Deník N: Fico hází jednotu EU pod stůl, hra na vlastní pěst se mu ale může vymstít, říká ministr Dvořák

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

• Co cesty Roberta Fica a Viktora Orbána do Moskvy říkají o jednotě EU?
• Jde o bezpečnostní ohrožení?
• Projeví se Ficova cesta za Putinem na vztazích Česka se Slovenskem?
• Proč Putin ani Fico schůzku příliš nekomentují?
• Má smysl setrvávat ve Visegrádské čtyřce?

Na sociálních sítích píšete, že slovenský premiér Robert Fico letěl do domu vraha, který už skoro tři roky zabíjí nevinné a ohrožuje naši bezpečnost. Jaký signál tím podle vás vysílá Ukrajině a zbytku Evropské unie?

Celkem jednoznačný – že se o vlastní zájmy nebo možná o to, co považuje za zájmy Slovenska, stará mnohem víc než o zájmy Západu a Evropy. A že je ochoten jednat s někým, na koho Mezinárodní trestní soud vydal zatykač, a to o čemsi, o čem ani nikomu neřekne.

Patrně není náhoda, že v poslední době za Putinem do Moskvy z EU přiletěli jen dva lidi – Orbán a Fico.

Vysvětluje nám Slovensko coby svým nejbližším partnerům své kroky? Máte jako člen vlády nějaké další informace o tom, proč takto postupuje?

Nemám žádné takové informace a nemyslím si, že by například Robert Fico informoval našeho premiéra Petra Fialu. Byl bych spíše překvapen, kdyby tyto informace sdílel.

Pokud vím, i Kreml vydal zprávu, že o této schůzce nebudou vydávány žádné oficiální informace. Fico potom jen zveřejnil krátké oznámení, že předmětem setkání byly dodávky plynu a situace na Ukrajině. Ale to se dalo čekat, není to nic objevného.

Proč podle vás ani jeden z aktérů schůzku nijak více veřejně nekomentuje?

Těžko odhadovat. Může to být proto, že dojednali něco, o čem nechtějí, abychom věděli, nebo proto, aby vyvolali zvědavost. Případně aby nechali prostor, protože tam dojednali něco důležitého a poctivého.

Tajnosti kolem ale samozřejmě vyvolávají spíš obavu, že to, o čem se jednalo, bylo natolik nepřijatelné pro zbytek Evropské unie, jíž je Slovensko stále ještě členem, že je lepší o tom nemluvit.

Když si dáte schůzku se členem podsvětí, také o tom nikde nevyprávíte.

Putin drolí evropskou jednotu

Zmínil jste maďarského premiéra Viktora Orbána, který navštívil Moskvu letos v létě. Říká jeho a Ficova cesta do Kremlu něco o jednotě Evropské unie?

Bohužel ano. Je to jasná zpráva o tom, že se Putinovi zejména přes ekonomické vazby a dodávky fosilních paliv daří postupně vylamovat jednotlivé dílky z evropské jednoty.

Slovensko a Maďarsko mají nyní ve svém čele politiky, kteří jsou ochotni jednotu Evropy hodit pod stůl a jednat na vlastní pěst, zejména pro domácí publikum.

Je ale otázka, jak dlouho jim to toto publikum bude přičítat k dobru. V Bratislavě je dnes velká demonstrace, která odsuzuje chování Roberta Fica. V Budapešti postupně velmi rychle narůstá síla opozice vedené Péterem Magyarem.

Je možné, že se tahle snaha udržet se co nejdéle u moci nakonec obrátí ve svůj protiklad. A že občané obou zemí sami takové jednání odmítnou.

Považujete tyto cesty za ohrožení společné bezpečnosti a jednoty v rámci EU i NATO?

Samozřejmě. A samozřejmě to považuju za autonomní politiku každé země, která na to má právo. Jde ale o to, jestli je EU dostatečně důležitou institucí a hodnotou, která jednotlivým členským státům díky spojenectví, sdílení hodnot i ekonomickým záležitostem dodává sílu.

Já se domnívám, že ano. Půlmiliardový celek je rozhodně významnější, silnější a bezpečnější než jeden každý z dvaceti sedmi.

Příběh Slovenska a Maďarska ukazuje, že lidé nebo politici, kteří se rozhodnou Evropskou unii obejít – kdybych řekl zradit, bylo by to příliš silné slovo – a nerespektovat její společnou vůli a hrát na sebe, mohou možná po nějakou dobu z takového sobeckého chování profitovat.

Ale v konečném důsledku si myslím, že to ani pro jednu zemi žádné přínosy mít nebude, spíš velmi negativní dopady. Ať už ve vnitřní politice, nebo v chování či reakci ze strany Evropské unie a jejích členských států.

