Tisková konference k zahájení kampaně Stop sexuálnímu násilí na dětech, 4. listopadu 2011

Václav Zeman, Úřad vlády ČR: Dobrý den, já bych vás rád přivítal na dnešní tiskové konferenci, kterou svolala paní vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková u příležitosti zahájení vládní kampaně Stop sexuálnímu násilí na dětech. Tato kampaň byla schválena tuto středu 2. listopadu vládou. My bychom na dnešní konferenci rádi představili aktivity a hlavní materiály této kampaně. Co se týče programu konference, tak úvodní slovo nejprve přednese paní zmocněnkyně Šimůnková, která by kampaň krátce představila. Poté bych rád představil paní doktorku Zoru Duškovou, která je ředitelkou Dětského krizového centra, která je odbornou garantkou této kampaně, a která by ráda krátce pohovořila o samotném tématu, kterého se kampaň týká a o té potřebnosti a nějakých statistických údajích toho, čemu se kampaň bude věnovat. Takže během také proslovu paní zmocněnkyně budete moci vidět na obrazovce první vizuální materiály, které se k té kampani vztahují, a následně také jste dostali publikaci, která je jedním z hlavních výstupů té kampaně. Takže po těchto proslovech budete mít možnost pokládat vaše dotazy a samozřejmě bude i možnost po skončení konference si natočit nějaké materiály s oběma vystupujícími. Tak já bych teď už rád předal slovo paní zmocněnkyni, která krátce představí kampaň.

Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva: Dobré dopoledne, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem velmi ráda, že jste přijali účast na této tiskové konferenci právě k tomuto tématu, které považuji za velmi důležité a za velmi potřebné, aby se o něm psalo a aby se dostalo do širšího povědomí, jak odborné, tak laické veřejnosti. Jsem velmi ráda, že vláda 2. listopadu schválila kampaň Stop sexuálnímu násilí na dětech, jejíž realizací jsem byla pověřena já jako zmocněnkyně pro lidská práva. Ráda bych zdůraznila, že tato kampaň je realizována v úzké spolupráci s neziskovými organizacemi, to znamená s občanským sektorem, s Výborem pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva a s dalšími nezávislými odborníky k této tématice. Odbornou garantkou, jak již bylo zmíněno, je kolegyně, paní doktorka Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra. Ta národní kampaň je v podstatě implementací kampaně Rady Evropy, která byla započatá v roce 2010 s heslem ,,Jedno z pěti“. Ta kampaň Rady Evropy si klade za cíl dvě základní věci. Za prvé je to takzvaná parlamentní dimenze, je to podpora podpisu a ratifikace tzv. Lanzarotské úmluvy Rady Evropy, což je plným názvem tedy Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním, která byla přijata v roce 2007 a vstoupila v platnost 1. července 2010. Tento dokument jen krátce zmíním, znamená významný posun v prevenci a ochraně dětí proti sexuálnímu násilí, považuje pohlavní zneužívání dětí za zločin bez ohledu na to, kde či kým byl spáchán. Zda v rodině, v ústavech péče o dítě, nebo prostřednictvím sítí organizovaného zločinu. Tento dokument Rady Evropy dosud ČR neratifikovala, neboť je zde několik překážek. Nebyla dosud postižena nebo upravena legislativně trestní zodpovědnost právnických osob. Já doufám, že i vzhledem k tomu, že zákon o trestní zodpovědnosti právnických osob prošel myslím minulý týden parlamentem i byl schválen Senátem. Tak tato překážka by měla být v nejbližší době odstraněna. A Lanzarotské úmluvě by v těch nejbližších měsících, nebo možná v nejbližším roce, z tohoto hlediska nemělo nic bránit v přijetí Českou republikou. Tam je samozřejmě více věcí, které by měly být srovnány nebo dány do souladu s českou legislativou. Další z těch věcí je například uzákonění tzv. groomingu nebo-li sexuálního obtěžování dětí po internetu, nebo-li lákání dětí po internetu za sexuálním účelem, což u nás dosud trestné není. Tu propagaci Lanzarotské úmluvy v ČR má především na starosti, tuto parlamentní dimenzi, paní senátorka Filipiová, se kterou na tomto velmi úzce spolupracuji, a i s ministerstvem spravedlnosti budeme na tomto velmi úzce spolupracovat, právě na tom, aby tato Lanzarotská úmluva byla co nejdříve přijata. To je ten jeden cíl té kampaně, ale ten základní druhý cíl kampaně Rady Evropy, na který se i my v té naší národní kampani soustředíme, je především osvěta v otázce sexuálního násilí na dětech a boje proti němu. V tomto cíli vytvořila Rada Evropy řadu osvětových materiálů, včetně materiálů, které uvidíte poté a máte již ve svých materiálech s tzv. postavičkami Kika. Ten koncept Kika a Ruka, který dále představím. Konkrétní cíle té národní kampaně v ČR jsou dle mého názoru velmi důležité. Rozšířit povědomí české veřejnosti o problému sexuálního zneužívání, které stále zůstává jakýmsi tabu ve společnosti, jakýmsi problémem za zavřenými dveřmi, především rodin. Přetrvává stále velmi silná tendence bagatelizovat počty dětí zasažených sexuálním zneužíváním a je faktem, že většina případů stále zůstává utajena. Dále podnítit odbornou diskuzi k tomuto tématu se všemi zainteresovanými stranami a prohloubit tak poznání problému sexuálního násilí na dětech, včetně identifikace základních problémů při detekci těchto případů. To znamená zaměřit se například na legislativní nedostatky při vyšetřování těchto trestních činů. Jak je například možné, že z těch mnoha oznámení, které jsou a které existují, tak pouze zhruba v 25 % případech je pachatel toho zneužití odsouzen. Takže na to bychom se také rádi zaměřili. Ta praktická část kampaně je zpřístupnit rodičům, vychovatelům, pečovatelům a hlavně dětem v ČR ty praktické osvětové a výukové nástroje, které byly vytvořeny v Radě Evropy, které jsem zmínila již před chvílí a které máte i ve svých složkách. Co se