Přednáška Petra Nečas na půdě Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě a diskuse se studenty
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: V úvodu musím velmi ocenit, že ve svém nabitém programu našel čas a přišel mezi schopné a nadané studenty na Ekonomickou fakultu s přenáškou, která se bude týkat ekonomické problematiky v ČR. Takže, pane premiére, čas je vymezen, já vám dám slovo, budete mít prostor a pak necháme i prostor na otázky. Děkuji.
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Paní děkanko, dámy a pánové, milé studentky, milí studenti, děkuji za pozvání na vaši fakultu. Já bych rád zaměřil své dnešní vystoupení primárně na problematiku veřejných rozpočtů, protože to je to, co přísluší veřejné moci, respektive vládě, respektive jejímu předsedovi, já myslím, že tam ty úzké vazby, mezi tím, co stát může udělat například v oblasti veřejných rozpočtů a celkovým ekonomickým vývojem v naší zemi budou poměrně zřetelné a ty kontury doufám naprosto jasné. Já velice vítám tuto příležitost, protože já kdykoli někam přijedu v rámci svého působení, tak se vždycky snažím mít nějaké podobné setkání se studenty vysoké školy, případně střední školy, protože se domnívám, že možnost přímého kontaktu a sdělení některých informací přímo od pramene, nezprostředkováno médii, je myslím si docela užitečná záležitost a třeba i něco zajímavého si ode mě odnesete v tomto smyslu i vy.
Já bych možná začal tím, že když se podíváme na státní a veřejné rozpočty v České republice, musíme primárně … Tak já začnu poměrně elementární úvahou, proč musíme provádět reformu veřejných financí, proč musíme postupně zastavit zadlužování v naší zemi. Vedle takové té obecné polohy, že dlužit se nemá, kterou asi cítí většina z nás, i když ne asi úplně všichni, tak jsou tady i velmi silné rozpočtové a ekonomické důvody, které jednoznačně ukazují, že na střednědobém a dlouhodobém horizontu deficitní financování není nic, coby přinášelo pozitivní výsledky.
Když si vezmeme jenom základní parametry státního rozpočtu pro rok 2011, tak tam máme příjmy ve výši zhruba tisíc miliard korun a výdaje zhruba 1135 miliard korun. Je tedy vidět, že je to deficitní státní rozpočet, s deficitem 135 miliard. Celkový souhrn deficitu veřejných financí, do kterého musíme samozřejmě započítat i rozpočty obcí, krajů a samozřejmě i různé veřejné fondy, tak potom v tom příštím roce by dosáhl nějakých 4,6 procenta hrubého domácího produktu.
Proč je nutné zastavovat to zadlužování? Podívejme se na něj trošku detailněji, jak je složena ta výdajová strana státního rozpočtu, jak jsou rozklíčovány těch 135 miliard korun. Nikoli překvapivě největší částí výdajů ve státním rozpočtu zhruba 350 miliard korun tvoří penzijní systém, to znamená, je to největší položka v rámci státního rozpočtu. Máme současně 2,1 milionu starobních důchodců, k tomu ale nesmíme zapomenout na zhruba tři čtvrtě milionu osob s invalidním důchodem, protože jsou tam i souběhy pozůstalostních penzí, tak máme 2,8 milionu penzistů, čili lidé, kteří jsou financováni prostřednictvím tohoto průběžného důchodového systému.
Ten průběžný důchodový systém, a je to nezbytné zdůrazňovat znova, znova a znova, není systém, kde si, jak ve veřejném mínění někdy zní, odkládáme peníze na penzi nebo si takzvaně šetříme na penzi. Je to prostě klasická pay as you go system, tzn. co se ten rok vybere, to se ten rok od ekonomicky aktivních redistribuuje ve prospěch penzistů.
Samozřejmě v určité době, kdy byl ekonomický růst, vznikaly mírné přebytky tohoto systému, ty se potom převáděly do státních finančních aktiv na fond důchodové rezervy. Je to tedy největší položka v rámci výdajů státního rozpočtu.
Na druhém místě v rámci výdajů státního rozpočtu ve výši zhruba 180 miliard korun jsou platy a odvody na zdravotní a sociální pojištění pracovníků veřejného sektoru, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu. Je to tedy druhá největší položka v rámci výdajů státního rozpočtu.
Třetí největší výdajovou položkou ve státním rozpočtu ve výši zhruba 76 miliard korun už dluhová služba. To znamená nikoli splátka státního nebo veřejného dluhu a je již dnešní třetí největší výdajovou položkou v rámci státního rozpočtu. A to chci podotknout, že ještě v roce 2004 byla na úrovni zhruba 35 miliard korun. To znamená, že se dnes, vlastně během šesti rozpočtových let, dluhová služba, tzn. splátka úroku, fakticky zdvojnásobila. Jenom abychom si udělali představu, jak velká položka to je, jenom z hlediska nominálních čísel je to třetí největší položka ve státním rozpočtu.
