Rozhovor s Pavlem Kohoutem: Nevydržel jsem déle mlčet

*Nestává se každý den, že se ekonom pustí do sepsání knihy, jejímž středobodem je návrh nové ústavy. Co tě ktomuhle nápadu přivedlo?

Máš pravdu, je to neobvyklá kniha. Vposlední době jsem ale až příliš často docházel k názoru, že všechny problémy téhle země pramení zjediného zdroje. A když jsem si to řekl po tisící a dvou sté, rozhodl jsem se, že si vyhrnu rukávy a zkusím to. Kdybych to neudělal a dál mlčel, určitě bych toho litoval. Některé věci člověk prostě musí udělat bez ohledu na pravděpodobnost úspěchu.

Mimochodem, tenhle nápad už mi seděl vhlavě dlouho, ale neměl jsem dost drzosti. Teprve když jsem si uvědomil, že George Washington, Benjamin Franklin a někteří další zotců americké Ústavy také nebyli právníci, ztratil jsem zábrany. Můj návrh hodně vychází zamerické ústavy: ať si o Spojených státech myslíme cokoli, nikdy neměly vládní krizi. Proč? Protože je to systémově vyloučeno.

*Co přesně myslíš tím „jediným zdrojem problémů“?

Mám na mysli nestabilní, neproduktivní, zkorumpovanou politiku a vše, co ztoho plyne. Tak jsem se dostal kúvahám o novém volebním systému a volební systém je přímo zakořeněn vústavě. Takže kořen problému je právě tam.

Korupce začíná už při konstrukci kandidátních listin. Platí se, když chcete být v čele, platí se, abyste se dostali na volitelné místo. Nemusí se platit penězi vobálce, ale platí se loajalitou. Také se obchoduje s funkcemi. Jistý kontroverzní a podle mého názoru všeobecně škodlivý politik se původně nedostal do parlamentu. Vyhandloval ovšem místo vPoslanecké sněmovně súspěšným kandidátem za místo náměstka na jednom ministerstvu; nebudu raději říkat, o koho šlo. Kdyby nebylo politického handlu, dotyčný by dávno vypadl zpolitiky a neškodil by.

O pořadí kandidátů a o tom, kdo se dostane do Sněmovny, rozhoduje všechno možné i nemožné, vůle voličů je možná někde na předposledním místě.

To se nedá obejít jinak než zrušením kandidátních listin, respektive zavedením systému, kdy voliči přímo volí kandidáty vjednomandátovém volebním obvodu – tedy zavedením většinového volebního systému při volbách do Poslanecké sněmovny.

*Proto ale máme vsoučasném volebním systému preferenční hlasy, které dokážou skandidátkou pořádně zamávat…

Jak jsme viděli vposledních volbách, je to málo. Kandidáti, kteří se díky preferenčním hlasům dostali ze zadních pozic na volitelná místa, navíc nejsou dostatečně silní, aby se popasovali sdiktátem strany. Stávají se znich pasivní individua hlasující podle toho, co se jim řekne.

*Není tím pádem chyba spíše vlidech, kteří do politiky vstupují, než vsystému?

Lidé se chovají podle toho, vjakém systému žijí. Zatímco ve východním Německu se vyráběly trabanty a wartburgy, vzápadním Německu sjížděly zlinek mercedesy a BMW. Proč? Protože tak byla nastavená pravidla hry. Pokud se lidem řekne, že nesmí brát míč do rukou, že se do něj musí kopat, hraje se fotbal, když se smíčem může i házet, hraje se ragby. A když pravidla umožňují pokoutné sestavování kandidátních listin a čachry sfunkcemi, pak se hraje hra na politickou korupci.

Cílem změny, kterou navrhuji, a důvodem, proč jsem se rozhodl napsat knihuÚsvitspodtitulemKritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku, je otevřít okna a pořádně vyvětrat. Tedy umožnit vstup do vrcholné politiky každému, kdo dostane důvěru veřejnosti, včetně nestraníků.

*Jaký volební systém do Poslanecké sněmovny tedy navrhuješ?

Vkaždém volebním obvodu zvítězí jeden kandidát na základě jednokolového systému, podobně jako je tomu při volbách do britské Dolní sněmovny. Zároveň navrhuji zásadní snížení počtu poslanců. Dvě stě je zbytečně moc, bohatě stačí 81. A nejde jen o ekonomické úspory. Většina zoněch dvou stovek, kteří sedí ve sněmovně nyní, je pasivní. Sedí, mlčí a hlasují, jak se jim řekne. Čím míň bude poslanců, tím víc budou ti, kteří zbydou, na očích, a tím snazší pro veřejnost bude kontrolovat jejich činnost.

To všechno povede ke snížení role politických stran. Vžádném případě ale nechci, aby došlo kjejich zrušení, vadí mi jen neustálé potlačování názoru jedince. Nikdo, ani strana, nesmí nutit jedince, aby hlasoval proti svému přesvědčení. Tohle dále rozvádí můj další nápad, aby kandidátní listiny nesestavovaly strany, ale aby si veřejnost sama přímo zvolila své zástupce.