týče té kampaně Rady Evropy a toho sloganu „One in Five“, tedy ,,Jedno z pěti“, což může u někoho vyvolávat i určité otázky, jak je možné, že jedno z pěti dětí je sexuálně zneužíváno či obtěžováno. Ano, je to tak. Dle studií Rady Evropy je přibližně každé páté dítě v Evropě obětí nějaké formy sexuálního násilí. Ale já bych ráda zdůraznila, že u sexuálního násilí či obtěžování nejde pouze o pohlavní zneužívání, kdy dochází k fyzickému kontaktu s dítětem, tedy ten mýtus, který je rozšířen mezi českou veřejností, ale jde i o problematiku dětské prostituce, dětské pornografie, navazování kontaktů s dítětem za účelem sexuálního styku, jak už jsem zmínila a další formy. To znamená, že sexuální násilí není spojeno pouze s tím fyzickým násilím, ale v mnohých případech především s nátlakem a násilím psychickým. K té kampani Rady Evropy se připojili již například státy jako Itálie, Francie, Nizozemí, Kypr a jsem velmi ráda, že i ČR je nyní další ze zemí. Samozřejmě ty studie a statistiky jsou o to složitější, že Rada Evropy je tvořena 47 státy, ve kterých není vždy jednotná metodika sběru dat. Jsou tam určeny jiné sazby a jiný věk pro vstup do sexuálního života, jsou tam i jinak identifikovány definice trestných činů sexuálního zneužívání. Přesto všechny tyto údaje a nedostatky jsou brány v potaz právě při tom, kdy je ta jednoznačná statistika a ten slogan ,,Jedno z pěti dětí“ je skutečně obětí jakékoliv formy sexuálního zneužívání. Co se týče ČR, tak česká realita je na tom podobně a to myslím, že tato čísla jsou pro nás velmi důležitá. Například studie Výzkumného sexuologického ústavu provedené v letech 1993 – 2008 ukázaly, že deset až dvacet procent respondentů přiznalo sexuální zneužívání. To znamená, že je tady také zhruba ta jedna pětina. Pan profesor Weiss ve výstupech svých studií uvádí, že pouze jedno z osmi zneužití v případě dívek a jedno ze sedmi zneužití v případě chlapců bylo oznámeno rodičům a pouze 12 % zneužití dívek bylo oznámeno policii. V případě zneužití chlapců žádné. To jsou opravdu alarmující údaje a ta poslední věta ukazuje skutečně na veliké utajení tohoto fenoménu právě mezi populací. Dostupné statistiky, které máte uvedeny i ve svých složkách, které jsou oficiální, tak ukazují také, že tento problém je velmi vážný. Za rok 2010 šlo podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí celkem o 786 evidovaných případů sexuálního zneužití dítěte, z toho bylo 633 dívek a 153 chlapců. Dále k tomuto číslu je nutno přičíst číslo 26 dětí, které byly použity v roce 2010 k dětské pornografii a bylo evidováno i 12 případů dětské prostituce. Dále máme k dispozici statistiky Policie ČR za období od ledna do srpna tohoto roku 2011, kdy došlo na našem území ke 412 případům sexuálních deliktů, jejichž obětí jsou právě děti. Daleko více ještě alarmující jsou však čísla následující. S těmito čísly vás seznámí poté i paní doktorka Dušková. Ale já považuji ty dvě věty, které teď řeknu, za právě ten základ. Největší ohrožení dětí se děje ve vlastních rodinách. Přes 60 % dětí je zneužito příbuznou osobou, 27 % osobou známou. Tedy nejde o nějaké devianty, které dítě potká na ulici. Co je nejvíce alarmující, že podle statistik Dětského krizového centra 26 % dětí, u kterých byl vyšetřován případ sexuálního zneužívání, bylo mladších 6 let. Nyní se dostanu krátce k průběhu té naší kampaně, která má několik forem a bude realizována v několika stupních. Už proběhl toto pondělí 31. října přípravný seminář k této problematice, kterého se zúčastnili odborníci z řad dětských psychologů, pediatrů a dalších odborníků pracujících s dětmi, včetně zde přítomné paní doktorky, a tento seminář, který proběhl na Úřadu vlády, jeho závěry mimo jiné potvrdily naléhavou potřebu informovat veřejnost o závažnosti tohoto problému a jeho formách. Částečně zde již byly identifikovány problémy, na které bychom se měli zaměřit a na které by se dále měla zaměřit národní konference, o které pohovořím za chvilku. Je to především důvěra ve sdělení dítěte, tzv. fenomén falešných obvinění, o kterých bude také paní doktorka mluvit. Tento fenomén je možná daleko nižší procentuálně, než je ve veřejnosti známo. Skutečně pouze 5 % těch případů jsou identifikována jako falešná obvinění dětí a většinou, kdo přichází s falešnými obviněními, nejsou děti, ale jsou to rodiče, kteří