Tak jenom pro srovnání: Rozpočet resortu ministerstva obrany je zhruba 45 miliard korun. Čili je to částka, která je o padesát procent vyšší než je rozpočet ministerstva obrany. Rozpočet ministerstva vnitra je zhruba 60 miliard korun. Čili opět větší než je rozpočet ministerstva vnitra. Ministerstvo školství je zhruba 100 miliard korun, čili zhruba tři čtvrtě rozpočtu ministerstva školství. Já když se podívám i na porovnání těchto čísel, tak je to zhruba osmnáct procent výdajů na důchodový systém, který dneska máme. Čili položka poměrně razantní a roste. Roste v čase. Nejen, že platíme úrok z většího objemu veřejných dluhů, ale roste také proto, že v závislostech na celkové ekonomické situaci důvěryhodnosti a podobně se může také pohybovat úroková míra, která potom velmi výrazným způsobem ovlivňuje splátku tohoto veřejného dluhu, respektive úroku. Znamená to tedy, že pokud nebudeme nic dělat s veřejnými financemi, tak tato částka poroste nekontrolovaně a někdy během tří let na úroveň sto dvaceti miliard korun, a to dokonce za předpokladu, že zůstane stávající výše úročení českých státních dluhopisů.
Pouze pokud necháme volně plynout nárůst nominální výše dluhu jeho celkového objemu, což samozřejmě v reálné ekonomice fungovat nebude. Samozřejmě ve chvíli, kdy pustíme na volnoběh vývoj tohoto veřejného dluhu, tak se to samozřejmě odrazí na důvěryhodnosti české ekonomiky, českých veřejných rozpočtů, což se samozřejmě a logicky odrazí na ratingu České republiky u všech tří klíčových ratingových agentur, tzn. Fitch, Moody’s, Standart&Poors, a naprosto logicky se to odrazí na nárůstu úroků, které se budou platit za české státní dluhopisy. Čili ta částka bude eskalovat velmi výrazně nad tuto nominální hodnotu. Znamená to tedy, že dříve nebo později během několika let, v případě našeho lhostejného nebo nezainteresovaného postoje k těmto veřejným dluhům, začne v podstatě atakovat místo druhé největší položky ve výdajích státního rozpočtu. Takže to je poměrně důležitý důvod, protože samozřejmě tyto miliardy půjdou nadále nekontrolovaně nahoru. Tak vlastně užírají ze státního rozpočtu jeho kapitál a to včetně těch, které mají pozitivní vliv na ekonomický růst, kde se pouze nespotřebovává, ale kde se skutečně ovlivňuje z hlediska multiplikačních efektů i současný i budoucí ekonomický růst. Znamená to tedy, že chceme-li stabilizovat veřejné finance, tak se musíme primárně zaměřit na výdaje státního rozpočtu.
Znamená to tedy, že z hlediska velikosti těch jednotlivých balíčků, to obnáší primárně samozřejmě provést reformu důchodového systému, protože to je největší položka, a potom se k němu dostaneme, o to víc dramatizovaná demografickým vývojem, ale ta čísla ještě si potom řekneme.
Znamená to tedy podívat se na strukturu výdajů ve veřejném sektoru, protože není přece normální situace, aby v loňském roce, kde máme už kompletní data za loňský rok, klesl hrubý domácí produkt více než o 4 procenta, průmyslná výroba o téměř 16 procent, export o 10 procent, produktivita práce o 2,3 procenta a přesto ve veřejném sektoru došlo k nárůstu čisté reálné mzdy téměř o 4 procenta. To je prostě ekonomicky nelogické. To znamená provést i reformu veřejného sektoru, a to skutečnými reformami, ne jakési osekávání výdajů, jaké musíme vzhledem k časovým lhůtám provést pro rozpočtový rok 2011, ale skutečně se zamyslet nad hlubokými strukturálními reformami i veřejného sektoru. Znamená to zaměřit se na jednu důležitou položku, která formálně stojí mimo státní rozpočet, je však nesmírně důležitou součástí veřejných rozpočtů a je v podstatě po důchodech druhou největší, zhruba objem 220 miliard. Což je zdravotnictví. Takže vedle těchto reforem, důchodové reformy, zdravotnictví, reformy veřejného sektoru je nezbytné na nich založit hluboké strukturální změny na výdajové straně státního rozpočtu. My ale se nemůžeme spokojit jakkoliv na to musíme klást obrovský důraz pouze s úpravou výdajové strany státního rozpočtu, protože vývoj, kterým jsme prošli za poslední roky, včetně toho, že se jednoznačně ukázalo, pro někoho překvapivě, pro někoho ne, že učeb nice mají pravdu a sice, že ekonomika se opravdu pohybuje v cyklech, tedy období konjunktury jsou střádány obdobími ekonomického poklesu, respektive zpomalení ekonomického růstu, že opravdu neplatí, že růst je nekonečný a trvá nekonečně dlouho. Tato překvapivá učebnicová pravda, která se ukázala, tak jí musíme vzít