IDNES.cz: Průzkum: Chudí chtějí pracovat, ne brát dávky. I tak ale často živoří Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/vyzkum-pro-nezamestnane-je-vhodna-prace-
Kdo bere dávky, nechce pracovat, říká se často. Výzkum Agentury pro sociální začleňování však toto tvrzení částečně vyvrací. Zjistil, že řada lidí pracuje v různých dočasných zaměstnáních či bez pracovních smluv a skládá příjmy z více nejistých zdrojů. Stálá práce totiž buď není, nebo se jim kvůli nízké mzdě a vedlejším nákladům nevyplatí.
Výzkum „Mezi dávkami a prací, která není?“ vypracovala pro vládní Agenturu pro sociální začleňování organizace SPOT - Centrum pro společenské otázky a Multikulturní centrum Praha.
„Analýza doplňuje předchozí výzkum, který představoval na několika modelových příkladech situaci rodin, jejichž člen přijal nízko placené zaměstnání. Získáváme podrobnější a barvitější přehled, jaké motivace a faktory hrají roli u lidí rozhodujících se, zda zaměstnání přijmou,“ říká ředitel Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek.
„Rozhovory, které jsme vedli, jasně ukázaly, že řada domácností dnes nestojí mezi otázkou ‚dávky versus práce‘. Zásadní pro ně je, jak pokrýt své základní náklady a potřeby prostřednictvím nejvhodnější kombinace dostupných zdrojů,“ popisuje hlavní autorka výzkumu Lucie Trlifajová.
Tuto situaci podle Jiránka řeší velká část obyvatel sociálně vyloučených lokalit, ale také čím dál více chudých lidí žijících i jinde.
Podle Trlifajové je nutné se zaměřit na to, zda a v jaké formě je práce v daném místě dostupná. „Je také třeba rozlišovat mezi tím, kdy je práce nedostupná a kdy lidé nejsou ochotni některé práce přijmout. V regionech, kde výzkum probíhal, byly možnosti zaměstnání často velmi omezené, dostupné práce byly často dočasné a nízko hodnocené,“ dodává Lucie Trlifajová.
I s prací na plný úvazek zůstávají na hranici chudoby
V regionech, kde se výzkum prováděl (autoři je nechtějí kvůli ochraně osobních údajů specifikovat) v posledních letech výrazně ubylo pracovních míst pro lidi s nízkou kvalifikací. Naopak přibylo krátkodobých úvazků. Zaměstnání na hlavní pracovní poměr bylo často dostupné jen na dotovaných dočasných pozicích, nejčastěji ve formě veřejně prospěšných prací.
„Řežu dřevo, naposledy jsem to dělal v červnu. Dávají mi padesát korun na hodinu. Nebo jsem byl kosit k nějakým ženským, slíbily mi dvě stovky. Po čtyřech hodinách práce mi daly stovku. Vlastní kosu jsem si musel donést. Nerad už dělám takový melouchy. Zkouší to na vás. Tady ti místní ze vsi ví, že jsem na mizině, tak chtěj, abych dělal za jídlo. Něco mi slíbí a pak mi to nedají,“ popisuje jeden z mužů dotazovaných ve výzkumu.
Odpovědi dotazovaných dokládají, že sociální dávky nefungují jako faktor, který snižuje motivaci k přijetí zaměstnání. Téměř všichni dotázaní by uvítali jistotu dostatečně placeného zaměstnání místo závislosti na podpoře státu, často doplněnou nejistými dočasnými zaměstnáními. Pobírání sociálních dávek je naopak u řady lidí spojeno se silnou frustrací a pocity méněcennosti, a to zejména pokud i s prací na plný úvazek zůstávají pod hranicí chudoby.
„Já když tam vejdu, připadám si úplně jako spodina, že je člověk méněcenej. I když třeba dělám, že se pořád musím prosit státu,“ říká rozvedená matka dvou dětí, která za minimální mzdu dělá veřejně prospěšné práce.
...
