Vláda schválila dva strategické dokumenty a projednala tři poslanecké návrhy zákonů a jeden senátorský podnět

Dva strategické dokumenty schválil - Strategii romské integrace na roky 2015 až 2020 a Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2015 – 2018.  Zprávu o naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 – 2015 pak vzal na vědomí.

Dále ministr Dienstbier dnes předkládal do vlády tři poslanecké návrhy zákonů. Plemenářský zákon vláda schválila, zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti neschválila a k polednímu bodu - novele zákoníku práce – zaujala neutrální stanovisko.

Posledním z materiálů, které na dnešní jednání kabinetu předkládal Jiří Dienstbier, byl Návrh na vstup vlády ČR do řízení vedeného před Ústavním soudem, s nímž vláda vyslovila souhlas.

Prvním z přijatých materiálů byla Strategie romské integrace na roky 2015 až 2020. Strategie navazuje na předchozí koncepční materiály, především na Koncepci romské integrace 2009 – 2013. Jejím cílem je zvrátit do roku 2020 negativní trendy ve vývoji situace Romů v ČR zejména ve vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a v oblasti sociální. Dále si klade za cíl nastartovat a urychlit pozitivní změny a dosáhnout pokroku při odstraňování neodůvodněných a nepřijatelných rozdílů mezi podstatnou částí Romů a většinovou populací. V neposlední řadě rovněž hodlá zajistit účinnou ochranu Romů před diskriminací a povzbudit rozvoj romské kultury a jazyka.

Situace romské menšiny patří k nejnaléhavějším otázkám vývoje české společnosti po roce 1989, v situaci sociálního vyloučení žije přibližně 1/3 Romů, která trpí nízkou vzdělaností, nekvalifikovaností, dlouhodobou nezaměstnaností a chudobou, většina Romů pak bez ohledu na jejich sociální situaci trpí předsudky, diskriminací a nárůstem rasismu a anticiganismu. Což je jev, který ohrožuje nejen Romy samotné, ale celou společnost.

Integrace je ve Strategii pojímána jako dvoustranný proces, jejím cílem je vytvoření celistvé a soudržné společnosti. Navrhovaná opatření si kladou za cíl zvrátit negativní trendy ve vývoji situace značné části Romů v ČR a obsahují řadu opatření a úkolů pro jednotlivá ministerstva a další subjekty v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, zdravotní péče, bydlení sociální práce a bezpečnosti. Strategie zahrnuje také opatření směřující k podpoře Romů jako národností menšiny (obdobně jako jsou podporovány jiné národnostní menšiny v ČR).
Více informací - v samostatné tiskové zprávě

Druhým z materiálu, který Jiří Dienstbier předkládal, byl Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2015 – 2018. Akční plán představuje strategický dokument vlády pro oblast prevence a potírání domácího a genderově podmíněného násilí. Realizací opatření uvedených v Akčním plánu by mělo dojít zejména ke zlepšení současné úrovně ochrany osob ohrožených domácím a genderově podmíněným násilím (včetně dětí žijících v rodině s výskytem domácího a genderově podmíněného násilí), ke zefektivnění prevence tohoto násilí, k rozvoji vzdělávání příslušných profesí v oblasti domácího a genderově podmíněného násilí a k podpoře systémové práce s osobami násilnými.

Akční plán bude sloužit k implementaci a dalšímu rozpracování specifických cílů uvedených v oblasti Důstojnost a integrita žen a mužů Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014 – 2020, která byla schválená usnesením vlády č. 931 (12. 11. 2014).
 
Akční plán má pozitivní dopad na rovnost žen a mužů, neboť výzkumy poukazují na skutečnost, že osobami ohroženými domácím a genderově podmíněným násilím jsou převážně ženy. Dle výzkumu Agentury EU pro základní práva z roku 2013 zažilo v ČR fyzické nebo sexuální násilí 32 % žen, nebezpečné pronásledování 9 % žen, sexuální zneužívání 12 % žen a znásilnění 5 % žen. Na obdobnou výši výskytu těchto forem násilí poukazují i české výzkumy – dle výzkumu Akademie věd zažilo některou formu násilí ze strany partnera přibližně 38 % žen.

Realizací opatření uvedených v Akčním plánu by mělo dojít zejména ke zlepšení současné úrovně ochrany osob ohrožených domácím a genderově podmíněným násilím (včetně dětí žijících v rodině s výskytem domácího), ke zefektivnění prevence tohoto násilí, k rozvoji vzdělávání příslušných profesí v oblasti domácího a genderově podmíněného násilí a k podpoře systémové práce s násilnými osobami.