v potaz i při reformě příjmové strany státního rozpočtu. Protože když se podíváme na příjmy, a tady je velice užitečné provést porovnání dvou let, a sice roku 2008, který byl obdobím relativně slušného zhruba 3% ekonomického růstu, byť poslední kvartál roku 2008 již byl ekonomický pokles a roku 2009, kdy za celý rok jsme zaznamenali 4,1 % poklesu HDP. To se odrazilo na příjmové straně státního rozpočtu a pojďme s nyní podívat jak, protože to nám umožní, podívat se nato, co je nezbytné provést s příjmovou stranou státního rozpočtu, abychom naše státní rozpočty, respektive veřejné finance učinili odolné vůči výkyvům ekonomického cyklu. Když si porovnáme příjmy jednotlivých daňových titulů za rok 2008 a 2009 a sice té jejich sdílené části, která je příjmem státního rozpočtu, protože většina těch daní je sdílených, tedy část z nich jde obcím a krajům, tad ybudem brát v potaz jen ta čílsa, která jsou do státního rozpočtu, tak u daňových titulů, nemluvím u odvodech na sociální pojištění, je největší objem příjmů státního rozpočtu z DPH, ten činil, prosím, abych nebyl popotahován za odchylku několika miliard, činil v roce 2008 zhruba 176 miliard, tedy v období, kdy byl 3% ekonomický růst, aby v roce 2009, kdy byl 4% ekonomický pokles, tak výběr DPH klesl na 173 miliard, to znamená, DPH je velmi rezistentní vůči výkyvům ekonomického cyklu. Jinými slovy, když si namaluji ten nejprimitivnější příklad ekonomického cyklu, tak u DPH příliš nezáleží na tom, ve které fázi toho ekonomického cyklu jste, protože tady byl ekonomický růst, tady byl ekonomický pokles, přesto ten výběr se liší velmi nepatrně. To je zkrátka odolná daň, lidé spotřebovávají, nějaký běh ekonomiky běží. Samozřejmě, pokud by nastala hlubší deprese, a prudce poklesla spotřeba domácností, tak se to v tom DPH odrazí, ale je-li to pokles do těch 4-6 % bodů, tak to není nijak dramatické. Další nejvyšší částkou jsou spotřební daně, tam v roce 2008 byl výběr zhruba okolo 126 a v roce 2009 o pár miliard to poklesu, zhruba na 123 miliard. Opět, další příklad daně, která je nepřímá, která je poměrně velmi významným způsobem odolná vůči výkyvům ekonomického cyklu. Opět nezáleží na tom, ve které fázi ekonomického cyklu jste, vyberete přibližně stejně, jakkoliv je tam nezbytné být velmi opatrný, protože ve chvíli, kdy se příliš nechá vzlínat psotřební daň, tak u některých produktů se rozšiřuje prostor pro šedou a černou ekonomiku a pro daňové úniky. Prostě od falešného alkoholu přes nižší pokles poptávky po palivech typu bezínu a ropy. Máte-li možnost substituce ať již z šedého trhu nebo tím, že to nakoupíte jinde, jako v případě tranzitní dopravy u nafty, tak se to projevuje. Nicméně, opět míra rezistence vůči výkyvům ekonomického cyklu je velmi vysoká. Pak je daň z příjmu právnických osob, což už je přímá daˇm, kde v roce 2008 byl ten výběr okolo 125-128 miliard korun, ale v roce 2009 nastal razantní pokles na zhruba 92 miliard korun. Pokles poměrně razantní o více než 30 miliard korun. Naopak, to je daň, která je velmi závislá na tom, v jakém stádiu ekonomického cyklu jste. Poměrně logicky, ve chvíli, kdy je ekonomický pokles, kdy klesá poptávka po zboží, zvláště v malé otevřené ekonomice a velmi silně proexportně orientované, jako je ekonomika česká, tak okamžitě se to projeví naprosto logicky v tom, že vám klesá počet firem, které dosahují zisku a i objem toho zisku klesá. Takže je velmi náchylné na výkyvy ekonomického cyklu, dokonce se dá říci, že výběr daně z příjmů právnických osob podstatně více závisí na tom, ve které fázi ekonomického cyklu jste než na tom, jestli máte 21 % sazbu nebo 19 %. Toto ovlivňuje její výběr podstatně více než malé pohyby daňové sazby, já ted nemluvím o skokových změnách typu o 8 % a podobně, ale toto je evidentně daň, která je velmi závislá na výkyvech ekonomického cyklu. Daň z příjmu fyzických osob, to je opět daň, kde se to projevuje již více, i když ne ta markantně jako u daně z příjmu právnických osob, tam to bylo zhruba 79 versus 72 miliard, čili pokles o zhruba 10 %, méně než deset procent. Přesto ne tak dramatický jako u daně z příjmu u právnických osob. Primárně způsoben je tento pokles tím, že klesá zaměstnanost, čili klesá počet lidí na trhu práce a tím pádem klesá výběr daně z příjmů fyzických osob. Velmi potom extrémně závislá na výkyvech ekonomického cyklu je největší příjmová položka ve státním rozpočtu, což není žádná z daní, což