chtějí nějakým způsobem zneužít situaci vůči druhému rodiči. Dále se budeme zabývat tím, jak probíhá vyšetřování těchto trestných činů, jestli děti často nejsou nadbytečně vyšetřovány a vyslýchány, to znamená sekundárně traumatizovány a viktimizovány. Další základní věci, o kterých se ještě zmíní paní doktorka. Jak již jsem zmínila, dalším stupněm bude národní konference Stop sexuálnímu násilí na dětech, která by se měla konat 28. listopadu tohoto roku. Měla by se zabývat tímto tématem v českém i mezinárodním kontextu. Budou zde i odborníci ze zahraničí, z Rady Evropy, ze Slovenska, měla by se zabývat dopady a metodami prevence a represe a měla by právě identifikovat a přijmout jakýsi závěr, jaké oblasti je nutné zlepšit tak, aby právě děti nebyly dále traumatizovány například při vyšetřování těchto trestných činů a aby jim byla ta situace v těch případech, pokud jsou skutečně sexuálně zneužívány, co nejvíce usnadněna. Konečně se dostávám k té poslední, praktické části, distribuci propagačních materiálů, kdy základním propagačním materiálem je právě brožura, kterou máte ve svých deskách, Kiko a Ruka. Je určena dětem ve věku zhruba 4-7 let a má jim přiblížit problematiku nebezpečí sexuálního zneužívání. Zdůrazňuji, že jde o dětsky přístupnou metodiku, jak dětem ukázat, co je vhodné a co ne, jaké dotyky a na kterých místech jsou dobré a které jsou špatné. Tato příručka byla samozřejmě konzultována s několika odborníky na tuto problematiku nejen v ČR, ale již předtím v Radě Evropy, kde byla vytvořena. A myslím si, že je to jemnější forma ukázky dětem toho, jakým způsobem by se měly k němu jeho nejbližší osoby, ale i ty vzdálenější, chovat. Odtud vyplývá i slogan ,,Tady se nedotýkej“, který provází tuto brožuru a tuto část kampaně. Tu knížku doprovázejí doprovodné pokyny a plakátky, které by měly být distribuovány spolu s tou knížkou, samozřejmě je v ní vložen i metodický pokyn právě pro ty dospělé, kteří s knížkou budou pracovat a pro které by měla být tato knížka jakýmsi otevřením tohoto tématu při práci s dětmi. Tu knížku bychom měli distribuovat nejdříve do takových organizací a institucí jako jsou dětská krizová centra, mateřská centra, centra volného času, neziskové organizace. Rádi bychom docílili, aby tato kniha byla přístupná pro širokou veřejnost i ve veřejných knihovnách. V další fázi, v návaznosti na zhodnocení ohlasu a zájmu, bych byla velmi ráda, kdyby tato kniha byla distribuována i do mateřských škol a základních škol. Vhodnou formu distribuce do školek a škol, k níž by mělo dojít v příštím roce, v současné době konzultujeme s ministerstvem školství a doufám, že bude pozitivní ohlas a že tato distribuce bude možná. Dále by měla být zprovozněna webová stránka www.tadysenedotykej.org, která bude zprovozněna v českém jazyce přímo Radou Evropy, která na ní pracuje, právě k datu konání národní konference, tj. k 28. listopadu tohoto roku. Do konce roku by měly být postupně zveřejňovány informace i na oficiálním webu Úřadu vlády, kde bude na tyto stránky učiněn odkaz. Na těchto stránkách každý najde všechny tyto materiály, o kterých jsem mluvila, to znamená, že si je bude moci volně stáhnout. Ráda bych byla, aby na těchto stránkách byl i odkaz na instituce, na které se lze obrátit v případě, pokud kdokoliv z těch lidí, kteří budou pracovat s touto brožurou, dojde k tomu, že se možná v jeho případě jedná skutečně o to nejhorší, tedy o možnost sexuálního zneužívání dítěte. Možná nakonec bych řekla jednu základní věc, která si myslím, je velmi podstatná, Primární prevence je vždy efektivnější a jednodušší, než řešení již vzniklých případů. Každá traumatizace dítěte sexuálním obtěžováním je z hlediska intenzity dopadu jednou z nejzávažnějších forem. Následky jsou celoživotní a ovlivňují život dítěte, jeho osobní vztahy, partnerské vztahy na celý život. Duševní utrpení sexuálně zneužívaných dětí je obrovské. Pokud by tato kampaň přispěla minimálně k zabránění sexuálního zneužívání alespoň u několika dětí, myslím si, že ty vynaložené prostředky, které nejsou dle mého názoru velké, tak určitě stojí za to. Já vám děkuji za pozornost. Nyní bych poprosila, jestli by mohl být spuštěn ten krátký spot, který uvádí onu knížku a veškeré propagační materiály. Navázala by paní doktorka Dušková svými fakty a informacemi. Děkuji vám za pozornost.

