Projev premiéra Mirka Topolánka v Karolinu u příležitosti setkání s německou kancléřkou Angelou Merkel na půdě UK 20. 10. 2008

Myslím, že se více než hodí sejít se s paní německou kancléřkou právě zde, na půdě Karlovy univerzity. Císař Karel IV. založil tuto instituci, první ve střední Evropě, aby sloužila všem, kteří touží po vzdělání. Všem bez rozdílu. V průběhu staletí Karlova univerzita tento úkol plnila. Stala se evropským centrem vzdělanosti. Byla univerzitou stejně českou, jako německou a židovskou. Na Karlově univerzitě vyučovala dlouhá řada slavných osobností různých národností. Jmenuji zde alespoň dva: Jana Husa a Alberta Einsteina. Je to instituce, na kterou můžeme být všichni hrdí. My Češi, my Němci, my Evropané. 

Karlova univerzita je více než desetkrát starší než evropská společenství. Ale je založena na stejných principech jako Evropská unie. Na univerzalismu, na víře ve společné hodnoty. A samozřejmě na touze po vzdělání a vědění.
Zde, na půdě Karlovy univerzity si uvědomujeme, jak k sobě my Evropané máme blízko. Máme společné problémy a společně také musíme hledat jejich řešení. Vodítkem k politickým rozhodnutím přitom musí být i názory odborníků. Ať už se jedná o finanční nestabilitu, či o energetiku a klima, abych připomněl ty nejaktuálnější evropské otázky, vždy je dobré si napřed vyžádat seriózní analýzy. 

Jsem přesvědčen, že i když se v Evropské unii střetávají národní zájmy 27 zemí, nesmíme v našich debatách pouštět ze zřetele toto odborné hledisko. Nebo spíše právě proto. Samotná debata v EU je založena na hledání největšího společného jmenovatele, na hledání průsečíků místních, regionálních a národních zájmů. Říkáme tomu konsensus. Ale klidně bychom také mohli říkat syntéza. Syntéza na úrovní kontinentu s více než 500 miliony obyvateli, jíž předchází důkladná analýza všech jednotlivých aspektů do nejmenších podrobností. Analýza a syntéza, základ vědecké metody, je i základem fungování složitého evropského mechanismu. Jsem přesvědčen, že jedině podrobná analýza problémů a následná poctivá syntéza zajistí Evropské unii budoucí úspěch. 

Už za nějakých deset týdnů převezme Česká republika roli předsednické země. A my ctíme onu vědeckou metodu. Napřed analýza, tedy přesné definování jednotlivých rozdílných zájmů - což média vnímají jako hádku. Pak syntéza, tedy hledání konsensu, uhlazování sporů. 

Rolí předsednické země je tuto debatu v EU spíše moderovat než řídit. Umožnit jak otevřenou definici zájmů, tak přispět k hledání jejich průsečíku. V tomto smyslu věřím, že nemusí záležet na velikosti ani na délce členství. Když zapomeneme na předsudky a mediální klišé, pak rozhodující je rozumné a předvídavé řízení debaty, nikoli parametry předsednické země. A my jsme se samozřejmě snažili za dobu našeho působení učit od druhých, také od Německa. 

Co nás při tomto moderování čeká? Řada kontroverzních a citlivých témat: Ale také jedno téma, na kterém doufám bude všeobecná shoda. Je jím podpora vzdělání, vědy, výzkumu a inovací. Právě důraz na vzdělanost, na nové patenty a vynálezy, vždy tvořila páteř evropského úspěchu. Platilo to před 650 lety, před padesáti lety, platí to dnes a bude to platit i v dalších staletích. Moudrost byla vždy onou šťastnou evropskou sudičkou, ať už v kolébce ležela Karlova univerzita či evropská společenství. 

Musíme masivně zvýšit investice do vzdělání, vědy a výzkumu. Především investice soukromé, jichž pociťujeme v Evropě největší nedostatek. Musíme našim firmám vytvořit takové podmínky, abychom z nich zbytečně neodsávali peníze, aby byly globálně konkurenceschopné a aby měly motivaci investovat do výzkumu, inovací a nových technologií. 

Jsem si jist, že zvýšení úrovně vzdělanosti a inovačního potenciálu Evropy je zásadní prioritou. Je to cíl, za kterým musíme neochvějně jít bez ohledu na aktuální problémy a spory. Když prohrajeme v závodě nových myšlenek a idejí, prohrajeme vlastní budoucnost. Věřím, že společně v Evropě tuto prohru nedopustíme a že budeme silní jako celek - ať přicházíme odkudkoliv, jak se píše v zakládací listině císaře Karla.