Ministr Mlsna: Masaryk celou dobu porušoval ústavu a nikdo ho nežaloval

* * Jak se jako ministr bez portfeje a šéf Legislativní rady vlády (LRV) cítíte ve vládě? Jako úředník, nebo politik?

Z titulu funkce je každý ministr politik. U mě se ale snoubí úřednická minulost, protože jsem na Úřadu vlády deset let, i agenda mé práce, tedy posuzování všech návrhů zákonů a právních předpisů, které kabinet projednává. Je to do jisté míry práce více odborná, úřednická než výslovně politická.

* * Jak jste jako šéf LRV spokojen s tím, jaké zákony produkuje parlament?

Někdy mě překvapuje, co se objeví ve Sbírce zákonů. Návrhy, které odcházejí z vlády, jsou mimořádně sevřené z hlediska právní provázanosti s jinými zákony a procesními předpisy díky několika kontrolním mechanismům. Pokud jde o parlament, tak by měla existovat větší vazba na odborný aparát. Měl by dostat větší možnost kontroly finálních textů a intenzívněji se účastnit přípravy pozměňovacích návrhů. Náš model by mohl být v jisté modifikované podobě přenesen do Sněmovny a Senátu.

* * Máte někdy pocit, že zákony se často hned novelizují?

Někdy ten pocit mám. Někdy je to oprava chyb, někdy je to tím, že přijmete novelu zákona a pak za dva měsíce objevíte v úředním věstníku EU novou směrnici, kterou máte do tří měsíců transponovat. Český právní řád je ovlivněn mezi 65 až 70 procenty evropským právem.

* * V ČR bylo pozdvižení kvůli zákazu názvu pomazánkové máslo. Kdy bude zakázán?

Co vím, tak to už zakázáno je, ale celá kauza je velmi úsměvná. Je to jediný rozsudek za poslední dva roky, kdy v případě ČR bylo deklarováno porušení unijního práva. Pomazánkové máslo jsme si mohli zachovat, kdybychom si ho v roce 2003, když se vyjednávaly a uzavíraly kapitoly o přistoupení k EU, vymínili jako výjimku z obecných pravidel. Šlo o chybu vyjednavačů. Když jsme si to nevymínili, tak nemůžeme označovat za máslo něco, co máslem není. EU nám nezakazuje pomazánkové máslo. Unie říká: toto není máslo a vy tento produkt nemůžete pod tímto označením uvádět na trh.

* * Když jsme u Unie, tak vás kabinet schválil jako kandidáta na pozici českého zástupce v Tribunálu EU, který se hlavně zabývá vnitřním trhem. V akademické sféře se věnujete ústavnímu právu, tak proč chcete do Lucemburku?

Na Úřadu vlády jsem začínal v odboru kompatibility s unijním právem, podílel jsem se na implementaci evropského nařízení o hospodářské soutěži. Ve své agendě jsem také měl problematiku veřejných podpor, tedy oblasti, o nichž rozhoduje Tribunál. A co se týče evropského práva, tak má LRV dva základní úkoly – zhodnotit slučitelnost s ústavním pořádkem a s unijním právem. Předseda LRV je také odpovědný za snižování transpozičního deficitu ve vnitřním trhu (překlápění evropských zákonů do českého právního prostředí). Nedávno se projednávala zpráva, podle níž za poslední dva roky se ČR v rámci sedmadvaceti států EU posunula z 23. místa na páté, za což nás ocenila i Evropská komise. Takže k oblasti vnitřního trhu mám velmi blízko.

* * Zarážející byl způsob vašeho výběru. Vládní komise totiž doporučila Irenu Pelikánovou, ale pak kabinet rozhodnutí vlastní komise ignoroval a jmenoval vás. Šlo o politický handl?

Přebíráte mediální argumentaci jiných novinářů. Výběrové řízení, kterého jsem se zprvu účastnil jako vysoký státní úředník, začalo loni v květnu. Komise při ministerstvu spravedlnosti konstatovala, že oba splňujeme podmínky stanovené vládou, a většinou hlasů doporučila Pelikánovou a mě jako náhradníka. Následně proběhlo veřejné slyšení před evropským výborem Sněmovny, který se vyjadřuje ke všem kandidaturám do orgánů EU. A ten doporučil mě. Vláda tedy měla dvě rozhodnutí. Návrh jmenovat Pelikánovou odmítla, ale mě jako náhradníka přijala.

