Projev předsedy vlády Petra Fialy v Poslanecké sněmovně k vládnímu ozdravnému balíčku

Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové,

projednáváme tady soubor téměř šesti desítek různě rozsáhlých opatření, kterými vláda bojuje proti neudržitelnému zadlužování České republiky. A protože ta rozprava už probíhá skoro dvanáctou hodinu a je rozprostřena mezi více dnů, včera jsme ji měli zarámovánu úvodním vystoupením pana ministra financí tak, aby se v těch detailech, které tady probíráme, a to je dobře, i v těch někdy emotivních vystoupeních neztratil ten celkový kontext, tak já zase připomenu ty souvislosti a ten celkový rozměr, který to naše úsilí má.

Tento konsolidační balíček, ozdravný balíček, jsme připravili tak, aby v horizontu dvou let snížil veřejný deficit z dnešních 3,5 % HDP na 2,4 % v roce 2025. To je důležité, je to mimo jiné důležité sdělení z toho důvodu, že pokud se nám podaří tento balíček schválit, tak už v příštím roce začneme plnit alespoň jedno z maastrichtských kritérií a budeme mít deficit pod 3 % HDP. Pokud se nám jej podaří schválit jako celek, tak v příštím roce nám ušetří 94 miliard korun. Já se chci pokusit znovu velmi stručně a jasně v několika minutách říct, proč to vůbec děláme a kam chceme Českou republiku tímto ozdravným balíčkem nasměrovat. Nebudu tu vyjmenovávat jednotlivá opatření bod po bodu, ta jsou ostatně obecně známá, vláda je včas zveřejnila a proběhla k nim veřejná diskuse. A někdy i velmi živá diskuse probíhá tady nad vybranými položkami a určitě se ještě dostaneme k diskutování těch jednotlivých věcí v dalších hodinách a při dalších čteních.

Místo toho, abych se zabýval těmi jednotlivými detaily, které tu určitě budou důkladně probrány, tak bych chtěl zmínit pět základních principů. Pět základních principů, kterými se při přípravě jednotlivých návrhů řídili experti, s kterými jsme na přípravě těch opatření spolupracovali a které jsme se potom snažili zachovat v těch politických vyjednáváních, která vedla k přijetí tohoto ozdravného balíčku vládou. Na samém začátku bych chtěl zdůraznit ale jednu věc, která je mimořádně důležitá. Tempo zadlužování státu je aktuálně jedním z největších problémů České republiky. A tempo zadlužování státu nemůže v této dynamice zůstat zachováno. A já myslím, že všichni v tomto sále, ať už to přiznávají, nebo nepřiznávají, tak dobře vědí, kde je původ tohoto problému, kde je původ toho rychlého zadlužování státu. Je to dědictví socialistického myšlení, krátkodobého řešení problému a populistického uplácení voličů.

Ale ve stejné míře, ve stejné míře, jde také o důsledek neustálého odkládání potřebných reforem i přesto, že si všichni, kteří tomu aspoň trochu rozumí, dobře uvědomovali, že bez těchto reforem to špatně dopadne, a uvědomovali si to, co taková nezodpovědnost přinese. A toto všechno jsou východiska, toto všechno jsou východiska, se kterými se naše vláda musí vyrovnávat a se kterými naše vláda musí pracovat. A my jsme šli do voleb, všechny strany vládní koalice šly do voleb s tím, že chtějí Českou republiku dobře připravit na budoucnost, že chtějí zastavit toto tempo zadlužování a že chtějí dostat Českou republiku do formy. Proto jsme se zavázali k tomu, že začneme dávat do pořádku veřejné finance a že zahájíme také nutné systémové změny veřejné správy i ekonomiky jako celku, abychom právě na tu budoucnost byli dobře připraveni. Protože to je nutná podmínka, nutná podmínka pro to, abychom se na cestu k budoucí prosperitě vydali. A těmto nepříjemným, bolestným, nepopulárním věcem se na této cestě nemůžeme vyhnout. Bez těchto opatření je naše budoucí prosperita ohrožena.