Václav Zeman, Úřad vlády ČR: Já děkuji paní vládní zmocněnkyni za úvodní slovo. Nyní bych rád požádal paní doktorku Duškovou o krátké vystoupení.

Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra: Dámy a pánové, dobrý den. Přicházím k vám se zkušeností dětského klinického psychologa pracujícího již dvanáctým rokem v Dětském krizovém centru právě s problematikou dětí týraných a sexuálně zneužívaných. Dětské krizové centrum bylo založeno již v roce 1992 a dvacátým rokem je pracovištěm úzce zaměřeným právě na řešení případů dětí týraných nebo sexuálně zneužívaných, přičemž za tu dobu jsme poskytli péči již téměř 5000 ohrožených dětí a více než jedna pětina dětí vstoupila do naší péče právě s podezřením na sexuální zneužívání. Sexuální zneužívání představuje závažný sociální patologický jev s hluboce traumatizujícím dopadem na dítě a pro závažnost svých následků bývá označováno jako vražda duše. Pokud bych měla představit okruhy ve stručnosti, kde na děti číhá největší nebezpečí z hlediska sexuálního zneužívání, pak jak už jsme slyšeli, je to především v rodině. Druhým okruhem jsou dítěti známé osoby, byť nepříbuzné, ale podobně jako u těch osob příbuzných jsou to lidé, které dítě zná, kterým důvěřuje, od nichž přijímá normy a kteří také jsou na ochranu dětí a jejich potřeb a jsou také tím článkem, který pro děti útlého věku zprostředkovává to, co je normou společnosti. Jestliže tato norma je patologická i dítě se vlastně učí od toho dospělého přijímat sexuální atakování jako něco, co v uvozovkách je běžné, neboť takto mu je to zneuživatelem často prezentováno. Třetím okruhem jsou osoby cizí. Ze statistiky Dětského krizového centra ale vyplývá, že ohrožení dětí cizími osobami je výrazně menší, neboť představovali pouze 12 % pachatelů sexuálního zneužívání na dětech z celého toho počtu dětí, které s touto problematikou přišly. Za velmi důležité považují upozornění na to, že děti jsou zásadním způsobem ohroženy internetem a to v několika podobách. Jednak přes sociální sítě, kde je velmi snadné navázat s dětmi kontakt, představit se pod falešnou identitou, nabídnout dítěti zdánlivě velmi hluboké porozumění pro to, co dítě trápí. A na základě tohoto porozumění dítě velmi rychle buduje svou důvěru k tomuto člověku, se kterým, a to potvrzuje i zkušenost našeho pracoviště, je leckdy ochotné se scházet a bohužel některé z těchto případů končí sexuálním zneužíváním dítěte. Ale internet je pro děti nebezpečný ještě v jedné oblasti, a to je velmi snadná prostupnost na pornografické stránky. Nejednou jsem měla možnost konzultovat s dítětem, třeba ve věku prvního stupně, skutečnost, že se umí na porno-stránky dostat a jsou děti, které mají pornografický materiál stažený i ve svém mobilním telefonu. Posledním okruhem, který zmíním, který zvyšuje ohrožení dětí sexuálním zneužíváním, je celkový postoj společnosti. Je to tendence zásadním způsobem bagatelizovat četnost, frekvenci toho sexuálního zneužívání a je to také velmi silná tendence bagatelizovat traumatizující dopad sexuálního zneužívání na děti. Dovolte mi uvést ještě pár neradostných čísel ze statistiky Dětského krizového centra. Z celkového počtu sexuálně zneužívaných dětí bylo kontaktní formou zneužito 86 % dětí, které k nám vstoupily do péče. Již jsme slyšeli, že intra-familiární zneužívání, tedy zneužívání osobou příbuznou, postihlo děti v 60 % našich případů, 64 % dětí bylo opakovaně atakováno, nejednalo se o jednorázové zneužití. Z celkového počtu jednu pětinu představují chlapci. Pokud tedy hovoříme o sexuálním zneužívání, nemůžeme zúžit tento problém pouze na dívky. Zazněl již i zažitý mýtus nebo představa, že sexuální zneužívání se týká především pubescentních dívek, dospívajících. Není to pravda, sexuálním zneužíváním jsou zásadním způsobem ohroženy již děti nejútlejšího věku a to děti věku předškolního. Měli jsme možnost shlédnout spot, který doprovází kampaň a který je součástí těch doprovodných materiálů. Já ten spot a veškeré materiály považuji za velmi podařené a to z několika důvodů. Jsou jasné, jednoduché, jsou zpracovány tak, že mohou dítě upoutat. Zpracovávají téma intimity jako jedno z témat, to znamená, že celá brožurka není postavena pouze na riziku sexuálního zneužívání. Nabízí mnohá jiná témata k rozhovoru s dítětem. Nicméně hranice intimity, to je něco, co musíme dítě učit. O to více, že dnešní doba hranice velmi stírá. Hranice nám zanikají, všechno se slévá v jeden celek. O to více děti potřebují znát, kde hranice intimity přesně jsou. Potřebují být od nejútlejšího věku poučeny o tom, kam jim nesmí bezdůvodně jiní lidé sahat. Potřebují ale také být poučeny o tom, kde se ony nesmějí dotýkat druhých. S narůstajícím počtem se setkáváme i s dětmi, které mezi sebou sexuálně experimentují. Leckdy právě na podkladě toho, že měly možnost se dostat do kontaktu s nějakým pornografickým materiálem. Víte, proč se dítě nejčastěji nesvěří s tím, že bylo sexuálně zneužíváno? Je to především proto, že neumí komunikovat toto téma. Je to proto, že nemá výrazy, kterými by toto téma komunikovalo. Možná je to velmi banální překážka, která dětem brání svěřit se a vymanit se z okolností sexuálního