jsou odvody na sociální zabezpečení, sociální pojištění. Tam ten výkyv je v řádech 30-40 miliard korun ročně,. Tedy místo 435 miliard předpokládaných v roce 2009 se vybralo zhruba jen 400 miliard korun. Opět jsou tam vlivy tří základních faktorů: poklesla zaměstnanost, což znamená pokles počtu lidí, kteří jsou plátci sociálního pojištění a pokleslo tempo růstu mezd, což je druhý faktor, který ovlivňuje, protože to je typická daň z objemu mezd, to je skutečný charakter odvodů na sociálním pojištění. Čili když vám klesá tempo růstu mezd, tak klesá i jejich výběr. Nenechme se zmást tím, že formálně ČSÚ u růstu mezd za loňský rok vykazuje i v soukromém sektoru nárůst. Ten nárůst je v podstatě statistický souhrn způsobený tím, že když se v loňském roce propouštělo ze soukromého sektoru zhruba 130 000 lidí, tak přednostně podnikatelský sektor propouštěl lidi spíše s nižší kvalifikací, kteřé tím pádem mají spíše nižší mzdy, tím pádem vám jakoby ubyly položky do toho součtu průměrné mzdy, mediánu mzdy, počet lidí s nízkými mzdami a tím pádem statisticky, opticky, došlo k formálnímu nárůstu průměrné mzdy v podnikatelském sektoru, ale ve skutečnosti byl dán tímto faktorem. To znamená, že z trhu práce odešli primárně lidé s nižšími příjmy. To je naopak typ příjmů státního rozpočtu který je velmi, řekl bych extrémně závislý, na výkyvech ekonomického cyklu. On nám s tím zacvičil velmi výrazným způsobem. Vezmeme-li, že příjmy ze sociálního pojištění tvoří zhruba 40 % příjmů státního rozpočtu, tak samotný fakt, že nám poklesl počet zaměstnanců v loňském roce ze zhruba 4,1 milionu na 3,8 milionu, přičemž v tom poklesu zaměstnanosti to není pouze, že ti lidé odešli do evidence Úřadu práce, to jsou i předčasné důchody, odchody do penzí, na rodičovskou a podobně, prostě kumulace těchto jevů. Nám tedy odešlo zhruba 300 000 lidí z trhu práce a jak jsme řekl, pokles tempa růstu mezd byl druhý faktor, který způsobil ten 30-miliardový výpadek v příjmech sociálního pojištění. To znamená, že my máme příjmovou stranu státního rozpočtu velmi významným způsobem tvořenou těmi typy daní, které jsou velmi výrazným způsobem závislé na vývoji ekonomického cyklu, to znamená sociální pojištění, daň z příjmu právnických osob a fyzických osob a naopak poměrně nízký, zhruba 30% podíl těch daní, především nepřímých, které jsou velmi rezistentní vůči výkyvům ekonomického cyklu. To znamená i pro budoucnost, chceme-li sestavit stání rozpočty a veřejné finance a přijmeme-li ten fakt, že ekonomika se opravdu pohybuje v cyklech, tak to znamená klást důraz spíše na příjmové straně státního rozpočtu na ty příjmy, které jsou odolné vůči výkyvům ekonomického cyklu, než na ty, které jsou naopak velm,i neodelné vůči výkyvům ekonomického cyklu. V rícmi zachování stejné složené daňové kvóty, někde kolem úrvně 33-34 % HDP by m,ělo dojít k redistribuci složení té daňové kvóty mezi jednotlivé příjmové tituly státního rozpočtu ve prosěch větší váhy nepřímých daní, což je opatření, které činí státní rozpočty více odolými v dobcách recese a ekonomického poklesu, což umožňuje držet i stabilněji tu výdajovou stránku státního rozpočtu včetně různých opatření ve prospěch sociálně ohrožených skupin, které logicky v obodobí recese jsou ohrožené více než v obdobéí konjunktury. Jiným islovy, kaldení většího důrazu na nepřímé zdanění je bytostné sociální opatření ve prospěch sociálně ohrožených skupin, které jsou ohroženy především v období recese či keonomického poklesu, respektive dramaticky více ohroženy než v době ekonomického růstu. Já jsem již řekl, že to je tedy určité nezbytné kroky na příjmové= straně státního rozpočtu, podívejme se ještě nyní opakovaně na tu výdajovou stranu státního rozpočtu a na její klíčovou položku, což jsou penze, protože tady vedle vývoje výběru na sociální pojištění, repsketive na důchodové pojištění, vůbec celého pohybu ekonomiky nám přistupuje ještě jeden markantní faktor, vedle vývoje ekonomiky, stejně tak jak ona zdravotnictví a to je demografický vývoj. Ten je v naší zemi velmi akcelerován a je to prostě objektivně daný jev. Představa, že jde něčím změnit, představa,. Že se najednou skokově zvedne porodnost a že stát má nějaký nástroj, jak to udělat. Představa, že to budeme řešit nějakou masivní migrací, tedy příchodem lidé odjinud na náš trh práce, opět, to jsou nerealistické představy. Respektive představy, o které bychom se pokusili, tak jejich