Archiv zpráv minulých vlád

Stránka byla přesunuta do archivu

14. 12. 2010 12:00

Projev předsedy vlády na Akademickém sněmu

Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

v prvé řadě mi dovolte poděkovat za pozvání na zasedání vašeho Akademického sněmu. Chci popřát tomuto zasedání, ale i celému Akademickému sněmu v následujících obdobích do roku 2014 především dělnou atmosféru a pozitivní výsledky. Určitě to česká věda i Česká republika jako taková bude potřebovat. Tohoto pozvání si velmi vážím, protože je to pro mě i možnost oslovit širší spektrum zástupců výzkumných institucí, ředitelů ústavů, zástupců z jednotlivých ústavů, zástupců vysokých škol, části státní správy, která působí v Akademickém sněmu. Bohužel dnešní můj program mi opravdu umožňuje být tady jenom část, byť jsem od vás dostal i stravenku na oběd, čehož si velmi vážím a doufám, že při některém dalším zasedání budu moci zůstat déle. Vzhledem k tomu, že dnes zasedá jak poslanecká sněmovna, tak vláda, tak mi to nedovolí zůstat déle, ale přesto mi dovolte přičinit několik poznámek nejenom jako předseda vlády, ale i jako předseda vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Já bych chtěl poděkovat vědeckým pracovištím akademie věd za vědecké výsledky, kterých bylo dosaženo v tomto roce a chci jednoznačně říci, že v nich vidím velký příspěvek pro další rozvoj české vědy. My samozřejmě máme před sebou některé klíčové úkoly a úmyslně používám první osobu množného čísla, protože to považuji za společný úkol pro nás pro všechny. Chceme-li založit skutečně dlouhodobou prosperitu České republiky, musíme vybudovat konkurenceschopnou ekonomiku naší země a ta může být založena pouze tehdy, bude-li skutečně založena na oborech s vysokou přidanou hodnotou. Založit ji na oborech s vysokou přidanou hodnotou bez vzdělaných lidí a především bez podpory výzkumu, vývoje a inovací je skutečnou iluzí a nemůže se to bez podpory těchto dvou kroků podařit. Máme-li mít skutečně inovativní ekonomiku, právě takovou, která bude vytvářet možnosti pro skutečné obstání v globální konkurenci, tak bez podpory těchto dvou pilířů to nedosáhneme. Považuji za nesmírně důležité, aby oblast výzkumu, vývoje a inovací byla skutečně propojena jistým závěrečným, koncovým řetězcem, tzn. s inovacemi v oblasti tam, kde skutečně působíme, v oblasti průmyslu, ale i sofistikovaných služeb. Já velmi často používám konkrétní příklad toho, jak svět kolem nás nespí a vlastně pádí vpřed konkrétně na příkladě Číny. Podle světových statistik se Čína v oborech s vysokou přidanou hodnotou před deseti lety podílela na světovém obchodu pouhými třemi procenty. Údaje z loňského roku říkají, že v této kategorii se na světovém obchodu, tzn. v oborech s vysokou přidanou hodnotou, podílí již osmnácti procenty. To znamená, že takovéto tradiční spoléhání se, že evropská a severoamerická ekonomika automaticky tím, že mají vysoký inovativní potenciál, že s tím vystačí a v globální konkurenci obstojí, to se ukazuje jako iluze. Právě proto musí být kladen nesmírný důraz na oba pilíře, na kvalitní vzdělávací systém a na podporu vývoje, výzkumu a inovací. My se musíme velmi soustředit především na ty oblasti, kde dosahujeme vynikajících výsledků. Centra excelence jsou podle mého názoru nutný krok nejenom proto, že vždy rozpočtové zdroje menší evropské země s její ekonomickou výkonností budou omezené, ale troufám si říci, že budou omezené i tradiční naše lidské zdroje. Tato země nebude mít nikdy více než deset milionů obyvatel, to znamená, že efektivně musíme alokovat nejenom finanční, ale i lidské zdroje, protože obojího máme pouze omezené množství, do těch oblastí, kde skutečně můžeme dosahovat vysokého inovativního přínosu a dosahovat vynikajících výsledků. Samozřejmě, že musíme podporovat ty oblasti vědy a výzkumu, které jsou nutné z hlediska našich národních zájmů, byť tam třeba nedosahujeme všude