* * Co si jako právník myslíte o tom, že vláda doporučení vlastní komise vědomě nedbá?

Jinak by vláda musela ignorovat Sněmovnu. Systém nefunguje tak, že když v počátku nějaká komise zaujme doporučení, tak toto doporučení musí schválit vláda a Sněmovna.

* * Ale v komisi byl mj. ministr spravedlnosti Pavel Blažek, šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský či předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, jejichž erudice bude mnohem vyšší než u poslanců evropského výboru.

Když porovnám svůj dojem z řízení před komisí a výborem, tak otázky poslanců byly mnohem fundovanější a šly k věci, než na co se mě ptala komise. Tam veřejnost přítomná nebyla a za 15 minut jsem byl venku. Ve Sněmovně šlo o veřejný křížový výslech, kde bylo padesát lidí, a trval přes hodinu. To mi přišlo jako transparentní výběrové řízení. Na výboru se mě ptali na věci související s výkonem funkce, nebyl jsem dotazován, jak si představuji svoji budoucnost, a na něco, co nesouviselo s kandidaturou.

* * Předkládací zpráva ministra Blažka ale vládu varuje, že nemusíte projít výborem EU, který vás bude posuzovat. Upozorňuje, že by kandidát měl mít raději 15 let praxe ve vyšší právní pozici. To splňujete?

Vždy existuje riziko, že kandidát bude odmítnut, v minulosti se to stalo pěti lidem. Výbor byl zřízen až po Lisabonské smlouvě a je správné, že ministr spravedlnosti upozornil na změnu procedury výběru a že to není jako v roce 2004, kdy ČR mohla do EU vyslat, koho chtěla. Co se týče praxe, jak jsem si četl výroční zprávy výboru, tak podmínky splňuji. Na Tribunál jsou podmínky z hlediska praxe mnohem nižší než třeba na Soudní dvůr. Jakékoli mezinárodní soudy jsou složeny po třetinách ze soudců, politiků či vysokých úředníků a akademiků. Je zcela legitimní, aby si stát zvolil zástupce, kterého uzná za vhodné. Pokud jde o mezinárodní praxi, tak ji mám minimálně z akademické sféry, přednášel jsem na univerzitě v Řezně, Vídni či Düsseldorfu. Navíc evropské právo je dávno součástí vnitrostátního práva. Legislativec musí zohlednit judikaturu evropských soudů, právní rámec EU a pak může psát vnitrostátní právní úpravu.

* * Zatím jste ale stále členem Nečasovy vlády. Začátkem roku jste – navzdory názorům většiny vašich kolegů z Právnické fakulty UK – obhajoval premiéra, že prezidentskou amnestii nemohl nepodepsat. Musíte zpívat píseň toho, jehož chleba jíte?

Tak to vůbec není. Při debatách o ústavě musíme vzít potaz, jak jsou kompetence historicky vykonávány. První polistopadová amnestie se řídila Ústavou ČSSR a kontrasignována být nemusela. V roce 1993 premiér spolupodepsal rozhodnutí prezidenta, aniž o tom řekl vládě, o pět let později premiér Tošovský kabinetu den před oznámením amnestie sdělil, že rozhodnutí již podepsal. Kontrasignační úkon nikdy nebyl předkládán vládě jako materiál k rozhodnutí a je historicky vnímán jako určitá premiérova výsada, jestli jako šéf vlády amnestii podepíše nebo ne. Teoreticky se můžete bavit, že premiér může odmítnout kontrasignovat rozhodnutí. Vyčítat dnes Petru Nečasovi, že si měl ve vládě kontrasignaci posvětit, neodpovídá dosavadní dvacetileté praxi. Za druhé od roku 1918 žádný předseda vlády amnestii kontrasignovat neodmítl.

* * Asi s ní souhlasili. Nečas tedy s amnestií také musel souhlasit, protože pokud měl pochybnosti, tak ji podepsat nemusel.