Moje vláda je vláda, která se nebojí sliby plnit, která je plní a která tedy může říct, že s nezodpovědným hospodařením je konec. My jsme připraveni se postarat o to, aby další generace České republiky nemusely žít na dluh. Zaráží mě, že se přesto najdou hlasy, které by chtěly sabotovat všechno, co se s katastrofálním stavem českých financí dá udělat. Já často slyším od opozice, buďto přímo řečeno, nebo řečeno tím, že si rozebereme, co by znamenaly jejich návrhy, že vlastně žádné úspory nejsou potřeba. A dokonce tady často opoziční poslanci navrhují pravý opak. Další a další výdaje, další a další nároky, které by stát vyšly na stovky miliard korun. Ale, dámy a pánové, všechny tyto výdaje by přece musel někdo zaplatit. A nejenom zaplatit, protože by to byly výdaje na dluh, tak by je také musel splatit, a splatit i s úroky. A tuto zátěž by nesl kdo? Tuto zátěž by nesli opět občané, tuto zátěž by nesly firmy, ale to už jsou věci, které opozice neříká.

Mám pocit, když poslouchám tu debatu, že velká část opozice – neříkám, že všichni, abych byl spravedlivý – velká část opozice si odmítá přiznat, o jaké vážné problémy tady jde. Proto si to, prosím, ujasněme. Když mluvíme o konsolidaci našeho hospodaření, tak nemáme na mysli žádné triviální změny v účetnictví ani řešení nějakých technických detailů. Když mluvíme o ozdravení veřejných financí, tak neposíláme státní rozpočet do lázní – tam by mohl jedině ministr financí, který by si to zasloužil, ale samozřejmě do žádných lázní nepojede, protože se naplno věnuje práci a konsolidaci veřejných financí – ale veřejný rozpočet do lázní prostě poslat nemůžeme, aby si trochu odpočinul. To, k čemu naše země musí přistoupit, to je série vážných, doslova život zachraňujících operací. Je to zcela základní předpoklad pro to, aby stát mohl znovu normálně hospodařit, aby mohl zajišťovat lidem všechno, na co jsou zvyklí. A aby měl také finanční prostředky, aby měl peníze na nutné reformy a strategické investice.

Proto také platí, že naše úsilí o modernizaci fungování státu nemůže skončit tímto balíčkem, který tu dnes projednáváme. Ale toto je nutný předpoklad, toto je nezbytný předpoklad pro to, abychom mohli dělat další strategické kroky. A teď tedy k těm pěti principům, které jsem slíbil, pěti principům, kterými se naše opatření řídí. Za prvé, opatření v rámci ozdravného balíčku nechápeme jenom jako nějakou rychlou záchrannou akci, ale také jako příležitost k dlouhodobým pozitivním změnám. Snižování výdajů znamená možnost zmírnit nedostatky, zjednodušit pravidla, to je důležité, zjednodušit pravidla, a vytvořit tak vyváženější, předvídatelnější a celkově spravedlivý stát. A dobrým příkladem toho, jak funguje náš ozdravný balíček a že plní i tuto funkci, je zjednodušení našeho daňového systému, tedy zrušení třetí sazby DPH a, a to není vůbec nepodstatné, škrtnutí 22 daňových výjimek. Kromě pozitivního dopadu na rozpočet tedy ušetříme dlouhodobě i tímto. Ušetříme čas, snížíme byrokracii a dosáhneme také efektivnějšího vybírání daní.

Za druhé, druhý princip. Je to soubor pečlivě vyvážených opatření, která logicky nejsou populární – to já tady netvrdím, že jsou populární, a jsme si toho dobře vědomi a do toho jsme s tím šli – ale jsou to opatření, která nikoho existenčně neohrozí. V tom je mimo jiné jejich vyváženost a to je podmínka, se kterou k tomu naše vláda přistupovala od začátku, a jsem velmi spokojen s tím, že se nám to daří plnit.

Ačkoliv ta opatření jsou závažná, přinášejí mimo jiné i to, co musíme udělat, a to je zvýšení vybraných daní. Pečlivě jsme se soustředili na to, aby byla sociálně citlivá, aby měla co nejmenší dopad na zaměstnance, aby měla co nejmenší dopad na zranitelné skupiny občanů. Zvyšování daní, ke kterému jsme museli přistoupit, tak kompenzujeme snižováním DPH na nutné zboží, jako jsou potraviny, jako jsou zdravotnické pomůcky a celková daňová zátěž nepřekročí tu, která zde byla v roce 2021. To je také důležité a věřím, že zde neexistuje žádná skupina profesní, sociální nebo jinak definovaná, kterou by naše opatření opravdu ohrozila. To byl druhý princip.