vynikajících výsledků. Pan předseda tady zmínil otázku institucionálního uspořádání a také institucionálního hodnocení. Já sem přesvědčen, že tady nás čeká obrovský kus práce, nesmíme se tohoto nepříjemného úkolu bát, protože zatím jsme se pohybovali v takových dvou krajních pólech. Ten jeden pól v zásadě říká, že buďto žádné hodnocení institucí není potřeba, anebo je zavedeno takové kvazihodnocení, ze kterého vypadne, že devadesát nebo devadesát pět procent pracovišť dosahuje vynikajících výsledků, což asi všichni tušíme, že skutečné hodnocení není. Anebo opačný protipól, kterým jsme si prošli v tom minulém období, kde je zavedeno kvantitativní kafemlejnkové hodnocení, které se ukazuje jako hodnocení nevhodné. Tady považuji za důležité, že ještě předtím, než byly zveřejněny průběžné závěry mezinárodního auditu výzkumu vývoje a inovací, tak vláda ve svém programovém prohlášení, které přijala 4. srpna, formulovala již předtím, že musí být vytvořen nový systém institucionálního hodnocení založený na kombinaci kvantitativních a kvalitativních kritérií a na tomto musíme velice intenzivně pracovat, protože bez kvalitního systému hodnocení nebudeme schopni mít transparentní systém financování české vědy, výzkumu, vývoje a inovací. Já jsem již řekl, že pro nás je skutečně věda, výzkum, vývoj a inovace prioritou. Chtěl bych to dokumentovat na tom, že zatímco ve všech položkách státního rozpočtu dochází ke krácení, musím říci, že je to poprvé v dějinách České republiky, kdy výdaje státního rozpočtu v následujícím roce nebudou vyšší než v roce předchozím, takže jedinou výjimkou je právě část státního rozpočtu, která se týká výzkumu, vývoje a inovací, kde dochází k navýšení částky z 25,4 miliard korun v letošním roce na 25,9 miliard v roce příštím. Ano, vím, z pohledu mnohých z vás je to nedostatečné navýšení, přesto bych tady prosil, aby bylo vzato v potaz, v jakých rozpočtových možnostech se pohybujeme a že tady skutečně nedošlo nejenže jako v jediné části státního rozpočtu ke krácení, ale došlo zde dokonce k navýšení, byť částkou, která mnohého může neuspokojit. Já považuji také za klíčové pokračovat v otevřené diskuzi a v diskuzi, kterou tady zmínil také pan předseda ve svém úvodním vystoupení o další spolupráci a vztahu mezi Akademií věd a vysokými školami. Je jasné, že v oblasti vysokého školství musí dojít k výrazné diversifikaci vzdělávacích kapacit. Skutečnému oddělení těch vysokých škol, respektive univerzit, respektive fakult, které dosahují i kvalitních vědeckých výsledků, které budou skutečnými výzkumnými univerzitami nebo fakultami od těch, které budou zajišťovat v uvozovkách pouhou výuku. Jsem přesvědčený, že podobnou diferenciací budou muset projít i ostatní instituce, které se pohybují na poli výzkumu, vývoje a inovací, abychom skutečně měli zajištěno, že máme pracoviště, která z hlediska rozvoje našeho národního hospodářství, ale i světové konkurenceschopnosti naší vědy mají vytvořeny předpoklady pro vynikající výsledky. Tady podle mého názoru je nesmírně dobré, že pokud bude probíhat dál tvůrčí dialog mezi představiteli univerzit, Akademie věd a státní správou, protože jsem přesvědčen o tom, že nalezení funkčního modelu v této oblasti je v zájmu všech tří vrcholů tohoto pomyslného trojúhelníku tzn. Akademie věd, univerzit a státu jako takového. Máme před sebou celou řadu výzev, které budeme muset vyřešit v tom následujícím období, jak jsem již řekl vytvoření funkčního systému hodnocení, vytvoření skutečně oborových metodik, které nám umožní kvalitativní metriku působení výzkumných institucí nejenom na půdě Akademie věd, ale i v aplikovaném výzkumu na vysokých školách a podobně. Musíme také zabránit dvěma extrémním pozicím. Ta první extrémní pozice, ke které někdy tenduje část Akademie věd je, že jakékoliv veřejné prostředky mají být v podstatě určeny primárně veřejným institucím a nemají jít do oblasti, kde