nezamýšlené účinky budou pro tuto společnost dramaticky horší než když realisticky přijmeme fakt, že demografický vývoj je takový, jaký je, že s tím nic nenaděláme a že tomu musíme přizpůsobit i systém veřejných financí, včetně důchodového systému. My v současné době tedy v roce 2010 máme, když si vezmeme věkovou kategorii 60+, tak máme zhruba 2,1 milionu těchto osob, v roce 2020 jich bude 2,8 milionu a v roce 2030 jich bude 3,3 milionu. Čili z této křivky je vidět poměrně razantní nárůst. Kdybychom si vzali kategorii 80+, tak dnes máme zhruba 380 000 naši spoluobčanů starších 80 let. Přibylo jich o 40 000 během čtyř let, to je jedno větší okresní město. Což se nemračme, to že máme fenomén dlouhověkosti je pozitivní zpráva pro nás pro všechny, důsledek kvalitnější lékařské péče, dostupnější péče, možná i zdravějšího životního stylu, i když tady bych byl opatrný. To je pozitivní zpráva, ale má své dopady ve veřejných rozpočetech. V roce 2030 jich bude zhruba 750 000 a v roce 2050 bude našich spoluobčanů starších 80 let 1 milion. Takže tomu musíme tyto dva systémy – penze a zdravotnictví – přizpůsobit, protože toto je objektivní vývoj daný tím, že klesá počet lidí, kteří jsou ekonomicky aktivní. Když vezmeme základní statistickou jednotku pro ekonomicky aktivní lidi, což je věková kategorie 25-64 let, tak tam do roku 2015, během pěti let, ubude v této věkové kohortě, ze které se rekrutuje 95 % pracovní sály v ČR, tak ubude 150 000 lidí a dokonce v roce 2030, za dvacet let, což z hlediska demografie nic není, tak je to – 750 000 lidí, čili v ekonomicky aktivním věku nám bude prudce klesat počet lidí. Což mimochodem ukazuje jednu zprávu ve vztahu k nezaměstnanosti. V této zemi z hlediska střednědobého horizontu nehrozí problémy s vysokou dlouhodobou nezaměstnaností. Teď nemluvím o tom, kdybychom upadli do mnohaleté recese či totálního ekonomického poklesu, této zemi naopak hrozí nedostatek produktivní pracovní síly a v dlouhodobém horizontu přímo dramaticky. To má potom své dopady, demografický vývoj a počet lidí, kteří jsou ekonomicky aktivní tak, že v roce 2010 připadá na jednoho penzistu 2 ekonomicky aktivní lidé, v roce 2050 bude na jednoho penzistu připadat jeden ekonomicky aktivní člověk a to znamená poměrně dramatický zásah do důchodového systému. Jak jsem již říkal, náš stávající důchodový systém pracuje jako pay as jogo systém, čili je to průběžný důchodový systém, co se ten rok vybere, to se ten rok vyplatí. Čili poměr změny těchto dvou zlomků, to je poměrně dramatický skok a když bych provedl jeden velmi zjednodušený a řekl bych až primitivní, ale ilustrativní výpočet, tak když si vezmeme rok 2010 a máme dva ekonomicky aktivní lidi a n jednoho penzistu, odvody na důchodové pojištění placené zaměstnancem jsou 6,5 %, placené zaměstnavatelem 21,5 %, dohromady 28 % z objemu hrubé mzdy. To znamená, je jako kdyby k dispozici na jednoho penzistu 2 krát 28 % průměrné mzdy, což je zhruba 56 %. Průměrný důchod vůči průměrné mzdě v ČR je zhruba 41 %. Tady ten rozdíl zhruba 15 % je dán tím, že z důchodového systému vedle poměrné části důchodů se hradí tzv. základní výměra a že jsou z toho hrazeny všechny invalidní penze a tzv. pozůstalostní penze, proto je ten rozdíl zhruba 15 %, protože z těch zbývajících jsou hrazeny ty invalidní a pozůstalostní penze. V roce 2050 by to bylo 1 krát 28 procent, a jak počítám jak počítám je to 28 %. A abych zachoval relaci průměrné mzdě na úrovni 41 %, čili potřebujeme důchodovou reformu? Z tohoto čísla, z tohoto primitivního ilustrativního propočtu, naprosto jednoznačně! Potřebujeme především pro ročníky dnešních čtyřicátníků a mladších, abychom rozšířil spektrum důchodových nástrojů na další nástroje, které umožňují v dlouhodobém horizontu nebýt závislý pouze na průběžném důchodovém systému, ael vytvořit si další dodatkové příjmy tak, aby relace mezi průměrnou mzdou a celkovým příjmem v penzi zůstat na zhruba stávající úrovni, ale už nebude možné se spoléhat pouze na státem organizovaný průběžný systém. Ano, může někdo logicky říci, zvyšme ty odvody, tak místo 28 % plaťmě 46 nebo 50 %, ale každý, kdo trošku ví a věnuje se ekonomice, tak ví, že to znamená tak prudký nárůst vedlejších nákladů práce, že to udusí českou ekonomiku. Ta cesta tudy nevede. Druhá možnost vedle zvýšení odvodů, což jsem řekl, že je slepá ulička, je možnost prudkého snížení penzí. Prostě nebudeme dělat reformu, ale pak