Vláda projednala dva poslanecké návrhy zákonů, s návrhem novely zákona o Národním parku České Švýcarsko souhlasila

Prvním z materiálů je návrh poslanců Robina Böhnische, Michala Kučery, Josefa Hájka, Jana Zahradníka, Marie Pěnčíkové, Jiřího Junka, Jaroslava Holíka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 451).
Návrh zákona si klade za cíl vyjmout Správu Národního parku České Švýcarsko z režimu zákona o státní službě s tím, že se zruší její označení jako správního úřadu a že tato organizace zůstane organizační složkou státu.
Vláda k návrhu zákona zaujala souhlasné stanovisko.

Jako druhý materiál ministr Dienstbier předkládá návrh poslanců Marka Černocha, Petra Adama, Jany Hnykové, Karla Fiedlera, Martina Lanka, Olgy Havlové, Davida Kádnera a Jiřího Štětiny na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 453).
Cílem předloženého návrhu zákona je podmínit přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv nad rámec stávající právní úpravy ověřením, zda příslušná církev nevzbuzuje důvodnou obavu, že ohrožuje zahraničně politický zájem České republiky, ani nezakládá důvodné podezření z ohrožení veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti.
Vláda k tomuto návrhu zákona zaujala negativní stanovisko.  Je toho názoru, že předložený návrh zákona otevírá široký prostor pro svévoli a je tedy v rozporu se zásadou neutrálního a nediskriminačního přístupu ke všem církvím a náboženským společnostem. V návrhu zákona uvedená kritéria jsou natolik obecná, že přiznání oprávnění činí závislé na správním uvážení, přičemž prostor pro toto správní uvážení je neúměrně široký. Dochází tak k posunu z dosavadního povolovacího režimu, kdy církev a náboženská společnost měla po splnění jasně prokazatelných kritérií nárok na přiznání oprávnění, do režimu fakticky nepřezkoumatelného politického rozhodování. Výslovné zakotvení tzv. zvláštního postupu je ostatně nadbytečné, neboť vyjadřování zpravodajských služeb v řízení o přiznání zvláštních práv církvím a náboženským společnostem umožňuje správní řád a tento institut tak má oporu v právním řádu České republiky již v současné době.

Třetím bodem v gesci ministra Dienstbiera byl návrh změny ve složení Legislativní rady vlády.
Vláda odvolala stávajícího člena prof. Pavla Šámala, který byl prezidentem republiky jmenován předsedou Nejvyššího soudu ČR a v důsledku toho na své členství v LRV sám rezignoval. Jeho odvolání bylo tedy pouze formálním krokem, jímž se proces rezignace prof. Šámala dokončil.
 Druhou změnou, se kterou vláda souhlasila, je jmenování dlouholetého člena LRV Dr. Josefa Vedrala místopředsedou LRV.