Přepis projevu předsedy vlády Petra Nečase na Velitelském shromáždění AČR
Pane prezidente, pane ministře, pane náčelníku generálního štábu, páni generálové, páni a paní důstojníci, vojáci,
pro mě je skutečně velikou ctí mít možnost v pozici předsedy vlády předstoupit před velitelský sbor Armády České republiky a oslovit vás některými svými myšlenkami, které se týkají vojenské problematiky.
Řada z vás určitě ví, že jsem měl tu možnost a čest procházet společně s řadou z vás peripetiemi vzniku a vývoje Armády České republiky v podstatě od jejího samého počátku, a to znamená od 1. ledna roku 1993, v různých pozicích včetně náměstka ministra obrany a dvě volební období předsedy výboru pro obranu a bezpečnost. Jsem si vědom, že z tohoto pohledu armáda jako celek vnímá velmi senzitivně pokud nemá jasné zadání a pokud toto zadání nemá zřetelné kontury a zřetelné cíle.
Neméně senzitivně je samozřejmě vnímáno i to, pokud dochází k neustálým změnám v těchto zadání. Všichni jsme zažili za tu dobu x reformních plánů, ale i reforem či revizí. A to je to, co podle mého názoru je největší bolestí obraného vojenského plánování v České republice. Z tohoto důvodu jsem hluboce přesvědčen, že tím klíčovým principem, ze kterého musíme vycházet, je skutečně definitivně oprostit veškeré základní koncepční dokumenty, a teď se intenzivně pracuje na Bílé knize, od jakéhokoli náznaku snění nebo žití v nějakých vzdušných zámcích. To znamená mít tvrdě realistický přístup, aby to byl tvrdě realistický dokument. Aby skutečně vycházel možná z principu worst-case scenarios z hlediska rozpočtových rámců, z hlediska možností i z určitých ambicí. Jsem přesvědčen, že to je jediný možný realistický přístup.
Já za tu dobu co mám možnost spolupracovat s vojáky a s Armádou České republiky, tak mohu současně také říci, že pokud vezmu v potaz, dejme tomu posledních deset let, tak málo, kde jsem měl tu možnost potkat se s tak tvrdě a profesionálně pracující složkou veřejného sektoru v rámci České republiky, jako je právě profesionálně vybudovaná Armáda České republiky. To je podle mého názoru nesmírný přislib, protože to ukazuje, že to nejcennější, co máme, jsou skutečně lidé, profesionálové tvrdě a velice schopně pracující na úkolech, které jsou jim zadány. Armáda má pověst, která z hlediska státních institucích a vnímání veřejností, na tom není vůbec špatně. Tam, kde lidé mají možnost seznámit se s chodem armády, s tím, co armáda dělá, tak veřejnost hodnotí armádu nesmírně pozitivně.
Bohužel to, co kazí pověst armády, není ani armáda taková, ale musím říci, že to je ministerstvo obrany. To je ten dlouhodobý problém a armáda v tomto doplácí na nekoncepčně špatně fungující ministerstvo, jako ústřední orgán státní správy. Proto jsem naprosto vědomě po zralé úvaze požádal Alexandra Vondru, aby se stal ministrem obrany. Chci tady jednoznačně říci, že Alexandr Vondra má mojí plnou politickou podporu, tak jako ji má ministerstvo a především Armáda České republiky ve všech transformačních záměrech, které bude dělat. Máte ministra, který bojuje a dýchá za armádu. Máte ministra, kterému o armádu jde. Je to ministr, který stojí za vámi. Chci požádat vás osobně, kteří jste tady, a vašim prostřednictvím vaše podřízené, abyste stáli za svým ministrem, kterému jde o armádu, jde mu o její dobrou pověst, jde mu o to, abyste vy všichni muži a ženy v uniformách Armády České republiky byli pyšní na tuto uniformu. Jde mu o to, aby tento celý národ byl hrdý na tuto armádu. Prosím, pomozte mu v této misi, které je nelehká, ale která je absolutně nutná.
Dnes samozřejmě v těžkém a velmi komplikovaném období, v období kdy musíme reagovat na omezené rozpočtové rámce. Reaguje na ně celý veřejný sektor, reaguje na ně vlastně celá státní správa a nejenom v České republice. Pokud se potkáte se svými kolegy ze Severoatlantické aliance, ať už pod různými vlaječkami, řeknou vám v podstatě totéž. Redukují se vojenské rozpočty, redukují se v některých zemích velmi dramaticky, a to dokonce v zemích, které mají v podstatě velmocenské ambice. A jsou to redukce, které velmi často přesahují míru rozpočtových redukcí, které se provádí v České republice.
