Projev Mirka Topolánka k otevření výstavy "Republika" v Národním muzeu k výročí vzniku ČSR 28. 10. 2008

Především chci organizátorům poděkovat za tuto unikátní výstavu. Republika letos slaví devadesát let. Ne vždy svobodných, ne vždy šťastných, ne vždy úspěšných. Ale v každé době, pod každou vládou, demokratickou či tyranskou, občany spojovala jedna vůdčí idea, idea masarykovské republiky.

Po dlouhých pět desetiletí byla tato jednotící ideologie popírána totalitními režimy. Byla popírána, ale nebyla zničena, nezmizela z paměti lidí. Nepřestala být samozřejmou součástí našeho myšlení, našeho způsobu, jakým se vtahujeme a vymezujeme vůči okolí, jakým definujeme vlastní identitu. I navzdory vnější nesvobodě a nejistotě nám idea republiky vždy dávala a dává vnitřní svobodu a jistotu.

Republika završila desetiletí budování moderního politického národa, byla přirozeným vyústěním hospodářské a kulturní emancipace a ozbrojeného boje za svobodu. A ideologie republiky je stále živá i dnes, kdy se uplatňuje ve dvou samostatných státech, které jsou zároveň součástí nadnárodní Evropské unie.

Prvním slovem, které mě na tomto místě napadá, je slovo pokora. Pokora před silou myšlenky, která překonává všechny rozdíly - politické i sociální.

Mezi muži 28. října panovala velká řevnivost a přímo až osobní nepřátelství. Ale idea republiky, kterou společně založili, přežila všechny jejich spory. Stejně jako přežila všechny následující boje o moc, demagogii a politickou manipulaci, dokonce i vyhlazovací válku a politické vraždy.

Musíme cítit velkou pokoru před myšlenkou, jíž všichni, každý na svém místě, sloužíme. Když poměřujeme aktuální problémy touto jednotící ideou, musí se nám nutně jevit jako malicherné.

Vlastenectví dnes není v módě, nenosí se. Když o sobě někdo řekne, že je vlastenec, odpovědí jsou mu obvykle zdvižená obočí a podezřívání z nacionalismu. Tato výstava ale ukazuje, že vlastenectví, byť nevyslovené a zapírané, je přirozenou součástí naší existence.

Vlastenectví nespočívá jen v základních listinách státu: Washingtonské deklaraci, textu prvního zákona, prezidentské standartě. Vlastenectví je skryto i v předmětech denní potřeby, či ve vycházkovém obleku prezidenta Masaryka. Ve všem, co nám připomene naši historii, připomene nám, kým jsme. Vlastenectví najdeme i v tak negativním dokumentu, jakým je Mnichovská dohoda, která jen posílila pocit národní soudržnosti.

Nesnažme se popřít naše vlastenectví. Nesnažme se tvářit, že idea republiky je něco nemoderního, omšelého. Není. Idea, která nás o tolik přesahuje a zároveň spojuje, idea, která přežila tolik dramatických zvratů, je ve skutečnosti stále aktuální. Služme jí s pokorou.