Projev premiéra Petra Nečase na Evropském bankovním a finančním fóru

Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

jsem velmi rád, že mohu vystoupit na této konferenci nazvané „Evropské bankovní a finanční fórum“. Cením si toho o to více, že se na konferenci sešla řada opravdu významných osobností nejen z bankovní sféry.

Velmi vítám uspořádání konference s tímto zaměřením. A to hned ze dvou důvodů. Jedním důvodem je určitě to, že v odvětví bankovních služeb dochází k zásadní změně. A netýká se to jen nové regulace ze strany státu. Banky samotné totiž musely reagovat na zásadní zlom, kterým poslední finanční krize beze sporu byla a stále je.

Druhým důvodem, proč podobnou konferenci vítám, je možnost propojení zástupců bankovního, finančního ale i hospodářského života téměř ze všech koutů světa. Žijeme totiž v období globálních finančních trhů. Rozhodnutí na jedné straně světa se tak v okamžiku promítají na globální úrovni. Pro další úspěšné fungování takto propojených finančních trhů je tedy zásadní intenzivní komunikace. Jenom předvídatelná rozhodnutí totiž mohou finančním trhům navrátit krizí pošramocenou pověst.

Nyní ale již k mému příspěvku s názvem „Česká republika ve finančním systému Evropy“.

Český finanční sektor má na svou krátkou historii poměrně dynamický vývoj. Ne všechno probíhalo při transformaci finančního sektoru do plně konkurenčních podmínek hladce. Přesto se dá říci, že transformace byla úspěšná.

Důkazem je skutečnost, že bankovní sektor například přečkal globální finanční krizi v České republice prakticky nezasažen, což obdobně platilo jen pro několik zemí. Stát bankám nemusel pomáhat, a zdraví jednotlivých bank je velmi dobré. To je vizitka, kterou má v dnešní situaci málokterá země. To je vizitka i vysoce kvalitní práce České národní banky, na jejíž půdě se nacházíme.

Současný český finanční sektor má v podstatě čtyři základní charakteristiky. Za prvé je to zásadní vliv nadnárodní, zejména evropské regulace.

Za druhé je to velká role bank na finančním trhu. Čili v oblasti alokace získaných zdrojů hrají banky proti kapitálovému trhu daleko významnější roli.

Za třetí je to poměrně výrazná role finančních zprostředkovatelů u některých finančních produktů.

A za čtvrté, ostatní sektory finančního trhu se vyvíjejí poměrně pomalým tempem v České republice.

Tyto charakteristiky nechávám bez subjektivního zabarvení či hodnocení. Například je otázkou, zda je dobře, že je náš finanční trh formován více nadnárodní regulací než vlastními národními pravidly. Samotná tato otázka ve většině lidí vyvolá emotivní reakci, ať už na straně „pro“ či „proti“. Nejedná se nicméně o otázku triviální a s jednoznačnou odpovědí.

Nebudu zde otevírat takovouto polemiku, chtěl jsem pouze naznačit, že společný cíl – tedy stabilní finanční sektor podporující konkurenceschopnost země – může mít několik možných cest.

Nejdříve bych se rád zmínil o poslední, tedy čtvrté charakteristice českého finančního trhu, a tou je nerozvinutost všech jeho sektorů.

Velké změny v tomto přinese penzijní reforma, o které budu mluvit dále, ale také například spuštění takzvaného seed-fondu. Na základě doporučení Národní ekonomické rady vlády se totiž Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodlo tento fond rizikového kapitálu na základě partnerství veřejného a soukromého sektoru spustit již letos v létě.

Tento fond umožní rozjezd mnoha nových inovativních společností, které by jinak skončily pouze na papíře schované někde v šuplíku. Trh rizikového kapitálu je právě jedním z těch sektorů, který v České republice prakticky neexistuje, moc se o něm nemluví, a přesto může pomoci dlouhodobě podpořit hospodářský růst země a umožnit vznik velkého počtu pracovních míst především v inovativních firmách.

Co se týká naopak největší části českého finančního trhu - bankovního sektoru, tak jeho současná podoba je ovlivněna řadou faktorů. Ať už je to makroekonomická stabilita, důvěra v českou měnu, způsob privatizace velkých českých bank nebo vysoká důvěra v bankovní sektor.

Samozřejmě na finanční sektor působí také státní politika. Může to být ve formě přímé podpory některých finančních produktů nebo nepřímo přes institucionální změny. Takovou změnou bude i schválená penzijní reforma, která především podpoří rozvoj penzijních společností, u nichž se dá očekávat, že budou často zakládány mimo jiné právě bankovními a finančními skupinami.