Ano, já vím, a jsem si toho plně vědom a věřte tomu, že při rozpočtovém plánováním to bereme v potaz, že to byla právě armáda, která v uplynulých letech, v roce minulém, v roce letošním a v roce příštím zaznamenala zásah do svého rozpočtového rámce. Ano, jsme si toho vědomi. O to větší důraz musí být kladen na efektivitu využití rozpočtových prostředků. Je prostě skutečností, že armáda má stále příliš veliký majetek, že například počet nemovitostí, ve kterých má armáda, takřka s jistou nadsázkou by se dalo použít přirovnání, že téměř tři čtvrtě nemovitosti na jednoho vojáka Armády České republiky. To je podle mého názoru docela signifikantní. Armáda má stále veliké zásoby, pan prezident tady mluvil o vojenských výcvikových prostorech, které odpovídají tomu, jako kdyby armáda stále měla 200 tisíc vojáků ve zbrani. Prostě armáda se musí stát efektivní strukturou, zeštíhlenou strukturou, kde je její majetkové a materiální operace odpovídají její reálné velikosti a reálným rozpočtovým podmínkám. To je klíčový úkol ministerstva obrany, aby toto zajistilo, a aby skutečně zeštíhlila resort i z hlediska těchto majetkových poměrů. Ale mimochodem, když tady mluvíme o majetku, mluvíme o zásobách, které jsou také příliš rozsáhlé, dosahují miliardových hodnot, musíme také jednoznačně mluvit o tom, které velitelské a administrativní struktury jsou již dnes překonány, které jsou potřebné a které je možné zeštíhlet. A všichni víme, že i tato redukce musí nastat, a teď budu možná nepříjemný, ale je přeci realistické konstatování, že Armáda České republiky z hlediska počtu vojáků, když odečteme vzdušné síly, tak v podstatě odpovídá jedné normované divizi, a tomu by měly odpovídat i administrativní velitelské a štábní struktury. I na toto se musí pamatovat v Bílé knize a v koncepčních krocích, které budeme dělat.
Já jsem tady mluvil o tom, že největší bolestí bylo, že se neustále měnilo zadání, které ministerstvo obrany a armáda dostávaly, že se měnily rozpočtové rámce, že neustále docházelo k reformám reforem a revizím reforem a podobně. Právě proto je klíčové to, aby Bílá kniha, která bude zpracována, měla širší souhlas pokud možno širšího politického spektra a aby skutečně byla položena na realistických rozpočtových zdrojích, a aby se skutečně minimalizovala pravděpodobnost, že opět těm masivním korekcím, revizím a reformám reforem bude docházet i v budoucnosti. Chci také zdůraznit, že vláda České republiky i já osobně budeme věnovat Armádě České republiky velikou pozornost. Není to pro mě osobně ani pro vládu okrajové téma. Z tohoto pohledu není rezort ministerstva obrany a Armáda České republiky pouze jedním ze čtrnácti rezortů, které ve vládě máme. Armáda je jeden ze základních znaků suverenity tohoto státu. Je stejným symbolem jako je vlajka, jako je hymna a jako je ústava. Proto je to tak trošku něco více, teď při vší úctě, abych vzal ostatní zelené rezorty, ministerstvo zemědělství nebo životního prostředí, je to něco více, má to tuto symbolickou hodnotu. A i to je důvod, proč budeme této problematice, i já osobně, věnovat velkou pozornost.
My nechceme armádu formální, armádu, kterou držíme proto, že nám to v podstatě přikazuje ústava, mezinárodní závazky, ale i se to tak nějak sluší, aby stát naší velikosti měl armádu. Chceme funkční složku, chceme armádu, která je skutečně cvičená primárně pro svůj úkol, to znamená pro obranu této země i občanů, ale také hodnot, které má tato země a pro plnohodnotné zapojení se do mezinárodních svazků a mezinárodních závazků. Nechceme formální armádu, chceme plnohodnotnou armádu, to chci zdůraznit, cvičenou pro boj, protože ať se nám to líbí nebo ne, to je primární úkol armády. I příprava na tyto věci, o kterých jsem mluvil, obrana vlasti, obrana našich občanů a jejich bezpečnosti, obrana základních hodnot, které reprezentujeme a plnění mezinárodních závazků. To všechno vyžaduje, aby armáda byla plnohodnotně cvičena pro boj. Jinými slovy, a tím chci říci, že přestože vedle výcviku, tím základem činnosti armády je samozřejmě zapojení se i do mírových operací i do operací integrovaného záchranného systému v případě různých katastrof, havárií a podobně. Tak na tento základní klíčový úkol, který armáda má před sebou nesmíme zapomínat. To znamená plnohodnotný výcvik, plnohodnotná příprava pro ten základní úkol, který Armáda České republiky má.