je jistý průnik podnikatelské sféry a výzkumných, případně inovativních institucí. Druhý protipól tohoto pohledu je naopak, že na výzkum, vývoj a inovace máme pohlížet pouze utilitárně pouze z pohledu ekonomického přínosu a tam, kde není šance nějakého střednědobého ekonomického přínosu, tak tam jsou to v podstatě vyhozené peníze do oblasti vědy nebo výzkumu. Já považuji tyto dva póly za skutečně krajní. Jsem přesvědčený, že tato země má podporovat aplikovaný výzkum, má podporovat větší provázání národního hospodářství s výzkumnými institucemi a má podporovat větší přenos výsledků výzkumu, vývoje a inovací do národního hospodářství i cestou ekonomických mechanismů, které budou motivovat hospodářskou sféru k tomu, aby více podporovala výzkum, vývoj a inovace. Na druhé straně je tady ale nezpochybnitelná úloha základního výzkumu. Já jsem přesvědčen, že jakákoliv cesta zpochybňování základního výzkumu jako skutečné bazální úrovně, na které je možné potom budovat jakékoliv další výzkumné, vývojové a inovativní kapacity, by byla kulturním barbarstvím nejvyšší úrovně. Tzn. základní výzkum, bez ohledu na to, zda dokážeme dnes odhadnout, zda ten nebo onen výzkumný úkol přinese ve střednědobém horizontu okamžitě nějakou možnost přínosu, tady musí zůstat nezpochybnitelná součást toku základního vývoje až pro možnou potenciální hospodářskou aplikaci. Čili tady, podle mého názoru, musíme zůstat v pozici, kdy máme podporovat a musíme podporovat větší provázání výzkumných institucí z národního hospodářství a více motivovat i podnikatelskou sféru k financování výzkumných, vývojových a inovativních iniciativ. Na druhé straně tady má a musí zůstat silné postavení základního výzkumu. Já jsem také přesvědčen, že v rámci těchto kroků, kdy musíme vytvořit nový systém hodnocení a nový systém financování, tak musíme především zajistit to, aby tento systém financování byl průhledný. Aby se z toho nestala v mnoha ohledech, a teď si dovolím být možná trošku nediplomatický, jako se v mnoha případech stala, jistá neurvalá rvačka o rozpočtové zdroje mezi jednotlivými typy institucí, které působí v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. To by podle mého názoru byla velká chyba a o to větší, o to větší nárok musí být na nás na všechny, abychom vytvořili skutečně transparentní a kontrolovatelný systém finančních toků, které poplynou do vědy, výzkumu a inovací. Který bude nezpochybnitelný, objektivní, bude kontrolovatelný. To je podle mého názoru klíčový úkol, který máme před sebou, mimo jiné i proto, že jak jsem již řekl, máme limitované lidské a rozpočtové zdroje. Máme další závazky, které budou nepochybně vznikat z evropských prostředků. V následujících třech až pěti letech bude dobudována výzkumná infrastruktura v hodnotě až padesáti miliard korun, která bude potřebovat ročně na udržení zhruba deset miliard korun. To znamená téměř čtyřicet procent výdajů, které dnes dáváme do oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Je to o to větší nutnost zaměřit se na efektivitu fungování celého systému výzkumu, vývoje a inovací a efektivní alokaci zdrojů. Já bych tady chtěl říci, že se musíme poučit z toho, co jsme udělali, co jsme udělali špatně v těch minulých letech a musíme se poučit z toho, co jsme bohužel neudělali. Což znamená, že ty reformy v oblasti vědy, výzkumu a inovací musí pokračovat, ale musí to být chytré reformy. To znamená reformy, které dokážou kriticky provést evaluaci dosavadních kroků a na této kritické evaluaci načrtnout další kroky vpřed. Ale v žádném případě nesmíme ustrnout, nesmíme se zastavit, naše věda to potřebuje, protože naši vědu potřebuje Česká republika. Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost a přeji vám všem hodně osobních a vědeckých úspěchů a také v tomto adventním čase krásné Vánoce a hezký nový rok. Nashledanou.

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X