Věřím, že díky penzijní reformě dojde i k částečné změně v dosud možná až příliš konzervativní povaze českých klientů. Snad se nám díky tomu podaří překonat přílišnou skepsi českých občanů nad kolektivním investováním.

Samozřejmě jsem si vědom toho, že velký poměr vkladů v bankách ve vztahu k poskytnutým úvěrům je důležitým stabilizujícím prvkem českého bankovnictví. Už jenom fakt, že mají české banky více vkladů než poskytnutých úvěrů, je skutečně na mezinárodní podmínky unikátní.

Mírný odklon českých klientů od termínovaných účtů směrem k výnosnějším investicím ale podle mého názoru nijak stabilitu bankovního sektoru neohrozí. Očekávám, že tento vývoj bude pozvolný a postupný. Zároveň jej ale považuji za do jisté míry potřebný a nezbytný.

Důležitým signálem penzijní reformy je totiž také to, že nelze spoléhat v oblasti zajištění na penzi pouze na stát. Z tohoto důvodu věřím, že i čeští klienti budou investovat své dodatečné úspory do finančních produktů, které jsou na zajištění na stáří vhodnější než zmíněné vklady.

Stabilita bankovního sektoru v České republice navíc stojí na více pilířích. Vedle zmíněného dostatku vkladů to je také velmi výrazné zaměření bank na český trh. České banky, které jsou ve skutečnosti vlastněné z 95 procent zahraničním kapitálem, totiž příliš nerozšiřují svou činnost mimo území naší země.

Pokud chce mateřská banka investovat na nové trhy, zpravidla k tomu využije založení své vlastní pobočky nebo založí či koupí banku, která je na daném trhu domácí. České dcery se tak soustřeďují výhradně na české klienty.

Dalším pilířem stability je určitě i vysoká míra ziskovosti českých bank, která jim umožňuje vytvářet dostatečný polštář pro případ nenadálých událostí.

Stabilitu bankovního sektoru přitom považuji za klíčovou pro dosahování dlouhodobé konkurenceschopnosti celé země. Stabilní bankovní sektor si nicméně nepřeji pouze jako občan, ale i jako předseda vlády. Banky jsou totiž také největším držitelem českého státního dluhu.

Z tohoto důvodu funguje mezi bankami a státem určitý druh partnerství. Banky mají zájem na tom, aby byl stát dlouhodobě schopen platit své závazky, a na druhou stranu stát chce, aby byl bankovní sektor stabilní, aby si od něj mohl vypůjčit prostředky na dlouhodobé investice.

Jak jsem již zmínil, český bankovní sektor má tu výhodu, že banky jsou prakticky nezávislé na mezibankovním financování, stejně jako na financích od České národní banky. Banky mají totiž přebytek likvidity z vkladů od veřejnosti. To znamená, že pokud banky půjčují státu, tak zde nehrozí takzvaný vytěsňovací efekt. Půjčky státu tak neomezují úvěrování soukromých firem či domácností.

Stabilní bankovní sektor může ale samozřejmě fungovat pouze ve stabilním prostředí. Proto mimo jiné odmítám vznik daně z finančních transakcí na evropské úrovni. Její zavedení považuji za skutečnou hrozbu pro předvídatelný vývoj v bankovnictví a hospodářství jako celku. Daň z finančních transakcí může fatálním způsobem podlomit konkurenceschopnost evropského finančního sektoru ve vztahu ke globální konkurenci.

Příklad Švédska z 80. let je jasnou ukázkou toho, že tento koncept není životaschopný, pokud není zaveden na globální úrovni. Pokud se k zavedení daně z finančních transakcí rozhodne jeden či několik států, není možné dosáhnout stanovených cílů. Nedojde tedy k omezení spekulací, ty se pouze přesunou jinam. Nedojde ani k vyššímu výběru daní, protože transakce se přesunou do jiných zemí.

A ve svém důsledku to také vede k prodražování státního dluhu, protože si vláda musí půjčovat za vyšší sazby z důvodu omezení poptávky po státních dluhopisech.

Vážené dámy, vážení pánové. Problematika finančních trhů je velmi zajímavá a plná problémů, které jste tady již diskutovali před mým vystoupením a budete je diskutovat na dalších podobných fórech.

Ve svém krátkém příspěvku jsem chtěl pouze naznačit, co vidím v tomto odvětví za zásadní, a co by mohlo ovlivnit nejen finanční sektor, ale v podstatě celou ekonomiku.

Děkuji vám za pozornost.