se musíme smířit s tí, že ty penze, aby byly hrazeny i invalidní penze, nebudou 41 % průměrné mzdy, ale budou okolo 20 % průměrné mzdy, abychom mohli financovat i průběžné a pozůstalostní penze. Opět, možná cesta, nedoporučuji, je to cesta bez reformy. Druh slepá ulička. Třetí možnost je prudce, skokově zvednout věk odchodu do důchodu nad 70 let, opět příliš nedoporučuji, považuji to za třetí slepou uličku, čili jediná neslepá, nikoli ulice, ale třída či dálnic, tak je důchodová reforma. Důchodová reforma, která umožní vytvořit další dodatkové nástroje důchodového zabezpečení, především pro lidi ve středním a mladším věku, abychom zachovali stávající standard a poměr mezi ekonomicky aktivní a ekonomicky pasivní částí obyvatelstva. Jinými slovy, z tohoto primitivního a ilustrativního výpočtu s moha přiblíženími, jsem si toho vědom, jednoznačně plyne nutnost provedení důchodové reformy. Tolik mé úvodní vystoupení a jsem připraven zodpovídat vaše dotazy. Ukázněně po sobě smažu.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: Takže prosím máte prostor, využijte toho, protože pan premiér musí ve 13 hodin musí opustit tyto prostory, já věřím, že se budete ptát odborně, zaznělo tu hodně zajímavých informací.
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Takže, prosím. Kdo má nějaký dotaz, námět, komentář, připomínku, prosím.
Dotaz: Já se chci zeptat, jse mluvil o příjmové straně rozpočtu, tak jak jsem zaslechl od ministerstva dopravy, tak je návrh, že by se zrušily dálniční známky a že by každý občan, podnikatel, kdokoliv platil za každý ujetý kilometr normální sazbu. Chci se zeptat, jestli existuje studie, kolik by to dělalo do stání kasy víc než dálniční známky a mýtné?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Ano, je to jeden z možných přístupů, já hned řeknu jeho plusy a mínusy. Je to přístup, který je zaveden vlastně na moderních technologiích, tzv. elektronických vinět, které možná systém mikrovlnným prostřednictvím bran nebo satelitním sledovat konkrétní automobil ve smyslu, kolik on skutečně užívá veřejný statek v podobě silnice rychlostního i dálničního typu, první třídy a teoreticky to můžete rozšířit na druhé a třetí třídy. Zpoplatnit toho daňového poplatníka přesně dle toho, jak veřejný statek používá. Je to systém, který je technicky možný, má ale celou řadu rizik a pro mne jako pro člověka, který je poměrně konzervativně politicky zaměřený, tak tam vzniká ještě jeden problém at o s ochranou osobních údajů. Já si nejen příliš jist, jestli má mít stát , respektive subjekt, který je státem prověřen, dokonalý přehled o tom, kde se přesně pohybuji, protože to vše z těch elektronických databází půjde vytáhnout. Budeme ujišťováni, že dnes je možné to ochránit atd., atd.. Přesto nějaká intuice mi říká, buďme na to ještě opatrní. Já zastáncem tohoto zpoplatnění prostřednictvím elektronických vinět nejsem a musím říci, že tento krok by měl být odložen mimojiné i proto, aby se vychytali všechny technologické mouchy, které v tomto systému logicky mohou vzniknout,. Já bych nejraději zůstal u stávajícího systému, který je teď. Tam je to z hlediska výběru mýtného zhruba, pokud si vzpomenu, je to částka do 10 miliard, kterou by se zvedl výběr mýtného. Ale pozor, za cenu zpoplatnění jiných typů komunikací než jsou pouze dálnice a rychlostní silnice.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: Stačí? Děkujeme, Dáme prostor ostatním.
Dotaz: Jsem se chtěl zeptat, jaký máte aktuální plán na boj proti, nebo ne boj, ale co udělat se zvyšujícími se náklady na energii z fotovoltaické elektrárny?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: To je bolestivý problém, který mi nechceme vysedět a rezignovaně říci, no tak domácnostem to stoupne o 12 procent a firmám o 15-17 procent. S tím se nehodláme smířit, takže hledáme vhodný mix nástrojů, které může stát použít a jsou konformní s legálním prostředím a jsou konformní i s ekonomikou tak abychom toto navýšení cen elektřiny stlačili co nejvíce do podoby jednociferných čísel jak pro domácnosti, tak pro firmy. V tuto chvíli nechci specifikovat, jaké konkrétní kroky v tomto chceme podnikat, protože o tom ještě budeme o definitivní verzi jednat, některá opatření v podobě dvou návrhů zákona, tzv. ostrovních provozů a vlastně změny té dotované ceny pro příští rok byly schváleny či vládou posunuty do parlamentu, další opatření přinesme v následujících týdnech.
