Pavel Bělobrádek pro Hospodářské noviny

Lidovci jsou po návratu do sněmovny opět zárukou klidné síly, jak hlásaly jejich předvolební slogany z 90. let. Zatímco dvě větší vládní strany ČSSD a ANO se pravidelně o něčem dohadují, křesťanští demokraté to jakoby pozorují zpovzdálí. „Nemusíme se naštěstí s nikým poměřovat,“ pochvaluje si koaliční život předseda KDU-ČSL a vicepremiér pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek.

* HN: Lišily se hodně vaše původní představy o fungování vlády od dnešní reality?

Neměl jsem konkrétní představy, ale věděl jsem, že to nebude jednoduché. Různorodost koalice je velká a nezkušenost hnutí ANO evidentní.

* HN: Ani vy těch zkušeností moc nemáte.

Jenže já jsem předtím už byl tři roky předsedou parlamentní strany, prošel jsem krajskými volbami, měli jsme za sebou prezidentské volby. Celou dobu, co jsme byli mimo sněmovnu, jsme na předsednictvu probírali vládní agendu, připravovali jsme se. Chodil jsem pravidelně na zasedání senátního klubu.

* HN: Jak se ta nezkušenost ANO projevuje?

Občas je to složité, některé situace jsou absurdní. Představa vybraných kolegů není vždy slučitelná s realitou. Když se něco odhlasuje, tak to platí. Říct dodatečně, že jsem si to nepřečetl, je hloupé. Narážíme také na situace, kdy slyšíme, že jen jedno ministerstvo chce šetřit a všichni ostatní utrácet. Jenže taková představa je komická. Jediná relevantní odpověď na to je: Nejdřív pořádně vyberte daně a pak nám něco říkejte.

* HN: Lidovci v rámci koalice působí jako ta klidná síla, žádný velký vzruch. Je to tak?

Nemusíme se naštěstí s nikým poměřovat. Když s vámi houpou, dá se to vydržet, ale nesmí vás obrátit hlavou vzhůru.

* HN: Už vás někdy obrátili?

Snaha tady byla, tyhle věci se ale mají řešit na koaliční radě. Nechceme to dělat jako ČSSD a ANO, jejich přestřelky nikam nevedou, a proto je ani nechápu.

* HN: A co byl největší problém za toho půl roku?

Byly určité snahy nás obcházet, třeba v případě dozorčí rady ČEZ. Nebo pokus obejít nás vzhledem k církevním restitucím. Zásadní věci to ale nejsou.

* HN: V případě ČEZ už jste dohodnutí?

Byla k tomu koaliční rada, po níž jsme se rozcházeli, že dáme nominaci. Je to nejvýznamnější státní podnik, je v pořádku, že tam každá z koaličních stran někoho navrhne. Neznamená to, že to má být straník. Teze, že dosud to fungovalo špatně a dobře to pojede jen tehdy, když tam budou zástupci z jedné strany, je zvláštní.

* HN: Vy jste se rychle vrátili do té zažité praxe, že lidi do státních firem posílají politické strany…

Svého zástupce tam mají mít i odbory či opozice. Je to mimořádně velká firma, která má vliv na národní hospodářství. Stejné to je například ve VZP.

* HN: Otázka je, zda straníci jsou nějakou zárukou.

Že někoho nominuje strana, přece neznamená, že to nutně musí být její člen. A to dáte černý puntík každému, koho doporučí politická strana?

* HN: Ptáme se na váš názor, jestli už to není přežité, aby strany rozhodovaly o tom, kdo kde bude sedět.

Podle mě to je v pořádku, je to správné. Ve vládě neseme spoluodpovědnost i za ty podniky, někdo je kontrolovat musí. Pak je logické, že chceme mít vliv na složení dozorčí rady.

* HN: Na Twitteru jste se teď zlobil, že se v médiích začalo spekulovat o tom, zda budete za rok obhajovat post předsedy KDU-ČSL. Takže – předáte to v květnu 2015 Marianu Jurečkovi?

Já nic předávat nebudu, předsedu volí sjezd.

* HN: A chcete jako předseda pokračovat?

