Deník N: Redukce, rekonstrukce, ořezání. Řešíme, jak zachovat aspoň něco, říká o Svobodné Evropě ministr Dvořák

Na co se v rozhovoru také ptáme:

• Jak probíhají jednání o udržení provozu Rádia Svobodná Evropa.
• Kolik zemí slíbilo podporu a jaká je šance, že to zaplatí EU.
• Kde by mělo vysílání Rádia Svobodná Evropa pokračovat.
• Jak by Unie mohla podle Martina Dvořáka omezit vysílání.

Jak hodnotíte výsledek úterních jednání? Podařilo se zvýšit počet zemí, které podporují českou iniciativu?

Začali jsme v neděli odpoledne. Už ten den jsme měli první reakci a včera (v pondělí, pozn. red.) přicházely další. Dnes se přidaly ještě dvě země.

Hlavní pozitivní dojem vyplývá z toho, že na jednání zaznívala poměrně široká podpora a porozumění problému, že zrušení vysílání by bylo opravdu velkým ohrožením podpory demokracie v zemích, kde bojují s nedemokratickými režimy.

Bylo znát, že my, kteří jsme ve svém mládí využívali služeb vysílačů, jako je Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky, k tomu máme osobní vztah.

A naši kolegové ze Západu, kteří nikdy nedostatkem objektivních informací netrpěli a služeb takových vysílaček nevyužívali, to chápali spíš z našeho vyprávění. Přesto to ale byla jasná podpora.

Co je samozřejmě komplikované a o čem se bude dál diskutovat, je způsob financování.

Mluvil jste o podpoře zemí především bývalého východního bloku. Jak ale vnímáte to, že iniciativu nepodpořily Slovensko, Maďarsko či Polsko?

Se zástupci Polska jsme o tom mluvili. Oni to samozřejmě chápou a podporují, ale jsou předsednická moderující země a měli by stát nad tím problémem.

U Slovenska a Maďarska jsou potíže celkem zjevné. Jestli mám správnou informaci, Svobodná Evropa se nyní vrátila k vysílání v maďarštině. To o něčem svědčí.

Tam asi můžeme čekat spíš chladnou nebo žádnou podporu. Maďarsko dnes v této debatě nevystoupilo.

Většina zemí ale chápe význam a smysl takového nástroje pro šíření demokracie. Je to však poměrně nákladný instrument a nyní se všichni budou zabývat tím, jestli a jak jsme schopni zajistit finance na celý rozsah nebo nějakou část.

Je tam spousta věcí k řešení ohledně pracovněprávních vztahů, nájmů, budov a tak dál. Jde o velký moloch. Není jednoduché přijít na vrátnici a říct: my to tady celé zabíráme.

Mohla by to nakonec financovat přímo Evropská komise?

Během včerejška a dneška jsem jednal s komisařem Piotrem Serafínem i komisařkou Martou Kos, kteří by pro to ve svých portfoliích měli mít nějaký nástroj.

Oba se sice tvářili opatrně, ale celkem otevřeně a vstřícně. Uvědomují si, že to je zásadní problém, který je potřeba řešit.

Shodli jsme se i na tom, že by bylo velmi žádoucí, abychom na palubě udrželi Spojené státy, protože je to jejich projekt pro šíření jejich vlivu po světě. A je otázka, jestli tuto roli skutečně chtějí definitivně opustit.

Takže i to je ve hře a i o tom se bude jednat.

Hovořil jste se dvěma zmíněnými eurokomisaři a na sociální síti X jste psal, že budete hledat přijatelné řešení. Jak by vypadalo?

To se mi moc nechce komentovat. Ne proto, že bych neměl představu, co s tím, ale je to opravdu v počátcích.

Bylo dobré, že jsou ochotní se tím zabývat. Chápou, že je to velice důležité. Je to ale hodně peněz a bude se řešit, co s tím. Opravdu nechci jít do detailu.