Akční plán obsahuje návrh opatření rozdělených do 7 strategických oblastí:
a) podpora osob ohrožených domácím a genderově podmíněným násilím,
b) děti ohrožené domácím a genderově podmíněným násilím,
c) práce s násilnými osobami,
d) vzdělávání a interdisciplinární spolupráce,
e) společnost a domácí a genderově podmíněné násilí,
f) analýzy, studie a sběr dat,
g) legislativa
Více informací - v samostatné tiskové zprávě

Dále ministr pro lidská práva rovné příležitosti a legislativu předkládal Zprávu o naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 – 2015. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení je strategickým dokumentem vlády ČR k eliminaci sociálního vyloučení a chudoby v sociálně vyloučených lokalitách. Strategie byla připravována Agenturou pro sociální začleňování v letech 2010-2011 a výsledkem bylo 71 konkrétních opatření v oblastech bezpečnosti, bydlení, zaměstnanosti, vzdělávání, sociálních služeb a rodiny a regionálního rozvoje. Nicméně k náležitému zlepšení situace v oblasti sociálního vyloučení nedošlo. Proto se v usnesení k materiálu navrhuje, aby ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu v součinnosti s dalšími resorty zpracoval novou Strategii pro roky 2016 – 2020. Návrh usnesení rovněž vyzývá obce a kraje, aby se do přípravy nové Strategie zapojily.

Ministr Jiří Dienstbier rovněž předkládal do vlády tři poslanecké návrhy zákonů:
Prvním z nich byl Návrh poslankyň a poslanců Ondřeje Benešíka, Olgy Havlové, Pavla Kováčika, Petra Kudely, Jaroslava Lobkowicze, Marie Pěnčíkové, Zdeňka Syblíka, Josefa Šenfelda, Dany Váhalové, Ladislava Velebného a Jiřího Zemánka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 394). Cílem návrhu je v souvislosti se záměrem transformace právní formy zemských hřebčinců Písek a Tlumačov ze státních podniků do státních příspěvkových organizací změnit vymezení pojmu „oprávněna osoba v § 2 odst. 1 písm. j) plemenářského zákona, čímž dojde k přizpůsobení nové právní formě těchto subjektů.
S tímto návrhem zákona vláda vyslovila souhlas.

Druhým z těchto materiálů byl Návrh poslanců Miroslava Opálky a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (sněmovní tisk č. 392). Cílem návrhu je posílit v systému sociálního pojištění prvek solidarity. Navrhuje se zrušit institut maximálního vyměřovacího základu, z něhož se výše pojistného vypočítává.
S tímto návrhem zákona vláda rozhodla nesouhlasit. Institut maximálního vyměřovacího základu v této podobě podle jejího stanoviska totiž přispívá k vyvážení parametrů pojistného systému, který musí akcentovat nejen princip solidarity, ale také princip přiměřenosti. Přitom je třeba vzít v úvahu též soulad mezi výší zaplaceného pojistného na důchodové pojištění na straně jedné a výší důchodu na straně druhé. Zrušením maximálního vyměřovacího základu pro pojistné na sociální pojištění by se značně prohloubila příjmová solidarita v oblasti důchodového pojištění, přičemž přílišná míra solidarity v důchodovém systému byla označena Ústavním soudem za neústavní.

Posledním z návrhů zákonů, které ministr pro lidská práva, rovné příležitosti legislativu předkládal na jednání vlády, byl Návrh poslanců Soni Markové, Stanislava Grospiče, Stanislava Mackovíka, Miroslava Opálky a Josefa Šenfelda na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 393). Cílem návrhu zákona je zrušit institut karenční doby, po kterou se v případě dočasné pracovní neschopnosti neposkytuje osobě v zaměstnaneckém poměru náhrady mzdy nebo platu. Navrhuje se tady znovu zavést výplatu náhrady mzdy nebo platu i za první 3 dny pracovní neschopnosti.
K tomuto návrhu zákona vláda zaujala neutrální stanovisko. Tedy v obecné rovině podpořila zrušení karenční doby, ale současně poukázala na jisté nedostatky návrhu, které by měly být odstraněny v dalším legislativním procesu.

Sedmým materiálem, které na dnešní jednání kabinetu předkládal Jiří Dienstbier, byl Návrh na vstup vlády České republiky do řízení vedeného před Ústavním soudem pod spisovou značkou Pl. ÚS 3/15 o návrhu skupiny 20 senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení § 15 odst. 12 ve slovech „v provedení nejméně ekonomicky náročném, v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení; cenu nejméně ekonomicky náročné-ho provedení zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu.“ zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení přílohy č. 3, oddílu C daného zákona v části, kde jsou definovány symboly úhradových limitů „A“ a „B“, jakož i části, kde je těmito symboly limitována výše úhrady jednotlivých typů zdravotnických prostředků.
Navrhovatelé (skupina senátorů) zpochybňují ústavní konformitu zákonem stanoveného způsobu stanovení výše úhrady zdravotnických prostředků zdravotními pojišťovnami. Navrhovatelé mají za to, že procedura stanovení výše úhrady není zákonem jednoznačně upravena, resp. je neurčitá, což umožňuje zdravotním pojišťovnám jednostranně měnit výši úhrad za zdravotnické prostředky, a tím i rozsah a podmínky hrazené zdravotní péče, stejně jako podmínky pro podnikání v této oblasti. Navrhovatelé mají za to, že jimi napadená právní úprava je proto v rozporu se základními principy právního státu – zejména principy právní jistoty a zákonnosti, jakož i s právem na spravedlivý proces.
Vláda na základě doporučení ministra zdravotnictví vyslovila souhlas se vstupem do řízení vedeného před Ústavním soudem pod spisovou značkou Pl. ÚS 3/15 a pověřila ministra zdravotnictví k zastupování vlády v předmětném řízení.