Uvidíme. Ještě je dost času, abych se rozhodl. Byl jsem zvolen s tím, abych lidovce vrátil do sněmovny, což se povedlo. Mám splněno.

* HN: Lídři stran obvykle plánují dlouho dopředu.

Já jsem v jiné situaci, s ničím nepočítám, můžu být kvůli své nemoci za půl roku na vozíku. Nechtějte po mně rozhodnutí, co bude za rok. Nevím to. Do konce roku v podstatě není co řešit.

* HN: Tím, že vláda znovu zřídila váš post vicepremiéra pro vědu, dala najevo, že ji ta oblast zajímá…

Tím si nejsem tak úplně jist.

* HN: Cože?

Většina vlády to vnímá tak, jak říkáte. Ale jsou i tací členové kabinetu, kteří netuší, k čemu věda vlastně je.

* HN: Vládě předkládáte návrh na výdaje na vědu. Jak to s ním vypadá?

Ze zákona takový materiál předložit musím. Jsou tam ale zásadní připomínky. Ministerstvo financí chce peněz uvolnit výrazně méně, než kolik navrhuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace. A jsou tam rozpory institucí jako Akademie věd nebo Grantová agentura, které chtějí také víc. S financemi jsme zatím dohodnuti na nějakém navýšení, ale musíme jednat ještě dál.

* HN: Takže v roce 2015 to bude víc než letošních 26,5 miliardy korun?

Ano, ale ta částka je pořád ještě nedostatečná. Navíc problém je, že se tu nectí dlouhodobé výdajové rám předseda ce, každý rok se vychází z něčeho jiného. Vláda Jiřího Rusnoka to podfinancovala a ministerstvo financí vychází z toho.

* HN: Už Topolánkova vláda slibovala vědcům ročně růst rozpočtu o dvě miliardy, a nic z toho.

Tehdy do toho vstoupila ekonomická krize. Jenže teď tu máme nějaký výhled, na který jsou nastavené kapacity. Rostou tady nová centra, ale není jasné, z čeho se budou platit. Kdybychom je zavřeli, museli bychom vracet desítky miliard. Už teď je řada investic ohrožena. Začíná se to projevovat.

* HN: Jak?

Klesáme v žebříčku konkurenceschopnosti. Je tu řada firem, které z obavy, že bude ještě hůř, raději neinvestovaly a ujel jim vlak. Vezměte si patenty, licence, úroveň škol. Když se podíváte na srovnatelné země, všude pokulháváme.

* HN: V poměru k HDP dáváme na vědu mnohem víc než jiné země bývalého východního bloku, ale třeba oproti USA či Skandinávii je to pořád málo.

Samozřejmě nejde jen o výši peněz, ale i o jejich strukturu. Tady v podstatě chybělo jakékoli řízení. Obdobné věci se stavějí z peněz ministerstva školství i ministerstva průmyslu. Máte peníze ze státního rozpočtu a peníze z evropských fondů, nejsou ale nijak provázané. Stavíme nové kapacity a novou infrastrukturu a musíme jim hledat náplň. Chaos je větší, než jsem čekal.

* HN: Co s tím? Vy jste ten, kdo to má vyřešit, hodně si od vás slibuje celá akademická komunita.

První krok, který jsme začali dělat, je rekonstrukce rady pro vědu a výzkum. Musí znovu plnit roli, kterou má ze zákona, a to je poradní funkce, nikoli exekutivní. To by měl dělat úřad. Musíme si vykolíkovat hřiště. Vědu úřad řídit nemusí, peníze ale ano.

* HN: Bohuslav Sobotka nedávno říkal, že na výzkum by podle něj mělo jít víc. Nerodí se tady takový blok proti Andreji Babišovi, který přidávání brzdí?

Myslím si, že to není žádné tajemství. Je to podmínkou konkurenceschopnosti, bohužel někteří zpochybňují, že vzdělání, věda a výzkum jsou jedním z pilířů konkurenceschopnosti. Jsou dotazy, k čemu věda vlastně je, že by se měly udělat audity a podobně. Je oprávněné debatovat, zda jsou peníze využité správně. Posílení rozpočtu je ale potřeba, protože tam je vnitřní dluh.