Třetí princip. Začínáme u sebe. Začínáme u sebe, protože věříme, že je to tak správné, a protože věříme, že stát musí jít příkladem. Pokud chceme, aby si na šetření zvykali ostatní, nemůžeme začít ničím jiným, než že budeme snižovat vlastní výdaje. Tím spíš, že jsme si vědomi toho, že peníze, které používáme, jsou peníze, které dostáváme z daní od občanů a firem. Proto je důležité, abychom s nimi nakládali maximálně hospodárně.

Velké části plánovaných úspor proto dosáhneme pomocí lepšího hospodaření s veřejnými penězi, jako jsou například výdaje na platy nebo na provoz úřadů. To bude znamenat jenom v této jedné věci snížení výdajů až o 20 miliard korun ročně. Tedy jdeme příkladem a začínáme u sebe. To je třetí princip.

Čtvrtý princip. Se snahou o férovější a jednodušší fungování státu souvisí také náš záměr zrušit neinvestiční dotace a očistit náš stát nebo snížit vliv dotačního byznysu. Naše země se dostala do situace –  a to si musíme přiznat a myslím, že zase ji vidí každý, kdo se na to dívá otevřenýma očima, s otevřenou myslí – že řada dotací prostě už neslouží svému účelu. Co je účel dotací? Účel dotací je, nebo byl původně srovnávání nevýhod a rozdílů, posilování rovnosti šancí, větší spravedlnost, zajištění nějaké kvality, kterou jinak nelze zajistit. Ale to už řada dotací prostě tuto funkci neplní. Víme to všichni. Stal se z nich byznys, kterým se živí celá odvětví a který deformuje trh.

Dostali jsme se do nešťastné situace, že některé firmy žijí z dotací, místo aby přinášely nějakou vlastní hodnotu, zvykly si na to. Zvykla si na to bohužel i část státního aparátu. Ten dotační byznys tu řadu let existuje, aniž by se někdo zeptal, k čemu ty dotace vlastně ještě slouží, zda nepoškozují někoho jiného, kdo nemá k nim takový přístup, a zda si toto vlastně může a má společnost dovolit.

My máme odvahu do toho zasáhnout. Přitom by to nemělo být nic překvapivého. Způsob, jakým u nás fungovaly dotace, je přece dlouhodobě kritizovaný nejenom politicky, je kritizovaný i ze strany třeba Nejvyššího kontrolního úřadu a tak dál. Ale hlavně vadí každému podnikateli, který se snaží prosadit a je znevýhodněný proti konkurenci, která využívá nebo dokonce zneužívá dotace. Jsem přesvědčen, naše vláda je přesvědčena, že je čas tento systém podstatně změnit, a to proto, aby byl spravedlivější, aby byl férovější, aby byl správnější, ale podstatně ho změnit i proto, že tak ušetříme desítky miliard korun, které zase platí občané na tento pokřivený typ podnikání.

Poslední, pátý princip, kterým jsme se řídili a budeme řídit, je, že tady ten balíček není nějaký osamocený krok a že balíčkem to celé nekončí. V rámci naší koalice od začátku panuje shoda, že se nemůžeme spokojit s jednorázovými kroky. Neustále přemýšlíme nad tím, jaký stát chceme, jak má stát vypadat, jak zajistit, aby na konci našeho funkčního období fungoval lépe, než fungoval předtím.

Ta projednávaná opatření ostatně navazují na to, co už jsme udělali. Navazují na záchranné škrty na výdajové stránce rozpočtu, které jsme představili ihned po jmenování naší vlády a které kompenzovaly například i to tolik diskutované snížení daní v důsledku zrušení superhrubé mzdy. Tehdy těmi škrty na výdajové straně hned po našem nástupu jsme ušetřili 80 miliard korun.

Ale chtěl bych také připomenout, když mluvím o těch dlouhodobých opatřeních a o tom, že principem toho balíčku je, že to není izolovaný krok, že opatření konsolidačního ozdravného balíčku jsou přímo provázána s komplexní důchodovou reformou, což je další zanedbaná věc, která nás v naší zemi dlouhodobě tížila. Já se teď nebudu věnovat důchodové reformě ani té vazbě, kterou tato dvě opatření mají. Důchodovou reformu jsme tu probírali už na jedné z nedávných schůzí a v nejbližší době se jí budeme nepochybně důkladně věnovat znovu.

Tím chci říct, že o našich reformách, o těch změnách, uvažujeme jako o celku a máme jasnou představu o tom, kam tyto kroky směřují a k čemu nás mají vést. Mají nás vést k tomu, aby se Česká republika vrátila mezi země, které investují do své budoucnosti a které mají dlouhodobé strategické priority, které jsou také schopny naplňovat. Všechny tyto kroky děláme proto, abychom se mohli posunout dál než dnes, a musíme je udělat, abychom se dál posunout mohli.