Poslouchal jsem tiskovou konferenci a mluvčí Evropské komise Paula Pinho zmínila, že Evropská unie nemůže vždy zaskakovat za Spojené státy, kdykoliv USA něco ukončí. Ale vyjádřila Rádiu Svobodná Evropa podporu. Je podle vás ve hře, že by se EU mohla podílet na budoucím financování jeho provozu?

V tuto chvíli to nikdo nevyloučil, ale nikdo nemá moc vůli to rovnou explicitně podpořit. Bude se hledat optimální způsob, jak zachovat možná jen něco, co je z hlediska evropských zájmů důležitější než jiné mimoevropské země.

Od současné americké administrativy se každý den dozvídáme, co všechno nebude fungovat jako dřív. Požadavků, co všechno bychom měli pokrýt, je příliš mnoho na to, abychom to byli schopni zvládnout. Tím spíš, že se budeme muset zabývat náklady na obranu.

Proto bylo podstatné a užitečné, že jsme nasvítili, že zrovna toto je ve všech těch ztrátách, které nám americká administrativa způsobuje, bod, jemuž se máme věnovat přednostně.

Odkoupení rádia není moc pravděpodobné

Existuje tedy spíše možnost, že by to platily jen některé země EU? Bylo by Česko ochotné se na tom podílet?

Neodvažuji se odhadnout, jak by k tomu přistupovalo české ministerstvo financí. Pokud jsme iniciátory, bylo by potřeba, abychom na to alespoň symbolicky nějakou sumou přispěli v případě, že to bude aktivita jednotlivých zemí.

Jednomyslnost EU se v tomto případě z důvodů, jaké už jsem uvedl, nedá očekávat.

Ministr financí Zbyněk Stanjura by to podpořil? Hovořil jste s ním?

Nemluvil jsem s ním. To jsem ještě nestihl.

Ale víte, jak hlídá každou korunu.

Od toho je ministr financí. On má dvě cedulky: „Nemám“ a „Nedám“.

Zatím vám neukázal ani jednu z nich?

Neukázal mi ani jednu z nich. Ještě jsem se ho nestihl zeptat – nebo jsem možná ještě nenašel odvahu.

Je reálná varianta, že bychom rádio odkoupili?

To není moc pravděpodobné. My se nyní pokoušíme zjistit, což není úplně jednoduché, jaká je majetkoprávní situace jejich objektu na Hagiboru.

Mohly by být řešením soukromé zdroje financování?

Takového sponzora bych rád potkal, protože jen část, která funguje v Praze, stojí asi 150 milionů dolarů ročně.

Jedním z přirozených důsledků proto asi bude redukce, rekonstrukce, ořezání, zjednodušení aktivit. V plném rozsahu to nebude možné ufinancovat.

Budeme se bavit o tom, jestli z našeho pohledu důležité vysílání v Rusku, Bělorusku či na Kavkaze budeme schopni udržet při životě. To jsou ale předběžné úvahy. Jsme úplně na začátku.

Soft power

Proč je podle vás zásadní takové rádio podporovat? Sám říkáte, že je to hodně peněz.

Všichni si uvědomujeme, jak nepříliš úspěšně bojujeme s dezinformacemi. Mít informační převahu je velká zbraň. V řadě míst – i v Evropě – jsou stále ještě režimy, které demokracii nepřejí a nepodporují ji.

Násobně větší částky do podobných projektů dávají Rusko i Čína.

Určitě má smysl poskytovat lidem informace ve směru, kterým chceme. V diktátorských režimech jiný zdroj objektivních, necenzurovaných informací není. Je to rozšiřování vlivu a soft power.

Je to potřeba pro rozvoj demokracie v zemích, kde ho zatím moc nepociťují.

Zmínil jste, že roční provoz rádia vychází na zhruba 150 milionů dolarů. Pokud považujete chod za tak zásadní, není celková částka pro EU zanedbatelná?

To se snažíme vnuknout a předkládat těm, kteří o tom budou rozhodovat. V situaci, kdy se hroutí tolik věcí souběžně a očekává se, že Evropa bude schopná postarat se o ně, chápu, že i 150 milionů jsou peníze, o kterých uvažujeme.