*Jednokolový systém sjednomandátovými obvody je oproti poměrným systémům, jako je ten náš stávající, na první pohled spravedlivější, nemusejí se používat komplikované a často nespravedlivémetody pro přepočet hlasůna mandáty…

Ano, stávající systém při volbě do Poslanecké sněmovny nahrává velkým stranám. Můžeme dokonce tvrdit, že nerespektuje ústavní právo občana na rovný hlas.

*Ve tvém návrhu se takové pravidlo neobjevilo, ale přemýšlel jsi někdy o omezení volebního práva například na ty občany, kteří platí daně?

Ne, to vdnešní liberální společnosti není možné. Vracet se kekuriím, které fungovaly v19. století, je nemyslitelné, i když by se to někomu možná líbilo. Právo volit nemůže být nikomu upřeno.

*K jakému stranickému systému by takovýto volební systém směřoval?

Jednokolový většinový systém, kterým by se volilo do Poslanecké sněmovny, vede podle takzvanéhoDuvergerova zákonaksystému dvou stran – republikáni versus demokraté nebo labouristi versus konzervativci. Je tedy pravděpodobné, že bychom ktomu časem také došli. Šlo by však o zcela přirozený vývoj. Ani Spojené státy nebo Britové nezačínali se systémem dvou stran a vlastně ho ani dnes tak úplně nemají.

Žádná strana nemá svoji budoucnost zajištěnou na věky vdemokratickém systému. Britští konzervativci jsou pod tlakem UKIP. Američtí demokraté nebo republikáni zase nejsou jedna strana: každý stát Unie má svoji vlastní stranu.

*Mám trochu pocit, že tvůj návrh jednomandátových obvodů spojený s „deregulací“ kandidátních listin hodně nahrává populistickým samorostům, kteří dokážou mase lidí ve svém volebním obvodu říkat, co chtějí slyšet.

Nesouhlasím. Pokud vjednom obvodu zjedenaosmdesáti uspěje populista, pak bude z81 poslanců jeden populista. Jestliže ale uspěje populista včele velké politické strany, tak reálně hrozí, že populistů bude vparlamentu nesrovnatelně více. Mnohem větší nebezpečí populismu vidím vsoučasném poměrném volebním systému.

*A co partikulární zájmy voličů vdaném volebním obvodu? Nemůže se stát, že někdo vyhraje volby stématem, které se týká pouze daného obvodu – prohlásí, že postaví obchvat městem nebo vybuduje novou mateřskou školku, a pak bude celou dobu „kopat“, jen za tento svůj dějinný úkol a celostátní politika mu bude ukradená?

Vtom nevidím problém. Koneckonců, poslanec má hájit zájmy svých voličů. Důležité je, aby nedošlo jen o „výdajové“ sliby, ale také o sliby úspor a zvyšování daní.

Kdekdo se dnes diví, že vkrajských volbách vyhrávají levicově populističtí kandidáti. To je přece jasné: hejtmani nemají jinou možnost než soutěžit o popularitu utrácením. Kdyby kraje mohly částečně stanovit sazbu daní zpříjmů, podobně jako švýcarské kantony, pak by vkrajských volbách bylo pravicové téma: snižování daní. Ale vzávodech vutrácení musejí nutně vítězit populisté. Krajské volby jsou „levicové“ už ze samé své konstrukce.

*Zmínil jsi, že nestačí změnit pouze volební systém. Co je podle tebe nejdůležitější?

Zásadní je upravit odvolatelnost poslanců a zásadně omezit imunitu. Mělo by také dojít kezrovnoprávnění Poslanecké sněmovny a Senátu, ale to bych tady mohl odrecitovat celý svůj návrh nové ústavy… Stručný přehled hlavních bodů lze najít na stránkáchwww.novaustava.cz.

*Jak by mělo probíhat odvolávání poslanců?

Jednou za rok by voliči vdaném obvodu mohli uspořádat referendum, pokud by byli vážně nespokojeni se svým poslancem nebo senátorem. Pokud by se pro odvolání vyslovilo více voličů, než kolik jich daného zákonodárce volilo, byl by odvolán.

*Jak jsi na to přišel?

Stávající systém funguje tak, že volič jednou za čtyři roky hodí hlas do urny a pak už nezmůže nic. Zato zposlance se stává malý feudál – žádná odpovědnost, různé požitky, obrovská imunita. Nikdo nemusí nikomu nic vysvětlovat. Poslanec by přitom měl být do Poslanecké sněmovnyposlán –od toho se mu taky říká poslanec – což vsobě obsahuje i předpoklad cesty zpět, pokud neplní očekávání.

Po změně by nad každým neustále visel Damoklův meč – vůle voličů. Možnost odvolání navíc funguje jako další pojistka proti populistům. Vnějakém názorově roztříštěném volebním obvodu by mohl vyhrát populista třeba sdeseti patnácti procenty hlasů. Pokud by ktomu došlo, bylo to možné korigovat. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by byla poptávka u voličů.

*Co si můžu představit pod totálním omezením imunity?

Jediné, co by poslancům zůstalo, je nedotknutelnost jejich slov pronesených na půdě parlamentu. Na jakýkoliv přečin, ať již by šlo o zaviněnou dopravní nehodu, nebo korupční skandál, by se imunita nevztahovala.

Publikováno na Peníze.cz, 1.12.2012