* HN: O kolik by se tedy na vědu měly peníze zvednout?

Rada pro výzkum a vývoj navrhla o 3,3 miliardy, pak jsme to přehodnotili na 2,7 miliardy. Zatím jsme dohodnutí s financemi na nějakých 900 milionech, ale to je jen základ. Je to na látání vnitřních dluhů. Nemůžeme investovat jen do dálnic, ale i do jejich stavitelů. Já teď jezdím po firmách, a co říká jeden šéf za druhým? Že nemají lidi z technických oborů. Všichni jdou na gymnázia, všichni jdou na politologii, sociologii, práva, ale na průmyslovky chodí nejlépe trojkaři.

* HN: Těžko můžete lidem nařídit, co mají studovat.

Začít se musí na mateřských a základních školách. Děti rády něco staví i montují, ale pak se to postupně ztrácí. Je to i otázka matematiky, všichni se chtějí dostat tam, kde se to okecá. To je klíčový problém. Rozdíl mezi čínským a evropským studentem je v tom, že evropský studuje to, co ho baví, a český ještě to, co mu prodlouží studentský život. Čínský to, co ho bude dobře živit.

* HN: Mluvíte o tom dost vášnivě. Vnímal jste tenhle problém před vstupem do velké politiky, nebo jste to poznal až v poslední době?

Měl jsem štěstí, že jsem dost času trávil na setkáních nejen s občany a se straníky, ale i s lidmi z průmyslu. Na spoustu těch věcí jsem narážel, na problémy s lidskými zdroji. V průmyslu je to kritické a je zcela evidentní, že se to ještě prohloubí.

* HN: Kolik by byl ideální objem peněz, který by česká věda ročně potřebovala?

Myslím, že kdyby se podařilo, aby to rostlo o dvě miliardy ročně, byla by to zajímavá částka. Hlavně je potřeba dát tomu řád a systém. Nemyslím si, že se v téhle oblasti nějak dramaticky krade, ale pořád najdeme neefektivitu. Chybí i jasné zadání, jsou tady národní priority výzkumu, ale k jejich realizaci se zatím nepřistoupilo, to čeká na nás.

* HN: Řeknete, v čem mají být Češi dobří a do čeho se nasměrují peníze? Co jsou naše klíčové obory?

To už máme, ale nikdo to nerealizuje, protože pak se stejně na konci roku přijde a řekne – děláme rozpočet a vám to zkrátíme. To je jedna věc. A druhá je, že chceteli excelenci, tak nemůže být excelentní polovina. My se tváříme, že budeme mít excelenci pro každého, ale nebudeme. Tady budou možná dva tři obory.

* HN: A které to budou?

Velká perspektiva je v nanotechnologiích. V biomedicíně jsme dobří. Hodně záleží na osobnostech, které to řeší, takže úplně plošně se to říct nedá. Podporovat bude nutné všechno, ale excelence by měla být podpořena daleko víc. Dát každému víc nivelizuje, a to je zcela proti logice excelence. Ta přitom může přinášet to, co my potřebujeme, že tady budou firmy, které jsou špičkové, které jsou v něčem druhé třetí na světě. Když vám někdo řekne – vezměte ten balík a teď mi povězte, kolik to udělá procent HDP, kolik pracovních míst, tak u základního výzkumu to jde blbě. Pak jsou tady věci, které mají celospolečenský přínos, aplikovaný výzkum ve společenských vědách například. Jak to chcete zhodnotit? Můžete udělat mezinárodní srovnávání, můžete dělat poměřování, ale striktně to dát nejde. Jednám i s bankami o tom, aby tady byly fondy, které poskytnou rizikový kapitál. Vždyť tady je spousta peněz, a které banky investují do start-upů a spin-offů?

* HN: Na to si řada lidí z akademické sféry stěžuje, že v Česku není venture kapitál, který by financoval náročný transfer technologií do praxe.

Právě. Už jsou ale banky, které to zahajují, a my je potřebujeme rozjet. Proč by to měl dělat stát? Vždyť tady jsou fondy a nemají do čeho investovat.

Luboš Kreč, Jindřich Šídlo, Hospodářské noviny, 11. 7. 2014, str. 12 – 13