Já jsem dneska mluvil o tom, že musíme mít koncepční dokument, Bílou knihu, že musíme vycházet z velmi realistického rozpočtového rámce. Myslím si, že nás čeká i celá řada diskuzí, která dejme tomu, je méně ortodoxní. Jestliže jsem mluvil o tom, že fakticky, když odečteme vzdušné síly, tak velikost naší armády, odpovídá velikosti jedné divize, musíme si položit neoblíbenou, ale neortodoxní otázku, ale nutnou otázku, na kolik zachovávat všeobecný charakter armády a na kolik jít cestou větší specializace, na kolik realisticky počítat s tím, že klíčovým úkolem, z hlediska plnění mezinárodních závazků, je opravdu článek 5 Washingtonské smlouvy. Ale článek 5, který opět, pokud se podíváme na mapu České republiky, vyhodnotíme bezpečnostní situaci, tak bude s největší pravděpodobností jednotkami Armády České republiky plně mimo území České republiky. To znamená schopnost projekce sil, schopnost dlouhodobé udržitelnosti, schopnost nejenom taktické a operační, ale i strategické mobility, alespoň vybraných článků našich ozbrojených sil. To všechno jsou kategorické imperativy, na které nesmíme v této diskuzi zapomínat. Já jsem také přesvědčen, že v té oblasti, řekněme, neortodoxních úvah, se musíme zamyslet nad konceptem totálních sil. Znovu se zamyslet nad tím, zda koncept aktivních rezerv má být jakýmsi doplňkem či spíše módou, nějakou obdobou moderních klubů vojenské historie, tím se nechci nikoho dotknout, anebo zda to má být skutečně plnohodnotná komponenta ozbrojených sil v České republice. Komponenta, na které možná bychom měli postavit některé prvky, kde třeba z hlediska rozmístitelnosti mimo naše území bude výhodnější stavět jen na tomto principu. Možná dokonce některé prvky těžkých sil, založené třeba na definici, kterou ne často používám. Nezapomínat na to, že v celé řadě zemí Severoatlantické aliance na konceptu totálních sil funguje obranné plánování. To znamená vytvoření součtu aktivních vojenských jednotek a rezervních jednotek. Jsem přesvědčen, že této diskuzi bychom se vyhýbat neměli.
Pan prezident tady zmínil poměrně bolestivou otázku hodnostních sborů. Ano, bylo chybou politické reprezentace v roce 1999, že připustila vznik zákona, který zavedl systém hodnostních sborů v době, kdy byla armáda založena ještě na vojácích základní služby, z které máme dědictví ještě dnes. Já tady musím trošku pamětník těch dob říci, bylo chybou ministerstva obrany a taktéž i generálního štábu i tehdejší armády, že většinově trvala na té podobě, která tehdy byla schválena. To je potřeba si také připomenout. Teď to přináší důsledky, které jsou samozřejmě i z psychologického hlediska neblahé, ale já vás chci velmi požádat, abyste trpělivě vysvětlovali, že vytváříme novou strukturu hodnostních sborů, že se opravdu nejedná o žádný druh snižování hodností nebo degradací. I když to tak vypadá. Vytváříme novou strukturu hodnostních sborů v armádě. To, že podle mého názoru, a to chci se rovnala chyba, že se to týkalo pouze těch níže postavených hodnostních sborů. Tady chci připomenout, že armáda v době první republiky vystačila pouze se třemi generálskými hodnostmi. A poznámka pod čarou, možná by to zafungovalo na vojáky na nižších stupních psychologicky vhodněji. To je jiná věc, ale tady nezbytné trpělivě s vojáky mluvit. Trpělivě s vojáky mluvit a pokoušet se je přesvědčit, že se jedná o změnu struktury hodnostních sborů.
Páni generálové, paní a páni důstojníci, čekají nás samozřejmě nelehké doby, ale já chci jednoznačně ubezpečit vás a vaším prostřednictvím i vaše podřízené, že já osobně i vláda České republiky stojím o kvalitní plnohodnotnou funkční a efektivně pracující a v případě nutnosti i bojující Armádu České republiky. Věřte, že v tomto máte plnou podporu moji i vlády České republiky, a že nám na Armádě České republiky velmi záleží.
Děkuji za vaši pozornost.