S tím souvisí další věc, která je velmi podstatná. Svět se mění, mění se velmi rychle – myslím, že to všichni vidíme – a Česká republika se dostává do fáze, kdy si také musí vybrat svoji novou roli. Naše vláda je přesvědčena, že máme na to, abychom patřili mezi ty nejlepší, abychom se mezi ty nejlepší dostali. Nebude to snadné a neobejde se to bez jedné věci. Tento ozdravný balíček, konsolidace veřejných financí, je toho předpoklad, ale nestačí to. Proto říkám, že ozdravný balíček je svým způsobem jenom začátek. To, co musíme udělat, je rozsáhle investovat do dopravní infrastruktury, do energetiky, do inovativní ekonomiky, do moderního vzdělávacího systému. Ve všech těchto oblastech, pokud neuděláme potřebné změny a potřebné kroky, tak nám brzy dojde dech. Někde nám už dochází, jen si to nechceme naplno přiznat. Žádná z těchto změn nemůže být uskutečněna, nedosáhneme ji, pokud se nám nepodaří dát do pořádku veřejné finance. To je prostě základní předpoklad a to je ta souvislost všech těch věcí dohromady.

Prostě na dálnice, železnice, elektrárny, vývoj technologií, dobré školy by nebyly peníze a Česká republika, pokud by pokračovala v tom, co tady bylo dosud, tak by rychle začala zaostávat a začala by odrazovat investory, a to není možné. Přitom právě ty nadcházející roky, i vzhledem k těm změnám, které kolem nás probíhají, jsou naprosto klíčové. Víte, že nemám ve zvyku přehánět a používat nějaká silná slova, nějaké expresivní obraty, ale tady řeknu naprosto jasně, že ty příští roky rozhodnou o naší budoucnosti. Pokud chceme být úspěšní, musíme mnohem lépe a mnohem rychleji reagovat na to, co se kolem nás děje, a musíme dostatečně investovat do strategicky důležitých oblastí. O to nám jde.

My jsme po mnoha letech první vláda, která zodpovědně přemýšlí nad tím, jak změní zažitá pravidla, pravidla, na která si mnozí zvykli, ale která nám prostě dnes nepřinášejí dobré výsledky.

První vláda, která se odpovědně připravuje i na svět příštích desetiletí, která myslí za horizont svého funkčního období. Proto jsme například zřídili výbor pro strategické investice, aby urychlil a koordinoval nutné reformy a dal nám zpětnou vazbu, zda jsou dost účinné. Já se velice těším na první jednání tohoto výboru, které máme už příští týden.

Naše vláda má odvahu čelit složitým výzvám a dívat se dostatečně daleko do budoucnosti. A vyřešení našeho veřejného dluhu, to je podmínka pro to, abychom se té budoucnosti dočkali ve zdraví, abychom se té budoucnosti dočkali v prosperitě. Konsolidace veřejných financí tedy zůstává bezpodmínečně nutným úkolem, který musí stát vyřešit. A každý, kdo si nelže do kapsy, tak to vidí a taky to chápe. Opatření, která připravujeme nebo která jsme představili, přinášejí místy nepříjemné, ale nutné kompromisy, které vyplývají z té situace, ve které dnes jsme. A chci všechny ujistit, že my, vládní koalice, za nimi stojíme, že jsme je připravili tak, aby nikomu neublížila a že jsme je připravili tak, aby byla vyvážená, rozumná a našemu hospodářství pomohla. Řešení problému našeho zadlužení, kterému se podle našeho názoru dalo v minulosti z velké části zabránit, chápeme dnes jako jeden ze svých hlavních cílů právě z těch důvodů a v těch širších souvislostech, o kterých jsem tady mluvil. Stejně jako v případě důchodové reformy i tady naše vláda s pokorou a odhodláním přijala úkol, který je už dlouho třeba dokončit. A přesně to také uděláme. Jsme tady proto, a proto máme tady tu dlouhou schůzi, a proto také prosadíme a schválíme ozdravný balíček, aby moje ani vaše děti nemusely žít na dluh. A aby žily ve státě, který neztratí krok se zbytkem vyspělého světa.

Děkuji všem, kteří nás v tomto úsilí podpoří.

Petr Fiala
Předseda vlády