Česko už přerušilo společná vládní jednání se Slovenskem. Jak se tato Ficova cesta do Moskvy podepíše na našich vztazích?

Rozhodně je nezlepší. Ale že bychom dělali nějaká silácká gesta? Neumím si představit, jaké další kroky bychom mohli učinit, abychom jasněji deklarovali distanc a odstup od toho, co v tuto chvíli cesta Roberta Fica do Kremlu znamená. Česko-slovenské vztahy to rozhodně neposílí, spíš naopak.

V4 není třeba teatrálně rušit

Na síti X jste také napsal, že „nevidíte hlubší smysl ve formátu V4“. Co přesně tím máte na mysli?

Jsem dlouhodobý kritik toho, jak V4 fungovala v době, kdy jsem nastoupil jako náměstek ministra zahraničí, tedy zhruba před třemi lety.

Tehdy jsem v rozhovoru na Seznam Zprávách řekl, že V4 má svůj smysl a půvab v tom, že je to společenství zemí, které mají společnou historii, kulturu, byznys a hlavně polohu uvnitř Evropy. A že svého času měly společné zájmy, které byly schopné prosazovat efektivněji ve čtyřech než každý zvlášť – tedy získat členství v NATO a EU.

Poslední vývoj ale bohužel ukazoval, že jednotlivé členské země V4 se vydávaly jiným politickým směrem. Politická homogenita daná společným cílem členství v EU a NATO se postupně drolila.

Nahlas jsem vyjadřoval obavu, že Česku a jeho dobrému jménu v Evropě může škodit, že jsme pořád vnímáni jako součást té V4, kterou Viktor Orbán tehdy vydával za jakousi nálepku nebo schránku pro své vlastní ambice. Varoval jsem, abychom se náhodou nestali podporovatelem něčeho, co není v našem zájmu.

Z toho pohledu i v tuto chvíli respektuji všechny geografické, historické, kulturní a byznysové vazby těchto čtyř zemí. Není důvod toto rušit.

Ale rozhodně to dnes není homogenní politický útvar, který by byl schopen prosazovat společné politické zájmy. Právě naopak. Dva z nás se dnes chovají vůči Ukrajině a Rusku zcela odlišně, to je nyní asi zásadní zlomový prvek.

Jaká by tedy mohla být budoucnost Visegrádské čtyřky? Budete o tom mluvit s kolegy z vlády?

Vedu teď na sítích donkichotský souboj s lidmi, kteří vyzývají k opuštění V4 a distancování se od ní. Zatím se jim bohužel marně snažím vysvětlit, že vlastně není z čeho vystoupit. V4 je formát, ve kterém se země scházejí, něco jako Benelux.

Ty země prostě geograficky leží na podobném území, mají nějaké společné zájmy, ale vůbec to neznamená, že mají také společné politické cíle a směřování.

Všichni vědí, že tyto země sousedí a nějak spolu fungují, ale jestli má vláda v Nizozemsku jiný politický postoj nežli vláda v Belgii nebo Lucembursku, to nikdo neřeší.

Je spousta důvodů, proč ve formátu V4 spolupracovat, například studentské výměny, vědecké projekty, obchodní záležitosti. Ale není to jednotný politický blok, který jako dříve společně usiloval o členství v západních strukturách, to už dnes nefunguje.

Každý rok jsou v jedné ze zemí volby, každý rok se to může politicky přesypat tak, že tam úplná shoda nebude. Období jednotného politického směřování budou spíš vzácná.

Příští rok budou volby u nás a může se úplně změnit politická situace. Najednou to možná budou tři země, které budou mít pocit, že je třeba eliminovat či přesvědčovat Polsko, že dělá chybu, když se chová jinak.

Z vašeho pohledu by tedy nedávalo smysl nahradit V4 jiným formátem?

Formátů máme spoustu. V době formulování programového prohlášení vlády někteří naši koaliční partneři velmi sveřepě trvali na tom, aby tam byla V4. My jsme říkali, že V4 není dobrý formát, neobracejte se k němu. Nepodařilo se.

Tak jsme chtěli V4 trochu „naředit“ s poukazem na podobné formáty, jako jsou Trojmoří (neformální organizace dvanácti zemí střední a východní Evropy, pozn. red.), C5 (Středoevropská pětka: Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Rakousko, pozn. red.), B9 (Bukurešťská devítka: Česko, Rumunsko, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko, Polsko, Maďarsko, pozn. red.) a Slavkovská trojka (Česko, Slovensko, Rakousko, pozn. red.).

Formátů je mnoho a my je využíváme, ale jsou to jen formáty jednání. Není to žádná instituce, kterou je potřeba vybudovat a pak ji zase případně opouštět nebo teatrálně rušit.

Původní článek si můžete přečíst zde.