, úžasná, chytrá.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
A jakou si pro ně představujete budoucnost?

Karel LANDORI, děda Ilony a Kristiána
--------------------
No, to je otázka velmi těžká. Tak, my kla..., hlavně klademe na děti nebo i na svoje přátele, aby byli hodní a dobří. Jo? My, takový, aby byl samý jedničky nebo aby šel na vysokou, sice by nás to těšilo, ale není to jaksi, že sáhnete a je to, jo. Je to dost daleko, tam došáhnout a udělat to, pro Romy.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Ilonko, a co myslíš, co budeš, až budeš velká?

Ilona, žákyně
--------------------
Co budu mít za prácu?

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Jo.

Ilona, žákyně
--------------------
Budu prodávat hračky.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Pojď mi teďka říct ještě jednou, co ty budeš, až budeš velká?

žákyně
--------------------
Doktorka.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Doktorka?

Božena HORVÁTHOVÁ, učitelka v romském středisku DROM, Brno
--------------------
Víte, jak já to vnímám? Abysme nebyli nějak tak bokem. Abysme se zapojili do společnosti. Aby studovaly li..., děcka, aby uměly, měly krásné profese. Abysme nebyli někde bokem. Protože my, já jsem to třeba se svýma dětma tohle dokázala. A já vím, že se to dá. Mně už nikdo neřekne, tak to je zbytečně jenom mluvíš. To jako vůbec o tom nevykládej, protože se to nedá, to nezměníš. Ale já vím, že se to dá změnit.

Marek WOLLNER, moderátor
--------------------
Pro dnešek je to všechno, Reportéři ČT tu budou zase příští pondělí. Už na nich děláme. Na shledanou a hezké dny, pokud to půjde.