Deník: Trump považuje Unii za nepřátelskou entitu, říká ministr Martin Dvořák

Jak se jako ministr pro evropské záležitosti díváte na politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa? Chce Trump rozbít Evropu a vyřadit ji z koncertu velmocí, který plánuje jako nové světové uspořádání?
To není nic nového, a dá se to tak brát. I vzhledem k jeho mnohým velmi razantním vyjádřením, třeba že Evropská unie vznikla, aby škodila Americe, nebo že je Evropská unie odporná a podobně. Donald Trump prostě evropskou jednotu nepotřebuje, nechce ji a neuznává. Dlouhodobě se snažil ignorovat, že nějaká Evropská unie vůbec existuje.

A to se mu stále daří?
Teď už začal komunikovat s Ursulou von der Leyenovou, takže nakonec i on musel uznat, že Unie je síla, se kterou musí nějakým způsobem počítat a vyjednávat.

Ale nedělá to asi rád…
Ano, a dál se bude snažit vyzobávat partnery a Evropskou unii se bude pokoušet dál oslabovat, protože ji považuje za nepřátelskou entitu, která z Ameriky jen těží a nic jí nedává. Je to výzva pro nás, abychom si to nenechali líbit a abychom to nedopustili.

Jak silná je podle vašich zkušeností, v reakci na Trumpa, ale i na ruskou agresi proti Ukrajině, snaha Evropskou unii posílit a vyztužit? Je to skutečně názor většiny zemí?
Podle toho, co vidím, je to opravdu hodně silný a většinový trend. Všechna zásadní vyjádření všech zemí, s výjimkou jediné, jsou dnes jednohlasně přijímána. Že musíme podporovat Ukrajinu, že nesmíme připustit rozpínavost Ruska, protože by to byl precedens do dalších historických etap. Je tam jen jeden hlas proti, a to je Maďarsko, které dnes hlasuje téměř vždy proti, což komplikuje další postup, protože je třeba mít jednotné hlasování. Musíme hledat náhradní řešení, jak vytvořit společenství 26 zemí a improvizovat.

Budapešť se tedy obejít dá?
Pokud by Maďarsko zůstalo ve své rozbíječské roli samo, dá se s tím žít a pracovat, byť je to komplikované. Ve chvíli, kdyby se „národně konzervativní prvek“ začal prosazovat v dalších zemích, může to být větší komplikace a dnes i nebezpečí. Protože chce-li Evropa být významným strategickým hráčem, má jedinou šanci: hrát za všechny dohromady a být jednotným hlasem. Většina menších unijních zemí není schopna své zájmyv souboji s Amerikou, Čínou či Brazílií prosadit. Měli bychom proto být jako Unie silným hráčem.

Je Maďarsko skutečně samo?
Když se hlasovalo o „štítu demokracie“, tedy plánu na posílení demokracie ve členských zemích, odmítly se připojit dva státy, Maďarskoa Slovensko. Ten slovenský postoj byl trochu překvapivý, protože Slovensko dosud hrálo v Bruselu jinou hru než doma. V Bruselu dosud slovenští politici dost jasně naznačují, že nechtějí být jakýmsi Orbánem dva. Ale v tomto hlasování se přidali na stranu Maďarska.

Lze stručně říci, o co v tom hlasování šlo?
Šlo o vyhlášení podpory základním principům právního státu od svobody tisku přes práva menšin až po svobodné volby a podobně. Z tohoto pohledu je překvapující, že dvě země měly potřebu se proti tomu vymezit.

Jaký důvod podle vás měly?
Je to jakási preventivní sebeobrana, protože si uvědomují, že některé z těchto principů u nich naplňovány nejsou. A mají obavu, aby to nebylo použito proti nim.

Slovenské vládě na tom vadilo co? Že je to „zasahování do vnitřních záležitostí“?
Přesně tak. Vymezovali se vůči principům a tvrdili, že je to suverénní rozhodnutí jednotlivých zemí.

Je EU připravena Maďarsko, kdyby tam příští rok nebyly demokratické volby, z Unie vyloučit? Máme na to nástroj?
Ten nástroj se jmenuje Článek 7. Teď se stále ještě pohybujeme v jeho prvním odstavci, kde je to o kárání. Ale obecně vzato nástroj existuje. Jiná věc je, do jaké míry by byla ochota ho uplatnit. Naštvanost některých zemí vůči Maďarsku narůstá. Nemyslím si ale, že by nyní byla šance prosadit jednomyslně nějakou razantní sankci v podobě zbavení hlasovacích práv.

Celý rozhovor si od středečních 12:00 poslechněte v podcastu Evropa pro Čechy.