Dotaz: Dotaz ze záznamu neslyšitelný.
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Já jsem přesvědčen, že v oblasti loterijních her a hazardu má stát zpřísnit, včetně zvýšení příslušných sazeb daní a odvodů a touto cestou půjdeme. Navýší se zde odvodová povinnost. A to velmi výrazně, nijak symbolicky.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: Další dotaz.
Dotaz: Dotaz ze záznamu neslyšitelný.
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Měl jsem na mysli především zavedení nástrojů typu důchodového spoření a podobně, které umožní v dlouhodobém horizontu kapitalizovat určité výnosy, plus možnosti, kdy z těch 28 %, které dnes se odvádí na důchodové pojištění, část z nich použít mimo ten průběžný systém, protože dnes je to kompletně odvedeno a vyplaceno v důchodovém systému. Čili použít ho mimo což především ve vazbě na ročníky na které to dopadne nejvíce, tedy čtyřicátníci a mladší, tak mi to připadí z hlediska sociálního jako férové řešení. Protože dnešní čtyřicátníci a mladší jsou v tom systému postaveni do situace, kdy musí financovat penze stávajících penzistů a vzhledem k demografickému vývoji a tomu zlomku, který jsem smazal, tak v budoucnu budou financovat částečně své penze, takže já považuji za férové a korektní a sociální, že jim umožníme, a tady bude vedena politická debata, zda dobrovolně či povinně, použít i část těch procent, které odvádí do toho systému i pro ty fondové systémy, že by to byla kombinace potom důchodového systému založená na třech pilířích, kdy první pilíř by byl stávající průběžný systém, byť by poskytoval výrazně nižší náhradový poměr proti současnosti, někde kolem těch 25 %, k tomu výnos z toho fondového systému, kam by šla část těchto prostředků z průběžného systému a kde by byla povinnost je doplnit nějakými vlastními prostředky. Dovedu si představit mechanismus třeba vyvést tři procenta a tím doložit další tři procenta ze svého, tedy do fondového by potom šlo 6 % a z tohoto výnosu na základě doživotní anuity by byla placena druhá složka důchodů a třetí by byla placena z běžných tržních nástrojů jako důchodové spoření, důchodové připojištění, určitě se vyskytnou další produkty ve formě různých investičních nástrojů a podobně. Byl by to jakýsi trojsložkový důchodový systém a trojsložková penze a až ten souhrn ze tří složek by tvořil ten celkový náhradový poměr, což nás budoucí penzisty a tady mám překvapivou zprávu pro někoho, že stáří není nic neočekávaného, ani penze, opravdu to přijde. Takže se na to musíme připravovat od raného mládí, tak nevýhodou stávajícího důchodového systému je i to, že činí ty penzisty extrémně závislé na státem organizovaném průběžném systému. Podle statistiky rodinných účtů ČSÚ 94 % čistých příjmů důchodcovských domácností pochází ze státem organizovaného systému, to je extrémně vysoká závislost, nejenom v porovnání se starými členskými zeměmi EU, kde měli desítky let na vytvoření dodatkových nástrojů a my na to máme ve skutečnosti 15 let, ale i s novými členskými zeměmi, se kterými jsem jakoby byli na stejné startovací čáře. V žádné jiné zemi takto závislí penzisté jako v ČR nejsou, a to je další důvod důchodové reformy.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: Tam byl dotaz, dotaz, pan profesor Hlásek.
Dotaz: Tam je přece možnost ještě uklidnit určité ročníky tím, že to přechodové období o kterém vy hovoříte, by se dalo řešit některými majetkovými dotacemi státu. Možná, jestli je váš názor na to pozitivní nebo ne.
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Ano, samozřejmě, protože to je třeba, to je správná poznámka, to je třeba si korektně říci, když umožníme vyvedení a je jedno, jestli dvou či tří či pěti procent z toho průběžného systému, tak ten příslušný objem v tom průběžném systému bude chybět. Musíme najít substituci, aby nedošlo k výpadku příjmů, buď z jiných daňových nástrojů, tedy například úpravami, tzn. Právě úpravami složené daňové kvóty ve prospěch nepřímých daní nebo s použitím kapitalizovaných výnosů z privatizace, dividend majetkových účastí státu a podobně. Ale pozor. Ono to má jeden velký háček, ty prostředky, i když jsou k dispozici a šlo by shromáždit zhruba 30 miliard korun ročně, tak je tu jeden obrovský problém z hlediska metodiky, jakým se počítají státní schodky. V rámci EU, kde existuje metodika ESSA 95 a podle ní se počítají příjmy a výdaje státního rozpočtu a tato metodika, která je povinně používána říká, že všechny nepravidelné příjmy, tedy příjmy s jednorázovým charakterem, do kterého se započítávají i příjmy z dividend, přestože chodí pravidelně, tak se nezapočítávají do příjmů státního rozpočtu, jako tzv. jednorázové ojedinělé příjmy. My kdybychom použili třeba 30 miliard z těch kapitalizovaných výnosů nebo dividend, třeba z ČEZu, tak by se to odrazilo tak, že těch 30 miliard, které bychom reálně měli, by se započetlo na výdajové straně rozpočtu, ale nikoliv na příjmové dle této metodiky. To znamená, že ve skutečnosti by to účetně, ne fakticky vedlo ke zvýšení deficitu státního rozpočtu o 30 miliard korun. Chceme-li použít tento nástroj, tak buď s tímto vědomím a o to více musíme schodek stlačit, aby to kompenzovalo tento jeho účetní nárůst nebo musíme dojednat, o což se pokoušíme s EK změnu této metodiky, respektive výjimkou, že když se to používá pro účely důchodové reformy, tak ty jednorázové příjmy se prostě započítávají do příjmů státního rozpočtu.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: Děkujeme, ještě otázka? Prosím.