zneužívání. Ale vzniká i proto, že děti skutečně nedisponují termíny, se kterými mohou o intimitě hovořit s dospělými, neboť děti mezi sebou o intimitě hovoří často vulgarismy. Ale ty vědí, že vůči dospělým použít nesmí. Toto je jeden z prvotních důvodů, proč se dítě nesvěří. Druhá obava dětí je, že jim dospělý neuvěří. Nevědí, jak jejich sdělení přijmou. Třetím důvodem je skutečnost, že děti zejména útlého věku velmi často nerozpoznají první ataku, nepoznají, že jsou sexuálně zneužívané. Jsou zmatené tím, co se stalo. Jejich pocity jim často říkají, že něco není v pořádku, ale agresor jim často říká, já to dělám pro tebe, to se ti bude líbit. Děti předškolního věku jsou odkázané na dospělé a jsou zvyklé od nich nekriticky přijímat, co jim dospělí sdělují. Pokud to jsou tedy lidé, ke kterým je dítě vázané pozitivní citovou vazbou, nakonec se dítě podvolí. Je zmatené, a proto velmi často nesdělí, čemu bylo vystaveno. Jakmile ale dítě nesdělí, že bylo atakováno po první atace, samo sebe označuje za spoluviníka a vlastně už neví, jak by dospělým vysvětlilo, že se nechalo atakovat opakovaně, že to neřeklo poprvé. Děti velmi snadno přijímají pocity viny za situaci, za kterou žádnou vinu nenesou. Vinu za zneužívání nese vždy dospělý, a to i v těch situacích, kdy by dítě provokovalo, hecovalo, svádělo a jakkoliv jinak se pokoušelo experimentovat s oblastí sexuality. Je na dospělém znát hranice. Naopak když rodič nebo dospělý s dítětem o intimitě přiměřeným způsobem hovoří, naučí dítě o intimitě komunikovat. Co je velmi podstatné, je to, že dítě si ověří, že s dospělým o intimitě hovořit může. Součástí takových rozhovorů dítěte s rodičem také má být včasné ubezpečování, že pokud se něco takového stane, není to vina dítěte a dítě potřebuje být včas ubezpečováno o tom, že dospělý je tady proto, aby ho ochránil a to i v případě sexuálního atakování. Jako Dětské krizové centrum pořádáme také nejrůznější preventivní aktivity pro děti a musím říct, že opakovaně se nám stává, že když my dospělí otevřeme téma sexuálního zneužívání, například na besedách s dětmi ve školách, že se nějaké dítě přihlásí s tím, že má takovou zkušenost ve své minulosti a jsou to často případy, které jsou posléze v rámci trestně-právního řízení skutečně potvrzeny. Což nám znovu dokazuje, že děti potřebují, abychom to byli my dospělí, kdo prolamujeme hranici toho tabu, které kolem intimity a sexuality mezi dospělými a dětmi je. Děti toto za nás udělat nemohou. Pokud je dítě včas informováno a připraveno i na takové možné nebezpečí, naučí se ho včas rozpoznat. Naučí se rozpoznávat, kde je zdravá a přiměřená hranice intimity. Může se také naučit včas aktivně se bránit. Většina dětí je sexuálním atakováním tak zaskočena, že nedokážou vyvinout žádné obrany, nedokážou jasně vyjádřit ne, nedokážou ze situace odejít, jediné, co dokážou je pasivně se podvolit. Dítě včas informované také ví, za kým může přijít a s kým může komunikovat atakování. Je možné, že zahájená kampaň bude vyvolávat u některých lidí z důvodů neporozumění podstaty sexuálního zneužívání obavu z nárůstu falešných obvinění. Už jsme slyšeli, že děti ve většině případů hovoří pravdu. Počet falešných obvinění na straně dětí je odhadován zhruba na 5 %. My se samozřejmě v Dětském krizovém centru setkáváme s případy falešného podezření na sexuální zneužívání, velmi často na pozadí vyhrocených rozvodových sporů, ale toto falešné obvinění říkají dospělí, neříkají ho děti. A musím říct, že není pro nás odborníky obtížné rozeznávat, kdy je dítě navedené a kdy to obvinění je falešné. Za velmi důležité považuji to, že celá kampaň je doplněna i vhodně doprovodnými materiály, výkladovými letáky, které jsou určené především pro dospělé, kteří mají s dítětem komunikovat o intimitě. Zároveň kampaň je důležitým upozorněním i pro rodiče, aby se učili s rizikem sexuálního zneužívání přiměřeně zacházet a uvědomovat si ho, neboť neznalý rodič velmi často spoluvytváří rizikové situace. Právě proto, že neumí o tomto riziku přemýšlet. Takovým příkladem by mohla být pětiletá dívenka, která když pobývala na víkendu u prarodičů, spávala s dědečkem v ložnici. Babička spávala ve vedlejší místnosti. Možná je to určité riziko, které si ti dospělí neumí uvědomit. Tato dívenka byla dědečkem sexuálně zneužívaná. Nechci samozřejmě říct, že každý příbuzný a každý, kdo je v kontaktu s dítětem, ho bude zneužívat. Z reakcí matek sexuálně zneužívaných dětí, tak jak se s nimi setkáváme, velmi často vyplývá – kdybych věděla, že se to může stát i nám, poučila bych svoje dítě. Neboť k riziku sexuálního zneužívání dětí velmi typicky patří pocit – nás se to netýká, to se děje mimo můj časoprostor, to se mému dítěti stát nemůže. Je strašné být zneužívaným dítětem, ale je podobně strašné být rodičem zneužívaného dítěte, neboť je strašné dozvědět se až po letech, že vaše dítě bylo zneužívané a vy jste ho nemohli ochránit. Možná jenom proto, že zavčas neobdrželi ani rodiče, ani děti informace a primární prevence byla zanedbána. I Úmluva o právech dítěte nás zavazuje k tomu chránit děti před sexuálním zneužíváním. Primární prevence je vždy daleko efektivnější, děkuji.