Ale je otázka, jestli máme vůbec o rozhodnutí pochybnosti, nebo podlehneme mediální masáži několika advokátů spočívající na jedné jediné kritice: že se poškození v trestních kauzách nebudou moci domoci náhrady škody, která jim byla způsobena trestným činem. Na jedné straně je zájem poškozených, ale ti se mohou domáhat náhrady škody v civilním řízení. Příští týden bude vláda projednávat novelu zákona, díky níž mají být osvobozeni od soudních poplatků. Proti nim stojí stovky lidí, kteří jsou stíháni déle než osm let. A buď si řekneme, že se nic neděje a že to je v souladu s principem demokratického právního řádu, nebo to označíme za systémový problém, který je třeba řešit, což prezident Klaus udělal abolicí. Premiér neměl žádný objektivní důvod amnestii nepodepsat, a tedy vybočit z praxe, která tu je od roku 1918. V ústavním právu každý orgán může, nebo nemusí činit. Když se prezident rozhodne, že nedá plnou moc pro sjednání mezinárodní smlouvy během svého mandátu, bude konat zcela v souladu s ústavou. Když se Sněmovna rozhodne, že neschválí žádný zákon, tak ho neschválí. Otázka je, zda to má nějaký hlubší význam. Chcete-li vybočit z tradic ústavního systému, tak musíte mít pádný objektivní důvod, který se bude opírat o to, že tento úkon je excesivní (přemrštěný), a proto ho nepodepíšu. Nejsem nakloněn změně dosavadního modelu amnestie.

* * Zastavení trestních kauz nad osm let přemrštěné není?

Platí-li Listina základních práv a svobod, tak má každý v tomto státě právo na rychlý, efektivní a spravedlivý proces. Jinak musíme připustit, že je fér, že tu budou stovky lidí, kteří budou roky souzeni v trestní kauze, bude ohroženo jejich dobré jméno a budou ostrakizováni po značnou část svého produktivního života. A o tom přesvědčen nejsem.

* * Spekuluje se, že jste byl spoluautorem amnestie.

To musím absolutně odmítnout. O amnestii jsem se dozvěděl z prezidentova projevu z rádia 1. ledna, kdy jsem jel po D 1 vyzvednout syna k rodičům. Mnohem víc než abolice mě zarazila poměrně nízká kritéria pro vymazání záznamu z trestního rejstříku. Nyní se někteří lidé budou moci ucházet o funkce, kde je podmínkou bezúhonnost. A překvapuje mě, že toto odbornou veřejnost nezajímá.

* * V Právu vyšel váš plán, jak obhajovat církevní restituce, které opozice napadla u Ústavního soudu (ÚS). Považujete za férové, jak je vláda provedla?

Je třeba vzít v úvahu to, že zákon o půdě předpokládá vypořádání církevního majetku. Tedy od roku 1991 je součástí právního řádu povinnost provést církevní restituce, což se stalo až v roce 2012. Myslím si, že restituce jsou férové. Důvody, které jsou vedeny jako tituly pro vypořádání církevního majetku, jsou formulovány jinak, než jak to bylo v restitučním zákonodárství z počátku 90. let. Zároveň i tituly, na základě kterých je majetek vydáván, jsou mnohem užší, než jak tomu například bylo při restitucích na základě zákona z roku 1991. Navíc jsou rozloženy i v čase. Takže to je velmi kvalitní řešení.

* * Můžete jednoznačně garantovat, že nebude prolomena hranice 25. února 1948?

Jsem přesvědčen o tom, že nemůže dojít k prolomení rozhodného období 25. února 1948, z naprosto jednoduchého důvodu. Nedošlo-li k prolomení již na základě zákona o půdě, který vymezuje toto rozhodné období stejným způsobem a stejně tak vymezuje i důvody, pro které lze majetek vydat, nedomnívám se, že by tato situace mohla nastat u tohoto zákona. Platí-li judikatura, která byla k zákonu o půdě přijata obecnými soudy i Ústavním soudem, nevidím nejmenší riziko, proč by najednou na základě zákona o vyrovnání majetku s církvemi mělo snad dojít k jiné interpretaci.