Dotaz: Já jsem se chtěl zeptat, hodlají orgány ČR využít nějak příležitost, která se naskytla vlastně všem evropským státům a to odtajnění švýcarského bankovního tajemství, jak to již udělalo Německo?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Já to řeknu takto. Mám pocit, že ne všichni orgány to hodlají, já hodlám.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: To byla jednoduchá a krátká odpověď, Stačí? Nebo chcete rozvést?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Ne, ne, já myslím, že to není potřeba.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: Ještě poslední otázku, tak já bych si tu poslední dovolila, protože jsme na akademické půdě, jsme na vysoké škole a námi hýbou otázky ekonomické, jenom bych se zeptala na váš názor, jak se díváte do budoucna, když se uvažuje s přechodem na kontaktové financování? Jaký je váš názor? Nahlas? Nebylo slyšet? Otázky ekonomické pochopitelně souvisí s ekonomickou situací vysokých škola univerzit v ČR a moje otázka zněla, jaký je názor pana premiéra, jak se dívá, když se do budoucna uvažuje s přechodem na tzv. kontaktové financování vysokých škol.
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Tak, já myslím, že musíme rozumět tomu, že musíme změnit způsob financování vysokých škol nejen z hlediska jejich celkového objemu, ale mimo jiné i z hlediska demografického vývoje, protože dnes na VŠ se nabízí každý rok 104 000 volných studijních míst, přičemž za tři roky bude maturovat ročník, který bude mít 94 000 osob. Čili teoretické heslo, co Čech, to vysokoškolák, by tu šlo naplnit a já to nepovažuji za správné. Protože, ať se nám to líbí nebo ne, Gaussova křivka existuje i jaksi rozvrstvení podle schopnosti absolvovat určitý typ vzdělání. Takže to co je důležité je zaměřit se na kvalitu poskytovaného vysokoškolského vzdělání. Kvantity je dnes dosaženo, prakticky každý, kdo chce jít na nějakou VŠ, tak se na ní dostane, ale kvalita vysokoškolského vzdělání musí být premisa a tam musíme najít vhodný způsob financování, abychom primárně podporovali především tam, kde se dosahují excelentní výsledky s vysokou kvalitou poskytovaného vzdělání, nebo tam, kde je celospolečensky nutné, aby ti absolventi tady byli. Musí být užší propojení mezi vzdělávacími aktivitami a vědou a výzkumem. Už dnes vlastně vysoké školy poskytují 70 % objemu výzkumné kapacity z hlediska impaktovaných výsledků, například v porovnání s Akademií věd a je to pořád rostoucí křivka. Podle mého názoru zdravá křivka a tu je třeba povzbudit. Čili musí dojít i k reformě financování vysokých škol, bude to jedna z kruciálních otázek, jak připravíme tuto zemi na globální konkurenci a na demografický vývoj. Chceme-li, aby toto byla dlouhodobě prosperující země, musí být postavena na oborech s vysokou přidanou hodnotou a my jí nepostavíme na oborech s vysokou přidanou hodnotou, pokud ji nepostavíme na vysoce kvalifikované pracovní síle a vysokém objemu investic do systému vědy, výzkumu a inovací. To je kruciální věc pro dlouhodobou budoucnost této země. My možná dokážeme, ne možná, my určitě dokážeme zastabilizovat veřejné finance i v dlouhodobém hledisku z hlediska důchodové a zdravotní reformy. Ale chceme-li mít skutečně dlouhodobě prosperující zemi, musí být konkurenceschopná a klíč je právě vtom, obory s přidanou hodnotou, založené na vědě, výzkumu, inovacích a vysoce kvalifikovaných a kompetentních lidech. Takže, učte se, prosím vás. Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost, doufám, že to bylo pro vás užitečné. Děkuji a pevně doufám, že toto není moje poslední návštěva na vaší škole a budu se těšit na další setkání. Děkuji za tu diskusi, pro mne je to cenná zpětná vazba. Přeji vám hodně úspěchů ve vašem osobním i studentském životě. Nashledanou.
Dana Dluhošová, děkanka Ekonomické fakulty Univerzity v Ostravě: Já také děkuji, myslím, že nebyla lepší tečka než doporučení pro studenty, učte se.
