Chorvatsko: Premiér poskytl zástupcům médií rozhovor
Novinářský dotaz: Jak tedy vidíte postoj zejména Německa a Francie ke stavu v Chorvatsku a Lisabonské smlouvě? Pořád platí to, co říkali, že bez Lisabonské smlouvy nebude přijetí Chorvatska?
Premiér Mirek Topolánek: Samozřejmě formálně, technicky není žádný problém aby Chorvatsko drobnou změnou mohlo vstoupit bez toho, že by vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. To, že Německo a Francie ústy Angely Merkem a Nicolase Sarkozyho vyjadřují ten postoj, který jste naznačil, že bez Lisabonské smlouvy nebude přijetí Chorvatska by se dalo velmi slušně nazvat přinejmenším nátlakem. Je to samozřejmě snaha přitlačit evropské země a speciálně i Irsko k tomu, aby ten ratifikační proces urychlily. To já pokládám z naprosto neakceptovatelné.
Zaprvé to nejsou žádné závody, zadruhé ta pozice není vynutitelná. Ta smlouva podle mezinárodního práva musí být ratifikována všemi dvaceti sedmi účastníky vlastně Evropské unie, členskými státy. Každá z těch zemí má jiný proces, jiné procedury a já pokládám za naprosto nemístné, aby tím byl podmiňován vstup Chorvatska.
To, že to je možné zablokovat, je pravda. Ale dokážu si představit úplně jiné mechanismy, třeba změnu smlouvy z Nice přístupovou smlouvou Chorvatska a její ratifikací. Což se už stalo jednou a ten precedens tady existuje. Chorvatsko je na nějakou dobu posledním státem, o který se Evropská unie rozšiřuje a zrovna na tomto státu – vzít si ten stát jako rukojmí – mi připadá hodně nemístné v souvislosti s tím, že Chorvatsko je dnes tahounem integračního procesu v celé jihovýchodní Evropě. To tady neradi slyší slovo západní Balkán, tedy na západním Balkáně. Je to země, která je příkladem pro všechny ostatní, počínaje Srbskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Kosovem ale i Albánií. A pokud se ta mašina zastaví nebo zbrzdí, tak ji občané v Chorvatsku ale i v celém regionu ztratí důvěru v Evropskou unii. Nebudou ochotni podstupovat poměrně tvrdé martyrium implementace evropských pravidel, evropských směrnic a s tím související reformy a celý ten proevpropský étos se vytratí a ty problémy, které jsou tady latentně pořád přítomny, sem tam nejenom latentně, ale i otevřeně, tak budou hrozit novou eskalací napětí, násilí a případných problémů, jak to bylo v devadesátých letech.
Já pokládám tu politiku Německa a Francie za velmi nebezpečnou a nechci aby se opakovala právě devadesátá léta, kdy ta politika appeasementu Evropské unie vedla až k tomu, co se tady dělo v devadesátých letech.
Nvinářský dotaz: Vy už jste o tom vlastně dneska mluvil, ale z velice pragmatických hledisek a egoistických zájmů České republiky divákům říci, proč by bylo dobré, aby Chorvatsko vstoupilo do Evropské unie co nejdřív.
Premiér Mirek Topolánek: Tak já myslím, že ty důvody řekl bych čistě účelové z hlediska našich národních zájmů – je zcela evidentně v našem zájmu, aby v Evropě byl klid, aby proběhl postupně integrační proces těch zemí tak, aby bezprostřední sousedství, protože ten západní Balkán částečně vždycky byl počítán do střední Evropy a částečně se počítá – já nevím- do jihovýchodní Evropy, se stal nikoli jakoby senzitivním bodem a neuralgickým bodem, tak jako to bylo po staletí, ale i díky integraci a to víme sami, jak to funguje, se stal zemí, kde prostě ty principy Evropské unie – a v tom je ten projekt unikátní, to znamená postavení na bázi prosperity, bezpečí, míru byly dominantní. A v tomto smyslu to je náš utilitární zájem, když pominu byznysové zájmy, energetické zájmy a jiné. Ale toto je prostě náš národní zájem.
Novinářský dotaz: Společná hlediska, dejme tomu jako ke vztahu ke svobodám pohybu, osob v Evropě, dá se to tam očekávat, že budeme spojenci?
Premiér Mirek Topolánek: Tak jako většina nových zemí s určitými výjimkami, které potvrzují pravidlo v některých oblastech a v některých aspektech. Tak Chorvatsko specielně je země –a vím to velmi dobře, protože ta moje komunikace s Ivo Sanaderem a s administrativou se datuje vlastně ještě z doby, kdy jsem byl v opozici a opravdu jsem vždycky cítil speciálně Chorvatsko jako zemi svého zájmu a potenciálního zájmu České republiky. Ty zájmy jsou podobné. Naše priority českého předsednictví, což je samozřejmě dokončení fungování jednotného vnitřního trhu, právě ty základní svobody. Zvyšování konkurenceschopnosti dík debyrokratizaci , odstraňování overregulace nebo té přeregulovanosti, otevření Evropské unie vůči třetím trhům. Takže stát na straně těch, kteří chtějí zamezit protekcionismu třeba v maďarské politice. Na druhé straně energetická bezpečnost a související otázky, které jsou pro Chorvatsko stejně důležité, jako pro střední Evropu, Českou republiky a na třetí straně naše zahraničněpolitické priority: právě západní Balkán, právě východní dimenze evropské politiky a právě euroatlantická vazba – tam bychom – a já jsem to dnes řekl několikrát - vypsal Ivo Sander tento program.