Václav Zeman, Úřad vlády ČR: Tak já děkuji paní doktorce Duškové za její vystoupení. Nyní je prostor pro vaše dotazy. Prosím, pokud budete mít dotaz na kteroukoli z obou vystupujících, tak abyste se přihlásili a počkali, než vám jedna z našich kolegyní dodá mikrofon. Tak je možnost pokládat dotazy.

Týden, Iva Vokurková: Já bych těch otázek měla několik. Jednak by mě zajímalo, na kolik ta kampaň přijde a z jakých peněz je financována. Potom ještě, paní Šimůnková, vy jste zmiňovala, že jedním z cílů kampaně v ČR je odstranit legislativní nedostatky, které se ukazují při vyšetřování těchto deliktů. Tak jestli už máte některé konkrétní návrhy, čeho by se to mělo týkat. A pak poslední dotaz směřuje jak na paní Šimůnkovou, tak na paní Duškovou. Vy jste, paní Dušková, zmiňovala, že se děti nesvěřují i z toho důvodu, že toto téma neumí komunikovat, protože jim chybí výrazy. Jak se tedy díváte na tu problematiku výuky sexuální výchovy. Měla by se tedy zavést nebo neměla? Děkuji.

Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva: Děkuji za dotazy. Já začnu postupně. Co se týče rozpočtu. Rozpočet byl schválen vládou na realizaci této kampaně do konce tohoto roku v částce 430 tisíc korun českých. Tyto finanční prostředky však již dnes mohu říct, že nebudou využity všechny. Na ty dvě akce, které jsem zmiňovala, to znamená přípravný seminář národní konference a dále na tisk a distribuci těch brožur, bude využito zhruba podle našich předběžných rozpočtů 300 tisíc korun. Ten zbytek, doufám, že převedeme do dalšího roku, právě především na distribuci těch brožur a na práci praktickou s těmi brožurami a s těmi propagačními materiály. To je první otázka. Co se týče druhé otázky legislativních nedostatků, tak co se týče takové té obecné, toho základního rámce, určitě bychom chtěli, aby byla přijata Lanzarotská úmluva, kterou jsem zmiňovala. Dále bych byla velmi ráda, a pokud bude schválen zákon, ještě podepsán panem prezidentem, což myslím, že ještě nebyl – o trestní odpovědnosti právnických osob, aby byl přijat po docela dlouhé době čekající opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, o dětské prostituci, dětské pornografii a obchodu s dětmi. To jsou ty mezinárodní dokumenty. Co se týče vnitrostátní legislativy, na tu bychom se právě chtěli zaměřit na té národní konferenci, kde budeme mít i přítomny právníky, soudce, advokáty, kteří pracují s případy sexuálního zneužívání dětí. A na té národní konferenci bychom chtěli identifikovat ty základní legislativní nedostatky, které jsou, jak už jsem právě zmínila, třeba to opakované vyslýchání a opakovaná sekundární viktimizace těch dětí. Možná o některých dalších by pohovořila ze své přímé zkušenosti i paní doktorka. Myslím, že se to týká i, hovořili jsme o problému poučení dítěte při výslechu. To bych byla ráda, kdyby trošku více rozvedla. Takže ty legislativní nedostatky budou identifikovány na té národní konferenci. Já bych byla ráda, kdyby vznikl takový seznam, na kterém bychom potom, nebo případně já ze své pozice mohla nějakým způsobem začít pracovat. To znamená na těch určitých změnách, ke kterým by mohlo, popřípadě mělo dojít. Takže to je asi za mě vše.

Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra: Takže já zodpovím vaší třetí otázku. Většina dětí je sexuálně zneužívána ve svých rodinách. To je hlavní argument, proč je potřeba vést primární prevenci i mimo rodiny. Vkusně vedená primární prevence dítě nepoškodí. Sexuální zneužívání ano. Myslím, že je to jasný argument prostě proto, aby primární prevence směrem k dětem vedená byla. Neboť jak vypadá v dnešní době primární prevence, většina rodičů dítěti řekne, s nikým cizím nikam nechoď. Čísla, která jsem zmiňovala, jasně ukazují, že děti nejsou zdaleka tak ohroženy cizími osobami. Navíc pro dítě útlého věku je to poučení velmi vágní, neboť kdo je to někdo cizí. Je to ten, kdo právě oslovil dítě na písku a říká mu, posílá mě maminka, máš jít se mnou, já jsem její kamarád. Pro malé dítě to v tu ránu někdo cizí přestává být. Děti potřebují být poučované. Informovanost chrání.

Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva: Já bych ráda ještě v této souvislosti zmínila, že i ta Lanzarotská úmluva nás vyzývá, nebo jednotlivé státy vyzývá k podpoře sexuální výchovy a informačních kampaní zaměřených na zvýšení účasti dětí na přípravě zásad prevence právě sexuálního zneužívání a i k jednotlivým kampaním, které by měly být vedeny.

ČTK, Kateřina Krausová: Já bych se jenom zeptala, kde bude ten spot k vidění. Jestli se dostane třeba i do televize. A pak bych měla ještě další otázky, týkají se i té Lanzarotské úmluvy. Ona upravuje nebo přistupuje nějak i k promlčecí lhůtě při takovýchto případech, takže jak vy budete dále postupovat, jestli budete tlačit třeba na nějakou změnu v této legislativě, v téhle problematice. Potom bych se zeptala paní ředitelky. Vy jste před několika lety, tuším je to 7 let, vydali takovou knížku se statistikami o vaší činnosti, o zneužívání. Je tam za těch dalších X let vidět nějaký posun? Že třeba přibývá dětí nebo mění se ty případy nějak. Je tam nějaká změna?

Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva: Dobře, děkuji za dotaz. První dotaz týkající se spotu. Spot bude ke stažení právě na těch webových stránkách, které budou zprovozněny 28. listopadu, www.tadysenedotykej.org, to znamená česká verze celých těch webových stránek Rady Evropy. Ten spot bychom samozřejmě chtěli, rádi bychom, aby se dostal nějakým způsobem do televize, ale zatím jsme o tom nezačali jednat. Určitě bych ta jednání ráda iniciovala. Co se týče promlčecí lhůty pro stíhání trestných činů, které se týkají sexuálního zneužívání dětí. Ano, je pravda, že ten dokument Rady Evropy požaduje ve stručnosti, aby zákonodárci prodloužili zákonnou lhůtu omezující dobu pro postoupení případu pohlavního zneužívání dětí soudu. Je to jedna z věcí, ona totiž ta Lanzarotská úmluva ještě nebyla tak nějak komplexně a zcela vyhodnocena, například ministerstvem spravedlnosti, teď myslím, co se týče té kompatibility českého právního řádu a té Lanzarotské úmluvy, na té obecné velké analýze by se mělo pracovat. Je to jedna z věcí, na kterou bych se já ráda zaměřila, protože je to právě, pokud si vezmeme tu praktickou stránku věci, že mnoho obětí sexuálního zneužívání, právě dochází k tomu, že se jim něco takového stalo, třeba právě po mnoha letech, anebo se až po mnoha letech odváží o tom mluvit a k tomu přiznat. Tak je to věc, která by určitě pomohla k řešení těch případů. Samozřejmě v takové míře, aby opět nebyly ty případy zneužívány. Ale určitě se na tuto věc zaměřím a na té národní konferenci bychom ji také rádi dopodrobna a detailněji prodiskutovali.

Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra: Já zodpovím druhou polovinu vašeho dotazu. My se určitě setkáváme s novými formami zneužívání dětí. Již jsem zmiňovala velké riziko internetu, který jsme v těch dřívějších letech v takovém počtu neřešili. Jedním z problémů kolem internetu jsou i webkamery, kdy děti mohou být vyzývány k tomu, aby se před webkamerou obnažovali nebo aby posílali své fotografie. To co jsem již nastínila, je velmi snadná dostupnost pornografie. A my dospělí si možná už ani neuvědomujeme, jak sexualizovaná je naše doba a odkud odevšad nějaké takové podněty vystupují. Ale proč jsou nebezpečné. Protože zasahují děti vývojově předčasně. Akcelerují nepřiměřeně jejich psycho-sexuální vývoj, nepřiměřeně zvyšují předčasně sexuální tenzi dětí. Předčasně znamená, že zbytek psychického aparátu není ještě na dostatečné vývojové úrovni. Kromě jiného například v oblasti sebe-regulace. A s tímto jevem my se stále častěji setkáváme, se sexuálním experimentováním mezi dětmi, kdy vlastně neví, jakým jiným vhodnějším způsobem uvolňovat zvýšené napětí anebo se prostě snaží napodobit to, co měli možnost shlédnout. Dalším okruhem, se kterým se setkáváme ve zvýšené míře, je riziko, které na děti může číhat v rámci různých zájmových kroužků, aktivit, letních táborů, sportovních oddílů, kdy ta nebezpečnost je vysoká i proto, že tito agresoři velmi často souběžně zneužívají vyšší počet dětí a kdy k tomu rozkrytí opět dochází s letitými odstupy. A potom v součinnosti s kriminální policií kolikrát mapujeme i ty předcházející generace dětí a teprve se začíná rozkrývat to, že i ty předchozí generace dětí v těchto oddílech mohly být zneužívané.

ČTK, Kateřina Krausová: Jenom ještě na doplnění, máte nějakou konkrétnější představu, jak by třeba ta promlčecí doba mohla vypadat? Jak by se to mohlo případně upravit, změnit? A podobný dotaz i na paní ředitelku, protože teď jste se tedy zmínila o tom, že některé ty případy se řeší až mnoho let poté, co se staly.

Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva: Co se týče vašeho dotazu ohledně promlčecí doby a mé odpovědi. Já bych zatím detailněji nechtěla rozebírat, konkrétnější představu zatím nemám. Myslím si, že to vyžaduje podrobnější analýzu i právní. I právě proto, že by se to týkalo případů, které se odehrály před mnoha lety. A určitě i to dokazování a to vyšetřování bude mnohem složitější. Myslím si, že by to chtělo nastolit diskuzi širší všech odborníků, kteří se podílejí popřípadě na vyšetřování těch trestných činů a zmapovat si tu situaci ze všech stran. Takže já bych k tomu teď detailnější stanovisko nezaujímala.

Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra: Já považuji celé trestně-právní řízení především jako jasné sdělení toho, že hranice byla překročena zásadním způsobem. Myslím si, že to je signál, který potřebujeme sdělovat. Kromě jiného i proto, že sexuální zneužívání, podobně jako jiné formy syndromů, mají určitou tendenci k transgeneračnímu přenosu. Takže je nutné, aby společnost jasně deklarovala, že to je chování, a to je poškozování dětí, které v té většině ta společnost snášet nebude. Možná je v této souvislosti také dobré připomenout, že většina dětí není zneužívána devianty v pravém slova smyslu a pedofily, ale zhruba 90 % dětí je atakováno nedeviantními osobami, kde tou motivací je často především zneužití moci nebo se jedná o určité osobnostní odchylky. Samotné oběti sexuálního zneužívání, tak jak se s nimi setkávám, a vstupují do našeho zařízení leckdy až na prahu rané dospělosti, protože v těch dřívějších obdobích svého vývoje ještě nedokázali tak traumatizující zážitek komunikovat. Velmi často s odstupem mnoha let již bytostně neprahnou po potrestání toho pachatele.

Václav Zeman, Úřad vlády ČR: Pokud nemáte další dotaz, tak bych vám rád poděkoval za účast na dnešní konferenci. Rád bych ještě připomněl, že tiskovou zprávu v elektronické podobě najdete na stránkách Úřadu vlády. Tam v té sekci, kde se standardně objevují. A zároveň, pokud byste někdo z vás měl zájem natočit si ještě nějaký další materiál, buď s paní zmocněnkyní, nebo s paní doktorkou Duškovou, tak je to možné tady v tom sále ještě po ukončení. Tak ještě jednou děkuji za vaši účast, i paní zmocněnkyni i paní doktorce, a těšíme se zas někdy na shledanou.