Projev premiéra M. Topolánka u příležitosti pietního shromáždění k uctění památky obětem komunismu

Dnes si připomínáme Den politických vězňů. Symbolicky na výročí popravy nejznámější osobnosti z nich: Milady Horákové. Připomínáme si oběti komunismu. Ale možná by bylo lepší říkat bojovníky proti komunismu. Všichni ti neprávem stíhaní, ponižovaní okrádaní, mučení, popravovaní a vraždění si ono hrdé označení zaslouží. Právě osud Milady Horákové nejlépe ukazuje o čem mluvím. Milada Horáková se komunistům nikdy nevzdala, zůstala zásadová, věrná svým ideálům a sama sobě až do úplného konce. Ona neprohrála, ona ve svém boji s komunistickou zvůlí čestně zvítězila.

My si dnes především připomínáme, že svoboda je základní lidskou hodnotou. Hodnotou, kvůli které mnozí trpěli a mnohé obětovali. Kariéru, majetek, zdraví i život. Pokud mají mít tyto oběti smysl, musíme si stále opakovat, proč to všem těmto lidem stálo za to. My, kteří máme to štěstí žít ve svobodě, jsme jejich velkými dlužníky. Jsme jejich dlužníky o to více, že ani téměř dvacet let po pádu komunismu jsme nebyli schopni uzákonit třetí odboj. Mluvíme o obětech komunismu, ale bojovníkům s komunismem jsme neposkytli ani to úplné minimum: legální uznání jejich role. Tento deficit byl jedním z důvodů, který mě vedl k tomu oceňovat plaketou předsedy vlády české i světové osobnosti, které se významně zasloužily o svobodu. Svoboda je nedělitelná a její obrana si zaslouží uznání v každé době, za všech podmínek, na každém místě. Ať jde o boj s nacismem, nebo komunismem, u nás nebo na druhé polokouli. Josef a Ctirad Mašínové a Milan Paumer dostali plaketu- stejně jako medaili od prezidenta Beneše - za statečnost v přímém a otevřeném boji s totalitním režimem. Kubánský disident Oscar Biscet za neohrožené vzdorování komunistickému diktátorovi Castrovi. Americký kongresman Tom Lantos obdržel plaketu in memoriam za celoživotní zápas o svobodu a demokracii ve střední a východní Evropě. Ivan Medek získal toto ocenění za svůj životní přínos svobodě slova a věrnost ideálům demokracie. Včera jsem měl tu čest předat plaketu premiéra siru Nicolasi Wintonovi za záchranu stovek dětí v čase nacistické okupace. Dnes dostává ocenění Naděžda Kavalírová za své zásadové postoje nejen v době totality, ale i za úsilí, které věnuje obraně svobody nyní.

Osm lidí, osm různých osudů, jedna základní myšlenka: obrana svobody. My, na tomto místě, v roce smutného 60. výročí komunistického puče, v den popravy Milady Horákové, věnujeme tichou vzpomínku všem, kteří trpěli zvůlí tohoto zrůdného režimu.

Ale zkusme udělat i něco víc než tiše vzpomínat. Zkusme každý svým způsobem, na svém místě a v rámci vlastních možností bránit svobodu. Přičiňme se o to, aby k obětem totality nepřibyly další, aby nebylo třeba dalších bojovníků s utlačovatelským režimem. Vraťme dluh, který máme vůči těm, kteří nás předešli. Vraťme ho našim potomkům. Nedopusťme, aby museli projít tím, čím mnozí před námi i řada z nás. Začněme uznáním třetího odboje. A pokračujme tím, že budeme vždy, za všech okolností, věrni ideálu svobody. Svoboda je křehká květinka, která se musí neustále zalévat a chránit. Každá lidská bytost po této květině touží. Ale květy svobody vůbec nejsou samozřejmé. Stále jen malá menšina lidstva žije ve svobodných zemích. Važme si toho, že mezi ně patří i Česká republika. Děkujme za to těm, kvůli kterým jsme dnes přišli. Pečujme o jejich odkaz a braňme svobodu, aby místo ní opět nerozkvetly totalitní květy zla.