* * Půjdete si tedy k ÚS pro jistotu?

Nikdy si k soudu nechodí žádný účastník řízení pro jistotu. Ale domnívám se, že návrh na zrušení zákona o církevních restitucích neobsahuje pro Ústavní soud nijak přesvědčivé argumenty, které by mohly ke zrušení zákona skutečně vést. Když jsem si návrh četl, tak spíše je to politická protiargumentace proti zákonu, než skutečně ústavně-právní argumentace, v čem je tento zákon v rozporu ať již s ústavou, nebo s ústavním pořádkem.

* * Myslíte si, že se opozice snaží využít ÚS jako třetí komoru parlamentu?

Ústavní soud jako strážce ústavnosti má široce vymezenou působnost, a to mnohem širší než v jiných evropských státech. Je zcela logické, že některé spory politického charakteru se z parlamentu přenášejí na půdu ÚS. Ale zejména v posledním roce a půl dává soud jednoznačně najevo, že politické spory patří na půdu politických orgánů a u ÚS se mají rozhodovat skutečně ústavněprávní otázky založené na ústavněprávní argumentaci.

* * A co rozhodnutí zastavit řízení o ústavní žalobě pro velezradu na Václava Klause? To ÚS zastavil z procedurálních důvodů. Ústavně-právní argumentací Senátu se nezabýval.

Právě z procedurálních důvodů jsem byl přesvědčen, že to nemohlo jinak dopadnout. Při rozhodování o jakémkoliv deliktu, zejména v trestním řízení, platí teze, že je-li právní úprava mezerovitá či nejasná, musíte ji vykládat vždy ve prospěch obviněného. A tak v situaci, kdy zákon o ÚS neumožňoval vést řízení u prezidenta, jemuž skončil mandát, nebylo ani v divokých snech si možné představit, že by snad soud dovodil pokračování řízení. ÚS konstatoval, že když je předpis mezerovitý, je úkolem zákonodárce, třeba i Senátu, který prezidenta žaluje, aby se zasadil o to, aby taková mezera v právu byla odstraněna nebo nahrazena jasně formulovanou právní úpravou. Poslední větu nálezu jsem vnímal jako výtku vůči Senátu – žalujete před Ústavním soudem, ale sami jste neudělali žádnou legislativní aktivitu, která by mezeru odstranila.

* * Soud ale proto, že zastavil řízení z procedurálních důvodů, se nemohl zabývat podstatou problému, pro který prezidenta žalovali senátoři. Jak se díváte na argumenty, že prezident otálel se jmenováním nových soudců ÚS, nepodepisoval mezinárodní smlouvy? Vnímáte to jako v souladu s demokratickým právním řádem a ústavním chováním?

Pokud by velezrada byla formulována jako něco proti demokratickému právnímu řádu, tak o tom lze uvažovat. Ale velezrada je formulována jako jednání prezidenta proti demokratickému řádu. Zákonodárce vymezoval velezradu jako kvalitativně vyšší stupeň ohrožení demokracie, nikoliv jenom jako protiprávní jednání. To bychom mohli vyčítat prezidentovi, jestli ratifikace ve lhůtě dvou měsíců je dost rychlá.

* * Narušilo prezidentovo chování demokratický právní řád?

Domnívám se, že nikoliv. Každý prezident v československých dějinách si kolíkoval jednání na hraně svých kompetencí. Počínaje Masarykem, který měl povinnost, aby všechny jeho úkony byly spolupodepsány vládou. Masaryk si nechodil své úkony a projevy kontrasignovat, považoval to za nedůstojné. Porušoval tak ústavní listinu po celé období, kdy byl ve funkci, a nikdo jej nikdy nežaloval. Prezident Havel odmítal jmenovat velvyslance, kteří se mu nelíbili. Odmítl jmenovat viceprezidenta NKÚ Brožíka, kterého navrhla Sněmovna. Nemyslím si, že to je jednání, které porušuje právní řád. Prezident je také svébytná ústavní instituce s poměrně širokými kompetencemi a nelze jej vnímat jako notáře, který jen osvědčuje úkony, které jsou mu předkládány.