Výše českého rozpočtu je ročně zhruba dva biliony korun. Provoz rádia činí přibližně 2,5 miliardy korun, což je kapka v moři.

Ale z těch kapek se moře skládá.

Hovořil jste o omezení provozu. Tím jste myslel úspory ve vnitřním chodu nebo třeba v počtu zemí, kam Svobodná Evropa vysílá?

Neumím to nyní specifikovat. Jen odhaduji, že součástí záchranné akce zřejmě bude i nějaká reforma nebo zásadní úsporná opatření, která by tu záchranu udělala lehčí ohledně financování.

Nechci předvídat, jestli se bude zvažovat rozdělení provozu či zrušení některých redakcí.

Je tedy možné, že by v rádiu více prosazovala své zájmy Evropská unie? Třeba by se to týkalo právě Ruska, Běloruska, Blízkého východu, odkud do EU přichází část migrantů?

Teoreticky to je určitě jedna z možností, kudy se dát. Nikdo ale zatím nemáme dostatečně hluboký vhled do financování, ta instituce je poměrně uzavřená a dobře bezpečnostně chráněná.

Spoustu informací nelze získat z veřejných zdrojů. Budeme muset s americkou stranou jednat, jestli jsou ochotni bavit se o předávání či sdílení informací.

Mohlo by centrále Svobodné Evropy v Praze hrozit nějaké větší nebezpečí, kdyby tam už nebyla ochranná ruka Ameriky?

Nevěřím tomu, že by naše služby, ochranky a další instituce nebyly schopné objekt zajistit. Bezpečnost dokážeme vyřešit snáz než rozpočet.

Chcete vyjednávat se Spojenými státy o tom, aby Trumpova administrativa změnila svoje stanovisko. S kým má Evropa hovořit?

S komisařkou Kos jsme řešili, koho přesně oslovit. Slíbila, že se pokusí najít kontakt, se kterým by bylo možno toto téma diskutovat.

Nebylo by přece jen v něčem dobré, kdyby se médium vyvázalo ze státního vlivu? Je to do jisté míry nezávislé médium, které je ale financované konkrétní zemí.

Není pochyb o tom, že státem vlastněné a řízené médium slouží jeho zájmům. V tomto případě i zájmům vyššího principu mravního – demokracii, svobodě, šíření nezávislých a necenzurovaných informací.

Ale to, že vlastnictví média státem znamená omezení a pravidla, která jsou jiná než u nezávislých soukromých či veřejnoprávních médií, je evidentní.

Čekáte, že se zapojí více států než aktuálních deset?

Několik států nám jasně sdělilo, že myšlenku velmi podporují, ale nyní nemají vlastní zdroje a sílu. Některé země jsou těsně před volbami, některé jsou v přechodové fázi, takže teď nemají odvahu nebo schopnost se zavázat k financování.

Avšak samotný krok nebo případně návrh Evropské komise použít ještě nedefinované zdroje by mohlo podpořit více než těch 10 států.

Eurokomisařka Kaja Kallas připravila balíček vojenské pomoci pro Ukrajinu ve výši 40 miliard eur, což je přibližně jeden bilion korun. Podle odhadu by mohlo jít v případě Česka o zhruba osm miliard korun. Z čeho by se to financovalo?

Návrh padl včera. Zatím nemám žádnou domácí reakci, většinu času jsem strávil na telefonu s kolegy ministry, abych je získal pro podporu našeho návrhu ohledně Svobodné Evropy. Tohle jsem nyní vůbec neřešil.

Budete to řešit ve středu na vládě?

Velmi pravděpodobně.

Zajímalo by mě, zda je vláda ochotná jít do Sněmovny se žádostí o změnu rozpočtu. Nebo budete raději hledat zdroje uvnitř kapitol? Narážím tím na potíže v dolní komoře, je často zablokovaná. A obtížně se shání i vládní většina.

To jste popsala velice přesně. Většina se hledá stále hůř z řady objektivních i subjektivních důvodů. Neumím si představit, že bychom dokázali ve Sněmovně prosadit nějakou změnu rozpočtu.

Originální článek si můžete přečíst zde.